Největší z nálezů a ztrát 7.

autor: Geheimnis
betaread: Janule

..:: Bill ::..

Sotva jsem se od Toma odtrhl a chtěl se podívat, co mi… Teda vlastně nám, přinesl za ňaminu, přitáhl si mě k sobě a… Políbil! Nedokážu ani popsat, co se ve mně právě odehrává. Je to směsice všech možných pocitů… Strach, překvapení, radost… Radost?! Cože?!

„Tome!“ doslova jsem se odlepil od mého bratra, abych ho mohl okřiknout.

„Bille, promiň já… Neovládl jsem se, nevím co to do mě vjelo!“ začal se omlouvat a vymlouvat Tom.

„Tome, poslouchej-“ nedořekl jsem větu, protože mi skočil do řeči.

„Ne, Bille, já vím. Udělal jsem chybu a budu se ovládat, aby se to příště už nestalo…“ vstal z postele, na které doteď seděl.

„Ale, Tome..“ zase mi skočil do řeči.

„Klidně mě seřvi, jak malého kluka, já to snesu a chápu to,“ pořád dokola se mi omlouval. Nedal se zastavit, protože mi vždycky musel skočit do řeči. A tak mě nenapadlo nic lepšího než ho znovu políbit. Konečně se utišil a když jsem s polibkem přestal, překvapeně se na mě podíval.

„Tak teď mě poslouchej! Já se ti celou dobu, co se mi tady omlouváš, snažim říct, že… Se mi z toho polibku… Ehm… Trošku utěsnily kalhoty v rozkroku…“ začervenal jsem se a usmál.

„Tim mi jako chceš říct, že se ti postavil?!“ vyjeveně se na mě podíval Tom, ale v jeho očích byla vidět i jistá radost. Přikývl jsem na souhlas.

„B-Bille…??“zakoktal se Tom a podíval se mi do očí.

„Hm?“

„Tohle je ale špatný… Jestliže tě vzrušuju polibkem… Už jen ten polibek je hřích!“ vytratilo se nadšení z jeho očí.

„Jo, to je pravda. Ale vlastně, skoro nic se nestalo, ne? Takže na tohle… Na tohle zapomeneme, je to ok. Platí? Prostě menší úlet.“ Navrhl jsem. Sice mi to přišlo jako totální magořina, ale tak…

„Jo, platí. Tak… se pustíme do toho jídla, ne?“ sklopil pohled ze mě na talíře na vedlejší posteli a ušklíbl se.

„Brr… Dobrou chuť!“ popřál mi se smíchem a rozdělili jsme si jídlo.

________________________________________________

„Tome? Jdu se pokusit vykoupat.“ Oznámil jsem Tomovi, který ležel na posteli a o něčem přemýšlel.

„Jo, to’s řekl trefně.“ Začal se smát a konečně přestal hypnotizovat strop.

„Tak já se za chvilku vrátím.“ Řekl jsem se smíchem a zalezl jsem do koupelny. Pod umyvadlem bylo něco jako skříňka a v tom docela použitelné ručníky. Vyndal jsem tedy jeden bílý ručník a položil ho na umyvadlo. Začal jsem se svlékat. Za chvilku už jsem ležel ve vaně. Aspoň, že tady teče teplá voda! Pomyslel jsem si. Rukou jsem si poléval ještě suchá místa na těle a spokojeně jsem si pobroukával nějaké melodie. Když vana byla téměř plná, ponořil jsem téměř celou hlavu pod vodu a se zavřenýma očima si vychutnával ten skvělý blažený pocit. Jak jsem tak ležel ve vodě, najednou jsem si vybavil ten okamžik, když mě Tom políbil. Bylo to tak… Sladké a… Krásné… Úplně jiné než s kdejakou holkou. Přemýšlel jsem, jak asi vypadá Tom nahý. Naposledy jsem ho viděl nahého asi před šesti lety, když nám bylo těch jedenáct, dvanáct let. Musel hodně zmužnět, přál bych si ho vidět… Sakra, nad čím to přemýšlím?!

Uznal jsem, že je vhodný čas opustit vanu. Vypustil jsem tedy špunt od vany a okolo pasu si omotal ručník. Ještě jsem si před zrcadlem rukou prohrábl vlasy, aby to nevypadalo tak strašně a otevřel jsem dveře.

„Bille?“ ozval se Tom, ještě než jsem se stihl naložit do postele. Do velmi studené postele, protože tady netopí.

„Ano, Tome?“ podíval jsem se na něho a začala mi naskakovat husí kůže.

„Musíme si promluvit… O… O tom polibku a… To asi nebyl jen úlet.“

autor: Geheimnis