autor: Shellayn
betaread: Janule
betaread: Janule
Hleděl do zrcadla, které mu vracelo jeho vlastní odraz. Odraz s sebou nesl mnoho údajů. Mohli bychom polemizovat o fyzikálních zákonech až po přírodní jevy, chlapec se ale zarazil u naprosto odlišného bodu. Upřeně ostřil své vševědoucí oči na spodní část obličeje. Pravá půlka. Ihned, jakmile byl schopen reakce, přiblížil se blíže k zrcadlu. A to přesně ke sledovanému místu. Prstem levé ruky si místo nevěřícně mnul, zatímco prsty pravé ruky se poslepu mrštně chopily malého kosmetického štětečku. Přiblížil jej k místu nazývanému „postižené“ a s největší opatrností a přesností poklepal. Záleží na každém jeho kroku, vše musí být dokonalé. I nevhodný detail může vše zkazit.
Od dveří se ozvalo tiché odkašlání, to Bill ignoroval. Namísto toho, aby se zvuku nadále věnoval, se jeho tvář oddálila od zrcadla a svůj odraz kontrolovala i nadále. Nesmí zbýt místo, které by, nedej Bože, prošlo bez kontroly a případné řádné opravy.
Odkašlání se ozvalo znovu, protentokrát ale doprovázeno ťapotem bosých nohou po studených dlaždicích. Bill stále hleděl nezaujat okolními jevy do zrcadla. Barvy, které mají tu možnost se v něm zrcadlit; paprsky slunce, které dodávají jeho vlasům život… a nakonec samostatná tvář, které ke kráse dopomáhá smysluplnost světa.
„Už zase?“ ozval se milým hlasem rušitel. V koupelně se kromě Billova oddychování ozývalo přešlapování Toma na místě – kachličky nepříjemně studily a hřejivý materiál typu „kobereček“ se zde bohužel nenacházel. Vše zůstávalo nepřítomně chladné stejně tak, jako onen první okupovatel koupelny.
Bill nechal chlapce, aby své ruce ovinul kolem jeho tvarovaného pasu. Dával si však největší pozor na každý jeho pohyb – stačilo, aby narušil jediný atom z jeho uměle namalované krásy a bylo by po všem.
Dále hleděl do zrcadla. Ani jeho milé dvojče jej nemůže dobýt. Není přeci tak krásný jako on sám! Jeho tvář není bezchybná a jeho vlasy už vůbec ne upravené. Ale ty rysy… ano. Ty rysy. Ty jediné mu dávají přístup k jeho tělu, jsou náhradou za to, co ještě stále postrádá. Pohlédl na jeho dredy a po chvíli pohled zpět upřel na své vlasy. Jsou neodolatelné. Hýčkány těma nejkrásnějšíma rukama na světě.
„Pozor!“ vykřikl Bill ve chvíli, kdy se Tomova ruka chystala uchopit jej za bradu. Ruka, doprovázena chatrným výrazem chlapce ve tváři, oněměle spadla k Billovým bokům. Chlapec přemýšlel – můžu se dotýkat alespoň jedné části tvého těla?
Bill se z Tomova objetí doslova vysekal a jal se odejít z koupelny. Jen na pár vteřin před projitím dveřmi se ještě jednou pohroužil do hlubin zrcadla – chtěl se ujistit o své nepřístupnosti, která z něj musela povinně sálat. Ušklíbl se. Své povinnosti skutečně plní poctivě.
<–>
„Anebo tady, dívej!“
„Ne, raději pojď sem, hele…“
„Ale ne, to je takové… divné, spíš se pojď podívat sem, pojď! … Anebo snad nechceš vidět, jak bys vypadal, kdybys místo hudebníka zvolil dráhu profesionálního počítačového machra? … Ta kulatá záda jsou totiž dokonalá!“ smích.
Gustav se Georgově poznámce zasmál. A rozesmátý Tom se konečně připojil k osamocenému Billovi, který dosud nezaujatě hleděl do země. Nezaujatě? Ne. S velkým soustředěním a napínáním každičkého svalu v jeho těle. Nesmíš se tam podívat, nesmíš…
„Tak bráško, copak je s tebou?“ jakmile Géčka prošla o metr dál, a tak se skryla zrakům Billa a Toma, Tom jej uchopil s veškerou opatrností za rameno. Něžně jej stiskl, aby Billovi nedal důvod cítit se méněcenný. Avšak to se za chvíli bude cítit i bez toho, jestli vzhlédne… vytrhá si všechny vlasy z hlavy a jeho oči vykrvácí. Srdce umře díky nesnesitelné zátěži.
„Co by se mnou mělo být?“ odsekl. Kdyby mohl, z Tomova stisku by se vytrhl a šel by se prohlížet do zrcadla, ale… to právě že nesmí! Tom mu teď poskytuje dokonalé útočiště. Nesmí se jej pustit, nesmí se tam podívat! Odhodlaně vzhlédl do jeho očí. Jsou tak krásné… radostné studánky, které postrádají slunce svit.
Ne! Nejsou tak krásné jako moje, nejsou!
Bill se vmžiku na Toma nevděčně podíval a běžel k východu. Tohle se nemělo stát…
<–>
Po dlouhém a namáhavém dni ulehl vedle bratra do postele. Nechal se oproti průběhu celého dne výjimečně obejmout a nenabaživ se přitiskl k jeho tělu. Protéká tebou má krev, nechť tě mohu pohltit… nech mě vládnout, nech mě spojit nás v tělo jediné!
Než si to uvědomil a začal řádně snít, byl unesen do říše spánku. Světa divů, snů i iluzí.
Tom se pousmál. Ano, budeme spolu v jednom těle sídlit, jako král a královna, vládnoucí jedné říši.
<–>
Hrála tichá romantická balada odněkud ze zákoutí jejich velikého luxusního domu. Zvenčí začal vnímat zpěv ptáčků, kteří se jej snažili probudit. Až se tak stalo. Nejprve pociťoval přízeň neznámého tepla. A ještě než otevřel oči, chvíli tápal ve své mysli. Ne, to přeci není možné. Říkaly mu jeho smysly, které jej měly za úkol obvykle dostávat nohama pevně na zem. Ale ano. Ucítil známý parfém a dotyk ruky na svém takřka propadlém břiše. A pak svá víčka konečně odhodlaně otevřel.
Vítej v mém světě, Tome.
Bill se mu zadíval do očí, které byly obklíčeny černou linkou. Zdůrazněny černými stíny. Pečlivě mapoval jeho pleť. No ano, žádný nedostatek. Mimo zaznamenal naprosto totožné vlasy a konečně jej začal vnímat jako celek. Upřímně se usmál, jeho srdcem hrál romantický orchestr.
Není nic snadnějšího než utvořit si svůj vlastní vjem světa.
Anebo lásky?
Kdo ví, jen srdce pravdu napoví.
Duše správnou cestu ukáže,
pravdivé city masku zaváží.
autor: Shellayn
to je hezký Elke, dloho jsem od tebe nic nečetla o toto je vážně pěkný. Si talent 🙂
uffxD:.nějak sem se ztratila!XD…trochu mimo, kdo mi to vysvětlí?XD
moc krásný 🙂 povedený 🙂 Opravdu talentka… 🙂
to je peckaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
nádherné , opravdu brilantně vybrané téma povídky … Elke, tvoje povídky jsou všechny krásné , ale tahle je nejpovedenější 🙂
povedený 🙂
Já to nechápu xDD
sice moc nepobírám, ale je to moc hezky napsaný 😀
ouuu ja teda jako jo to je první pocídka za den co sem pobrala ae kwassnýý :))