autor: Anett483
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Ahoj… U týhle ffky sem trochu pozměnila role. Billin je v týhle ffce ten špatnej a z Tomajzla jsem udělala chudáčka a ještě k tomu s parohama xD Snad se vám to bude líbit. Komentíky potěší. Anett483
**************
Slunce až nepříjemně pálilo… Vzduch byl příšerný a navíc bylo dusno. Blonďatý mladík s dredy na hlavě seděl pod vysokým stromem. Špatně se mu dýchalo… a určitě to nebylo jen těžkým vzduchem. Opřel si hlavu o kmen stromu a zavřel oči… Poslouchal jen šumějící potůček, který byl nedaleko něj. Otřel si upocené čelo a pohlédl na oblohu. Mraky se začaly stahovat. Tom si vzpomněl, jak jemu a Billovi babička říkávala, že déšť vždycky říká pravdu. Jakmile je něco špatně, tak se onen déšť ozve, aby upozornil na lež. Těžko dýchatelný vzduch a lehce nažloutlá obloha ohlašovaly příchozí déšť… Netrpělivě pohlédl na hodinky. Rozhlédl se kolem sebe. Tohle místo měl rád. Vždycky si tu s bratrem hráli. Teď už jsou téměř dospělí. Kolem něj byla jen vysoká tráva, jediný strom, pod kterým seděl, a bublající potůček. Ideální místo na romantickou schůzku… Kdyby vás tady ovšem vaše drahá polovička nenechala čekat. Blonďatý chlapec se opět netrpělivě podíval na hodinky. Nervózně přehazoval malou červenou krabičku z pravé ruky do levé…
„Ach! Bože… ano!“ černovlasý chlapec ze sebe vydával slastné vzdychy, které dodávaly chlapci nad ním stále větší a větší sílu. Chlapec se naposledy prohnul a dopadl vysíleně na postel… zrychleně dýchal. Chlapec vedle něj se na něj spokojeně usmíval a hladil ho po jeho hladkém bříšku. Černovlasý chlapec se podíval na hodinky. „Sakra!“ zaklel a začal se rychle oblékat. „Ty mě tu necháš samotnýho?“ posmutněl chlapec, který stále ještě ležel na posteli a pozoroval to černovlasé stvoření před ním. „Jo… Ještě něco mám…“ odpověděl a ještě se kontroloval v zrcadle. „A dostanu aspoň pusu?“ pousmál se chlapec na posteli. Černovlasý mladík se k němu otočil a s šibalským úsměvem došel k posteli… Naklonil se nad něj a vášnivě jej políbil, načež ještě laškovně zajel svou horkou dlaní pod peřinu do klína onoho chlapce. Chlapec na posteli slastně zaklonil hlavu a zavřel oči.
„Kdy zase přijdeš, lásko?“
„Hm… možná ještě dneska… Nevim, ale určitě zítra na našem místě, jo?“ zašeptal černovlasý mladík tomu druhému těsně u ouška a ještě ho stihl jemně skousnout.
Blonďatý mladík radostně vyskočil a běžel naproti své drahé polovičce.
„Bille! Kde si byl? Čekám tady na tebe už věčnost!“
„Ahoj Tome. Promiň, zdržel jsem se…“ odpověděl Bill a obejmul Toma.
„No, to je jedno, hlavně že jsi už tady,“ řekl Tom a už Billa pokládal na zem pod vysoký strom. „Co si tak potřeboval, že to nemohlo počkat?“ zeptal se Bill a posadil se. Byl vyčerpaný a až moc dobře věděl, co by Tom chtěl. Tom se taky smutně posadil. Nechtěl to, co si myslel jeho bratr. Jen ho zklamalo, že ho ani nepolíbil. „Víš… já… prostě ti chci něco dát. Na důkaz toho jak moc tě miluju,“ řekl Tom a sedl si těsně k Billovi. „Jé! Ty máš pro mě dáreček!“ zaradoval se Bill a zatleskal ručičkama. Kdo by si řekl, že tenhle mladík je takový, jaký je. Kdo by do něj řekl, že podvádí toho, komu za malou chvíli slíbí věčné časy spolu… Tom s rozklepanýma rukama vytáhl krabičku a otevřel ji. Billovi se nad tou krásou zatajil dech. „Líbí se ti?“ zeptal se Tom. „Je nádhernej!“ vydechl Bill. Tom s úsměvem vytáhl nádherný prstýnek a nasadil ho Billovi na ruku. Bill si spokojeně prohlížel prstýnek, zatímco Tom si prohlížel jeho. Takhle krásný stvoření a je jen jeho, říkal si Tom. Musel ho obejmout… Tom ho políbil něžně na krku a zašeptal: „Slib mi, že budeme navždycky spolu, že mě nikdy nepodvedeš a neopustíš,“ šeptal naléhavě Tom. Bill se pousmál…“Ne, nikdy tě neopustim a nepodvedu, lásko…“ Jak se černovlasý chlapec s tváří anděla vůbec může opovážit takhle lhát člověku, který je odzbrojen jeho krásou?! Jak ho může takhle vodit za nos?! „Navždycky spolu…“ zašeptal opět Tom a hladil Billa na zádech. „Navždy…“ zašeptal s úsměvem na rtech Bill, jakoby se snad bratrovi vysmíval… Věděl, že zamilovaní lidé nevidí skutečnost… zneužil toho. Bill Tomovi za odměnu sjel dlaní do klína, jako to udělal před chvílí svému milenci. Tom se opřel o strom a slastně vzdychl. Bill si sedl na bratrův klín a provokativně se na něm pohupoval… Tomovi uniklo pár nedočkavých stenů. Bill se k němu naklonil a zašeptal: „Jsi a vždycky pro mě budeš jedinej, lásko… miluju tě…“
Ozvala se prudká rána a z nebe začaly dopadat děšťové kapky… Byly slyšet jen naléhavé vzdychy dvou chlapců a děšť, který vždycky říká pravdu. Upozornění deště ale neplatí pro osoby, které jsou zaslepené láskou a krásou osoby, kterou milují…
autor: Anett483
pěkné..:)
to bylo…..kawaii…….mooc 🙂 ale chtělo by to pokráčko…takový useklý to je.Udělej vícedílovku plosííím 🙂
teda…nádherná povídka!!!!úplně mě dostala…nj,zamilovaní vidí jen to,co sami chtějí….to znám až moc dobře 🙁
klasne 🙂
Moc sem to nepobrala ae tak jinak moc pěkný :D:D:D
mmmmmm… to bolí, ten Bill je cynik :(((
pěkné Any :DD
PĚKNÝ
waaaa drsný xDDD
Tak to dokonce zabolelo u srdicka x( .. krasnyy …
ano , moc krásný , opravdu dobře vybrané téma.
Pravda se ale jednou vždycky ukáže 🙂 (jako to že mě hrozí 4 z matiky 🙁 )
moc hezký…….x)….
chudák Tomi
jee, to bylo fakt nádherný! takový… pravdivý.. krátký ale výstižný.. prostě všechno:D fakt drsně nádherný, tos měla asi při tom psaní zrovna nějakou náladu, něco s tímhle spojenou, ne??:)
tak…tohle je…dokonalý..nemám slov…tohle je tak krásně a smutně vylíčený. Cítím takovou strašnou bezmoc, ani nevím proč. Bože to je fakt nádhera! chce se mi z toho brečet a zároveň pociťuju Tomovo naivní štěstí…prostě…krásně napsaný a vyjádřený..opravdu nádhera (já vím opakuju se, ale prostě mi opravdu nějak došly slova) ♥
to by chtělo pokrááááčkoooo
krása, obzvlášť ten konec…..fakt by bodlo pokračování, zajímalo by mě, jak to dopadne…;) Chudáček Tomí, kdyby jen věděl……:(
pekny brecim