autor: Blacky
betaread: Janule
betaread: Janule
A máme tu…pokráááčko! To sem vás ale potěšila, že? 🙂 Jinak moooc děkuju za komentíky, jste vááážně mooocky squělý. Fakt bombovatý a šikulatý, že tak hezky komentujete 🙂 To když jsem psala goth povídky na jistý stránky, sklidila jsem tak maximálně jeden komentík…to s drahýma parťačkama twincesťačkama je to jiný 🙂 Vážně děkuju, mám vás ráda :-*
„Ich will da nicht allein sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Náááácht.“
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Náááácht.“
„Čau, Bille… Co to zpíváš?!“
„In die Nacht.“
„Cože? Ty to znáš?“
„Noo… měls to v empétrojce.“
„Jak si proboha přišel na ten text?“
„Já nevím… pamatuju si to… pamatuju? Takže jsem to znal… Já si to pamatuju! Chápeš? Pamatujuuu!!!“
„Dej to sem!“
„Proč?“
„Dej to sem povídám!“
„Proč křičíš, Tomi?“
„Kurva, dej mi tu empétrojku nebo se neznám!“
„Tak na…“
Prááásk!
„Ale Tomi…“
Ordinace doktorky Tompsonové
„Doktorko! Máme problém…“
„Ano, Tome? Jaký?“
„Bill..já… já… půjčil jsem mu empétři přehrávač a on… vzpomněl si na text jedné naší písničky… zpíval jí… neměli bychom mu říct pravdu už teď? On na to přijde a… nevím jak to bude snášet…“
„Ty jsi mu dovolil vzpomenout si?!“
„A nebyl to vlastně účel, aby si vzpomněl? Nedokáže žít bez minulosti… hlavně ne on, s tou svojí…“
„Ale Tome!“
„No? Co zas?“
„Začínáš se chovat jako Bill!“
„Ne, já jen už prostě nemůžu držet hubu!“
„Tome! Musíš!“
„Ne, nic nemusím. Já už mu nedokážu lhát.“
„Ne!“
„Prosím? Vy mi nebudete nic zakazovat. Je to můj bratr. Můžu si ho vzít domů do domácí péče.“
„To snad nemyslíte vážně?!“
„Myslim.“
Prááááásk!
Billův pokoj
„Tomi?“
„Billi, musím ti něco říct.“
„No? Povídej.“
„Víš. Je to těžký… a… strašně složitý.“
„Proč?“
„Víš… já… ty… my jsme… bráchové.“
„Bráchové?“
„Dvojčata.“
„Ty si můj bráška?!“
„Eee…jo.“
„Tomíííí!“
„Bille… dyť… mě uškrtííš!“
„Já mám brášku! Já jsem dvojče! Bráááááškaaaaa!!!!“
„Přestaň hopsat, je tady ještě něco…“
„Jo?“
„Už to tak vypadá…“
„A co tady ještě je?“
„Noční stolek?“
„Tomi, nesnaž se z toho vyvlíknout. Já chci pravdu.“
„Ty se na mě nezlobíš?“
„Trochu jo, žes mi neřek že mám brášku… a že si to ty.“
„Promiň, brácho, ale…já nesměl… měl sem to zakázaný…“
„Aha… no, to je jedno… cos chtěl říct tím, že tu je ještě něco?“
„Bille, víš, ty jsi…
autor: Blacky
jeheee honem dalsiiii!!!:) rycjhle at mu to praskne co je a kdo je!!!:)
božinku….honem dalsi dilek a at už je bill v domaci péči xD
rychlééééé dál
honem dál nebo se zbláznim!!!!:D
co? co on?
jeeeeeee, proč vy to vždycky useknete v tak důležitý chvíli???:D:D:D jo Blacky, nechtěla bys psát delší díly???:D:D:D člověk se na to těší jak na Vánoce a ono je to za chvilku v čoudu:D ale je to moc hezký!! tak dááál:)))
Ne, nechtěla bych psát delší díly :-))) to sem ale potvora žhe? Ne, budu se snažit trochu prodloužit, ale moc ne, kdybych totiž napsala půlku příběhu do jedinýho dílu, nebylo by to tolik napínavý :-)) Holt si musíte počkat na pokráčko 🙂 a na Vánoce též :-)))
Ale no jo, Blacky, já si ráda počkám. Co mi taky už jiného zbývá?!?
A moc se mi líbí, jak je ta povídka celá v přímé řeči. K.