autor: Jitááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Z jeho snění ho vyrušil až vyděšený křik jeho matky. „Tome!! Ty ses zbláznil!! Venku sněží a ty máš okno dokořán!“ Tom se po tomhle hurikánu probral a zachvěl se. Až teď pocítil tu zimu. Zdál se mu nádherný sen, sen o nočním milování se svým andělem. „Mami, on tu byl!“ pískl šťastně Tom a poté se mohutně rozkašlal. „Kdo tu byl?“ zeptala se nechápavě matka. „No on, Billi, můj anděl!“ Matka vážně nevěděla, co by mu na to mohla říct. Chvíli mlčela a podezřívavě na Toma koukala a poté spustila: „Tome, máš vysokou horečku, vidíš, 39, 6.“ Strčila mu teploměr pod nos, když mu ho vyndala z úst. „No a?“ „Víš, synku, když máš tak vysokou teplotu, je víc jak pravděpodobné, že si mohl mít noční halucinace, andělé přeci neexistují.“
Tom se po výroku matky rozplakal. To není možné! Vždyť tu byl celou noc s ním! Milovali se, líbali, to nemohla být halucinace! „Tome, prosím, neplakej. To bude dobrý, to se občas stává. Třeba ho někdy uvidíš, ale teď si vypij čaj a koukej si vzít prášky. A už nebreč, nebo ti ta horečka ještě víc stoupne.“ Matka mu vzala skoro všechny naděje. Její poslední věty skoro nevnímal, myslel jen a jen na něho. Moc ho miloval, přeci by se mu to nemohlo jen zdát! Až ho matka donutila, aby si vzal prášky a zapil je kotlem čaje s medem, odešla z jeho pokoje se slovy: „A už to okno neotvírej, venku je mínus deset stupňů.“
Když matka zmizela za zavřenými dveřmi, tak se Tom okamžitě vyhrabal z postele a zapnul počítač. „Dělej, ty mrcho. Ti to trvá, já potřebuju, aby za mnou Billi zase přišel, a ty se tu načítáš, jako kdybys měl chcípnout, ty vehikle…“ popoháněl svůj ubohý počítač k rychlejší práci. „No vidíš, jako to jde, když se nechce, ty stará herko!“ zajásal Tom, když se mu konečně zobrazila ona webová stránka o tajuplnosti světa i vesmíru. „No, rychle, rychle!“ opět peskoval, když klepl na aktualizaci. „Sláva!“ pískl, ale zase se musel ztišit, aby ho matka nešla zkontrolovat a nevyhnala do pelechu. Hned na titulní stránce uviděl JEHO a pod fotografií bylo napsáno: „K datu 17. ledna 2008 zmizel a vrátil se prý až k ránu. „Blázen“ s ním prý mluvil a říkal, že byl u osoby, kterou střeží. „Blázna“ teď už nikdo neposlouchá, ani ti, co někdy na takovýhle věci věřili. Odvezla ho záchranná služba. Musel jít na nucenou, psychiatrickou prohlídku a po vyšetření usoudili, že musí být hospitalizován v psychiatrické léčebně. Více informací se dozvíte v denním tisku k datu 18. ledna 2008″.
Tom se v tu chvíli praštil do čela se slovy: „Vždyť to je dneska!“ vyjekl, zamotal se do huňatého županu a vydal se do kuchyně za matkou.
„Jak to, že nejsi v posteli?!“ křikla hned, co Toma viděla jít do chodbě směr kuchyně. „No, to… Mami, já bych potřeboval to… Noviny… Koupila bys mi je, až půjdeš na nákup, prosím?“ zaškemral Tom a smutně se na matku zadíval. Věděl, že jeho psímu pohledu nikdo neodolá. Ani Billi. „Od kdy čteš noviny, prosím tě?“ zeptala se udivená matka a podezřívavě se na Toma koukla. „Nikdy ses nedíval ani na zprávy, pokaždý si surfoval po internetu a teď chceš noviny?“ Tom se musel vymluvit a vymyslel si úžasnou ptákovinu: „No, my je potřebujeme na výtvarku, víš, musí tam bejt něco aktuálního, takže ty prošlý noviny by mi byly na nic, víš?“ Culil se na ní jak měsíček a odkráčel z pokoje.
Zalezl si do postele a jakmile uslyšel bouchnutí domovních dveří, přesunul se i peřinou k počítači a hltal pořád všechny články o NĚM. Přibývalo toho tam dost, nejčastější téma bylo: „Ke komu to Billi šel?“ Tom se se šibalským úsměvem rozhodl, že jim to napíše. Začal ťukat do klávesnice: „Ahoj, asi mi nebudete samozřejmě věřit, ale Billi byl včera u mě. Říkal mi, že si pro mě přišel, ale pak odletěl zase pryč, ale říkal mi, že nemám přestat věřit a že se zase setkáme!“ Za zprávu naťukal asi padesát smajlíků a dal odeslat. Po dvou minutách klikl na „aktualizovat“ a hned na něj vylítlo asi dvacet zpráv. Začal je pobaveně nahlas číst: „Myslíš, že ti uvěřím, blbečku? Billí patří mně!“ Další: „Si něco hulil, a pak si viděl bílý králíčky a myslel sis, že je to MŮJ BILLI.“ A zpráv na podobný způsob tam trůnilo během půl hodiny tak kolem stovky.
Tom každou zprávu jen tak prolítl rychle očima a dusil se smíchem, který se snažil zadržovat. Pokaždé se rozkašlal a kravál si nemohl dovolit. Pak ale narazil na další zprávu, po které se málem složil: „Já jsem Billiho vojel třikrát za noc! A kdybyste, chlapi slyšeli, jak u toho kňučel!“ Po přečtení ho hned napadlo, že by mu mohl odepsat a popsat mu svůj noční zážitek, ale raději to neudělal. Za chvíli tam naskočila nová zpráva od toho samého autora. Měl přezdívku „Dobyvatel“. Tom měl nehoráznou chuť mu jít při nejmenším rozbít hubu a uříznout ptáka, ale když zkoukl tu novou zprávu, málem se mu šokem zastavilo srdce.
„Mám Billiho právě teď u mě v ložnici, už jsem ho připoutal a už se na TO chystám!“ Tom jen doufal, že si ten „Dobyvatel“ dělá legraci, ale i tak měl strach. Po pár minutách přemýšlení uslyšel v hlavě jeho nádherný medový hlas. „Tome, pomoz mi prosím, lásko, prosím, on mi ubližuje, jeho dotyky mě pálí, nemůžu vzlétnout, ON mě srazil k zemi… Zachraň mě… Tomeeeeeee…“ Tom slyšel své jméno jako výkřik, který mu zněl v uších jako kostelní zvon.
Tom se po chvíli pláče a nepříjemného dumání rozhodl napsat „Bláznovi“. „Ahoj, já jsem Tom, Billi byl včera v noci u mě a dal mi to, co jsem si nejvíce přál. Ale dneska jsem slyšel jeho hlas, který mi říkal, abych ho zachránil. Bojím se o něj, já se do něj zamiloval!“ Více psát nedokázal, a tak dal „odeslat“.
Během pár okamžiků mu přišla odpověď: „Ahoj Tome. Tak to jsi měl štěstí, že si tě Billi nevzal s sebou. Billi je anděl smrti a ke komu přilétne, ten brzo zemře. Ale jestli byl u tebe vážně včera, tak jak to, že nejsi mrtvý?“ Tom okamžitě nadatloval odpověď: „Ahoj, třeba na mě zapomněl, nemá toho hodně? Třeba se zdržel u někoho jinýho…“
„Tome, Billi se u nikoho nemůže zdržet, protože chrání nejvíce tebe. Ostatní sice taky, ale nikdy, vážně NIKDY se nestalo, že by se u někoho jiného zdržel víc jak hodinu, natož aby zůstával až do rána. Obávám se, že se Billi úplně vytratil ze světa. Ani na mé volání nereaguje. Snažil jsem se ho najít podle jeho zpěvu, ale vypadá to, že se vážně propadl do země.“ „To néééééééé!!!“ zaječel Tom a spustil hysterický pláč. Pak ho napadla otázka: „A nemohl ho zavřít někdo jiný, ke komu přilétl? Třeba ten dotyčný schválně zavřel všechna okna, aby se nemohl vrátit!“ Tom po odeslání doufal, že jeho dotaz zamítne, ale když si přečetl: „Bohužel, Tome, i to se může stát… Ale nevím o nikom, kdo by byl tak moc zlý a zavřel anděla v domě. Pokud se nedostane do týdne ven, zemře.“
Tom se zalykal pláčem a odepsal: „Ale vždyť andělé jsou nesmrtelní! Tak jak by mohl zemřít? A jak ho můžu najít? Proč nereaguje na moje volání? Neslyším už ani jeho hlas, mám o něj strach!“ Blázen se po této zprávě také málem rozbrečel, ale on měl teď roli, co uklidňovala. „Tome, nech otevřené okno a zkus zazpívat to, co zpíval Billi. Kdybys našel něco, co patří jemu, třeba vlas nebo peříčko, bylo by to i nadějné. Můžeš s ním potom komunikovat. A pokud ho miluješ, o to to bude snazší.“
autor: Jitáááááá
jujka to je smutný rychle pokráčko
to mi holka nedělej 🙁 …….rychle dál
.. hí.. jsem se chtěla zeptat.. Není to moc welká howadina?? ((=
rozhodně není je to nádherný
Jezisi ne JItus nad cim to premyslis.. nejhezci co sem cetla… rychle dalsii díííleek .. jinak to psychicky nevydrziim :'( x)
já se zhroutím a vodvezou mě do Bohnic! teda, pokud rychle nedostanu další díl.Já jsem na tom ZÁVISLÁ! 🙂
dáááál
rychlo dál..plsky.. to je krásný, úžasný, božíí..miluju…
aach piusej rychle dalsi je to strasne krasne.. Billi andel.. ach krasa….
ty jo to je napínavý
no, musím přiznat, že se někdy v tom dost zamotám a nevím vo co go:D ale jinak je to fakt nádherný!!! strašně pomalu sem dávaj díly:((( já cu dál:D je to fakt cute:-* a smutný:(
Za to, že jsou tady pomalu díly, můžu já.. Páč sem pošlu další díl wždycky ten den, co je tady uweřejněná nowá kapitola, páč mně to pokračowání fakt připadá jak howadina a taky se do toho zamotáwám, páč píšu další dwě powídky.. Psala jsem ještě třetí, ale ta je dopísaná… Konečně.. Mno.. snad se wám to bude líbit i dál ((= Jitaaaaaaaaaaaa ((=
Uuuuha… tak to je ňň dost napínavý.. už se těším na pokráčko!! Jen tak dál Jitko.. je to moc hezké!!
Ježííííííííííííííííš!!!Já to ještě ani nedočetla a jestli to bude dál takový,tak se rozbulim jak želva!!! 😀 Fakt je to UŽASNÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ !!!