autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Tom si opatrně setřel všechny zbylé slzy a tiše vstal. Nejistě pohlédl na schodiště… Bill měl pravdu… Měl pravdu ve všem co řekl. A Tom si také až teď uvědomil, že Bill býval už jako malej kluk vždycky slabší a křehčí než on. Proto nedokázal ve své malé zmatené hlavince pochopit, proč Tomi najednou odešel. Ale zase byla tady až příliš ochotná mamka, která mu to všechno naservírovala na podnose plném lží… Tom nemohl uvěřit, jak moc jim rodiče byli schopni ublížit…
Pomalými a nadevše opatrnými krůčky tiše šlapal do horního patra, kde mu hned padl pohled na klubíčko, krčící se u rohu postele. Hned poznal, že to křehké tělíčko patří už teď jeho dvojčeti. Ještě pořád si nemohl zvyknout, že ten otravnej namyšlenej a neskutečně rozmazlenej model je jeho bratrem… ba ne, byl něco víc – protože dvojče je něco mnohem silnějšího, než jenom obyčejný bratr… Byl jeho druhou půlkou… Kdyby tak šel vrátit čas. Bránil by se zuby nehty tátovi, který jej násilím odvážel do Berlína. Ještě teď měl až moc dobře v paměti uchovanou poslední noc v Magdeburgu…
Ležel tiše ve své postýlce a drobnýma očkama sem tam pokukoval po sbalených hračkách a kufřících, které obsahovaly všechno jeho oblečení a ostatní věci. Tehdy už věděl, že něco není v pořádku. Věděl, ale vůbec netušil, že jen co ráno vyjde sluníčko, bude už dávno v letadle na cestě daleko odtud. Chudáček ani nemohl usnout. Zoufale se tulil ke svému medvídkovi a z očí mu stékaly drobné slzičky neštěstí. Jakoby nestačilo, že se jejich rodiče pořád hádají, přesně jako i v tuhle chvíli, ale někdo mu ještě sbalil všechny věci… Jeho zmatená a nejvíce unavená hlavička by nejraději spokojeně spinkala, avšak nějak se to prostě nedalo. Jeho očka se s každým mamčiným výkřikem směrovaným k tátovi, třepotavě otevřela a po tvářích mu stékalo pořád víc a víc slziček. Byl tak osamělý. Najednou se však ztichlou a ztmavlou místností rozlehl malinký pásek světla, jak dětsky malinké nožičky vešly dovnitř a dveře znovu zavřely.
„Billi?“ špitl Tom tiše, a když viděl, jak se ta drobounká postava najednou rozběhla a skončila pod peřinou, naléhavě se tulící k Tomovu bříšku, věděl, že je to jeho dvojčátko.
„Já mám stlach,“ kníkl, jak mu zpod teplé přikrývky koukala jenom dvě očka, která se nořila hluboce do těch Tomikových.
„Já taky,“ píplo starší z dvojčátek a ucítilo, jak se jeho o deset minut mladší bráška ještě více přitulil k jeho jemnému hrudníčku.
„Mám tě moc lád, Tomi,“ šeptl, a i přes závoj drobných slziček se pousmál a vlepil Tomimu sladkou pusinku na tvář.
„Já tě mám taky moc lád, Billí,“ zašeptalo tiše druhé z dvojčátek a naléhavě omotalo ručky kolem Billova krku, aby jejich drobná tělíčka splynula v láskyplném objetí. Takhle vydrželi asi pět minut. Pevně se objímali a oba dva tiše plakali… protože věděli, že něco není v pořádku a že už nic nebude tak jako dřív…
„Billi?“ špitl Tom tiše, a když viděl, jak se ta drobounká postava najednou rozběhla a skončila pod peřinou, naléhavě se tulící k Tomovu bříšku, věděl, že je to jeho dvojčátko.
„Já mám stlach,“ kníkl, jak mu zpod teplé přikrývky koukala jenom dvě očka, která se nořila hluboce do těch Tomikových.
„Já taky,“ píplo starší z dvojčátek a ucítilo, jak se jeho o deset minut mladší bráška ještě více přitulil k jeho jemnému hrudníčku.
„Mám tě moc lád, Tomi,“ šeptl, a i přes závoj drobných slziček se pousmál a vlepil Tomimu sladkou pusinku na tvář.
„Já tě mám taky moc lád, Billí,“ zašeptalo tiše druhé z dvojčátek a naléhavě omotalo ručky kolem Billova krku, aby jejich drobná tělíčka splynula v láskyplném objetí. Takhle vydrželi asi pět minut. Pevně se objímali a oba dva tiše plakali… protože věděli, že něco není v pořádku a že už nic nebude tak jako dřív…
Tom rychle zavrtěl hlavou a snažil se zasunout dlouho zapomenutou vzpomínku co nejhlouběji do své paměti a nejraději si už nikdy nevzpomenout na to, jak s bratrem strávil poslední noc… Avšak už i při vzpomínce na tu noc, mu po tváři stékaly naléhavé slzy a on v Billovi opět uviděl to drobné stvořeníčko, které se přišlo ještě naposled pomazlit, protože mu bylo smutno… Opět v něm viděl osůbku, kterou miloval více než svůj život jak tehdy, tak i teď…
Spustil se na všechny čtyři a s tlumeným pláčem se přesouval k tomu bezbrannému tělíčku, tiše oddechujícímu na studené zemi… A to se ještě odpoledne strachoval, že nastydne… A stačilo jenom několik hodin a jejich postoje a pozice se úplně změnily… Bill byl najednou jeho dvojčetem…
Tom se nevědomky pořád víc a víc přisouval k tělu, ležícímu jenom kousíček od něj, až došel tak blízko, že se mohl pozorně zahledět do jeho nádherné tváře. Tom nemohl uvěřit, že kluk by mohl být takhle přitažlivý… Ty krásné dlouhé vlasy měl rozloženy snad všude kolem sebe, jeho oči byly třepotavě přivřeny a ústa malinko pootevřena. Tom teď mohl spatřit zaschlé potůčky slz, které pokrývaly celou Billovu tvář. Sledoval, jak se jeho jemný hrudník lehce zvedá a poté znovu pomalounku klesá. Byl tak dokonale křehký, až si Tom dokonce sám uvědomil, že je hezky slepý, když jej hned nepoznal… Ty pronikavé oči… oba dva měli stejné oči. A také ty dokonale vykrojené rty… byly tolik podobné těm jeho…
Jeho tvář už spočívala těsně nad tou Billovou… jeho horký dech dopadal na jeho mírně pootevřené rty, až se najednou Billovy oči pomalounku otevřely… Ani jeden nic neříkal… vlastně ani nemohli, protože jim tahle chvilka naprosto vyrazila dech. Leželi přesně v takové pozici, jako před dvanácti lety… Až s jedním rozdílem, že tehdy byli úplně stejní, ale dnes už mají jejich tváře a vzhled malinko odlišností… Billův dech se malinko prohloubil a jeho oči se nesměle nořily pořád víc a víc do těch krásně mandlových řek… Najednou však přeběhla asi vteřinka – než se to stalo. Dvojčátka se pohnula úplně ve stejnou chvíli a v příštím okamžiku se už jejich těla zběsile tulila a jejich dlaně naléhavě hladily tvář toho druhého.
„Nemůžu věřit, že jsi tady… promiň mi to… nechtěl jsem křičet,“ pípl Tom tiše a znovu si k sobě Billa přitulil. Ten se po něm sápal jako raněné zvířátko, které teď potřebovalo spoustu lásky.
„To já také ne… Tome, můžu tady s tebou zůstat?“ šeptl Bill nevinně, protože si nebyl jistý tím, že mu bráška dovolí tady ty tři týdny zůstat. Tom se od něj malinko odsunul, aby se mohl zahledět do té krásné tváře, po které znovu stékaly slzičky… avšak teď štěstí.
„Ty i to tvoje malé čuně tady můžete zůstat,“ špitl a přes závoj slz, které mu vlhčily tváře, se mile usmál a znovu bratra pevně stulil ve svém náručí…
„Nemůžu věřit, že jsi tady… promiň mi to… nechtěl jsem křičet,“ pípl Tom tiše a znovu si k sobě Billa přitulil. Ten se po něm sápal jako raněné zvířátko, které teď potřebovalo spoustu lásky.
„To já také ne… Tome, můžu tady s tebou zůstat?“ šeptl Bill nevinně, protože si nebyl jistý tím, že mu bráška dovolí tady ty tři týdny zůstat. Tom se od něj malinko odsunul, aby se mohl zahledět do té krásné tváře, po které znovu stékaly slzičky… avšak teď štěstí.
„Ty i to tvoje malé čuně tady můžete zůstat,“ špitl a přes závoj slz, které mu vlhčily tváře, se mile usmál a znovu bratra pevně stulil ve svém náručí…
autor: B-kay
Dokonalý…..*MUCK*
Nádhera =D
oooooooooch anoooooooooooooooooo
aach nadhera, to je naprosto dokonale… ach… jak byli malinci i tedka.. boze.. ani ne twincestni ale nadhera proste.. ach.. chce se mi z toho brecet:'( tak je to krasny!!
"Dvojčátka se pohnula úplně ve stejnou chvíli a v příštím okamžiku se už jejich těla zběsile tulila a jejich dlaně naléhavě hladily tvář toho druhého." nadheraaaa!!!!!!!!!!!!!
juj…….hezký…..x)
naprosto slaďunky
tak tohle byl krásnej díl…ta vzpomínka mě dostala :'( fakt nádherný ♥
jejda:)takže to by bylo:)a jsem zvědavá,jak se to bude vyvíjet dále…. 😉
snad jediný co se dá říct …….. KRÁSNÝ!!!!!!!!!!!!!!!!
nadheraaaaaaa xD
malé čuně;)))) nádherně sladký;)
ááááááách… zase už brečím… to je tááááák dojemné, sladké, roztomilé… a nereálné… miluji tvé psaní, B-kay, miluji tvé povídky, miuji tvé nápady… vůbec všechno :D:D:D jsem totál na měkko
čuně xD x) fakt podarené , o moc si sa zlepšila , keď to porovnám s tvojou poviedkou zpred pár mesiacov , len tak Ďalej , ide ti to 😉
Ano, taky mám dojem, že píšeš čím dál tím lépe 🙂 A já se úplně šíleně těším na další dílky 😉 Doufám, že už je čeká jen štěstí 😉
Nááádherné…přitom,jak byla popisovaná ta poslední společná noc jsemse úpeně zase rozbrečela..kráááása..jen tak dál a nepokazit!!!!!
to je strašný se furt opakovat:D je to prostě bomba!!! nádhera!!! strašně procítěný a doufám, že už to bude jen lepší:))) tak daaaaaal:D