autor: Akkira
betaread: Janule
betaread: Janule
Den. 24 hodin. 1 440 minut. 86 400 sekund. Pro někoho je to hodně, pro někoho zoufale málo.
Dříve jsem byl někdo, pro koho den znamenal dlouhou dobu.
„Kdy už pojedeme??“
„Zítra.“
„Až?“ Takto jsem dříve reagoval na pouhých 24 hodin. Dnes se táži: „Už?“
„Kdy už pojedeme??“
„Zítra.“
„Až?“ Takto jsem dříve reagoval na pouhých 24 hodin. Dnes se táži: „Už?“
Změna jen jednoho ze dvou písmen, ale význam je naprosto odlišný. V tuto chvíli je pro mě den zoufale málo, a přesto je dlouhý. Trávím ho o samotě, to je pro člověka 24 hodin mnoho. Ale ne pro mě.
Nemám tě u sebe, ale mým myšlenkám nikdo nezabrání, aby se toulaly ve šťastných dobách. Myslím na naše společné dětství. Jak jsme byli bezstarostní, spontánní, s ničím jsme si nedělali hlavu.
Příchod puberty a prvních lásek. Dětských lásek. Nikdo mi v tu dobu nemohl dát to co ty. Jenže v tu dobu jsme to ještě ani jeden z nás nevěděli.
Postupný nárůst slávy. Jak já byl šťastný. Vždyť se nám splnil sen. Prožíval jsem pocit absolutního štěstí. Alespoň jsem si to myslel. Absolutní štěstí jsem prožil až s tebou. Naše sláva dosahovala největšího vrcholu, ale přesto jsem se začínal cítit sám. I přes stovky lidí, obklopující nás každý den, jsem byl uvnitř prázdný.
Nemám tě u sebe, ale mým myšlenkám nikdo nezabrání, aby se toulaly ve šťastných dobách. Myslím na naše společné dětství. Jak jsme byli bezstarostní, spontánní, s ničím jsme si nedělali hlavu.
Příchod puberty a prvních lásek. Dětských lásek. Nikdo mi v tu dobu nemohl dát to co ty. Jenže v tu dobu jsme to ještě ani jeden z nás nevěděli.
Postupný nárůst slávy. Jak já byl šťastný. Vždyť se nám splnil sen. Prožíval jsem pocit absolutního štěstí. Alespoň jsem si to myslel. Absolutní štěstí jsem prožil až s tebou. Naše sláva dosahovala největšího vrcholu, ale přesto jsem se začínal cítit sám. I přes stovky lidí, obklopující nás každý den, jsem byl uvnitř prázdný.
To tys mě naplnil. Dodal jsi mi pocit, že nejsem jen loutkou na vydělávání peněz. V poslední chvíli jsi mi pomohl odrazit se ode dna, ke kterému jsem se po nocích prohýřených na večírcích nebezpečně blížil. Utápěl jsem pocit osamění v alkoholu a společnosti lidí, kteří se jen jako přátelé tvářili. Ale nebyli. Nechali mě padat. Nepřijít ty se svými slovy: „Bille, já tě potřebuju. Nesmíš se takhle ničit. Proč to děláš?“
V tu chvíli jsem otevřel oči. Uvědomil jsem si, že nezapíjím jen pocit samoty, ale i beznaděje. Vždyť já se zamiloval. Já se zamiloval do tebe. Do vlastního bratra. Nemožné, nepřípustné. A pro mnoho lidí zajisté nechutné, ale já byl odjakživa jiný.
Proto jsem po hodinách, strávených ve ztemnělém pokoji s tvou soustavnou starostlivou péčí dostat mě z alkoholového opojení šálky kávy a studenými obklady na čele, do ticha pronesl: „Protože tě nejspíš miluju.“
Proto jsem po hodinách, strávených ve ztemnělém pokoji s tvou soustavnou starostlivou péčí dostat mě z alkoholového opojení šálky kávy a studenými obklady na čele, do ticha pronesl: „Protože tě nejspíš miluju.“
Zastavil jsi se v půli pohybu. Já jen vyčkával. Čekal jsem křik, zhnusení, ale určitě ne slzy. Nechápal jsem. Po chvíli jsi byl zase schopen pohybu, došel jsi ke mně a objal mě. S hlasem roztřeseným pláčem, jsi mi odpověděl: „Já tebe taky. Nevěděl jsem, jak ti to říct.“ V tuto chvíli jsem poprvé okusil pocit absolutního štěstí. Tato noc nás uvrhla do naprostého opojení.
Jenže bohužel nic netrvá věčně. Jen krátce mi bylo dovoleno strávit s tebou krásné chvíle. Nikdo už mi nikdy nedá to co ty a já nikdy nedám nikomu tolik co tobě. Jen krátký okamžik. Pár měsíců jsme byli absolutně šťastni, než tě začala neustále bolet hlava a začal jsi omdlévat.
Jenže bohužel nic netrvá věčně. Jen krátce mi bylo dovoleno strávit s tebou krásné chvíle. Nikdo už mi nikdy nedá to co ty a já nikdy nedám nikomu tolik co tobě. Jen krátký okamžik. Pár měsíců jsme byli absolutně šťastni, než tě začala neustále bolet hlava a začal jsi omdlévat.
Jedna návštěva doktora nám naprosto změnila život. Ten tvůj bohužel naprosto zničila. Aneurysma v takové části mozku, že i ti nejlepší specialisté světa tě nechtěli operovat.
Rostlo. Bohužel. Byla šance, že neporoste, ale proč by k nám měl být osud přívětivý, když může být tak neuvěřitelně krutý?
Každým dnem jsi se čím dál tím více blížil smrti. Poslední chvíle tvého života jsme trávili spolu. Chtěli jsme ze svého štěstí vytěžit nejvíc, ale ani euforie prožívaná s tebou, mi nepomohla zbavit se strachu, že tě jednou najdu mrtvého.
Nenašel jsem. Zemřel jsi mi v náručí. Po úžasném večeru jsme leželi v posteli a sledovali film. Masíroval jsem ti spánky, abych ti alespoň nějak ušetřil od celodenní bolesti. Najednou jsi se celý uvolnil. Chtěl jsem věřit tomu, že jsi prostě jen usnul. Ale vnitřní hlásek mi napovídal skutečnost, které jsem se tak bál.
Zemřel jsi. Nechal jsi mě zde. Slíbil jsem ti, že budu žít dál. Ale mám pocit, že to nedokáži. Zítra se koná pohřeb. Poslední rozloučení. Už zítra. Přesně za 24 hodin, 1 440 minut, 86 400 sekund. Za tak krátkou chvíli navždy tvá tvář zmizí ze slunečního světla. Ale ne z mé mysli. Nikdy nezmizíš z mých vzpomínek a snů.
Po zítřku pro mě den nebude znamenat „už“, ale znovu „až“. S nikým jiným než s tebou totiž čas nepoběží tak rychle a zároveň pomalu.
Po zítřku pro mě den nebude znamenat „už“, ale znovu „až“. S nikým jiným než s tebou totiž čas nepoběží tak rychle a zároveň pomalu.
autor: Akkira
psal sem ti mail na twincest483@gmail.com
Hodně dobré!! Zajímavé téma, i když smutné. Tahle povídka má myšlenku a velkou hloubku. Moc se mi líbí.
nádherné a smutné zároveň, ach bože… ano, povídka má hloubku
to je nádherný..jedna z mých nejoblíbenějších povídek..prostě krása!!
krásnýýý!!!škoda ,že ne vícedílka
krasa:-) moc pekny,smutny,na zamysleni:-) fakt moc hezky
Páni,já moc juednodílky nečtu,aler tohle byla opravdu hezká povídka:(ale navíc hrozně smutná:(
dojala jsi mě…tohle jsem opravdu nečekala…se slzami v očích ti skládám poklonu…
Krásný…smutný…:'( a hezky napsaný, chudák Tom. Je to i zajímavě napsaný, jak je to vyprávěný že už se to stalo a pak ke konci že pohřeb teprv bude…:'(
hey tak to je bestovní
velmi smutné… x(( zajímavá myšlenka…xDD… byla by z toho krásná vícedílka :))
nádhera…..
squela povidka.. nejde u ni nebrecet (alespon podle me) moc krásná … x( ….
:'(:'(:'(:'(:'(:'(:'( nic jinyho k tomu nelze dodat:'(
*fňuk*
to je smutny……….
a uplně nádherný
nádherný..boží..smutný…
:´(…………….nádherně vylíčené…prostě talent..^^ tyjo chudák Billí…:(