autor: Geheimnis
betaread: Janule
betaread: Janule
…:: Tom ::…
Musim se mu přiznat, nedokážu to v sobě dusit.
„Jak… Jak to jako myslíš?“ podíval se na mě nechápavým pohledem a klepal se. Ale řekl bych, že věděl moc dobře, co mu chci říct.
„Já… Ten polibek, strašně se mi to líbilo… Já vím, co mi asi teď řekneš. Že jsem úchyl a já nevím kdo ještě, ale… Bille, klidně tohle hoď za hlavu, ale já jsem ti to musel říct!“ řekl jsem mu to snad jedním dechem. Bill chvíli mlčel. Pak se pořádně přikryl peřinou, protože mu vážně byla strašná zima. Pak konečně promluvil.
„Nemyslím si o tom nic špatného. Ani o tom polibku… Ba naopak… Já, nevím jestli… Ale jo… Řeknu ti to… V… V té vaně, já… Myslel jsem na tebe a na ten polibek.“ Řekl ale zdálo se, že chce říct ještě něco k tomu, ale zarazil se.
„To je všechno?“ ujišťuju se.
„Proč?“
„Vypadal si, že chceš ještě něco k tomu dodat.“ Usmál jsem se a Bill se nadechl.
„Ne, není to všechno…“ začal se děsně smát.
„Co je k smíchu?“ usmál jsem se s nechápavostí v hlase.
„Já jen, že… v té vaně jsem… Jsem si představoval… Tebe… Ale jakože… Bez… No bez oblečení.“ Vykoktal ze sebe konečně a poznal jsem, že se za to snad i stydí.
„Chceš udělat striptýz?“ rozesmál jsem se na plné kolo a Billa to asi trošku ranilo.
„Tome, tohle je vážná věc! Z toho si prosím nedělej srandu!“ vyjel na mě a utekl z postele do koupelny.
„Bille… Bille! Promiň mi to!“ volal jsem za ním. Zabouchl mi dveře před nosem a tak jsem na něho naléhavě bouchal.
„Bille, já vím, bylo to ode mě hloupý. Promiň mi to, sakra! Otevři…“ žadonil jsem tak dlouho, až je nakonec otevřel. Stál mezi dveřmi jen omotaný v tom ručníku.
„Promiň.“ Omluvil jsem se ještě jednou a objal ho. Pevně mě chytl kolem krku a usmál se.
„Víš co? Já jsem taky měl tak trošku… Hříšný představy… Když jsem tady tak ležel na posteli…“ zatvářil jsem se andělsky a smál jsem se. Když jsem ho tak viděl v tom ručníku… Docela se mě zmocňovalo vzrušení.
„Ehm… Fakt?“ pousmál se a sklopil oči k zemi. Prohlížel jsem si ho, vzrušení nabývalo na intenzitě.
„Jo, fakt,“ usmál jsem se a pomalu přistoupil k Billovi. Nečekal to a trošku sebou trhl. Obejmul jsem ho a začal jej hladit po zádech.
„Tome?? Heh, co to děláš?“ usmíval se.
„Poddávám se pocitům,“ řekl jsem a zavřel jsem oči. Šimral jsem ho a děsně jsem to prožíval. Najednou se Bill začal hlasitě smát a odtrhl se ode mě.
„Co je?“ nechápavě jsem ho pozoroval, jak se strašně směje.
„Tys asi zapomněl, bráško, že jsem… Že jsem lechtivej!“ smál se a utekl zpátky do ‚ložnice‘. Běžel jsem za ním. Rozvalil se na svou studenou postel a zachumlal se do deky. Napadlo mě, že se asi nechce tulit, a tak jsem si zalezl do své postýlky.
„Tome?“ ozval se za chvilku Bill. Otočil jsem se na něho.
„Víš, mě je fakt hroznááá zima…“ usmál se a udělal psí očka. Začal jsem se smát a odkryl jsem svojí deku. Bill se do ní s radostí zachumlal a mě skoro celého odkryl. Tak jsem si oprávněně přitáhl deku k sobě. Takto jsem vyprovokoval menší přetahovanou. Bill se smíchem tahal k sobě a já samozřejmě ke mně. On to měl ale vypočítaný a pustil to, když jsem nejvíc zabral. Takže jsem zákonitě sletěl z postele!
„Tý! Jen počkej!“ vylezl jsem rychle na postel a obkročmo si sedl na Billa. On se na mě ale podíval tak… Tak neuvěřitelně sladce! Já… Jsem ho opět musel políbit…
„Tome… Víš co jsme si řek-“ nenechal jsem ho domluvit a znovu ho políbil. Pevně mě chytl kolem krku a nechal se hýčkat.
autor: Geheimnis
Ahh…krása…nádhera…to je tak roztomilý :)) Jestli tady rychle nepřibyde další díl tak se asi zcvoknu xD
oooch nadhery.. dalsi dlasiii plosiiim:)
Oni jsou oba tak roztomilí, jak se poddávaj pocitům a maj hříšný představy :-))))))
jééé:) sladký, úžasný:)
ploším ploším dál dál:)
ou, hříšná dvojčata-dobrá dvojčata!
jeee dobry rychle dalll
jůůůůů xD