autor: Sauriel
betaread: Janule
betaread: Janule
—Bill—
„Bille, sakra, ztlum tu hudbu. Rád bych se díval na film,“ otevře bratr dveře do mého pokoje a suverénně mi ztiší muziku. Jenom na něj vypláznu jazyk a jen co slyším, že odešel dolů, otočim příslušné kolečko volume zase naplno. Mojí písničku mi nikdo kazit nebude.
„Tak sakra, slyšel si mě??? Se ani nedivim, že si ohluchnul, když to máš na maximum,“ řekne mi Tom, který mi tentokrát hudbu vypnul úplně.
„To, jestli sem ohluchnul, je snad moje věc, ne?“ otočím se na něj s klidem.
„Jo, to je tvoje věc, ale já bych se rád díval na film, což ale nemůžu, když ty si tu pouštíš hudbu na maximum,“ snaží se mi Tom vysvětlit to, že nic neslyší.
„Dívat se můžeš. To ti moje hudba přece nemusí vadit,“ nahodím výraz nejchytřejšího člověka na světě.
„Ale já bych rád ten film i poslouchal a slyšel co tam řikaj,“ snaží se mi něco stále Tom vysvětlit.
„No tak to řeknu hned a nemusíš z toho dělat bůhví co,“ pousměju se, zapnu si znovu hudbu a tentokrát ji ztiším tak, abych to dobře slyšel já, ale jinde to slyšet nebylo. „Dobrý?“ vycením zuby na mého brášku.
„Ty si neuvěřitelnej,“ řekne Tom, otočí se a chce odejít.
„Ne, já nejsem neuvěřitelnej, jen praktickej,“ a při těch slovech stáhnu Tomovi gumičku z dreadů a svážu si jí svoje vlasy. „Dík, ty vlasy mi už hrozně lezly do očí,“ řeknu Tomovi, kterej se nadechne jako že něco řekne, ale po tom co mu pošlu pusu, zase sklapne, zavrčí a odchází se dívat na film. „Hodnej bráška,“ řeknu si prakticky sám pro sebe.
„Tak sakra, slyšel si mě??? Se ani nedivim, že si ohluchnul, když to máš na maximum,“ řekne mi Tom, který mi tentokrát hudbu vypnul úplně.
„To, jestli sem ohluchnul, je snad moje věc, ne?“ otočím se na něj s klidem.
„Jo, to je tvoje věc, ale já bych se rád díval na film, což ale nemůžu, když ty si tu pouštíš hudbu na maximum,“ snaží se mi Tom vysvětlit to, že nic neslyší.
„Dívat se můžeš. To ti moje hudba přece nemusí vadit,“ nahodím výraz nejchytřejšího člověka na světě.
„Ale já bych rád ten film i poslouchal a slyšel co tam řikaj,“ snaží se mi něco stále Tom vysvětlit.
„No tak to řeknu hned a nemusíš z toho dělat bůhví co,“ pousměju se, zapnu si znovu hudbu a tentokrát ji ztiším tak, abych to dobře slyšel já, ale jinde to slyšet nebylo. „Dobrý?“ vycením zuby na mého brášku.
„Ty si neuvěřitelnej,“ řekne Tom, otočí se a chce odejít.
„Ne, já nejsem neuvěřitelnej, jen praktickej,“ a při těch slovech stáhnu Tomovi gumičku z dreadů a svážu si jí svoje vlasy. „Dík, ty vlasy mi už hrozně lezly do očí,“ řeknu Tomovi, kterej se nadechne jako že něco řekne, ale po tom co mu pošlu pusu, zase sklapne, zavrčí a odchází se dívat na film. „Hodnej bráška,“ řeknu si prakticky sám pro sebe.
—Tom—
Neuvěřitelnej. Můj bratr je neuvěřitelnej. To je jediný slovo, který mě napadá když mi řeknete jméno Bill. Poslouchá to samý CD pořád dokola. Že ho z toho ještě nebolí hlava.
„Tome, pojď mi pomoct,“ ozve se matka z předsíně. V tomhle baráku není nikdo, kdo by mi dopřál klidné dívání se na film. Nejdřív otravuje Bill, vlastně spíš jeho písničky, a teď začne otravovat matka. Fakt že jo.
„No coe mami?“ došourám se do předsíně. „Chceš vyložit tašky z auta, zamíst v baráku, umejt auto nebo něco jinýho?“ nasadim zvláštní znuděnej tón.
„Deš vyvenčit psa,“ hodí po mě matka vodítko.
„Cože? Dyť máme zahradu. To pak stačí jen otevřít hlavní dveře a pes je venku,“ pronesu svou chytrou řeč.
„Prostě se s nim pudeš někam projít. A nebuď drzej!“ odsekne mi matka.
„A proč já? Proč nejde Bill?“ zeptám se jí s nadějí v hlase, že jako bych třeba mohl dokoukat ten film.
„Dobrej nápad,“ řekne máma a už volá na Billa, kterej se za chvíli objeví na schodech. Když mu něco chci já, tak je hluchej, a když ho volá máma, tak má lepší sluch než pes. To je záhada.
„Deš se psem,“ zavelí máma Billovi.
„Cože? Dyť máme zahradu,“ řekne Bill. No má na to stejnej názor jak já. Aspoň je vidět, že sme dvojčata.
„Taky budeš drzej jak tvůj bratr?“ zvedne matka obočí. Bill udělá krok dopředu, ale hned na to se skulí prakticky ze všech schodů a přistane pod nima. Ne, my dva nejsme dvojčata. Vsadim se, že nás v porodnici k sobě omylem přiřadili. To se teď ve světě stává celkem často. „Vstávej, lemro. Deš venčit psa,“ chechtám se mu, když jdu kolem něj a chci si sednout k rozkoukanýmu filmu.
„Ani si tam nesedej. Dete ho venčit oba!“ zavelí znova máma a vystrká mě do předsíně, kde už se Bill obouvá.
„Dělej medůzo, deš ho venčit taky,“ oplatí mi Bill mojí narážku.
„Tome, pojď mi pomoct,“ ozve se matka z předsíně. V tomhle baráku není nikdo, kdo by mi dopřál klidné dívání se na film. Nejdřív otravuje Bill, vlastně spíš jeho písničky, a teď začne otravovat matka. Fakt že jo.
„No coe mami?“ došourám se do předsíně. „Chceš vyložit tašky z auta, zamíst v baráku, umejt auto nebo něco jinýho?“ nasadim zvláštní znuděnej tón.
„Deš vyvenčit psa,“ hodí po mě matka vodítko.
„Cože? Dyť máme zahradu. To pak stačí jen otevřít hlavní dveře a pes je venku,“ pronesu svou chytrou řeč.
„Prostě se s nim pudeš někam projít. A nebuď drzej!“ odsekne mi matka.
„A proč já? Proč nejde Bill?“ zeptám se jí s nadějí v hlase, že jako bych třeba mohl dokoukat ten film.
„Dobrej nápad,“ řekne máma a už volá na Billa, kterej se za chvíli objeví na schodech. Když mu něco chci já, tak je hluchej, a když ho volá máma, tak má lepší sluch než pes. To je záhada.
„Deš se psem,“ zavelí máma Billovi.
„Cože? Dyť máme zahradu,“ řekne Bill. No má na to stejnej názor jak já. Aspoň je vidět, že sme dvojčata.
„Taky budeš drzej jak tvůj bratr?“ zvedne matka obočí. Bill udělá krok dopředu, ale hned na to se skulí prakticky ze všech schodů a přistane pod nima. Ne, my dva nejsme dvojčata. Vsadim se, že nás v porodnici k sobě omylem přiřadili. To se teď ve světě stává celkem často. „Vstávej, lemro. Deš venčit psa,“ chechtám se mu, když jdu kolem něj a chci si sednout k rozkoukanýmu filmu.
„Ani si tam nesedej. Dete ho venčit oba!“ zavelí znova máma a vystrká mě do předsíně, kde už se Bill obouvá.
„Dělej medůzo, deš ho venčit taky,“ oplatí mi Bill mojí narážku.
—Bill—
Prej lemro. Medůza jedna. Ale dyť je to pravda. Dyť to co má na hlavě fakt vypadá jak chapadla. Ale i přes to všechno je to roztomilá medůza. Vlastně ani nevim, kdy to všechno začalo. Asi tak před rokem sem si uvědomil, že k bráchovi chovám jiný než bratrský vztah. Ze začátku se mi jen líbil, ale postupem času sem se do něj zamiloval. Jo zamiloval. Do svýho vlatního bráchy, dvojčete. Je to postavený na hlavu, já vim, ale je to tak. No ale teď musim vyřešit to, jak dostat psa ven z branky. Dyť ten hafan byl ve volný přírodě, no spíš betonový džugli, naposled když sme si ho vezli domů.
„Tome, poď mi pomoct,“ zakřičim na Toma a snažim se, aby ten hafan konečně vyšel ven. „Medůza nemá ruce aby ti pomohla,“ vrátí mi to Tom.
„Fajn. Tak ty můj nejmilovanější, nejdokonalejší a nejchytřejší bráško na světě. Donutíš toho psa, aby vyšel ven?“ snažim se bejt pro změnu hodnej.
„Víš, s tim psem je to, Bille, stejný jako s tebou. Taky je tvrdohlavej,“ snaží se rozumovat Tom.
„A tím chceš říct?“ zvednu jedno obočí.
„Tim chci říct, že jestli chceš, aby šel ven, tak mu za to musíš něco nabídnout,“ zvedne Tom prst do výšky.
„A můžu mu nabídnout třeba tebe?“ naklonim hlavu na stranu.
„Na mě by si moc nepochutnal,“ zakroutí hlavou Tom. Zato já bych si na tobě pochutnal, bráško a jak.
„A co mu mám jako nabídnout?“ zeptám se Toma.
„No, ty bys mu taky moc nechutnal,“ rozumuje dál bráška a dívá se všude okolo, co by moh dát hafanovi jako odměnu, že se uráčil jít s páníčkama ven. Najednou pes zavětří a já se se strachem kouknu tam, kam čučí i ten pes. Ne, Scotty. To ne. Nech veverku veverkou a nekoukej na ní.
„Ty seš na veverky ujetej co?“ řeknu Scottymu.
„Veverka? Kde?“ zachraptí Tom. Oba víme, že Scotty ujíždí na veverkách.
„Jo veverkáááááááá,“ zakřičim, když se Scotty rozběhne. Jen tak, tak se snažim něčeho zachytit, což se mi podaří. Jenže to „něco“ za mnou vlaje jak já za Scottym…
„Tome, poď mi pomoct,“ zakřičim na Toma a snažim se, aby ten hafan konečně vyšel ven. „Medůza nemá ruce aby ti pomohla,“ vrátí mi to Tom.
„Fajn. Tak ty můj nejmilovanější, nejdokonalejší a nejchytřejší bráško na světě. Donutíš toho psa, aby vyšel ven?“ snažim se bejt pro změnu hodnej.
„Víš, s tim psem je to, Bille, stejný jako s tebou. Taky je tvrdohlavej,“ snaží se rozumovat Tom.
„A tím chceš říct?“ zvednu jedno obočí.
„Tim chci říct, že jestli chceš, aby šel ven, tak mu za to musíš něco nabídnout,“ zvedne Tom prst do výšky.
„A můžu mu nabídnout třeba tebe?“ naklonim hlavu na stranu.
„Na mě by si moc nepochutnal,“ zakroutí hlavou Tom. Zato já bych si na tobě pochutnal, bráško a jak.
„A co mu mám jako nabídnout?“ zeptám se Toma.
„No, ty bys mu taky moc nechutnal,“ rozumuje dál bráška a dívá se všude okolo, co by moh dát hafanovi jako odměnu, že se uráčil jít s páníčkama ven. Najednou pes zavětří a já se se strachem kouknu tam, kam čučí i ten pes. Ne, Scotty. To ne. Nech veverku veverkou a nekoukej na ní.
„Ty seš na veverky ujetej co?“ řeknu Scottymu.
„Veverka? Kde?“ zachraptí Tom. Oba víme, že Scotty ujíždí na veverkách.
„Jo veverkáááááááá,“ zakřičim, když se Scotty rozběhne. Jen tak, tak se snažim něčeho zachytit, což se mi podaří. Jenže to „něco“ za mnou vlaje jak já za Scottym…
autor: Sauriel
To něco.. TOMI??? ((= Žeo?? Suprrrrrrrrrrrrrrr!! ((=
muf, to se mi líbí ^^
fgt že yo .. šup další xD
ouu, super super:D
jéžišku, to je dobrý:))) co to asi vlaje:))))) hned další díleček:)))
xD Scotty je fakt správnej xD už vidím pejska a za ním vlající twins xD
začíná to fakt perfektně!!!:)) dialogy mezi tomem a billem jsou suprovní!!! honem dál!!
super. moc pěkný:D
hej Sauri, se musím fakt smát… veverky jsou in… x)) taky je používám x)) dokonce v jednom pořadu, kde měla nějaká baba rychle odpovědět, čím by si v lese utřela prdel, kdyby neměla papír, tak odpověděla, že veverkou… dokonce mrtvou veverkou… x)))) už vidím, jak seru v lese a kolem mě leží dobrovolně 20 mrtvých veverek, abych si jednou z nich mohla vytřít prdel x))) to mě prostě dostalo dolů ze sedačky… :DD jinak to máš dobře našláplé… tak příště nepiš, že nepíšeš, když píšeš… x))) já jsem ten tvůj koment četla… xDDD
ZoE: já sem neřekla že nepíšu, ale že nikdy neumim tak hezky popsat ty situace a city a to všechno…xDDDDD
Děkuju za všechny komenty!!!Sem ráda že se vám to líbí….
jehee rychle dalsiii:) to vypada doost zajimave 😉
Jéé, to je hezký, ať žijou veverkýýýýýýýýýý!!!!!
Wow! Jsem trochu unavená a nejsem schopná lepšího komentáře, než je: Bombááááá! Už se těším na další díl… mám ráda nedepkoidní věci :)))
Hezo dáááá lXD
bože Scotty tahne kaulitz twinsata po Loitsche tak to je gol xD
medůzo xDD no woe mám dost xDD
D.O.K.O.N.A.L.O.S.T!XD
Cela kapitolka byla vtipná,ale ten konec nema chybu.