autor: Blacky
betaread: Verushka
betaread: Verushka
Aaaahoj 🙂 Další díl…a je přepsanej. Billi se měl původně objevit až v pátým díle, ale uznávám, že by to bylo trochu dlouho, takže ho máte už tady. Užijte si to 🙂
Jenom co se dveře otevřou, už je mi jasný, že tohle není dobrý…velký sál připomíná mučírnu spolu s tělocvičnou a kolbištěm a kdoví, s čím ještě… mám sto a jednu chuť se otočit a zdrhnout… ale kam? Jak jsem říkal, lesy, lesy, lesy…
Leonidas zpozoroval, jak jsem ztuhnul a popostrčil mě doprostřed sálu. Je tu pár upírů, tuším, všichni jsou na kolenou a tvář mají přitisknutou k zemi… Leonidas je jejich panovník, jasně, úctu k němu mají, ale že by se mu klaněli jako nějakýmu Bohu? Divný…
„Leo?“ Nedá mi to…
„Ano Tome?“
„Proč se ti tak klaní?“
„Kdo?“
„No ti upíři tady… tedy, jsou to upíři, ne?“
„Jsou, ale ne čistokrevní… jsou to mí služebníci, stvořil jsem je. A klaní se tobě.“
„Mě?“ Jako nepřestávám vycházet z úžasu. Leonidas zatleská. Všichni se jako na povel zvednou. Nápadně připomínají roboty.
„Zaveďte tady pana Saitana De Thamus do jeho pokoje.“
„Cožé? To si snad ze mě děláš prdel?!“ Přiletí mi facka.
„Takto se mnou nemluv, sprostý smrtelníku!“
„Ale já se nechci jmenovat jak nějakej… to… Saitan De… bla bla!!“
„A koho to zajímá?“ Ďábelsky se na mě usměje… proč začínám mít pocit, že ho nenávidím? Ale tuším, že hádat se s ním nemá vůbec žádnou cenu. Rozhodnul jsem se, že odedneška souhlasím se vším. Stejně bych si ničím nepomohl… Leonidas kamsi odejde a mě odvedou dva sluhové do pokoje. Je to skoro ten samej pokoj jako ten, ve kterým jsem bydlel předtím, akorát je tu větší zrcadlo a jakási židle s nějakýma páskama či co…
„Pane?“ Uslyším za sebou ustrašený hlas.
„Ano? zeptám se očividně dost vystrašené menší dívenky.
„Dnes… dnes je Rituál Krve a… mám vám pomoct vybrat šaty…“ Špitne… je vidět, že se mě bojí.
„Proč se mě bojíš? Nemáš důvod.“
„Ne?“ Vzhlédnou ke mně její modré, výrazně modré, oči.
„Vůbec ne.“ Usměju se na ni. Hodně se jí ulevilo, jak vypozoruju z výrazu její tváře.
„Ale Leonidas říkal, že máte být novým bojovníkem proti Lilith a ona prý něco chystá, vy ji máte porazit a…“
„Moment.“ Přeruším její proslov.
„Jakým bojovníkem? Nic o tom nevím.“ Dívenka se jen chytne za ústa, otočí se na podpatku a v mžiku je pryč… další věc, kterou na upírech nesnáším. Zmizí rychleji, než se na něco stačíte zeptat… ale ten bojovník… proti komu že? Tohle bude ještě zajímavý… a co ta holka říkala? Rituál Krve? Šaty? No, musím se asi připravit sám… Dojdu ke skříni… teda tuším, že jde o skříň. Otevřu to a…
„Ty vole!“ Zírám na to vyjevení před sebou.
„Tomííí!!!!“ Okolo krku mi padne…
„Billíííí!!!“ Zaječím taky a… já ho už nepustím! No, já ne. To on mě pustí první, protože bychom se asi zadusili. „Jak ses sem dostal? Co tu děláš? Najdou tě a…“ Zavalím ho tunou otázek, až se rozesměje.
„Takže, pěkně pomalu. Dostal jsem se sem přes zrcadlo. Nikdo mě nenajde, protože kromě tebe mě nikdo nevidí. A co tu dělám? Zachraňuju tě. Stačí nebo ještě něco?“ Nepřestává se usmívat…
„Nemůžu tomu uvěřit, Billí, ty jsi tady! Strašně jsi mi chyběl! Ani si neumíš představit, jak moc!“ Znovu ho obejmu.
„Hele, Tome, ale já tu nejsem jen tak, abych tě odsud odvedl… je to dost složitý. Hele, dnes v noci z tebe chtějí udělat upíra a postupně tě vycvičit k boji se mnou. Ale když budeš upír, neuvidíš mě a já tě budu muset zabít, což nechci, chápeš? Prostě, jediný, co musíš udělat je nestat se upírem. Prosím tě o to… nechci tě zabít… prosím, Tomi… slib mi to!“ Jeho poslední slova zmizí… jen vidím jeho slabý odraz v zrcadle… Ani rozloučit se nemůžu… sakra!
Takže, pochopil jsem správně, že pokud ze mě dnes udělají upíra, Billa už neuvidím a on mě zabije? Ale jak to mám kruci udělat, abych nemusel na ten Rituál? A jak se to vůbec provádí? Myslím, že upíří krví… ale… tu můžu přece vyplivnout, ne? Možná už vím, jak na to… Vtom někdo zaťuká na dveře.
„Dále!“ Křiknu.Ve dveřích se objeví sluha.
„Pane, čas běží. Musíte se připravit. Jaké šaty byste chtěl? Rudý satén nebo černý…?
„Já… mno… hip hoperský hadry by nebyly?“
„Co prosím?“
„Ale nic… ten černý satén. Děkuju.“ Za dobrou hodinu už jsem připravenej a sluha mě odvádí do určený místnosti.Teda odvádí… spíš táhne, v těch hadrech se nemůžu ani hejbat. Ale neříkal jsem, že budu souhlasit se vším? No, vlastně to poruším, páč já se prostě upírem nestanu. Ne a ne a ne!… Moje prvotní odvaha a odhodlanost však dostanou pořádně na hubu, jen co se otevřou dveře… já se…bojím!!
autor: Blacky
*hiphoperský hadry by nebyly?* LOL!!!!! Jako taky bojím!!!!! ((= Uff.. Doufám, že s Billíškem uteče!!!!!!!! Mocinky se mi to líbí!!!! ((=
taaaaaaaaaaaaaaak… ajsem zamotana xD adaal!
to je napínavý jak kšandyyyyyyyyyyyy:))))) já cu dááááál!! tady to naskakuje děsně pomalu, další díl bude snad až o prázdninách:D tak já se bojím taky, o tom žádná:D makám, ne??:D je to fakt super!! úža origoš nápad:)))
seksi… z těch hadrů fakt nemůžu…"Cožé? To si snad ze mě děláš prdel?!" a tohle taky dobrý…. jen tak dál 😀
bože to je napínavý xD
jooo honem tu povídku dopíš dál, páč je úpe cool…..a chci vědet, jestli ho Bill zabije nebo ne……doufám že ne……anebo jo? já nevíííím…honem dáál……
čím dál tim lepšííí… =o) "hip hoperský hadry" … to mě fakticky dostalo =oD
Moc se mi líbi ta Tomiho samomluva.