autor: Michelle M.
Doprovodil obě holky domů, pomohl jim s věcmi a kvapně se rozloučil.
Rychlým krokem zamířil domů. Měl nepatrné zpoždění. Už dopředu počítal s tím, že si matka neodpustí nějaké to kázáníčko, ale s tím už se nedalo nic dělat. Musí to vydržet.
Byl docela rád, že Leni potkal. Aspoň přišel na chvíli na jiné myšlenky. Čím víc se však blížil domů, tím méně se mu tam chtělo. Ty tři hodiny, co byl venku, se mu podařilo vytěsnit Billa ze svých myšlenek, ale jakmile zahlédl jejich dům na konci ulice, bylo mu jasné, že teď to bude o mnoho těžší.
*
Skopnul boty v chodbě pod zrcadlem, bundu hodil na věšák. „Jsem doma,“ zavolal a zamířil rovnou do koupelny.
S umytýma rukama, pro jistotu nedbale osušenýma, aby bylo na první pohled jasné, že si je myl, vešel do kuchyně. U stolu seděla jen matka. Roztržitě míchala černou kávu a četla si noviny.
„Kde je Bill?“ zeptal se, ačkoli chtěl původně začít omluvou, že jde pozdě.
Máma zdvihla hlavu od rozečtené stránky. „Byl unavený, šel si lehnout.“
„Aha,“ přikývl Tom. „Co je dobrého?“ zavětřil a zvědavě nadzdvihl první pokličku, která mu přišla pod ruku.
„V mikrovlnce,“ usměrnila jeho hledání matka, „tohle je připravené na zítra.“
Tom položil pokličku zpátky a zapnul ohřev. Za dvě minuty už měl před sebou vrchovatý talíř špaget politých červenou omáčkou s rozemletým masem. To měl moc rád.
Opatrně je pomocí lžíce natáčel na vidličku. Pekelně se soustředil, aby se mu moc neroztočily a nezmazal si tričko, které si nestačil převléknout.
Konečně i ta poslední zmizela v jeho ústech. „Bylo to moc dobré,“ pochválil matce její dílo a spokojeně si pohladil ploché břicho.
Matka k němu zdvihla pohled. „Co já bych za to dala, kdybych mohla sníst takovouhle porci a mít pořád břicho jak otočenej lavor,“ zasmála se a škádlivě Toma zatahala za jeden pramen vlasů.
*
Po špičkách se vkradl do pokoje, který sdílel s bratrem. Panovalo tam ospalé přítmí. Klekl si k Billově posteli a pozorně ho sledoval, jak tiše oddechuje. Naklonil se nad něj a nosem ho zašimral na tváři. Nemohl si pomoct. Bill vypadal tak roztomile, když spal… Vedle sebe měl zapnutý notebook. Tom několik minut pozoroval bratrovu tvář a pak mu opatrně sebral černý přístroj. Když zahlédl stránku, kterou si bratr četl jako poslední, zatrnulo mu.
Byl to ten příběh…
*
„Kdy se zase uvidíme?“ zeptal se Draco dychtivě a radostně stiskl Harryho prsty uvězněné ve své dlani.
Harryho tvář se roztáhla ve spokojeném úsměvu. Zbožňoval jakékoli projevy toho, že Dracovi na něm záleží, že s ním chce být. „Pozítří?“Od doby, kdy se sblížili, uplynulo už několik týdnů. Harry si uvědomoval, že čím více si získával Dracovu důvěru, tím těsněji k němu drobný světlovlasý kluk přilnul. Počáteční zdrženlivost a spíše skepse byla nahrazena dychtivostí a radostí. Nikdy si nevšiml, že by Dracovi tolik zářily oči jako v posledních týdnech. Kdykoli se setkali na chodbách bradavického hradu nebo ve třídě při některé z hodin, které měli studenti jejich kolejí společné, nemohl si pomoci, ale s pýchou sledoval Dracovu půvabnou tvář, jak září utajovanou spokojeností, jeho drobné štíhlé tělo se vždycky s kočičí mrštností zavlnilo… Věděl, že už za pár hodin ho bude moci obejmout a jeho jemné vlasy nechá protéci mezi svými prsty.
Růžová ústa se nespokojeně stáhla. „Příliš pozdě…“
„Zítra?“
Plavé vlasy se zaleskly v měsíčním světle, když Draco horlivě pokýval hlavou. „Zítra… Harry?“
Tmavovlasý chlapec se zarazil. „Ano?“
Draco se plaše usmál. „Bude se mi stýskat.“ Sklopil oči k dřevěné podlaze pokryté nejrůznějším smetím. Tvářil se nesmírně provinile; jako kdyby to bylo něco špatného, když otevřeně přizná, co cítí.
Harry se vrátil pár kroků zpátky. Natáhl dlaň a něžně pohladil bledou tvářičku. „Taky mi budeš chybět.“ Naklonil se a ještě naposledy spojil své rty s Dracovými než zmizeli ve tmě…
*
Tom co nejtišeji vrátil notebook na jeho původní místo. Nestál o to, aby Bill zjistil pravdu. Aby konečně pochopil, že Tom už ví, co bylo důvodem jeho podivného chování před tou nehodou. Aby mu došlo, co je zřejmou příčinou Tomova nečekaného jednání.
Opřel si bradu o složené paže a sledoval tiše oddechujícího bratra. S těmi hladkými vlasy vypadal Bill najednou úplně jinak. Působil jemněji, víc jako holka. I když byl samá ruka a samá noha, do měkkých tvarů dívčího těla měl fakt daleko, přesto působil něžně. A Toma tyhle pocity dojímaly.
Kousek se povytáhl a naklonil se nad bratrovu spící tvář. Lehounce, neznatelně se dotkl špičky Billova nosu. Začínal si uvědomovat, že pokud je Bill kolem něj, touha dotknout se ho je strašně silná… nemohl si pomoci. Nevěděl, jak si lépe pomoci, než slepě poslechnout pokyny svého nevybouřeného těla.
Billovy černé řasy se zatřepetaly a rukou si přejel po nose. Byl to automatický reflex, jako když člověka něco zalechtá. Pomalu otevřel slepená víčka. „Tome?“ Mile se usmál. Celý rozespalý zapomněl, že v noci se rozhodl předstírat odstup, zachovat zdání, že se nic nestalo, že mezi nimi o nic nejde. „Kde jsi byl tak dlouho?“
Tom přiblížil svou tvář. „Venku… projít se.“
„Něco zajímavého?“ zavrněl Bill a protáhl se, až kosti zapraskaly.
„Potkal jsem Leni,“ Tom postřehl, že se bratrův pohled nespokojeně zaostřil. „A její ségru… nevěděl jsem, že má ségru,“ pronesl tak nějak spíš k sobě.
„To jako náhodou?“ Bill se zvedl na loktech a snažil se vypudit ze svého hlasu i tu nejmenší stopu žárlivého tónu.
„Náhodou,“ pokrčil Tom rameny. „Vždyť víš, že se s ní už nescházím. Neviděl jsem ji asi čtyři týdny.“
„Co říkala?“ zeptal se pořád zdánlivě lhostejně.
„Nevím, neposlouchám ji…“ Tom se k němu přiblížil o další malý kousek. „Bille?“ zamumlal s očima upřenýma na bratrova měkká ústa.
„Hm?“ Bill musel přiznat aspoň sám sobě, že Tomova pozornost mu je víc než příjemná. Svůdně stáhl rty k sobě a nepatrně přejel špičkou jazyka horní ret. Tom polknul.
„Můžu…“ Tom znovu ztěžka polknul. „Můžu ti dát pusu?“ zamumlal nejistě.
Bill samolibě přikývl. „Co ti brání?“ Škádlivě se pousmál.
„Tomééééé!“
„Máma,“ povzdechl si Tom, krátce se dotkl Billových rtů a neochotně vstal.
Bill se rozesmál. Sledoval Tomova nahrbená záda, jak mizí ve dveřích. Když v pokoji osaměl, spokojeně se roztáhl na posteli. Napadlo ho, že by možná měl přehodnotit své rozhodnutí tvářit se, že se nic nestalo. Tvářit se, že se něco stalo, bylo přece mnohem mnohem příjemnější…
*
„Draco, Draco, Draco…“ opakoval Harry stále dokola. Prsty proplétal jemnými vlasy, s přivřenýma očima se nechával konejšit polibky, které dopadaly na jeho krk.
„Je to lepší?“ zašeptal světlovlasý kluk a na okamžik zdvihl hlavu od jemně opálené kůže.
„Lepší…“ vydechl Harry a otevřel oči. „Děkuju,“ usmál se a v očích mu zajiskřilo.
„Neměl ses do toho pouštět,“ napomenul ho Draco a prstem přejel po modřinách, které se začínaly rýsovat na Harryho tváři. „Víš přece, že s Crabbem nemůžeš nikdy vyhrát, když nemůžeš použít hůlku… Je dvakrát tak velkej i těžkej jak ty.“
Harry popuzeně vyskočil. „Nenechám se od něj urážet. Takovej idiot omezenej mi nemá co říkat,“ prskal vztekle.
„Šššššš,“ Dracova tvář se roztáhla v úsměvu. Přitiskl štíhlý ukazováček na Harryho nespokojeně zvlněná ústa. „On to dělá prostě proto, že si myslí, že mě to potěší.“ Nepatrně se začervenal. „Budu mu muset říct, že tohle není zrovna to pravé, co by mě potěšilo.“ Zdvihl k Harrymu velké stříbřitě šedé oči. „Harry…“ zašeptal těsně před tím, než se potopil do smaragdových hlubin. Harry jeho polibek opětoval dychtivě a nedočkavě.
„Nechci, aby to byl Crabbe, kdo tě potěší,“ zamumlal Harry v odpověď a pevně stáhl Draca do své náruče.
*
Tomovy prsty mapovaly citlivou oblast Billova břicha, zatímco hladovými polibky pokrýval jeho tvář i krk. Bill procítěně zakláněl hlavu a nepatrně sténal. Věděl, že musí být potichu. Máma ještě nespala a když se oba kluci vytratili lehce po deváté s tím, že jsou hrozně unavení a jdou spát, podezíravě zdvihla pravé obočí. Grimasu, kterou její mladší syn zdědil po ní.
„Tomi,“ zašeptal. Cítil, jak bratrovy drsné prsty pronikají pod tenkou látku jeho trička a občas jako by náhodou zabloudí i pod okraj tmavých boxerek. „Tomi,“ zopakoval a nepatrně se zavrtěl. Bylo to poprvé, kdy se Tom pokusil dotknout se jeho těla tak nějak důvěrněji. Tom ale vypadal, že neslyší. Jeho rty neustaly ve zkoumavých pohybech a stejně tak i jeho obratné prsty hladily Billovu kůži se stále větší samozřejmostí a jistotou. Bill zavřel oči a zhluboka vydechl. Bylo to tak strašně moc příjemné. Skoro se blažeností rozpouštěl mezi měkkoučkými polštáři.
„Můžu?“ zaslechl tichou otázku vyslovenou chraptivým hlasem. Jeho víčka se zachvěla. Cítil dlaň posouvající se stále níž po jeho plochém břiše.
Nepatrně přikývl.
Tomovy prsty nedočkavě vnikly pod černou látku. Zlehka se posouvaly milimetr za milimetrem, až vzdálenost od drsných bříšek k Billovu tepajícímu penisu byla už opravdu minimální. Jemná látka černých boxerek najednou jakoby zázrakem někam zmizela. Bill ani nepostřehl, jak a kdy opustila jeho boky. Zavřel oči a zhluboka vydechl. Drobné doteky zdrsnělých bříšek prstů vyvolávaly mravenčení v celém jeho těle. Pevně tiskl víčka k sobě a představoval si, jak se ho Tom dotýká. Jasně, stačilo jen otevřít oči a a přesvědčit se, jaká je realita, ale Bill nemohl. Bylo to příliš intenzivní, příliš neuvěřitelné a příliš… vzrušující. Nešlo si nevšimnout, že se Tomovy prsty pohybují sebejistě. Bill byl přesvědčený, že Tom moc dobře ví, jaký účinek jeho doteky vyvolávají. Znovu pevně stiskl víčka a se zatnutými zuby se snažil zabránit zasténání, které přímo stahovalo jeho krk. Cítil horkost. Nesnesitelnou horkost zaplňující i tu nejmenší částečku jeho těla. Chvěla se mu kolena, ruce téměř vypovídaly službu. Nedokázal vnímat nic jiného než zkušené pohyby bratrovy ruky, když palcem hladil odhalený vrcholek Billova penisu, roztírajíc průzračnou tekutinu po heboučké tkáni.
„Tome!“ vydechl Bill přerývaně a zahanbeně si přitiskl dlaně na oči. Styděl, že jeho tělo reaguje tak strašně dychtivě. Tak lehce se nechal přivést k vrcholu. Nechtěl tu explozi vidět. Stačilo, že ji cítil. Že s ním otřásla a zmateného a slabého ho vrhla zpátky do bílých peřin.
Cítil, jak Tomova horká dlaň rozmazává neméně horké uvolnění po jeho břiše a stehnech. Bylo v tom něco tak zkaženého a zároveň nesmírně vzrušujícího. „Tome, Tome…“ zopakoval několikrát, než se škvírkami mezi prsty odvážil podívat na svého bratra.
Tom ležel na boku vedle něj a spokojeně si prohlížel své potřísněné prsty. Rty se mu zvlnily v šibalském úsměvu a Tom jeden z prstů olízl. Zvědavě povytáhl obočí. „Hmmm,“ zabrumlal. Bill nemohl věřit vlastním očím. Sledoval jak Tomovy prsty jeden po druhém mizí mezi plnými rty, růžový jazyk několikrát přejel dlaň, dokud Tomova ruka nebyla úplně čistá.
„Uhhh,“ zasténal a přetočil se na bok. I když měl zavřené oči, pořád viděl před očima Toma, jak si téměř kočičím gestem olizuje ruku. Ještě nikdy nic podobného neviděl. Šokovalo ho, že se Tomovi neoškliví, nevěděl, jestli i on sám by byl schopný udělat to samé. Na druhou stranu tušil, že je to rozhodně jedna z nejvzrušivějších věcí, které by si mohl představit.
S bušícím srdcem vnímal, jak se po jeho nahém boku posunuje Tomova dlaň. Horečnatě uvažoval, jestli to je ta ruka. Vyšlo mu, že to musí být ta druhá.
„Bille?“ ozvala se do ticha zašeptaná slova.
Bill neodpověděl, zhluboka dýchal, oči stále křečovitě zavřené, když na tváři ucítil letmý dotek rtů.
„Dobrou noc,“ zašeptal Tom a přitulil se k Billovým štíhlým zádům.
*
„Dobrou noc, Draco,“ zašeptal Harry a sledoval plavovlasou postavu oblečenou do černého pláště, jak mizí chodbou k zmijozelské koleji. Uvědomoval si, že je stále těžší se loučit, někdy ho napadalo, že by dal všechno za to, aby s Dracem mohl zůstat až do rána. Ale tahle myšlenka byla tak strašně vzdálená skutečnosti. Kdyby snad byli ze stejné koleje, ale takhle… Bylo mu do breku. Alespoň jedna noc, kdy by se s Dracem nemuseli rozloučit. Pak už by nezáleželo na ničem, ani na smrti ne. Láska je přece mnohem víc!
autor: Michelle M.
ách ano, miluju tuhle povídku a doslova jsem se klepala nedočkavostí nad touhle chvílí…
Tleskám *a připravuje si transparent*
Ach , ach … *pomalu se rozpíjí na židli* …
Nevím co bych řekla, snad to, že jsem hrozně ráda za tenhle dílek … Těším se na další 😀
to je dokonalunký………..
prostě nádherný!
Tvoja poviedka mi do seba vpije ako pijak , atrament . Keď čítam príbeh na druhú , nemyslím na nič iné . Nemyslím na to , že mám sucho v ústach , nemyslím na to , že je mi teplo , sústredím sa iba na toto xD začína mi z toho pomaly ale iste hrabať -povzdych* , čo sa dá robiť , ďaleeeeeeeej
Krásné , dokonalé , úžasné 🙂
Opět jsi mě dostala do stavu bez tíže 😀 a teď na úkor toho nedokážu napsat něco , co by tě potěšilo 🙁
ja som vdacna nie len za tento diel, ale za celu FF …. naj naj naj….. ♥ :'(
jeee kluci udělali velký pokrok!!!:)) jsem na ně náležitě pyšná!!!:) honem dál!!!
Já takýýý, já jsem na ně taky pyšná, jsou tak roztomiloučký oba dva, vlastně všichni čtyři!!!
Michelle, to bylo tak milé, žádný ženský, žádný hádky, žádný provokace, jen Bill a Tom, jen Draco a Harry. K
už je určitě nudné, že vždy píšu, jak to bylo úžasné, ale opravdu bylo!! rychle další prosím! 🙂 btw: (to bych nebyla já, kdybych nemluvila z cesty ;):p) "mezi měkkoučkými polštáři" ..to jsem jediná, kdo má pouze 1 polštář??? :/xD
Uff! Docela se mi ulevilo, že ty holčiny z minula se do toho zatím nijak nezamotaly!xD. Tenhle dílek byl úžasnej. Konečně se mezi nima stalo něco víc. Je zajímavý, jak si k sobě postupně nacházej cestu, myslím teď Billa s Tomem. Snad zase druhej den nebudou dělat, že se nic nestalo!xD
aaaaaaaaaaaaaawwwwwwwwwww *in love* Miluju tuhle povídku, prostě miluju…
je krasny videt jak se to na obou stranách paralelne vyvíjí….
užasnýýýýý….miluju tento příběh ať Billa a Toma nebo Harryho a Draca
Jo jo jooooo… slavíme… konečně se Tom odhodlal k něčemu víc… a musim říct že je docela vodvaz 😀 Napoprvé… fakt dobrej. 🙂 Jsou naprosto roztomilí… a Harry s Dracem snad ještě víc… moc se mi líbí, jak po sobě ti dva z Bradavic touží… jak jsou k sobě něžní… Harryho sny o společný noci jsou asi zatím předčasný, ale já bych mu to tak přála 🙂 Jsem v nějaký dobrý hipie náladě, přála bych všechno všem. 😀 Ať si užije každej s každým :D:D:D No… tak klid, Janičko, nohy v teple (teda spíš bych je vrazila do ledu,ale na to není pořekadlo…) dejchej a klidni hormon :D:D Prostě a jasně, mám z těch kluků ušatejch radost 🙂 A z tebe taky, Michelleko, krásně to píšeš, až se tady musim rozplývat,jak je to krásný 🙂 <3 Papa J. :o)
Co? Bože, vážně se to stalo? To bylo tak…nečekaný! Fakt mě jednou zabiješ…
woooooooooooooooooooooow..krásný twc a nádherný vztah Harryho a Draca…
Oh, tohle je úplně skvostná povídka… člověk vůbec nemůže předpokládat, kam vlastně povede… jsou to děti, které si hrajou na něco, co je už napsáno… a děti rostou… co když vyrostou i oni a dětskou hru nechají jen ve vzpomínkách? ale co když už vlastně nejsou dětmi… to víš jen ty… a já se těším, až nám to povíš 😀 😉
Uh, to je… teď si nejsem tak docela jistá jestli sešpup, nebo strmý stoupání, každopádně to pořádně sviští. 🙂 Před odjezdem jsem si už nestihla přečíst předešlý díl, měla jsem tolik práce s balením, takže teď na mě čekala dvojnásobná dávka. Jsem nadšená! Oni jsou tak roztomilý, všichni čtyři. Úplně živě vidím stydlínka Billa, jak nedokáže popadnout dech pod Tomovými doteky. Je to rozechvělé a nejisté, ale přesto plné vášně… woho! Hm, a Harry s Dracem. Sedm dílů nám bylo u JKR tvrzeno, že ten blonďák je někdo téměř bez morálky, možná se slabými chvilkami, ale v podstatě člověk zkažený zlem, pýchou a krutostí. A najednou… najednou se z něj stává něžné plavovlasé stvoření, co potřebuje něčí náruč a lásku, co dychtivě touří být milováno. Já zírám, jsi mistr, Michelle. Jen jsem zvědavá, jakou roli dostane tvoje jmenovkyně. Doufám, že to nebude žádná záporačka, protože pak bych se totálně rozpoltila. Nesnášet jednu Michelle a milovat druhou, to by byla moje psychická smrt :))
Och som taká rada že je to medzi dvojačatami už v pohode 😀 ty vole toto bolo dobré :D… nejdem sa moc vykecávať lebo som práve zistila že je o hodinu viac ako som si pôvodne myslela :D… och bože a ten Harry s Dracom sú úžasný… dúfam že niekedy v blízkej budúcnosti naozaj zostanú spolu až do rána 🙂 teším sa keď sa už aj medzi nimi stane niečo ako medzi Tomom a Billom 😀 je to super! 😀
To je fajn že jsou zase v pohodějsem zvědava co bude dál.jdu číst.
"Napadlo ho, že by možná měl přehodnotit své rozhodnutí tvářit se, že se nic nestalo. Tvářit se, že se něco stalo, bylo přece mnohem mnohem příjemnější…" Ja som tak rada, že sú rozumní a nesnažia sa hrať na niečo, čím nie sú. Patria k sebe definitívne.
ale Draco a Harry zase vo mne vyvolali smútok… tak veľmi ich chápem… ach – "Alespoň jedna noc, kdy by se s Dracem nemuseli rozloučit. Pak už by nezáleželo na ničem…"
To je strašne nádherné.