The Best Damn Thing 2.

autor: Sauriel
betaread: Janule

„Hej, no tak Scotty stůůj, sakra,“ snažim se zastavit toho ňafana, ale ten se k nějakýmu brždění, natož zastavení, nemá. Stále držím to „něco“ za sebou. „Ježiš, ňafane. Tak už brzdi,“ zkusim to ještě jednou. No tak tentokrát mě ten hafan fakt poslech. Prudce zabrzdil a začal štěkat na strom, kde se chudák vyděšená veverka schovala. Já jsem ale k mé smůle člověk, a tak prudce brzdit neumim, takže jsem vlál dál i s tim za mnou, i když Scotty už stál u stromu a štěkal. „Sakra,“ zabručim a už se poroučim k zemi i s mým nákladem za mnou. Dopadnu na zem přímo na záda a podívám se do očí mému nákladu. „T-Tom…“ nestačim nic říct, protože mi Tom přiloží prst na rty a stále se mi dívá hluboce do očí.

—Tom—

Bill mě za sebou táhnul jak kus hadru, ani jsem nestihl nic říct. A kdybych se o to pokusil myslim, že by mě Bill stejně neslyšel přes to svoje ječení na psa ať zastaví. Jo, pes nakonec zastavil, ale Bill letěl dál a já za ním. Očekával jsme pěkně tvrdý dopad, ale když jsem otevřel oči, zahleděl jsem se do čokoládových očí mého bratra. Ty oči mě tolik uchvátily. Ta atmosféra kolem nás.
„T-Tom…“ Bill mi chtěl něco říct, ale já jsem tuhle situaci nechtěl kazit slovy. Chtěl jsem se nechat unášet jeho nádhernýma očima. Nevim, jak dlouho jsme se navzájem dívali do očí, ale mě spíš zajímal ten pocit, který jsem cítil, když jsem se do těch očí díval. V mém břiše jako by létalo hejno motýlků a já měl po celém těle takový příjemný pocit blaha. Asi bych se do těch očí díval pořád, kdyby mi v uších nezazněl Billův hlas.
„T-Tome… j-já nemůžu… nemůžu dejchat,“ zachraptěl Bill a já si konečně uvědomim, že na něm ležim celou svojí vahou.
„Promiň,“ rychle slezu z Billa, kterej se pustí mýho trika, který celou dobu křečovitě svíral a pomůžu mu taky vstát.
„Promiň,“ zahuhňá Bill a otočí svůj pohled na psa, kterého už zřejmě přestalo bavit vyštěkávání ubohý veverky, a teď čeká, až se jeho páníčci uráčej vstát ze země a budou konečně ochotni mu pro tu veverku na ten strom vylízt.
„Hele, Bille, prej máš vylízt na strom a hodit Scottymu tu veverku,“ snažím se odlehčit situaci a taky zapomenout na fakt, že mi bylo mnohem líp, když jsem mohl být Billovi tak blízko.
„Jistě, chudák Bill se bude namáhat, aby tady tvůj ctěný přítel Scotty mohl něco rozkousat a s něčím si pohrát,“ nahodí Bill ublížený výraz, ale hned na to se oba začnem smát. Bill má stále omotané vodítko kolem ruky a tak stačí jen malinko zatáhnout a donutit psa, aby přestal trucovat pod stromem a šel se s náma projít.

—Bill—

Au, moje ruka. To vodítko mi tu ruku pořádně rozřezalo. No co se dá dělat. Tomovi to ukazovat nebudu, by mě hned hnal domů a mě se teda zrovna domů nechce. Pořád mi vrtá hlavou ten Tomův pohled. Byl tak, tak zvláštní. Tak jedinečný a něčím naplněný. Bože já se snad zamiloval ještě víc než předtím, jenže to už není snad ani reálně možný.
„Jdu si koupit zmrzku. Chceš taky?“ zeptá se mě Tom.
„Ne-e,“ odpovim radši, protože vim, že náš pejsek miluje zmrzlinu. Jo, to jsem zjistil jednou, když jsem jí koupil a sednul si do obyváku na gauč. Ňafan se ke mně přiřítil a musel nutně ochutnat co to jí jeho páníček. Tak jsem si nabral kousek na prst a dal hafanovi ochutnat. Asi mu to zachutnalo, protože za chvíli už jsem měl jeho jazyk nebezpečně blízko zmrzky. Co se dalo dělat, nechal sem pesanovi celou zmrzku, ale poté jsem ho taky musel jít umejt, protože byl špinavější něž malý děcko, co s ní celej čokoládovej dort a ty kousky co mu zbydou na prstíčkách si důkladně rozmaže do očiček, na vlásky a prakticky všude kam si dosáhne.
„Ehm… Bille, mohl bych tě poprosit o pomoc?“ zakňučí Tom, kterej se ocitl pod Scottym.
„Jo, bratříčku, takhle hodnej na mě seš jen když něco potřebuješ viď?“ pousměju se na něj.
„No jo. A teď bych zrovna potřeboval dostat ze sebe tohle tele a sníst si v klidu tu zmrzku,“ ozve se Tom.
„No, ale náš pejsánek miluje zmrzlinu. Chlapče, s tim psem je to stejný jako se mnou. Taky je tvrdohlavej,“ připomenu mu větu, kterou mi řekl a tím mu i naznačim, že mu s tímhle jeho problémem nepomůžu. Tom nakonec vymění své zdraví za zmrzlinu a tu neochotně věnuje pesanovi.
„Tvrdohlavej a neochotnej,“ zabručí Tom.
„Tvrdohlavej a línej tahat se s teletem,“ poupravim jeho větu.

—Tom—

To je neochota toto. Jeho bratr je napaden psem, no spíše teletem, které ho málem zabije a on mu ani nepomůže. Tohle ti vrátim, ty malej prevíte. Pousměju se a už vymýšlím plán na mého mladšího bratra.
„Scotty?“ zděsim se, když uvidim vzhled našeho psa. „Ty seš ale hrozný prase, co? To máš určitě po Billovi. Nikdo jinej v naší rodině není takový čuně jako on,“ mluvim na psa, ale přitom koutkem oka sleduju Billa, kterej se zastavil a podíval se mým směrem.
„Chro, chro, chro,“ slyšim zachrochtání, vycházející z Billových úst. „Pojď Scotty, dem se umazat ještě víc. On nás potom páníček oba rád umyje,“ zavelí Bill a jde směrem domů.
„Jo tak Billík by chtěl bejt opečovávanej, jo?“ pousměju se na Billa.
„Hele, ani ne. Ty bys mě zmrzačil,“ pousměje se Bill nazpátek a zaleze do domu. Proč sem smutnej, že mě Bill odmítl? A ten jeho pohled dneska. V tom pohledu bylo něco zvláštního. Podívám se za sebe. Na druhý straně silnice se prochází nějakej kluk. Nějakej? Ne. Ten kluk je nádhernej! Černý vlasy, vysoká štíhlá postava. Ten kluk je dokonalej. S tim bych chtěl chodit. Jo, jsem gay a komu to vadí? Mě rozhodně ne a bráchovi, kterej to ví taky, taky ne, tak co…

autor: Sauriel