autor: Jitka Krejcarová (Jitááááááá)
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Po vášnivém polibku, který trval snad věčnost, se Tom opět přesunul za záda snad nejdokonalejšího tvorečka ve vesmíru. Billi zavzdychal a vyzývavě se otřel o Tomovo tajemství. Tom vykřikl a s ním i Billi. Tak nepatrný dotyk a jak se při tom oba zachvěli. Cítili, že to déle nevydrží…
Tom slastně přivřel oči a pomalu pronikal do toho nádherného těla. Billi pocítil mírný tlak, který ho přiváděl k šílenství. Po chvíli už cítil absolutní pocit naplnění. Tom se v něm začal pomalinku pohybovat. Slyšel tichounké steny, jak vycházely z těch rtů, které nejvíc toužil zulíbat.
„Miluji tě, lásko, miluji tě…“ špital Tom jako ve snu. Billi s každým něžným přírazem zavzdychal. Tom se také pomalu dostával do extáze. Začal se starat o Billiho tajemství.
„Miluji tě, lásko, miluji tě…“ špital Tom jako ve snu. Billi s každým něžným přírazem zavzdychal. Tom se také pomalu dostával do extáze. Začal se starat o Billiho tajemství.
Po pár vzájemných pohybech a přírazech oba kluci hlasitě sténali.
„Aaaaah! Tomi… Ještě… Aaaaah! Hlouběji… Prosím, víc… Aaaaah! Ještě! Zrychli prosím!“
„Billi! Lásko… Přirážej… Aaaaah! Prosím!“ Ani nepomysleli na fakt, že v domě nejsou sami. Ale Tom věděl, že jeho matka má tvrdý spánek, a také věděl, že teď už spinká jako miminko (=
„Aaaaah! Tomi… Ještě… Aaaaah! Hlouběji… Prosím, víc… Aaaaah! Ještě! Zrychli prosím!“
„Billi! Lásko… Přirážej… Aaaaah! Prosím!“ Ani nepomysleli na fakt, že v domě nejsou sami. Ale Tom věděl, že jeho matka má tvrdý spánek, a také věděl, že teď už spinká jako miminko (=
William si ani nikdy nedokázal představit, jaké to je, když se jeho tělo spojí s někým, koho miluje k zbláznění. Ale teď si to nemusel představovat. Zažil to a zjistil, že je to to nejkrásnější, co se může mezi dvěma lidmi stát. Teď už se ničeho nebál. Věděl, že tu není sám, má Toma. Svojí lásku a do budoucna i bratra. Co víc si mohl v tuhle chvíli přát? Snad jen to, aby tenhle okamžik nikdy neskončil.
„Aaaaah! Billíííí! Aaaaah! Ještě víc! Prosím! Aaaaah!“ Tom začal naplno křičet a naplno si užíval moment svého vyvrcholení. Billí už také křičel na celý dům a Tom po chvíli na svých štíhlých prstech ucítil teplou tekutinu. V ten okamžik se mu zdálo, že dokázali zastavit čas. Nikdy nechtěli, aby to skončilo, ale ten čas zastavit nejde. A tak se Tom s velkou obtíží pomalinku dostával z toho nejdokonalejšího těla.
„To bylo nádherné, lásko… Miluji tě…“ šeptal Tom udýchaně a opatrně vzal Billiho do náruče. Jeho křehké tělo se chvělo ještě hodnou chvíli po tom, co ho ovládl ten silný a nádherný pocit. „Ty jsi můj malý andílek a už nikdy nedovolím, aby ti někdo ubližoval, budu tě chránit před každým, kdo by se k tobě chtěl přiblížit na sto metrů. Jsi můj malý bratříček a moje velká láska,“ švitořil mu Tom do ouška a Billi se k němu šťastně tulil. Byl ale vyčerpaný, a tak ho Tom zamotal do přikrývky a přitiskl ho k sobě, co nejvíce mohl…
„Tome?“ špitl do chvilky ticha Billi.
„Ano, lásko?“
„Opravdu budeme bratři?“ zeptal se s radostí a se strachem v hlase zároveň. Tom ho něžně políbil na krk a prohrábl mu vlasy.
„Jestli budeš tedy chtít, nemusíme být bratři. Ale nevím, jestli by máma přijala to, co spolu děláme, bojím se, že by to mohla někdy zjistit.“
„Tomí, toho se právě bojím, že to nedokážeme udržet v tajnosti. Všichni by tě zavrhli. To bych neunesl…“
„Ano, lásko?“
„Opravdu budeme bratři?“ zeptal se s radostí a se strachem v hlase zároveň. Tom ho něžně políbil na krk a prohrábl mu vlasy.
„Jestli budeš tedy chtít, nemusíme být bratři. Ale nevím, jestli by máma přijala to, co spolu děláme, bojím se, že by to mohla někdy zjistit.“
„Tomí, toho se právě bojím, že to nedokážeme udržet v tajnosti. Všichni by tě zavrhli. To bych neunesl…“
„Billi, ale já bych taky nedovolil, aby ti někdo takhle ublížil. Nikdy…“
„Tome, ale mně TAKHLE ubližovali pořád. Vždyť mi neřekli jinak než zrůdo nebo buzerante. Oni mě zavrhli hned první den, co jsem nastoupil do školy. Už ani nevím, kde to bylo horší, jestli doma nebo ve škole… Doma mě táta skoro pořád bil, nadával mi, že jsem neschopnej mentál, co pořád skládá nesmyslný básničky. A ve škole…“ William se smutně a ironicky pousmál…
„Tome, ale mně TAKHLE ubližovali pořád. Vždyť mi neřekli jinak než zrůdo nebo buzerante. Oni mě zavrhli hned první den, co jsem nastoupil do školy. Už ani nevím, kde to bylo horší, jestli doma nebo ve škole… Doma mě táta skoro pořád bil, nadával mi, že jsem neschopnej mentál, co pořád skládá nesmyslný básničky. A ve škole…“ William se smutně a ironicky pousmál…
„Ve škole to bylo snad o něco horší. Už jsem tam nikdy nechtěl, ani nevíš, jak jsem se strašně bál, když jsem viděl tebe a tvoje kamarády. A když si mě dovedl k tý chatě, když jsem viděl tvoje spolužáky, tak jsem si znova vybavil, jak mě jednou mý spolužáci zatáhli na dvůr, polili nějakou hořlavinou a před tváří mi mávali zapalovačem. A k tomu křičeli: „Upalte toho buzeranta!“ Tome, už nikdy do školy nechci, prosím, že nebudeš chtít, abych se do ní vrátil, prosím…“ Teď už se rozplakal a Tom si to živě představoval. „Ne!“ vykřikl a vzal Billiho do náruče. „To se nestane, nikam tě samotnýho nepustím, nikdo ti nebude ubližovat. NIKDO!“ Tom se také rozplakal. Když se k němu přitiskl a zavřel oči, viděl bandu pubertálních cvoků, jak se smějí při pohledu na nebohého chlapce, který je uprostřed hloučku, jak s pláčem klečí na zaprášené zemi a prosí o smilování…
Tom věděl, že se William bez jeho pomoci asi utrápí. Nechtěl ho do ničeho nutit, ale na druhou stranu se bál, že si pomoci nenechá. Nutně si potřeboval promluvit o všem s nějakým psychologem. Ale také věděl, že je Billi velice plachý a že se každého cizího člověka bojí. Vždyť se bojí svěřit i jemu! Co potom když se ho bude vyptávat někdo v bílém plášti? Ne! To nedokáže…
Museli to alespoň zkusit. Ale nejdříve chtěli i s matkou zajít na úřad sociální péče, aby požádali o adopci. Báli se ale, že jim to nevyjde, protože William neměl u sebe vůbec žádné doklady, vůbec nic. Občanský průkaz také neměl, protože utekl ve svých čtrnácti letech. Doufali, že se jim to podaří a Billi bude mít milující rodinu…
autor: Jitáááááááááá
Tahle povídka mě dostává!!! je úžasná!!!
je to nádherný…zvlášť tento díl..a já u toho ještě poslouchám Ameno od Ery…božééé…
jo! jo! jo! to je peckáá ne že ne :-)) a rychloo dáál
ano ano!.. at ma Billi milujici rodinu … ale hlavne milujiciho Toma!!!!:)
ou, t bylo krásný..moc krásný:)
jéééé von je ten dílek dlouhej XD……kwáša…dál dál
cooooool dál
cudak malej
tak tenhle díl na mě zapůsobil asi zatím nejvíc :DD … byl úžasný… skoro mi ukápla slzička… x))) hm… a díleček je i delší… supééééér :D:D:D
Achoooj wšichni!! ((= Ani newíte, jakou mám radost!!! ((= Sem se skoro modlila, aby se wám tenhle dílek líbil ((= Napsala jsem ho na jedno nadechnutí, protože mi do hlavy přišel z ničeho nic.. Tak najednou ((=
.. Mno. Snad se wám bude líbit i pokráčko ((=
Díky moooc za omíky, ((= MUCKUJU WÁS ((=
miluju to je to dokonalý
muck =-* to se už ani nedá komentovat:D prostě náááádhera! já se necu opakovat, ale není nic, co bych vytkla.. a musím taky pochválit ten delší dílek:D nemůžu se dočkat na další:)))