autor: Jitááááááá
betaread: Janule
betaread: Janule
„Ahoj, tady zase Tom. Máš u sebe dnešní noviny? Jestli ne, tak si pro ně skoč do trafiky. Je to důležitý.“ A dal „odeslat.“ Čekal na odpověď deset minut, dvacet minut, půl hodiny. Tom už myslel, že se dnes odpovědi nedočká. Pak se mu na monitoru zobrazila nerozbalená obálka. Okamžitě začal číst.
„Tome, promiň, že mi to trvalo tak dlouho, ale běžel jsem do trafiky, pro ty noviny. Ano, přečetl jsem si to. Toho muže náhodou znám. Četl jsem si jeho komentáře, i to, jak ses s ním hádal. Nevěřil ti, že byl Billi u tebe. Mnohokrát mi psal, abych poslal Billiho k němu domů, že by ho chtěl poznat, a tak. Ale bál jsem se, že by mu mohl nějak ublížit. Myslím, že se moje obavy vyplnily.“
„Tome, promiň, že mi to trvalo tak dlouho, ale běžel jsem do trafiky, pro ty noviny. Ano, přečetl jsem si to. Toho muže náhodou znám. Četl jsem si jeho komentáře, i to, jak ses s ním hádal. Nevěřil ti, že byl Billi u tebe. Mnohokrát mi psal, abych poslal Billiho k němu domů, že by ho chtěl poznat, a tak. Ale bál jsem se, že by mu mohl nějak ublížit. Myslím, že se moje obavy vyplnily.“
Tom zdrceně civěl na monitor, a neměl sebemenší tušení, co odespat. Byl schopný nacvakat jen dvě slova: „Jaký obavy?“ Poté se hořce rozplakal, ztratil bytost, kterou nadevše miluje. Ztratil svého strážce a hlavně jedinou lásku. Doufal, že mu „blázen“ neodepíše tou nejhorší verzí. Opět netrpělivě čekal na odpověď.
„Billí, prosím, mluv se mnou! Nenechávej mě tu samotného! Billí, prosím tě, přijď ke mně!“ Tom zoufale křičel z okna a díval se na stále zesilující vánici. Pociťoval teď jediné: strach. Tak velký strach ještě nikdy necítil.
„Billí, prosím, mluv se mnou! Nenechávej mě tu samotného! Billí, prosím tě, přijď ke mně!“ Tom zoufale křičel z okna a díval se na stále zesilující vánici. Pociťoval teď jediné: strach. Tak velký strach ještě nikdy necítil.
Zdálo se mu, jako by s ním byl nějakým zvláštním způsobem propojený. Samozřejmě, byl jeho, né zrovna strážný anděl, ale copak s ním může sdílet pocity? Jak může vědět, jak se cítí? Tom myslel, že zešílí z toho zoufalého křiku, který mu neustále drásal uši. Snažil se s Billem promluvit, moc se snažil, aby zase slyšel jeho nádherný hlas, který mu způsoboval husí kůži. Pak slyšel jen ticho. Hrůzu nahánějící ticho. Žádný pláč, žádný křik. Slyšel jen sebe, jak na něj v duchu křičí, jak ho prosí o to, aby ho netrápil, aby konečně promluvil…
Raději se zachumlal do postele a zavřel těžká víčka. Hned se mu zjevil ON. Viděl, jak je schoulený v rohu stinné místnosti, viděl jeho uplakané oči plné strachu.
„Billi?“ Šeptl a v momentě opět uslyšel jeho hlas.
„Tomeee… Přijď pro mě… Jsem ve velkém domě… Je tu zima… A nemůžu se dostat ven, okna jsou zavřená… prosím… Tomeee…“ Tom přemýšlel, o jaký dům by mohlo jít. Ale když to vše napsal „bláznovi“…
„Billi?“ Šeptl a v momentě opět uslyšel jeho hlas.
„Tomeee… Přijď pro mě… Jsem ve velkém domě… Je tu zima… A nemůžu se dostat ven, okna jsou zavřená… prosím… Tomeee…“ Tom přemýšlel, o jaký dům by mohlo jít. Ale když to vše napsal „bláznovi“…
„Tome, „Dobyvatel“ se pravým jménem jmenuje Hans Wiet. Našel jsem jeho složku, když jsem hledal v tom ústavu. Bydlí asi tři ulice od náměstí. Ten panelák nepřehlédneš, je dost velký, okolo něj jsou asi tři malé bytovky. Je to vchod číslo 18. Ale dávej si na něj pozor, je dost nebezpečný. No tak hodně štěstí. Nic víc ti přát nemůžu.“ Tom teď ale přemýšlel, jak se dostane ven, protože jeho matka byla doma a byl si jistý, že ho nepustí ani na krok. Pak mu v hlavě svitl nápad…
Potichu došel do obýváku, kde se jeho matka dívala na svůj oblíbený seriál. Nenápadně si k ní sedl a pak na ní upřel svůj psí pohled. Matka si ho po chvíli všimla a zeptala se: „Copak chceš, Tome? Nemáš být náhodou v posteli?“ Tom si povzdychnul a spustil.
„Mno… Mami, já to… Je to jako fakt nutný… Potřebuju si dodělat ten referát, víš a to… Já jsem se domlouval s Hansem, že ho uděláme spolu a já se s ním potřebuju nějak jako to… Dohodnout osobně, víš?“
„Mno… Mami, já to… Je to jako fakt nutný… Potřebuju si dodělat ten referát, víš a to… Já jsem se domlouval s Hansem, že ho uděláme spolu a já se s ním potřebuju nějak jako to… Dohodnout osobně, víš?“
Matka chvíli přemýšlela a pak Tomovi naservírovala další otázku: „A kde prosimtě bydlí? Já jen, aby to nebylo na druhém konci města. To bys vážně nikam nešel.“ Tom se ale okamžitě a bez přemýšlení ujal slova: „Nene… Bydlí hned o tuhle ulici dál.“ Máchl rukou někam směr okno. Chvíli bylo ticho a pak se Tom konečně dočkal odpovědi: „Mno… Tak dobře, ale né, že tam zůstaneš do rána! A koukej se POŘÁDNĚ oblíct! A né, že až se vrátíš, mi tady budeš umírat, blázne jeden…“ Na konci věty se široce usmála a Tom jí dal vděčně pusu na tvář.
Ihned se zavřel ve svém pokoji a opět najel na stránku o tajuplnosti světa i vesmíru. Jen za tenhle den tam přibylo kolem dvou set zpráv stále od toho samého autora. Tom ho nenáviděl, nenáviděl na něm všechno. Obával se i toho, že by ho snad i zabil, ale to by nepomohlo ani jemu, ani Billimu. Hned napsal nový komentář, který byl adresován JEMU: „Hele, ty hajzle, si myslíš, že někdo uvěří tomu, co tady píšeš? Tak to jsi na velkym omylu. Chceš jen všem, kterým na Billovi záleží, nahnat strach, co? To se ale šeredně pleteš…“ Když odepsal, hodil na sebe péřovou bundu, na hlavu šátek a kšiltovku a jakmile za ním zapadly dveře, rozběhl se ze schodů a v tu ránu se ocitl na mrazu.
„Kruci… Fakt je zima…“ zabědoval, ale na sebelítost vážně neměl čas. Prošel dlouhou ulicí a na jejím konci šel po chodníku dolů, až došel na náměstí. Pak si odpočítal třetí ulici a zapadl do ní. Byla tam celkem tma, ale na vchodový čísla ještě viděl. Skoro v jednom kuse kašlal a sníh, který mu silně vál do tváře, mu k tomu jen přispíval.
„No konečně.“ Výskl si Tom, když stanul před velikým panelákem. Vypadalo to jako nějaké feťácké doupě. Všude po zemi ležely rozbité lahve od alkoholu a sem tam se válela injekční stříkačka.
„No konečně.“ Výskl si Tom, když stanul před velikým panelákem. Vypadalo to jako nějaké feťácké doupě. Všude po zemi ležely rozbité lahve od alkoholu a sem tam se válela injekční stříkačka.
Tomovi z toho bylo špatně. Jen se teď modlil, aby ten „Dobyvatel“ nebyl narkoman. A nedej Bůh, aby Billimu dal nějakou omamnou látku. Šel pořád rovně podél toho hrozného domu a nahlas si počítal: „Patnáct, šestnáct, sedmnáct… Hurá osmnáct!“ Chvíli stál před vchodem a zíral nahoru do oken. „Ty mrcho bílá, mokrá, fuj…“ Tom už nadával i na ten nebohý sníh, který mu znemožňoval vzhlédnout k hořejšímu oknu. Chtěl vědět, jestli náhodou není otevřené. Po pár pokusech prohlédl ty malé bílé chomáčky a uviděl pootevřenou ventilačku. To mu dávalo znamení, že je Billi v místnosti, u které je okno z druhé strany. Chvíli hledal ve spoustě zvonků, až narazil na jméno Wiet. Dlouze ho stiskl a pak se ozval nepříjemný hlas z repráku.
„Kdo je?“ Teda… Je příjemnej, jak osina v zadku… Tom nasadil milý tón a spustil.
„Dobrý den. Já jsem údržbář z vchodu číslo 17, a byl jsem pověřen, abych všem zkontroloval funkčnost topení. Byli bychom neradi, kdyby nájemníci měli v takovém marastu zimu v bytě.“ Tom nervózně přešlapoval, slyšel jen funění a pak: „Hmm. Je tu docela kosa, tak pojďte nahoru.“ Pak jen zavrčely dveře a Tom do nich s lehkým strčením vstoupil.
„Kdo je?“ Teda… Je příjemnej, jak osina v zadku… Tom nasadil milý tón a spustil.
„Dobrý den. Já jsem údržbář z vchodu číslo 17, a byl jsem pověřen, abych všem zkontroloval funkčnost topení. Byli bychom neradi, kdyby nájemníci měli v takovém marastu zimu v bytě.“ Tom nervózně přešlapoval, slyšel jen funění a pak: „Hmm. Je tu docela kosa, tak pojďte nahoru.“ Pak jen zavrčely dveře a Tom do nich s lehkým strčením vstoupil.
Podíval se nahoru a spatřil zubícího se týpka, jak se naklání přes zábradlí.
„Kdybys tak zahučel dolů, ty zmetku.“ Zavrčel Tom a pak s nuceným úsměvem stoupal nahoru. „No, ty vole. Takovej činžák a výtah žádnej. To je teda úroveň.“ Tom poslední dobou vážně nedělal nic jiného, než nadával na všechno a na všechny. Nejvíce samozřejmě na toho bastarda, ke kterému se nebezpečně blížil.
„Kdybys tak zahučel dolů, ty zmetku.“ Zavrčel Tom a pak s nuceným úsměvem stoupal nahoru. „No, ty vole. Takovej činžák a výtah žádnej. To je teda úroveň.“ Tom poslední dobou vážně nedělal nic jiného, než nadával na všechno a na všechny. Nejvíce samozřejmě na toho bastarda, ke kterému se nebezpečně blížil.
„Ccc… Prej deviant… Úchyl to je…“ V Tomově mysli byl udělen podstatný rozdíl mezi deviantem a úchylem. Když dofuněl do nejvrchnějšího patra, nasadil svůj úsměv ala promluvíš a chcípneš, a zdvořile pozdravil: „Dobrý den. Omlouvám se, ale v tý vánici jsem boural, když jsem jel ze svého domu a moje kára zůstala trčet někde v pangejtu. A bohužel jsem ztratil i svoje nářadí.“ Ten úchylák se na Toma pořád zubil a pak se zasmál: „Je… No to se nic neděje… Stejně nepotřebuju moc teplo…“
„Bodejť, ty buzno…“ pomyslel si Tom.
„No, tak pojďte dovnitř, zvu vás na skleničku.“ Tom se jen mírně otřásl z představy, že si s tímhle, ehm… připíjí na zdraví, ale souhlasil.
„Bodejť, ty buzno…“ pomyslel si Tom.
„No, tak pojďte dovnitř, zvu vás na skleničku.“ Tom se jen mírně otřásl z představy, že si s tímhle, ehm… připíjí na zdraví, ale souhlasil.
Nic jiného mu nezbývalo. Potřeboval dostat Billiho ven. Sice vůbec netušil jak, ale doteď sázel na svou improvizaci. Odlepil se od stěny a vstoupil do bytu. Tedy pro něj, spíše do klece…
autor: Jitááááááááá
Nemělo by tam být: "Neměl sebemenší tušení co odepsat", ne že by odespat nevypadalo cool, ale…
náádhera! úžasný úžasný úžasný…
Sandia – Mno jo.. Se nesmíš diwit, když jsem to písala okolo třetí ráno.. ((=
jjeeeee je to napinave rychle dalsi dilek… Tomik musi Billika zachranit…..!!!
Je to naprosto užááásnýýýý – honem další dílek prosííííím !!!! =D
Supr dáááál
D*O*K*O*N*A*L*Y x) ..dáál x)
plsssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss holkyyyyy
Mohli by ste
tadyy :http://nika-keppy.blog.cz/0806/i-kolo-sutaze-o-naj-celebritu-skupinu
hlásnout pro TH plssosiim moc :)))
ty jo snad ho zachraní
BOŽÍ!! fakt, strašně se klepu na další díl! nemůžu se dočkat, moc jsem si tuhle povídku oblíbila:) jen tak dál!!:)
Týýý jooo.. Tag to jsem mooocinky ráda, že se wám to páčí ((= Akorát mi to bude dýl trwat, než o5 napíšu další díly, páč mám dost rozepsaných powídek a zatím nemám nějakej pořádnej nápad na pokráčko.. ((= Tag snad wydržíte na pokráčko ((= Pááá Jitaaaaaaaaaaaa ((=