Tajemná lesní víla 17.

autor: Jitka Krejcarová (Jitááááááááá)
betaread: Helushka
„Spinkej, lásko. Moc tě miluju, nedovolím, aby ses trápil, to nesmíš, můj malý bratříčku,“ špital Tom, který se tisknul ke křehkému tělu své víly. „Nikdy mě neztratíš, nic nás nerozdělí, nikdy a nikdo. Přísahám. Nedokázal bych se tě vzdát, miluji tě…“ Tom ani nemusel přemýšlet nad slovy, které řekl, protože vycházely přímo z nitra jeho srdce. Billi to cítil. Cítil tu sílu jejich lásky. Málem by ho ta tíha povalila, ale měl Toma a ten ho podržel. Konečně našel to, co hledal celé čtyři roky: rodinu, pochopení, ochotu a…

…Lásku. Tu nefalšovanou ryzí lásku, kterou mu Tom daroval z každého slova, pohybu, pohledu a dotyku. Byl v tomhle momentě tak šťastný, že se mu ani nechtělo spát, ale musel. Zítra ho čeká těžký den…
……
„Tomi… Billi… Vstávejte… Už je čas…“ Billi uslyšel hlas Tomovy matky, jak se snaží o to, aby její syn a skoro syn rozlepili očka a uráčili se vylézt z postele. „Dobré ráno,“ špitl William rozespalým, ale medovým hlasem. „Dobré ráno, Billi,“ oplatila mu pozdrav a zářivě se usmála. „Dneska je váš velký den… Tomí… Vstávej! Už je ráno!“ Po pár pokusech se jí podařilo probrat i druhého obyvatele manželské postele. Tom na ní spával odjakživa, a tak Simone nemusela vymýšlet, kam uložit svého budoucího syna. „Pojďte už ven, nebo to nestihneme. Určitě tam strávíme mládí, znáte dnešní úředníky, ne?“ snažila se přinutit Toma vystrčit alespoň nos z peřiny. „Jdu vám udělat kafe, tak ať jste do pěti minut dole!“ houkla ještě Simone mezi dveřmi a už se řítila do kuchyně…
Tom hned využil, že jsou v pokoji sami, přitáhl si Williama něžně za týl a daroval mu dlouhý ranní polibek. „Bude to nádherný den,“ šeptl Tom a vzal Billiho do náruče. „A noc ještě krásnější,“ vydechl Tomovi do ouška Billi. „To asi ještě nebudeme bratři, těm to vždycky trvá…“ odfrkl si Tom, ale pak se oba hlasitě rozesmáli…
„Víš, že jsi jediný, koho jsem kdy miloval?“ zeptal se s úsměvem Billi. „A víš, že jsem na tom úplně stejně?“ odvětil mu Tom a opět přiměl jejich rty splynout v jedny. „Mám hlad,“ pípl Billi a začal se smát na celé kolo, protože si všiml zvláštní polohy Tomových dredů. Po divoké noci z nich měl uzel a vypadal, jakoby vylétl z roští. (=
„No, miláčku, ty taky vypadáš skvěle, hlavně se nedívej do zrcadla, nebo se lekneš a kdo tě pak bude křísit?“ oplatil mu to Tom, protože Billi vypadal, jakoby celou noc strávil v lisovačce (=
„No a kdo za to asi může? Nevíš o tom něco?“ zeptal se se šibalským podtónem Billi a lehce Toma kousl do ouška. „To bys mi musel jedině připomenout…“ provokoval ho Billi… Tom ale spustil lechtivé vyprávění jejich společné noci a Billi nestačil valit svoje čokoládová očka. „Tomi, klidně bys mohl založit nějaký sešit a sepisovat všechno, co jsem křičel, když si…“ „Co, lásko? Řekni to, prosím…“ donutil ho Tom, aby to vyslovil. „Když si… mě… miloval…“ špitl Billi tak sladce, že se Tom neudržel, zaklonil mu prudce hlavu a vášnivě ho líbal. Po několika minutách se Tom pro nedostatek kyslíku lehce oddálil a nechtěně jeho oči zabloudily na mobil. „Cože?! To už je tolik hodin? Ježiš, musíme na tu sociálku!“ Probral se Tom konečně a tahal Billiho z postele, i když by ho do ní nejraději svalil.
Když se ti dva ospalové vyhrabali z peřin, lehce nakoukli do kuchyně, jestli je Simone třeba nevyhlíží. Ale opak byl pravdou. Seděla v rohu sedačky a hltala nějaký nudný článek v časopise. A tak si to oba namířili do koupelny, kde se okamžitě zamkli…
„Sluníčko, myslíš, že si teď budem moct něco dovolit?“ pípl Billi, když mu Tom zvědavě nakukoval pod tričko na spaní. „A proč ne, lásko?“ špitl Tom a tričko mu pomalu svlékl. Pak mu začal ochutnávat celé tělo, jestli se náhodou přes noc nezměnila jeho chuť. Ale po pár polibcích zjistil, že je stejně tak sladká jako ten první den. Billi začal vzdychat, když ho Tom vášnivě líbal. Moc se mu to líbilo a rád by zašel i dál, ale tlačil je čas. I když ho zároveň tlačilo i něco jiného (copak to asi bude, žj. =))
„Tomííí…“ pískl Billi, protože i na něm začínaly být vidět patrné známky po vzrušení. „Mus… musíme už j… jít…“ obtížně ze sebe dostával slovíčka vzdoru, který si snažil vsugerovat, aby s ním vzrušení neseklo (=
„Nemusíme…“ vzdychl vzrušeně Tom a Billi před ním rázem stál nahý. „T-Tome, c-co to… Co to děláš? Teď přeci nem… Ach, Tome…“ Billi to po chvíli vzdal a přestal se Tomovi vzpírat. Tom vzal Williamovo vzrušení do úst a současně ho rukou hladil po hebkém bříšku. „T-Tomeee… Má… máma nás us… uslyší… Aaaaah…“ Ale Tom nedbal na jeho zoufalé pokusy o to, aby přestal. Spíše přitvrzoval a dál se vesele věnoval svojí činnosti…

autor: Jitáááááá

11 thoughts on “Tajemná lesní víla 17.

  1. jáááá se z toho…zblááázníííím…….miluju všechny tvoje povídko Jitko! Všechny jsou upec maximálně úžasný!!…a ty tvoje smajlíky žeruuu :-)))

  2. TÝÝÝ JOOOOOOOOOO!! HOLKÝÝÝ!!! ŘEKNĚTE NĚKDO MÝMU STREJDOVI AŤ MI LASKAWĚ NEŽERE TU BUBLINKATOU ČOKOŠKU Z LEDNICE!!!!!! ON UŽ JE TLUSTEJ DOST!! ((=

  3. díleček úpa k pomilování :D:D:D dál dál dál… co se bude dít v koupelně dáááááááááál… x))))

    Strejdo, neznásilňuj tu lednici, bo nám Jitaaaaaaaaaaa z nedostatku čoko bublinek už nic nenapíšeeeeee!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  4. Aa… aaa.. jako danke za komíkyyyyyyyyy!!!!!!!!!!!!! ((= ((= =))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics