Tajemná lesní víla 18.

autor: Jitááááááááá
betaread: Janule

Tom otočil kohoutkem nadoraz. V tu ránu byl v koupelně hluk, a tak nemohl nikdo slyšet, co se tam právě děje.
„Tome, bože můj! Ach, Tome, aaaaah! Tomeee! Zrychli, lásko, prosííííííím!“Billi se slastně prohýbal, hlasitě sténal a něžně hladil Toma po zádech. Díval se na Toma, jak má pevně zavřené oči a jak s každou chviličkou zrychluje pohyby rukou.

Billi si plně uvědomoval to, co mu Tom dával, i to, co on dával Tomovi. Vzájemně si vyměňovali svoje pocity, obavy a svůj cit. Tu lásku, která mezi nimi vzklíčila. Ani nevěděli, kde se tak rychle vzala, ale nebránili se tomu. Naopak.

„Aaaaah! Prosím, rych… Rychleji, prosííííím!“ William se pod tím nádherným a silným pocitem třásl. Ale třásl se touhou. Po chvilce se nezmohl ani na svoje „Tomeee“, ale jen na nesrozumitelné steny. Tom jim ale velice dobře rozuměl. Znělo mu to, jako „Miluji tě, Tome, jsi pro mě vším.“Pak přišla ona slastná chvíle. Billi prudce vydechoval a jeho výkřiky se tříštily spolu s vodou o stěny sprchového koutu. Bylo jim oběma neskutečně nádherně, ale museli zpět do světa reality. Pomalu přicházelo uvolnění.

William se pomalu svezl po mokré stěně a chladil svoje rozpálené tělo.
„Tomí, to bylo nádherné. Pojď ke mně, prosím.“ Billí na Toma upřel svůj zamilovaný pohled a Tom uposlechl.
„Billí… Já… Nevím, jak ti to říct… Já… Prostě, přemýšlel jsem a já… nechci být tvůj bratr.“ Billi viditelně posmutněl, ale nedal to na sobě znát. Viděl, jak je Tom zdrcený z toho všeho. Najde svojí životní lásku a teď o ni má přijít? Ale v Billově zraněné mysli kolovala i jiná myšlenka:
„Tomi… Já vím, je to… Těžké… Rozhodnout se, jestli vůbec chceš, abych byl tvůj bratr. Ani mě neznáš.

Tom si pomalu dával do souvislosti celou větu a pak mu to došlo.
„Ne, Billi, já bych moc chtěl, abys byl můj bráška, ale…“ Tom se rozplakal a mačkal si Williamovo tělo k svému. „…Ale to bych tě nesměl tak moc milovat. Nezvládnu to. Nezvládnu s tebou být celý den. Pobývat v jednom pokoji, stále tě mít u sebe a nesmět ti dokázat to, co k tobě cítím. Nezvládnu to. Když jsem tě uviděl, jak pláčeš, sám, v pustém lese, zželelo se mi tě a měl jsem potřebu tě chránit. Chránit tě před celým světem. Ale… Nevěděl jsem, co bude dál. Už jsem byl i pevně rozhodnutý, že bych s tebou zůstal, kdyby mi to mamka nedovolila, ale…“

Billi Toma objal ještě pevněji a díval se dolů přes jeho rameno.
„Asi bude nejlepší, abych odešel.“ Špitl potichu William. Nechtělo se mu odejít, ale něco ho táhlo od Toma pryč. To něco, byl strach. Bál se, že kdyby někdo zjistil to, co spolu dělají a jaký cit k sobě chovají, tak že by Toma za to odsoudili. Nechtěl, aby jeho láska trpěla stejně, jako trpěl on…

Tom se nezmohl ani na slůvko, jen si k sobě to nešťastné stvoření ještě víc přitiskl. „Ne, Billi… To přeci nechci… Já jen…“ Tomovi připadalo, jako by se mu štěstí vysmívalo. Jednu chvíli je šťastný, má vše, co si kdy přál a další chvíli je o všechnu tu nádheru a lásku opět okraden.

„Já vím, Tome. Miluji tě, víc, než si dokážeš představit. Jen nevím, jestli to zvládnu, prostě já… Nedokážu tě mít rád jen jako bratra. To ne…“

(pardon za krátkej díl.. o5=))
autor: Jitááááááááá