autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Ředitel pyšně nakračoval rychlými kroky zpátky ke své vile a sem tam se pokochal majetnickým pohledem svým domem. Že je chudáček model, který za ním tiše šlapal, úplně promoklý, si zatím vůbec nevšiml.
„Pojď, Bille, všichni už na tebe čekají, chtějí, abys jim vyprávěl, jaké jsou agentury tam u vás v Magdeburku,“ mile se na něj otočil a až teď s děsem v očích zjistil, že Billovo oblečení nemá na sobě kouska suchoučké nitky a jeho vlasy zářily, jako by si je právě umyl.
„Prosim tě, kdes takhle promoknul? Půjčim ti nějaké oblečení svých synů? Měli by mít tak tvou velikost,“ mluvil rychle, ale milým hlasem, jak se oba dva najednou ocitli na úzké chodbě, která však až nepříjemně rozšiřovala tu honosnost před nima.
„Ne, to je v pohodě. Už bych stejně chtěl jít domů,“ špitl Bill smutně, jak nepatrně vykoukl z okna a u lípy pořád viděl sklíčenou postavu. Ředitel se na něj překvapeně otočil a proměřil si jej ustaraným pohledem. Zřejmě si vůbec nevšiml, že Tom pod jeho obrovským stromem dobrovolně mokne, zatímco se tady ostatní skvěle bavili.
„Pojď, Bille, všichni už na tebe čekají, chtějí, abys jim vyprávěl, jaké jsou agentury tam u vás v Magdeburku,“ mile se na něj otočil a až teď s děsem v očích zjistil, že Billovo oblečení nemá na sobě kouska suchoučké nitky a jeho vlasy zářily, jako by si je právě umyl.
„Prosim tě, kdes takhle promoknul? Půjčim ti nějaké oblečení svých synů? Měli by mít tak tvou velikost,“ mluvil rychle, ale milým hlasem, jak se oba dva najednou ocitli na úzké chodbě, která však až nepříjemně rozšiřovala tu honosnost před nima.
„Ne, to je v pohodě. Už bych stejně chtěl jít domů,“ špitl Bill smutně, jak nepatrně vykoukl z okna a u lípy pořád viděl sklíčenou postavu. Ředitel se na něj překvapeně otočil a proměřil si jej ustaraným pohledem. Zřejmě si vůbec nevšiml, že Tom pod jeho obrovským stromem dobrovolně mokne, zatímco se tady ostatní skvěle bavili.
„Harry, bylo to tady fakt skvělé, ale opravdu bych už rád šel. Děkuju za pozvání, bylo to od vás moc milé,“ Bill na své promoknuté tváři vykouzlil milý úsměv, a když ředitel vřele přikývnul, ještě mu podal ruku na rozloučenou, vzal Tomovu mikinu a svou bundičku z věšáčku a poté vyšel opět do toho deštivého počasí… Jeho kroky byly opatrné a tiché a vedly jej přímo za osůbkou, která smutně hleděla na všechen ten majetek, který ten chlípný dědek získal stejně jenom kvůli kráse jiných. A jedním z nich byl i Bill…
Hned jak očka dredatého chlapce, pokorně moknoucího pod starou obrouzdanou lípou, zahlédly tu křehkou postavu, mířící právě k němu, malinko se rozšířily poznáním. Tom se pomalu postavil a opatrnými krůčky mířil k bratrovi, který držel v rukách jeho mikinu.
„Nepůjdeme už domů?“ zašeptal Bill tiše, jak se rázem ocitl tváří v tvář svému dvojčeti, které na něj smutně hledělo. Tomův jazýček se na chvilku vystrčil z jeho pootevřených rtů, aby si je malinko navlhčil a tím si nevědomky olíznul i tu kovovou ozdůbku, která mu zdobila levý koutek rtů.
„Já myslel, že chceš zůstat,“ špitl Tom a ani si neuvědomil, s jakou podrážděností to vyslovil. Billova očka se smutně přivřela a on už nebyl schopen udělat nic víc než hodit Tomovi do náruče jeho mikinu a pak se rychlými kroky rozběhl k autu…
„Nepůjdeme už domů?“ zašeptal Bill tiše, jak se rázem ocitl tváří v tvář svému dvojčeti, které na něj smutně hledělo. Tomův jazýček se na chvilku vystrčil z jeho pootevřených rtů, aby si je malinko navlhčil a tím si nevědomky olíznul i tu kovovou ozdůbku, která mu zdobila levý koutek rtů.
„Já myslel, že chceš zůstat,“ špitl Tom a ani si neuvědomil, s jakou podrážděností to vyslovil. Billova očka se smutně přivřela a on už nebyl schopen udělat nic víc než hodit Tomovi do náruče jeho mikinu a pak se rychlými kroky rozběhl k autu…
…Co se to vlastně stalo?! Vždyť to bylo tak hezký… Ještě před dvěma dny jej Tom držel pevně v náručí a on si cítil jako ten nejšťastnější človíček na zemi, protože konečně našel své dvojčátko. Konečně se znovu cítil být tak silný… Přesně jako před dvanácti lety, když se mu nevinně stulil do náruče a Tom jej svými malými dětskými pažemi něžně objal a sem tam jej líbnul do plavých vlásků… Tehdy věděl přesně, že Tom je osobou, pro kterou by dokázal i umřít… Bez něj prostě nedokázal žít… Jenomže ten největší zlom vlastně nastal už jenom tím, jak moc jim jejich rozdělením ublížili právě ti, kteří je milovali nejvíce – jejich rodiče!
Bill si rychle nasednul do auta a zoufale se zahleděl na svůj totálně promoklý obličej ve zpětném zrcátku. Jenomže ty kapky deště, které mu orosily tvář, nebyly to nejhorší. Nejhorší co mohl zahlédnout, se nacházelo v jeho očích… Přesně tak… v těch nádherných studánkách, které teď zářily nehynoucí láskou… Láskou, která však byla tak nezákonná a nepřístupná, až se zdála být naprosto dokonalá… Bill zmateně zatřepal tváří a poté smutně sklonil pohled ke svým dlaním… Ještě teď na nich cítil horký dotek Tomovy dlaně…
Najednou se dveře spolujezdce prudce otevřely a místo vedle něj najednou zavládlo podmanivou vůni Tomova horkého těla, která se zároveň míchala s vůní deště, ale také i vůní Billova těla, na kterém ještě před chvilkou ležel. Bill párkrát zamrkal a poté si uvědomil, že Tom hledí nečinně stranou a pozoruje skupinku modelek, které se zřejmě moc dobře nebavily, protože teď v tom dešti před vilou hustě kouřily.
Bill bolestně přivřel svá krásná očka a poté nastartoval. Takhle tichou jízdu snad ještě nezažil. Tom pozoroval lidi, které míjeli, jak se pomalu řítili Berlínskými ulicemi, až zastavili před Tomovou bytovkou, která v té spleti tmavých paneláků zářila jako sluníčko oranžové barvy.
Tom zmoženě otevřel dvířka a vyšel ven na chladnou ulici, kde kromě nich nebylo ani živáčka. Jediné, co mohla obě dvojčátka slyšet, bylo neustávající bubnování deště, který teď nabral na síle a ještě intenzivněji smáčel jejich už i tak dost mokré šatstvo a tváře. Stáli naproti sobě, nic neříkali, jenom tiše pozorovali tvář toho druhého. Tom už myslel, že se neudrží a zešílí, když hned Billa nepolíbí…
Byl tak strašně nádherný. Jeho útlé tělíčko se krčilo v rohu auta a jeho smutný pohled se vpíjel do nekonečné hloubky Tomových očí. Jeho rty byly mírně pootevřené, jak si je nechával vlhčit deštěm, který mu teď už kupodivu vůbec nevadil.
„Já já nevím co jsem ti udělal, ale tohle ticho už nevydržím. Tome, já se ti moc omlouvám, sice ani nevím za co, ale prostě nesnesu, abys mě ignoroval,“ jeho hlas zněl rozhodně, jenom byl malinko pisklavý, jak se mu do očí začínaly drát slzy. Přiblížil se k Tomovi ještě blíž a teď už své slzy neudržel. Tom jen tak tak dýchal… Jeho oči už nezkoumaly Billovu tvář, ale jeho dokonale vábivé rty, které mu byly tak blízko…
„Udělal jsem ti něco, když jo tak-,“ najednou se celým okolím ozvalo tíživé ticho, které bylo přerušeno jenom překvapeným vykviknutím, jak se Billovy rty najednou ponořily do těch Tomových. Tom si s přivřenýma očima vychutnával neopětovaný polibek a málem se mu podlamovala kolena nad tou dokonalostí. Po chvilce však své rty znovu odsunul, avšak Billovy tváře už pustit nedokázal. Ty hnědé oči se na něj zmateně dívaly… nosík byl znovu tak roztomile našpulen, ale rty teď byly ještě vášnivější, protože byly naběhlé od právě ukončeného polibku.
„J-já se omlouvám tobě,“ špitl Tom něžně a lehce přejel ukazováčkem po Billově rtu. Bill se na něj udýchaně zahleděl a poté najednou prudce napřímil svou tvář, aby spojil jejich rty v hlubokém polibku…
„J-já se omlouvám tobě,“ špitl Tom něžně a lehce přejel ukazováčkem po Billově rtu. Bill se na něj udýchaně zahleděl a poté najednou prudce napřímil svou tvář, aby spojil jejich rty v hlubokém polibku…
Ani nevěděli jak, ale za stálého vášnivého líbání a lehkého skousávání rtů, se najednou ocitli až na Tomově posteli…
autor: B-kay
wooooooooooow…to je super diel!!!!!!!!!!!!!
rychlo pokracko=)))
som prva??????? vidim dobre????…nezvyknem pisat komentare…ale tomuto sa nedalo odolat=))
skvělé…..dneska ze sebe nedostanu asi nic lepšího…..xD
konečně!!xDDDDDDDDDDDDDD
jjo už sem se nemohla dočkat tahle povídka je tady jedna z mích nej rychle dál!!!!!!!!!!
no ty vole!mazec!!konečně se dostali tam,kam sem chtěla xDDDD super povídka:)
ano ano anoooooooo ! x) to je kráásne x) pusa v daždi x) jééj x) moc prosím ďalej
toe nááádheraa 🙂 honem dáááál 🙂
prej ani newěděli jak xDD
ani nevedeli jak??:D.. a copak na te posteli budou delat?:D:D:D:D:D.. no co se da delat na posteli, no prece spat xD
ty jo honem dáááál to je napinavý
jééé krása….konečně na posteli xD doufám že teď nepřestanou xD
daaalsie daaalsie 😀 rychloooooooo 😀
ááá mno dokonaloooost…achjo…jedu zítra pryč na týden..já to prostě nevydržím…
juj… já už jsem si myslela, že tahle povídka bude snad panenská x))) žádné pusinky, žádné doteky… prostě nic… i přesto je velmi vzrušující :DDD jsem zvědavá, co se stane, kdo z nich to zase bude řešit mozkem a kdo srdíčkem x)))
ah.. rychle dáál :-**
honem další dílek