autor: Geheimnis
betaread: Janule
betaread: Janule
…:: Bill ::…
„Cože?!“
„Dělám si prdel, vole.“ Řekl David a začal se tlemit. Vzteky jsem mu to típnul. Vypnul jsem mobil a lehl jsem si zpět k Tomovi.
„Dělám si prdel, vole.“ Řekl David a začal se tlemit. Vzteky jsem mu to típnul. Vypnul jsem mobil a lehl jsem si zpět k Tomovi.
…::: Tom :::…
Ráno mě vzbudilo sluníčko, které mi pražilo přímo do xichtu. Zvedl jsem se s rukama před obličejem, abych neoslepl. Žďuchl jsem do Billa.
„Co mě budíš, chci spáááát.“ Zívl si a zavrtal se do peřin.Tak jsem do něho píchl znovu.
„Sakra co děláš, blbečkůůů!“ ozval se můj ospalý bráška. Začal jsem se gebit jeho roztomilému ehm… Účesu?
„Prosím tě vstávej a učeš se… Jak s tebou pak můžu jít někam mezi lidi?“ smál jsem se a Bill na mě jen vyplázl jazyk, ale aspoň jsem ho donutil vstát z postele.
„Ježiší!“ pokřižoval se, když se spatřil v zrcadle.
„Já jsem ti to říkal!“ smál jsem se na celou místnost. Bill se extra rychle vrátil z koupelny a skočil na mě. Začal mě lochtat a myslel si, že má vyhráno. To se ale spletl!
„Tu máš!“ řekl jsem a v tu ránu byl Bill pode mnou a bez jakékoli šance na úspěch jsem ho zlochtal, že už se ani smát nemohl.
…::: Bill :::…
„Tome, sbal si všecko, co sis někdy vybalil a jdeme na letiště. Večer mi volal David, což možná ještě víš. Pokud si tedy neusnul ještě dřív, než jsem přilezl k tomu telefonu…“
„No, možná jsem ještě byl při smyslech. Mimochodem – my se stěhujeme? Zrovna jsem si začal zvykat na šváby, pavouky, smrad, zimu…“uculil se Tom.
„Já ne! Navíc se nemůžu dočkat, až zase uvidím svoji milovanou tužku na oči. Ach, jak rád bych zase cítil její tmavý měkký hrot na mých víčkách… Já… moc bych se jí chtěl omluvit, že jsem ji chtěl vyměnit za tu od Rimmel… Ehm, sorry… Jen tě chci varovat – ode dneška mi kupuj make up jedině od Maybelin. Miluju tu značku!“ zamrkal jsem na Toma v domněnce, že by mi třeba opravdu někdy mohl koupit nějaké to líčidlo.
„Bráško, promiň že ti to říkám, ale… Nezbláznil ses náhodou? Takhle nebásníš ani o mě! Ale nějaká propiska na oči… Tss… To si toho šmejdu vážíš víc jak mě?! No tak o tom si teda ještě promluvíme!“ vztyčil na mě hrozebně svůj ukazováček. Začal jsem se smát, posléze i on. Po menším výtlemu jsme se konečně pustili do balení. To nebylo nikterak těžké, protože pokud sebou máte jen kabelku a tašku, jelikož vaše zavazadla zůstala v úplně jiném městě, v poněkud vzdálené zemi a na jiném kontinentě zvaném Evropa, vlastně ani nic nebalíte. Jen kontrolujete, zda-li všechny serepetičky, co jste měli v kabelce, jsou všechny pohromadě.
„Já mam hotovo.“ Oznámil Tom, který seděl v křesle a pozoroval mě.
„Ani se nedivím. Když si sebou měl jen jednu tašku s pár čepicemi,“pousmál jsem se. Hned na to jsem se zamyslel.
„Hele, myslíš, že máme i ustlat?“ Tom pokrčil rameny. „Řekl bych, že to na tomhle pokoji nic nezmění. A rozdíl nebude k poznání. Nechme to takhle. Jen ať si to ten trouba zezdola přijde uklidit,“mávl rukou a otevřel mi dveře.
„Copak jsem nějaká lady?“ hodil jsem na Toma škleb. Zase nevinně pokrčil rameny a já tedy uraženě odešel z pokoje s bráškou v závěsu.
„Tak promiňte, lady Bille,“zasmál se mi.
„Ts! Tak tohle bude drahé!“ vlepil jsem mu facičku na tvář.
„A, už se bojím. Tak copak chceš?“ na nic jsem nečekal a našpulil rtíky. Tom mě políbil a objal. Jen doufám, že nás při tomhle malém hříchu nikdo neviděl…
autor: Geheimnis
žádný zbraně… 🙁 A to to minule vypadalo tak zajímavě xD Chjo, tak snad příště….? xD No, ale :pokřižoval se, když se spatřil v zrcadle – mi to docela vynahradilo, tak si říkám, že mi to někoho připomíná xD Nebo: Ach, jak rád bych zase cítil její tmavý měkký hrot na mých víčkách… Já… moc bych se jí chtěl omluvit, že jsem ji chtěl vyměnit za tu od Rimmel – takový srdeční výlev, málem jsem se rozbrečela ….smíchy xD
videel a vsichni o tom vime ze po sobe jedou jak po uzenym xD… tak rychle pisaj dalsi!!!:)
Takže žádný zbraně? Ale propiska na oči byla taky dobrá :-)))
nějakj čiňan leda