Popelka v mužském rodě 14.

autor: Calypso
betaread: Janule

„Panebože, já nevěřím…“
„Svým očím,“ dořekl za Simone Bill. Poté se jí vrhl kolem krku:
„Ach, mami. Tak moc jsi mi chyběla. Promiň, že jsem ti v telefonu nevěřil. Já jsem byl zaskočenej, myslel jsem si, že jsi mrtvá a bože… Jsem tak rád, že si znovu se mnou.“ Když Tom tuhle scenerii sledoval, vyhrkly mu slzy. Kdyby on měl takovouhle mámu… To ještě nevěděl, že se mu to splní…
„Bille, všechno mi musíš povyprávět, jak ses měl, co táta, prostě všechno.“ Bill rychle přikývl, otočil se na Toma a naznačil mu, aby šel blíž.
„Mami, tohle je Tom, můj nevlastní bratr. Víš, když jsi „zemřela“, táta byl z toho úplně vedle. I když jsem protestoval, chtěl mi po nějakém čase najít matku. A taky ji našel. Podruhé se oženil s ženskou, kterou ale z duše nesnáším. Jmenuje se Fiona Hagenová,“ vysvětlil Bill.
„Fiona Helga Hagenová?“ zeptala se Simone. Tom přikývl:
„Odkud ji znáte?“ Simone překvapeně odpověděla:
„Je to moje nevlastní sestra. Z dědečkova prvního manželství.“ Oba kluci překvapeně koukali na Simone, která si měřila Toma. Je tak podobný Billovi.
„Jakže se to jmenuješ?“

„Tom Kaulitz. Jsem Fionin mladší syn. Mám ještě bratra, který se jmenuje Kevin,“ odpověděl Tom. Simone kývla, aby se posadili a pobídla Billa k vyprávění.
„Takže, když se táta podruhé oženil, bylo to pro mě peklo. Fiona mě nesnášela, stejně tak i Kevin s Tomem. Dělali si ze mě sluhu, všechno jsem musel uklidit já, taky mi dělali naschvály. Pak jsem si začal dopisovat s jedním klukem, který jak se později ukázalo, byl Tom. Všechno jsme si vyříkali a jak jsme zjitili, zamilovali jsme se do sebe. Pak na to přišel Kevin, který mě má doteď za buzeranta, dělal hrozné scény, že proč se Tom ocucává s takovou buznou a podobně. Pak Kevin uspořádal nějakou párty, kde Tomovi nalil do pití omamnou látku, která způsobuje, že člověk si nemůže vzpomenout a ztrácí všechny zábrany. Šel jsem dolů je požádat, aby ztlumili hudbu a tam jsem uviděl Toma, jak… no prostě tam sexoval s nějakou holkou. To jsem už nevydržel a odstěhoval se k Rondě, která mě pomáhala tátovi vychovat. Určitě si budete rozumět. Pak jsem ale na to co Kevin udělal přišel, Tomovi se omluvil. Když jsme pak byli u Rondy a já se koukal na fotky se srazu s budoucími spolužáky na vejšce, našel jsem v jedné mé krabici list. Tedy, byla to tátova závěť. Všechen majetek jsem zdědil já. Pak jsem Fionu a Kevina vykopl a teď tam žiju jen já a Tom a budu rád, když se k nám přidáš.“
Simone jen valila kukadla: „Jasně, budu moc ráda… Ale pojedu, jen když to nebude překážet Tomovi.“ Tom se usmál, zakroutil hlavou. Tahle ženská se mu líbila, vyzařuje z ní mateřská láska na míle daleko. Vtom někdo zaklepal a vešel. Byl to doktor. Usmál se, přitáhl si židli, sedl si a řekl:
„Tak, pane Kaulitzi, jste připravený slyšet, co se vaší matce stalo?“ Bill jen přikývl. Když chtěl doktor začít, Simone mu skočila do řeči:
„Nemůžu mu to říct já?“ Doktor kývl a Simone zpustila:
„Víš Bille, po porodu jsem upadla do komatu. Byla jsem v něm až doteď, dlouhých sedmnáct let. Zřejmě to zapříčinilo to, že porod byl náročný, porodila sem dvě děti. Ne jen tebe. Ale i tvého bratra. Je od tebe o 10 minut starší, jste jednovaječná dvojčata. Táta si vás oba vzal domů a staral se o vás. Jenže pak byl tady a řekl doktoru Saiensovi, že vás nezvládá. I když nerad, toho silnějšího a staršího z vás musel dát do sirotčince. Tak jsi s ním zůstal jen ty.“
„Co… cože? Já mám sourozence? Kde je? Jak se jmenuje?“ ptal se Bill zmateně.
„Ano, Bille, máš. Jmenuje se Tom.“ Když to Tom zaslechl, málem ho kleplo. Billův bratr se jmenuje stejně jako on? Najednou se na něj Simone otočila a zeptala se:
„Tome, prosím, teď mi řekni, kdy a kde jsi se narodil a jaký jsi měl vztah s Billovým otcem.“
„No, narodil sem se 01.září 1989 v nemocnici Hamburk a vztah s Billovým otcem jsem měl dobrý. Až neobvykle si mě oblíbil, bral jsem jej jako svého, a on mě taky. Měl jsem jej rád.“

Zatímco Simone poslouchala, porovnávala Billa s Tomem. Mají stejné oči, rty, nos, obličej, stejnou postavu, úsměv. Ve stejnou chvíli gestikulují, usmívají se, olizují se, ve stejnou chvíli chtějí říct to samé jako ten druhý. Její mateřský instinkt se ozval naplno. A jak víme, matky se v tomhle nikdy nemýlí. Tom je její starší syn. Musí to být on. V návalu citů se jí spustily slzy, má svoje synky. Když se trochu uklidnila, řekla Tomovi:
„Tome, všiml sis toho, že jsi stejný jako Bill? A taky ses narodil tam kde Bill, ve stejnou dobu. K jeho otci jsi měl dobrý vztah, miloval tě, stejně jako Billa, protože věděl, že jsi jeho ztracený syn. Cítil to stejně, tak jako já teď, když s tebou mluvím, dívám se na tebe… Tome, ty jsi Billův bratr, vím to celkem jistě. Tom se na ni díval, jako by právě spadla z višně. To bude nějaký omyl.
„Jestli máš pochybnosti, můžeme si udělat test na DNA.“ Tom nechápavě vejral na Simone, vůbec nerozuměl tomu, co mu teď řekla. On a Billův bratr? To snad ne… Nemůže ním být, vždyť on jej miluje a … incest je trestný. Ale počkat…Dřív si to neuvědomil, ale teď… Simone má pravdu, narodil se ve stejnou dobu, dokonce je od Billa o 10 minut starší… Nakonec však souhlasil s testy na DNA. Doktor Saiens jim odebral vzorky a za 5 hodin čekání, které strávili povídáním si, se dočkali výsledků.
„Je to pozitivní.“řekl doktor. Všichni začali jásat, skákat, od radosti křičet. Pro Simone to byl její nejšťastnější den v životě, protože měla své synky konečně při sobě, pro Billa taky, protože se mu splnil sen mít skutečného sourozence a pro Toma též, protože bylo krásné zjistit, že má skutečnou rodinu a matku a není synem té čarodějnice. Když se dosyta vyvřískali a vybrečeli, doktor jim sdělil:
„Pánové Kaulitzové, vaši maminku si můžete vzít domů hned budoucí týden. A Simone, jsem rád, že to takhle skončilo…“

autor: Calypso