autor: Jitááááááá
betaread: Janule
betaread: Janule
Tom se ani nesnažil zadržovat slzy. Nechal je volně stékat po tvářích, dokud nespadly a společně s vodou neodplavily pryč. Stejně tak, jak mizely jeho slzy, mizela i jeho láska. Nevěděl, co bude dál dělat. Za tak krátkou chvíli se do něj bezhlavě zamiloval, myslel si, že dokonce blázní, ale byla to jen láska.
„Prosím, Billí…“ Špitl Tom do mokrých, černých vlasů. „Neodcházej, prosím. Miluji tě, šel bych s tebou do toho lesa, klidně bych tam s tebou žil. Já vím, že si o mně myslíš, že jsem nějakej beznadějnej přeslazenej romantik, ale to mi je jedno. Jen tě prosím, neodcházej…“
„Prosím, Billí…“ Špitl Tom do mokrých, černých vlasů. „Neodcházej, prosím. Miluji tě, šel bych s tebou do toho lesa, klidně bych tam s tebou žil. Já vím, že si o mně myslíš, že jsem nějakej beznadějnej přeslazenej romantik, ale to mi je jedno. Jen tě prosím, neodcházej…“
Billi ale nereagoval. Jen se na Toma naposledy podíval uslzeným pohledem a s hromádkou svých věcí opustil koupelnu. Tom se za ním hned vydal. Vešel do svého pokoje a zůstal zkoprněle stát ve dveřích. Sledoval tu nešťastnou krásu, která se choulila na jeho posteli a třásla se pláčem. Tom k Williamovi potichu přišel a klekl si k posteli.
„Billí, já… Nebudu ti v ničem bránit… To bych ani nechtěl… Já jen… Co jsem udělal špatně? Jen mi řekni co, já to napravím.“ Billi se stulil do jeho náruče a pak do jeho trika špital.
„Ne, nic jsi neudělal špatně. Jestli máš na mysli to milování, tak to bylo správně. Chtěli jsme to přeci oba, ne? Bylo to překrásné, nikdy na to nezapomenu.“ Tomovi se z očí spustila další dávka slz.
„Billí, já… Nebudu ti v ničem bránit… To bych ani nechtěl… Já jen… Co jsem udělal špatně? Jen mi řekni co, já to napravím.“ Billi se stulil do jeho náruče a pak do jeho trika špital.
„Ne, nic jsi neudělal špatně. Jestli máš na mysli to milování, tak to bylo správně. Chtěli jsme to přeci oba, ne? Bylo to překrásné, nikdy na to nezapomenu.“ Tomovi se z očí spustila další dávka slz.
„Tomi… Prosím tě, neplakej… Nedělej mi to ještě těžší. Jednou bych stejně musel odejít, a čím dřív, tím to bude snazší. Můžeš mi teď klidně nadávat, můžeš mě i zbít, pochopím to… Promiň.“ Poté se Billi zvedl z Tomovy postele a opustil pokoj. Tom se nahlas rozplakal a pak se za Williamem rozběhl. Právě pomalu a smutně kráčel k hlavním dveřím. Už chtěl otevřít, ale Tom mu chytl ruku a prudce si jej k sobě otočil.
„Billi. Půjdu s tebou. Řeknu to mámě, jsem už dospělej, nemůže mě tady držet.“ Tom se jakýmkoli způsobem snažil o to, aby si to Billi rozmyslel, aby zůstal. Ale pociťoval, že už ho nemiluje. To byl ale omyl. Billi Toma miloval každým dnem víc a víc. Proto potřeboval pryč. Nutně pryč. Už se bál všeho, co by se mohlo stát. Bál se prozrazení, bál se že ho Tom opustí, tak ho radši on opustí dřív.
Musel pryč z toho domu. Byl až moc dlouho sám v lese. Moc se uvnitř bál. Jako by ho ty stěny rdousily. Byl tam sice jen chvíli, ale nezvládl to. Byla to až moc velká a náhlá změna. Prožil toho až moc najednou. Zrodily se v něm nové a pro něj až moc silné pocity, které předtím neměl šanci poznat. Poznal, co je to láska, touha, poznal ten nejkrásnější pocit na světě. Potřeboval si vše urovnat, pak by se možná k Tomovi vrátil a pak by byl jeho, pouze bratr.
„Sbohem, Tome. Miluji tě. Nikdy na tebe nezapomenu. Možná se ještě setkáme, možná pak budu připravený na normální život s tebou. Neplakej, věř, že mě to také moc bolí, ale musím se vrátit. Já sem nepatřím. Prosím, nechoď za mnou, bylo by to jen těžší.“ Pak si k sobě Toma přitáhl a naposledy jej vášnivě políbil. V tom polibku bylo tak moc lásky a bolesti, že se museli od sebe násilím odtrhnout.
„Sbohem, maličký.“ Šeptl nakonec Tom a Williamovi při tom oslovení vytryskly vodopády slz.
„Sbohem, maličký.“ Šeptl nakonec Tom a Williamovi při tom oslovení vytryskly vodopády slz.
Bylo mu Toma líto. Ale musel odejít. Neměl sílu mu něco víc vysvětlovat. Nemohl mu říct, že se tu necítí dobře. Zvykl si na les, na krajinu bez zdí. Věděl, že to bude dlouho a hodně bolet, ale musel to zvládnout. Jestli ho Tom doopravdy miluje, tak ho nechá jít a pochopí to. Naposledy se mu zahleděl do očí a pak utíkal na autobusovou zastávku. Tom za ním běžel, ale jen co tam dorazil, autobus už vyjížděl z parkoviště. Billi se usadil na konci autobusu a smutně hleděl na Tomovu vzdalující se postavu. Ještě mu poslal vzdušný polibek a přitiskl dlaň na chladné sklo. V autobuse jel dočista sám, a tak se schoulil na sedačku a samým smutkem usnul.
………..
………..
„Vstávat, mládenče!“ Slyšel najednou mužský hlas. William se polekaně vyhoupl do sedu a pak se smutně zahleděl na řidiče, který ho vzbudil. Byl to ten samý řidič, který ho s Tomem a s jeho kamarády odvezl do Loitsche. Billi se rozhlídl a spatřil les, který byl dlouho jeho domovem. Opět se podíval skrz zadní sklo a rozplakal se. „Copak se vám stalo, že tak pláčete? Vzpomínám si, jak jsem vás před pár dni vezl odtud do Loitsche s nějakými chlapci. Vy jste spal a držel vás ten jeden blonďatý chlapec…“
„Tom…“ skočil mu do řeči Billi.
„Tom…“ skočil mu do řeči Billi.
Při vyslovení jeho jména se mu sevřelo u srdce. Musel se rychle dostat do prostředí, kde pobýval. „Sbohem.“ Šeptl William a rychlostí blesku vyběhl z autobusu. Ještě se za ním ohlédl a pak pomalu kráčel k lesu. Když procházel kolem chaty, kde poprvé viděl Tomovy spolužáky a profesorku, zastavil se a zahleděl se do velkých oken. Nikdo tam nebyl. Zkusil, jestli jsou dveře odemčené. Vzal jemně za kliku a dveře se s hlasitým vrzáním otevřely. Bylo tam chladno.
Rozhlížel se po přízemí, kde byl malý bar. Ještě na desce stálo pár skleniček s brčky. Pousmál se při představě, kdy Tom závodí s Andym, Michaelem a Migellem v tom, kdo dřív vysrká džus. Procházel se po pokojích v druhém patře. Všude bylo ticho. Jak jinak, když široko daleko byl jen on s Tomem v srdci…
Když otevřel dveře asi u dvacátého pokoje, lehl si na postel, zachumlal se do přikrývky a unaveně usnul…
autor: Jitááááááá
ne!!!!!!!!! ten bill je magor chudi tomi doufám že to dobře dopadne rychle další!!!!!!! už se nemůžu dočkat
sem první jupííííí
připadá mi to trošku úchylný .. =]* áe jinak napsaný je to krásně =]
Sééégla – Ty si úúchylná ((= já mám z tebe LOL!! Jseš na TWINCEST BLOGU, jestli sis ségra newšimla.. ((= =DD
heh by mě zajímalo,jak se dostal do autobusu když neměl peníze x) ale jináááááč super,moc se mi to líbí,pěkný nápad!!x)♥
Jitoooooooooooooooooooooooooooooo… tě zabijuuuu!!!
Co mi to děláš???? Jaxi mohla něco takového svojím prstíkům dovolit napsat??? Jak?? On utekl!!!
Buuuuuuuuu… mému srdíčku se to nelíbí x((
Tvoje povídečky mě naplňují optimismem, ale tenhle díl teda ne… 🙁
Teď se úúúplně nedočkavě klepu na další dílek… chonéééém xDDD
ta jejich láska v téhle povídce je tak krásná, křehká a roztomilá x))))) chcu juuuuuuuuu…
ZoE – Achoj… Klííd ((= Určo to dobře dopadne ((= Ale doporučila bych ti aby sis vzala tabletku Mirtazapinu (to je antidepresiwum, co beru)
Ale ber to tag, že po něčem hoooooooodně moc oškliwim bude něco mooooooooooooc hezkýho, tag na to mysli ((= A na to se taký chystám ((= tag se nech překwapit ((= pa, Jitaaaaaaaaaaaa ((=
Jitaaaaaa……..nic jiného od tebe ani nečekááááám :D:D:D
ale si musím u každého dílu nějak ulevit, ať už tam napíšeš cokoliv… od toho jsou tyhle komentíky, hm… aby potěšily i poškádlily autora :DDD
aspoň vidíš, že čtu poctivě x)))
nee!! on se musi vratit k tomovi!!:'(':'(:'(:'(
Ježiš, to je krásný !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
neeeee on nemůže odejít…….