autor: Cathy
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Bill
Už tři hodiny se procházím temnými nočními ulicemi. Sám nevím, kde jsem, ale to je mi vlastně jedno, hlavně že můžu být o samotě. Pomalu bloudím a kapky deště nechávám volně stékat po své tváři. Oči mám rozpité, vlasy zplihlé a přilepené na tváři. Doma jsem měl být už dávno, Tom mi říkal, že prý chce se mnou něco probrat, tak ať se moc dlouho nezdržím. Byl jsem zvědavý, co mi chce říct, i když to nejspíš bylo o nějaké „vhodné“ holce pro mě, co mi našel. Neměl jsem to rád, když mi pořád někoho dohazoval. Nevěděl, že nestojím o žádnou krásnou dlouhovlasou blondýnu, kterou by mi každý záviděl. Stál jsem o vysokého dredatého kluka s kšiltovkou na hlavě. S velkým plandavým trikem a volnými kalhoty. O něj. Zní to divně, ale už delší dobu o něm nepřemýšlím jen jako o svém bratrovi. Když ho vidím s nějakým jeho novým objevem, rve mi to srdce. Vždy si představuju, jaké by bylo, kdyby se mě dotýkal, hladil mě, líbal mě. Moc bych to chtěl zažít, ale je tak nereálné, aby Tom mohl cítit to samé.
Zastavil jsem se uprostřed silnice a stál. Jen tak jsem postával a poslouchal, jak malé kapičky dopadají na zem.
Tom
Kde jenom je? Už dávno měl být doma. Přece jsem mu říkal, že s ním chci mluvit. Kdyby alespoň zavolal nebo napsal. Mám o něj hrozný strach. Běhal jsem bezcílně po ulicích a hledal svého malého brášku. Neuvědomoval si, jak velký mám o něj strach, co když se mu něco stalo? Musím ho za každou cenu najít. Zarazil jsem se. V dálce přede mnou stála postava velmi nápadně připomínající Billa. Jenom tak postávala uprostřed silnice. Proboha, proč tam stojí v dešti, musí být celý promáčený!!! Přistoupil jsem blíž.
Bill
Ucítil jsem na očích něčí ruce. Byly studené a drsné, ale přesto tak citlivé. „Kdo je to?“ Bál jsem se. Mohl to být kdokoliv. Šílená fanynka nebo třeba nájemný vrah. I když ten by mi asi nezakrýval oči. „Hádej,“ ozvalo se za mnou a tělo neznámého se na mě víc přitisklo. Byl tak blízko, že jsem jeho dech cítil na krku. Pomalu mi začalo svítat. „T-Tome?.. Jsi to ty?“ Jeho ruce se svezly po mém obličeji a rychle mě otočil k sobě.
Tom
Má tak hebkou tvář. A ruce, má úžasné ruce. Vím o něm všechno, ale vlastně vůbec nic. Vždycky mi bylo jedno, jaké má ruce. Ale teď už ne. „Ach, Bille, kde si byl? Měl jsi být doma už před dvěmi hodinami, slíbil si to.“ Díval se na mě se strachem v očích. Myslel si, že ho uhodím. „Já vím,“ klepal se zimou. „Víš, jak jsem se o tebe bál?! Už hodinu tady běhám a hledám tě. Myslel jsem, že se ti něco stalo. Tohle už mi nikdy nedělej. Bille, mohl jsi mi přece zavolat!“ Nechtěl jsem na něj křičet, ale nešlo to. Tak jsem se bál. Koukal na mě vyděšeným pohledem, pak sklopil oči a tiše řekl: „Promiň.“ Hned nato mu začaly téct slzy. „Nebreč prosím, já, nechtěl jsem křičet, jen jsem se hrozně bál.“ Vypadal tak smutně. Ruce mi omotal kolem pasu.
Bill
Ach můj bože. Je to skvělý pocit. Najednou jsem se cítil v bezpečí. Když jsem s Tomem, nikdo mi nemůže ublížit. Měl jsem blažený pocit. On se o mě bál? To bych mu tak chyběl, kdyby se se mnou něco stalo? Zahřálo mě u srdce. Rukou mi projížděl ve vlasech a já ho zase hladil po zádech. Po chvíli se odtáhl. „Bille?“ Díval se na mě a v očích mu proběhla jiskra. Podíval jsem se na něj pohledem čekajícím na otázku. Zřejmě pochopil a pokračoval. „Co se s tebou v poslední době děje? Vždycky jsi mi všechno říkal a teď jsi se uzavřel do sebe a skoro se mnou nekomunikuješ. Hodně ses změnil.“ Chvilku se odmlčel a pak s výrazem značícím, že na něco přišel, mi dva prsty položil pod bradu a zvednul mi hlavu tak, aby mi viděl zpříma do očí. „Že ty ses zamiloval?“ lehce pobaveně se zasmál a ukazováčkem mi brnkl přes nos. „Hmmm,“ nevěděl jsem, co říct. Nemohl jsem na něj vybalit, že jediný člověk, po kterém toužím, je on. „Doopravdy? A kdo je ta šťastná?“ Vypadal nadšeně, že si jeho malý bráška konečně někoho našel. „Šťastný,“ poopravil jsem ho. Smích ho rázem přešel. „C-Cože?“ Byl zaražený a kulil na mě oči. „Šťastný, je to kluk,“ neubránil jsem se malému úsměvu.
Tom
„Ty jsi… gay?“ Nechtěl jsem, aby to vyznělo špatně, nemůžu ho nijak odsuzovat, když přesně takhle jsem na tom já. „Jo,“ odpověděl s klidem. Zřejmě se s tím už srovnal, na rozdíl ode mě. „No a… koho teda miluješ? Nemusíš mi to samozřejmě říkat, jestli nechceš.“ Teď už jsem mluvil vyrovnaně, jakoby nikdy neřekl, že jeho orientace je jiná. „No víš… Já… Bojím se ti to říct.“ Vypadal vyděšeně. Proč by se mi to ale měl bát říct? Je to snad nějaký můj kamarád, nebo co? „Ale, Bille, vždyť to nemusíš, já ti hlavu neutrhnu.“ Trochu jsem se zasmál a tím mu snad dodal trochu odvahy. „Tak dobře, ale slib mi, že nebudeš křičet.“ Dešťové kapky se při stékání po jeho sametové pokožce krásně leskly. Byl tak roztomilý. „Slibuju,“ přitakal jsem. Byl jsem napnutý, kdo to asi je, koho půjdu uplatit, aby mu zmizel ze života nebo líp, koho půjdu zmlátit. „Já miluju… te-tebe, T-Tome.“ Cože? On miluje mě? V očích jsem mu viděl jeho značnou úlevu. Mě? Nikdy jsem nedoufal, že bych od něj mohl slyšet tuhle větu. Najednou se začal přikrčovat a zakrýval si rukama obličej. „Já vím, je to divný, ale musel jsem ti to říct, nedokázal bych to v sobě už dál dusit.“ Měl strach. Ale z čeho, bože? Já ho přece taky miluju. „Ach, Bille.“ Vzal jsem do dlaní jeho tvář a pomalu přitiskl své rty k těm jeho. Ruce mi dal kolem krku a na okamžik se odtáhnul. „Tome, ty?“ „Ano, Bille, taky tě miluju.“ Poté se naše rty opět spojily. Tuhle chvíli jsem si vychutnával. My oba.
Dva líbající se chlapci stáli v objetí uprostřed silnice. Bylo jim jedno, jestli je někdo spatří. Vždyť právě teď, v tento dlouho očekávaný okamžik obou dvou, jim celý svět ležel u nohou.
autor: Cathy
Hele ty… Cathy! Ty si nějaká blesková. To abych dopsala já ty svoje věci, když ty se teď tak činíš…
Víš, co si o té povídce myslím, je nádherná! Začátek a konec jsou nej *in love*
Je to krásný…
nádhernééééééééééé……..
božskéé…nejromanticctejsi a nejhezci je :cely svet jim lezel u nohou x)
děkuju moc:-D
Teddy: to bys teda měla dopsat:D
To je kláááásný…
hehe….
……… a přijelo auto a BUM! xD
Ale fakt krásný to je! :)))
bože to bylo tak nádherné co??úplně mi taky kapali deštové kapky z očí 😀
Cathy píšeš opravdu hezké povíídky!!!chtěla bych pokračování ale jen pouze s Billem a Tomem.opravdu!!tleskám!!APLAUS!!!!
kennyska: pokračování asi nebude, ale nějaká další povídka možná:-D
Užasnééééé…jen tak dááál
NO tak to je naprosto dokonalý….upe pěkně napsany a v dešti strašně romanticky 🙂
Já jsem taky chvíli čekala, že se tou deštivou nocí přiřítí nějaké auto, já jsem tak nemožnej pesimista, už si ani nejsem schopná přečíst v pohodě takhle krásně romantickou povídku. Pro klid mé duše bych prosila autorku, kdyby se příště hlavní hrdinové objímali alespoň u krajnice ;-))). Ale teď vážně, líbilo se mi to!
díky moc:-)
Kattys: dobře příště je strčim na chodník:-D popravdě mě ani nenapadlo, že by je mohlo něco zajet:) ale byla by to romantická smrt:DD
Cathy: no vidíš, že to jde!!! Já jen aby se broučkům nic nestalo, když se v té deštivé noci tak krásně sešli a ten svět jim teda leží u nohou. Ale proti romantické smrti obecně nic nemám. Že by námět na další povídku? K:-)
Kattys: romantická smrt by nebyla špatná:D ale já nikoho zabíjet nebudu, radši nepíšu něco nekrvavýho:-D
Cathy: To jsem ráda, že neplánuješ hromady mrtvol, já ty twincestní smrti tedy zrovna nemusím. Jen jsem tím svým návrhem chtěla naznačit, že od tebe si ráda přečtu cokoliv!!! K:-)
Kattys: tak to děkuju moc si mě potěšila:)) a jinak já taky twc smrt nemám ráda, vždycky u toho brečím:D