autor: Jitááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
„Aaaaah! Billí, lásko! Miluji tě… Nepřestávej! Billíííííííííííííí…“ Výkřik pomalu utichal a pak…
Panebože, jen nádherný sen. Proč jen sen? Proč to není skutečnost? William na sebe v duchu nadával, ubíjel se. Do oken pražilo slunce. Už bylo teplo. Pomalu začínaly letní prázdniny. Doufal, že sem nezavítají nějací blázniví turisti. Vyšel z chaty na čerstvý vzduch. Zmoženě si prohrábl husté vlasy a mířil do lesa. „Tak, a teď bude všechno jako dřív,“ pomyslel si William. Procházel se a potichu si prozpěvoval. „Všechno bude jako dřív,“ opakoval si stále dokola. Potřeboval si to vštípit do mysli.
Tom mu chyběl, to ano. Ale potřeboval se cítit absolutně volný, nespoutaný. A to byl jen tehdy, když byl zde. Všude kolem rostl vřes a lesní jahody. William mezi keříky poskakoval jak malé dítě. Smál se a točil se kolem stromů. Konečně byl zase šťastný. Nevěděl ani pořádně, co by ve svém životě chtěl. Cítil velký smutek a skoro pořád plakal, když tu byl dočista sám celé čtyři roky. Ale jen kvůli tomu, že neměl komu svěřit svoje pocity, neměl nikoho, kdo by ho měl rád. Ale zase by kvůli tomu nedokázal bydlet v domě. Myslel jen na tu krásu nezničené přírody a na Toma se snažil zapomenout.
…………
„Billíííííí!!!“ ozývalo se v jednom kuse neutichající vzlykání a pláč. Matka nevěděla, co si se svým synem počít. Nevěděla, proč tak moc naříká. Když pláč otřásal domem celou noc až do rozbřesku, vydala se do jeho pokoje. Potichu zaklepala. „Jdi pryč!“ ozvalo se a znova se spustil hlasitý pláč. „Takhle to přeci dál nejde! Tome, krucinál, otevři!“ Simone už byla na pokraji zoufalství.
Snažila se jakýmkoli způsobem donutit svého syna ke konverzaci, ale při každém jejím pokusu byla odehnána. Unaveně si sedla do kuchyně a přemýšlela. Když už se jí zdálo, že usíná, do očí jí praštil Tomův mobil na kuchyňské lince. Chvíli na něj jen tak koukala a pak ho opatrně vzala do ruky. Rozhlídla se, jestli je Tom stále zavřený v pokoji, a poté odemkla klávesy.
Mobil vydal hrozný a hlasitý zvuk, ale Tom, který se zalykal pláčem, nic neslyšel. Dívala se na fotografie. Na první byl Scotty, jak ve vzduchu chytá létající talíř. Usmála se. Pak projížděla dál a dál. Tom nejčastěji fotil Andrease při nějaké zvláštní činnosti. Třeba když usnul při obědě a málem si vymáchal obličej v polévce. Potom na displeji spatřila JEHO. Tom si Billiho vyfotil hned, jak ho spatřil, ale nikomu o tom neřekl. Vlastně věděl jen on, že ho fotil. Tom se bál, že by Williama jen více vyplašil…
„Vílo moje, andílku… Proč jsi odešel? Proč jsem tě nechal odejít?“ Tom myslel, že smutkem zešílí. Když už asi po padesáté uslyšel klepání na dveře, rozhodl se vyplakat se mámě na rameno. „Tome, ty ses zbláznil… Nebreč už… Vždyť jsi chlap, ne?“ Tom jen nesouhlasně zakroutil hlavou a jen pípl: „Ne.“ Matka si svého zhrouceného syna k sobě přivinula jako malé miminko. „Mami… Já nejsem chlap… Jsem asi buzerant, nebo co… Já… Já ho… Mami… Bojím se, že mně špatně pochopíš!“ Simone Toma hladila ve vlasech a dala mu něžnou pusu na tvář.
„Tome… Víš, bála jsem se tě na to zeptat, protože jsem si nebyla jistá, ale… Ty ho máš asi hodně rád, viď?“ Tom se mámě zadíval smutně do očí a pak šeptl: „Já ho miluju…“ Simone se na Toma usmála a přitiskla ho k sobě. „Vždyť já vím. Poznala jsem to na tobě. Byl jsi tak… jiný… Tak šťastný…“ Tom byl rád, že ho matka pochopila. Myslel si, že ho zavrhne. Že si o něm bude myslet bůhví co.
„Strašně mi chybí… Sice tu byl jenom chviličku, ale cítil jsem se, jako bych ho znal celý život. Ale pak jsem řekl něco, co ho ranilo… Řekl jsem mu, že nechci být jeho bratr, ale on mně špatně pochopil.
Pak mi řekl, že se bojí toho, že by někdo poznal, že se máme rádi. Bál se, že by mě kvůli němu zavrhli… Kdybys viděla, jak byl šťastný, když jsem mu řekl, že budeme bratři… Ale pak jsem zjistil, že být jeho bratr by znamenal konec toho, co k němu cítím. Přitom mi říkal, že mě také má moc rád… Ničemu nerozumím… Jen ho chci zpátky…“ Simone jen tiše naslouchala tomu, co její syn vyprávěl, a pak se tiše zeptala: „A nechceš za ním jít?“ Tom ale jen lehce zakroutil hlavou a špitl: „Billi mi řekl, abych za nim nechodil, že by to bylo jen těžší. A já mu nechci ublížit…“
„Ale co když se trápí stejně jako ty?“ Tom pokrčil rameny a pak rozhodně řekl: „Hned zítra za ním jedu!“ Simone jen tiše přikývla a pustila Toma ze svého sevření.
……..
William se podíval na nebe plné hvězd a pak ulehl do měkkého mechu. Takhle spával pokaždé. Počítal hvězdy do té doby, než usnul. Teď ale na počítání neměl náladu. Myslel jen na Toma. Nedokázal se té myšlenky zbavit. Myslel si, že se mu daří zapomenout, ale mýlil se…
… Jen co zavřel oči, zjevila se mu Tomova tvář. Viděl jeho šťastný úsměv, jeho oči. Chtěl, aby na to zapomněl jako na sen. Sice to byla skutečnost, ale William to vše považoval za nádherný sen, ze kterého se potřebuje rychle vzbudit. To ale nevěděl, že se jeho sen změní v noční můru…
autor: Jitááááááá
hej co se stane?=o
bože co se stane? O_o
jak noční můra? jestli okamžitě nedostanu svou dávku v podobě dalšího dílu, asi zešílím!! já mám už teď absťák!!
sakra co se bude dít???
Já vím co se stane..-.-
Jsem totiž jasnovidka,viď Jíťo?:DDDDDD
ABBY – Pššššššššššššššššt….
…..a pozor na kitiški ((=
Alespoň někdo tu přežije we zdrawí ((=
he he heeeeeej x((( co to je??? to se mi nelíbíííí… vůbec!!!! a přitom je to taaaaak jednoduché… ať si Tom nastěhuje kus lesa domů nebo na zahradu, ať je tam Billíškovi dobže, tak!! Jítooooo, ty zlobíš :DD
ZoE – holka a wíš, že to wůbec není špatnej nápad??? ((=
Jiťáááááá x)) hm… no… vim x))) jsem prostě E.T. víla xDDD
teda ale ta poslední věta se mi ani za mák nelíbí!!! bojím:( i když je to krása:-* muck:-*