autor: Jitka Krejcarová (Jitááááááááá)
betaread: Helushka
betaread: Helushka
„To je krásný,“ pípl Billi, když se podíval na oblohu. Bylo jasno a hvězdy zářily jako diamanty. Pomalým krokem prošli ulicí a mířili do parku, ve kterém nebyl v tuhle pozdní hodinu vůbec nikdo. „Tomí, je mi s tebou hezky, moc hezky,“ špital Billi, když procházeli dlouhou alejí parku, která byla okolo krásné noční restaurace. Před vchodem se zastavili a Tom Billa zatáhl za obrovský strom a začal ho nenasytně líbat a k tomu mu pořád šeptal: „Miluji tě, miluji tě, lásko…“ Pak ale ucítili nádhernou vůni, která se z restaurace dostávala i do dalekého okolí.
Kluci se od sebe násilím odtrhli a kráčeli do restaurace. Jen co vstoupili, oslovil je číšník: „Nečekáte na vaše dámy? Abychom vás mohli usadit do altánku pro čtyři.“ Bratři se na sebe podívali a nevěděli co říct. Pak Tom spustil: „Ano, altánek by nám vyhovoval. Dámy přijdou ale později.“ Bill se na něj jen usmál a nepřestával se divit tomu, jak si Tom dokáže vymyslet někdy i totální kraviny, jen aby zařídil, aby měli soukromí…
Vteřinu na to co zmizeli v altánku, se pevně objali a vášeň, kterou dali do každého polibku, by se dala rozdělit do každého zamilovaného páru na světě a ještě by jí hromadu zbylo. „Jsi nádhernej,“ šeptl Tom a Billi mu vzdychl do ouška: „Ty taky.“ A opět se políbili. Tentokrát to byla něha sama. Za okamžik slyšeli kroky, které se k nim blížily, a tak se zase neochotně oddálili.
Číšník se na ně posmutněle podíval a zeptal se: „Dámy nepřišly?“ Billi na něj udělal ten svůj smutný kukuč a jen kývl na souhlas. „Tak si objednáme jenom my, no,“ řekl Tom a už se svým bráškou hledali nějakou dobrůtku v jídelním lístku. Číšník chvíli počkal, aby ho kluci nemuseli volat. Tom pak řekl za oba: „Dáme si dvakrát dvaatřicítku a colu.“ Číšník zapsal, sebral jim lístky a odešel.
Opět se k sobě přiblížili a nekonečně dlouho se líbali. V ten moment se Tom neudržel a vjel Billovi do kalhot. „Néééééééé!!!“ zaúpěl, jako by mu Tom vrazil pěstí. Ruku tedy opatrně vyndal a pak se na brášku podíval. Měl schovaný obličej v dlaních a plakal. Tom nevěděl, co má dělat, ani nevěděl, co udělal špatně. Po minutce se ho odvážil zeptat a potichu pípl: „Billí, lásko, co se ti stalo? Proč pláčeš, já ti neublížím, jen jsem se chtěl pomazlit. Prosím neplakej…“ Bill se schoulil Tomovi do náruče a strachy se k němu tiskl.
„Promiň, já… Vzpomněl jsem si na… Promiň, Tome, miluji tě,“ šeptal trhaně mezi vzlyky. Při Tomově dotyku si vybavil jedno znásilnění, snad ze sta, které prožíval každý den, po celé tři měsíce. Věděl, že tohle nastane. I Tom si myslel, že Bill nebude už tak šťastný jako dřív. Když ho Mark znásilnil poprvé v učebně pro minulé čtvrťáky, dostával se z toho šoku týden. Pak se o tom odvážil trochu mluvit. Jinak byl úplně uzavřený do sebe a trápil se sám, protože si pomoct nenechal. Vlastně se svěřil jenom Tomovi, ani matce nic neřekl, všechno se dozvěděla od Toma a od policie.
„Ehm, ehm.“ Zaslechli přímo vedle sebe. Oba kluci se lekli a trochu vyděšeně se usmáli na číšníka, který jim přinesl jídlo. „Dobro chuť, pánové.“ A s mírným úsměvem odešel. Bill si oddychl. „Teda, jako, Tome… To bylo jen tak tak. Myslíš, že nás viděl, jak se… Ehm… Líbáme?“ zeptal se vyplašeně Bill. „No… Myslim, že asi ne, je to v pohodě, tak dobrou chuť, lásko,“ snažil se ho uklidnit Tom a lehce ho pohladil po ruce. „Dobrou chuť, Tomi,“ pípl Bill a pustil se do své porce.
autor: Jitáááááááá
jůůů krásný, ale chudáček Bilí:(
jeheee%).. to je roztomilee%)… teda jako doufam ze Marka nikde nepotkaj.. ani nikoho z te jejich po*ebane bandy…
jejda já už se lekla co se bilíškovi nestalo a on se bál!!chudášek mališkej
snad se z toho dostane brouček malej.a tom si ho užije se vším všudy.
a co papali???
aduska – dobrůtku, co jsem měla v Plzni… ani nwm kde ((= se dowíš w další kapitole ((=
….
a danke, že to ještě čtete ((= *MUCK*