Můj zlobivej model 19.

autor: B-kay
betaread: Janule

Bille, prosím, už dost,“ vydechl Tom sklíčeně, když se jeho bráška nadšeně hrnul do dalšího obchodu s úsměvem jako sluníčko. I když už obě dvojčátka držela asi pět tašek, Bill měl pořád co nakupovat. Jako by v Magdeburgu neměli obchody. Tom se ani nestačil divit, jak se Bill vesele prohrabával všemi možnými regály a skoro pořád na sebe něco házel. Dokonce nejednou skončil i Tom v kabince, kam mu Bill házel všelijaká trička a široké džíny. Tom až teď uznal, že když před ním Bill hrál rozmazleného modýlka, dělal ze svého vkusu nějakou blbou šaškárnu… ale až tady Tom pochopil, že to dělal schválně, protože všechny věci, co mu přikázal zkoušet, byly opravdu dobré. Ba víc než to! Byly skvělé a Tomovi padly pokaždé jak ulité. Bill to prostě měl v sobě, ten vkus k oblékání a vlastně ve všech těch věcech, které nějak souvisely s módou.
„Už jenom poslední obchůdek, no táák,“ žadonil a poulil na Toma psí kukadýlka.
„Bille, tohles říkal při třech předešlých,“ povzdechl si Tom zničeně, protože jej už hezky pálily nohy… to ale chudáček nevěděl, že jej za chvilku bude pálit i tvář… A hezky pořádně…

„Tak coo? Půjdeš?“ špitl Bill a jako malinký pejsek koukal smutně na Tomovu nerozhodnou tvář. Ten totiž přemýšlel, jestli jej přizabije hned nebo až pak xD. Rozhodl se na pak. Loudavými krůčky se doštrachal až k Billovi a přísně se na něj podíval.
„Tohle je poslední obchod, kam s tebou vejdu, jasný? Vůbec necítím nohy,“ pípl „velice“ mile, ale stejně si toho Bill nevšímal, rychle jej popadl za poslední prstík volné ruky, ve kterém ještě neměl zaklíněné ouško tašky a vesele klopýtal svýma botkama až k obchůdku, kde jej zaujalo jedno opravdu krásné tričko… které však nemělo být pro něj, nýbrž pro tu sklíčenou osůbku, která jen stěží dokázala popadnout dech, jak se oba rázem ocitli vevnitř. Tašky si odložili u jedné moc milé mladé slečny, která v tom obchůdku byla na brigádě a poznala Billa z titulek časopisů, které doslova každým číslem hltala…

„Děkuju,“ řekl tiše Tom, když vycházeli znovu do městských ulic, kde se procházely mladé páry nebo starší zamilované dvojice, které se k sobě upřímně a se vší něžností tiskly. Bill se na Toma jenom mile pousmál, vzal si svůj podíl tašek a vykročil vpřed, následován Tomem. Ten jej se smutným výrazem ve tváři tiše následoval, jak spolu mlčky kráčeli směrem k jeho bytíku.Dokonce už i Bill uznal,že toho na ně bylo dneska dost a ukončil tu nekonečnou nakupovací mánii, ve které by klidně mohl pokračovat, dokud by konto jeho kreditky nesténalo prázdnotou. Tohle bylo prostě jeho zlozvykem. Zatímco Tom si každý vydělaný penízek pečlivě zvážil nač a kdy jej mine, Bill tímhle neztrácel čas a bral všechno v řadě. Je sice pravda, že velikost kont dvojčat se hodně lišila, ale stejně to nebyla nejlepší výmluva. Zatímco mlčky kráčeli vedle sebe, Bill smutně sledoval zamilované páry, sedící na okolních lavičkách, jak se nořili do krásné opojné chutě líbání… I on tuhle krásu poznal… a dokonce tomu není ani tak dlouho. Maximálně dvanáct hodin jej dělilo od dokonalého líbání, které mohl uznale přešoupnout na první místo v dosavadních zážitcích… Nebylo jich sice moc, ale zas ani ne málo, aby to nemohl posoudit. Tomovy polibky byly plné živočišné dravosti… ale stejně i nadlidské jemnosti, kterou do líbání vnášely jeho plné rty. Bill si ještě teď dokonale pamatoval jejich dotek… tolik horký…

Tom jakoby dovedl naslouchat Billovu srdíčku, přesně věděl, co jeho dvojčátku běhá hlavou, když se zasněn díval na maminku a tatínka, kteří před sebou hrdě vezli kočárek, ale stejně se ještě stíhali sladce pusinkovat.
„Bille, já-“ začal, ale jeho dvojče se tvářilo, jako by najednou přišlo o zdravý sluch a vůbec jej neslyšelo. „Bille,“ zopakoval Tom malinko hlasitěji a doběhl toho roztržitého modýlka, který si teď právoplatně směl říkat přívlastkem dvojče. „Kruci, Bille!“ řekl spíš unaveně a prudce si k sobě svého brášku otočil. Pevně jej chytil za zápěstí a hluboce se mu díval do těch podmanivých očí.
„Co?“ špitl tiše a poplašeně se snažil od Toma odtrhnout. Toho to však vytočilo ještě více.
„Skvělé, takže teď jako by se nic nestalo?“ zeptal se zklamaným tónem, a když Bill zavrtěl hlavou, neovládl se. „Pro tebe to nic neznamenalo?“ štěkl a viděl v Billových očích nerozhodnost… ale také neskutečné množství potlačované vášně. Kdyby nebyli zrovna uprostřed náměstí, drtivě by si podmanil tu narůžovělou tkáň, která jej neskutečně vábila. Bill se vymanil z jeho sevření a rozhodně se mu zahleděl do očí.
„Nic to neznamenalo… prostě nám jenom chyběla něčí přítomnost… už se to nestane,“ řekl tiše a smutně sklonil tvář. Tom se však už neudržel a vybouchl jako sopka.
„Tak když to nic nebylo, proč ses udělal na mé posteli?“ štěkl mu tiše do tváře a jediné, co stačil zaregistrovat, než si uvědomil co to řekl, byl Billův vyděšený pohled a následně pořádná facka, kterou mu uštědřilo jeho dvojče, které vzalo své kabelky do rukou a se slzami v očích se rozběhlo už známou trasou. Tom si polekaně chytil bolavou tvář a chtěl Billa doběhnout, ale ten jej úplně ignoroval a s tichým štkaním mířil rovnou do Tomova bytíku…

autor: B-kay