autor: Jitáááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Williama vzbudil nějaký nepříjemný zvuk. Ještě v polospánku zjišťoval, co by to tak mohlo být. Nevěděl, odkud to přichází. Jak by ne, když ležel v mechu uprostřed lesa. Zvuk se odrážel a jeho ozvěna se několikanásobně vracela. William si promnul unavené oči a vydal se na průzkum. Nejprve se ale musel trochu posilnit. Měl velký hlad, a tak mu nezbylo nic jiného, než se vrátit do chaty pro nějakou misku. Strčil do vrzajících dveří a už si to štrádoval do kuchyně.
Díval se do poliček, které zářily svojí prázdnotou. Pak náhle v rohu zasvítila malá bílá mistička. Billi se usmál a už i s mističkou mířil hlouběji do lesa. Opět si prozpěvoval a zas chvíli šťastně poskakoval mezi keříčky, ze kterých sbíral malé modré a červené kuličky. Ty první, borůvky, měl nejradši. Ale rád si je míchal s brusinkami, které byly červené. Jestli nechtěl umřít hlady, tak neměl jinou možnost.
…………..
„Tome… Ale jak můžeš vědět, kde je? Co když šel někam jinam? Myslím, že Billi není hloupý, ví, že ho budeš chtít najít.“ Tom jen mlčky pozoroval podlahu a nevěděl, co říct. Ano nemohl si být jistý, že je Billi pořád na stejném místě. Co když dokonce odjel někam jinam? Chvíli se díval z okna a pak se odebral do svého pokoje.
Lehl si na postel a dál se utápěl v slzách. Ještě na povlečení cítil jeho nádhernou vůni.
……….
Všiml si, že se onen zvuk zesiluje. Musel být už docela blízko. Přitiskl se k velikému stromu a po očku sledoval, co se děje. To ne! To přeci nemůžou udělat!!! Oni mu berou domov! William s pláčem pozoroval, jak k zemi padá jeden strom za druhým.
Hned brzy ráno se sem vydala parta dřevorubců, kteří měli za úkol v této chráněné oblasti vykácet staré stromy, aby pak mohli vysadit nové.
William se s hlasitým pláčem rozběhl vstříc těm vrahům přírody. „Nechte toho! Proč ty stromy ničíte? Přestaňte! Vrazi!“ Najednou bylo hrobové ticho. Williamův pronikavý křik přehlušil i motorovou pilu. Všichni muži se na něho posměšně dívali. Jeden z nich ho oslovil: „Ale copak? Copak? Já nevěděl, že tu máme Rusalku!“ A poté se všichni mohutně rozesmáli, až se vše otřásalo v základech.
„Neodpověděli jste mi,“ řekl Billi odvážně. Jeden z mužů odhodil motorovou pilu a pomalým krokem se vydal k uplakané víle. Billi měl velký strach, ale snažil se to na sobě nedat znát. Muž došel až těsně k němu a natáhl k němu ruku. William se poplašeně odtáhl a muži se znova rozesmáli. „Hele, takže divoženka, jo? Jsi mi nějak povědomý, chlapečku…“ šeptl ten nepříjemný chlápek a William se polekaně rozběhl do nejhlubšího lesa.
Doufal, že za ním nepoběží, ale opak byl pravdou. Ten muž, který se ho chtěl dotknout, běžel přímo za ním, ale slyšel křik těch ostatních. Billi se bál, snažil se utéct, ale když doběhl téměř na okraj lesa…
„Kampak, princezno? Myslel sis, že nám utečeš?“ A opět se zasmál. Ten hrozný smích přivolal ostatní. Nejrychleji k nim přiběhl zrovna ON. Billi měl strach. A to ne zrovna malý. Pomalu se sesunul k zemi a schoulil se u jednoho stromu. Začal plakat. „No tak, když nebudeš dělat problémy, tak ti neublížíme, Williame…“ William strachem zvedl pohled na onoho muže.
Oči se mu strachem rozšířily, že mu nebyla vidět zářivě hnědá duhovka. „Ne… Já nechci! Nechte mně být!“ Billi začal křičet, až se z korun stromu rozletělo hejno ptáků. Připadal si jako v hororu. Nevěděl, co si počít. Strachem málem omdlel. Když ho našel Tom, bál se. Ale oproti tomuhle to bylo nádherné setkání, ale tohle bylo setkání jako z toho nejhoršího snu.
„Copak, Williame, bojíš se mě? Ale to nemusíš… Tedy pokud se bez tvejch blbejch keců zvedneš a okamžitě se mnou půjdeš!“ Billi se tak třásl, že už by ani nebyl schopen utíkat. Jen se pořád víc tiskl ke stromu a neodvažoval se tomu muži podívat do očí. Děsil ho. Jeho hlas… Ten hlas, ze kterého měl strach. Připomínal mu vše strašné, kvůli čemu sem utekl. „Okamžitě se mnou půjdeš!!!“ znělo mu pořád v mysli.
Tak moc si přál, aby tahle chvíle nikdy nenastala. Ale bohužel se to stalo. Myslel na to, jaký by to bylo hezký, kdyby u Toma zůstal. Mohl se teď choulit v jeho náruči, mohl se s ním smát, mohl se s ním milovat. Tom ho mohl ochránit. A právě teď to nejvíce potřeboval.
Potřeboval ochranu, ale kde ji TADY sežene? „WILLIAME!!! OKAMŽITĚ SE ZVEDNI A PŮJDEŠ SE MNOU!!!“ zakřičel ten netvor a nemilosrdně vystrašeného chlapce chytl za vlasy. „Áááááu!“ zasténal bolestně William a podíval se na NĚJ se slzami v očích. „Musíš taky něco vydržet, ty si myslíš, že ti budu tolerovat, když se budeš chovat jako děvka?“ řval na něj a Billi jen vzlykl.
„Půjdeš teď se mnou domů a tam tě pořádně vychovám, aby se z tebe stal chlap a né ufňukaná děvka!“ křikl a Williamovi nezbylo nic jiného, než uposlechnout. Už nechtěl pociťovat bolest, kterou mu ON způsobovat od útlého věku. Nebyl to totiž jen tak nějaký cizí muž. Byl to jeho OTEC!
autor: Jitááááááááá
Hááá
Já to věděla..
Já to uhodla..
Teda já už to vím nejmíň měsíc..XDD
Ale nevadí..^^
Díl krásnej.
A smutnej..
Sakra,Tom by měl makat..
Jestli to nestihne..
Ježiš,to je jasný že to nestihne..
Jitko,dělééj něco!
ty jo =-O
nee!! Tom to musi ztihnou a Wilika zachranit! uaaa ja mam o nej strach cece prece tam nebu de z jeho hnusnym fotrem!
hajzl :/…do plynu s ním
chudák Billi…..no máte pravdu holky…Tom by měl máknout…
jíííťo, já tě něčím fakt trefííííííííííím!!
ať mu spadne strom na nohu, ať o něco zakopne a nebude moc chodit, ať se mu stane cokoliv, jen ať mu Bill může utééééééééééééééééct!!!!
Tomiiiiiiiiiiiiiii… voňavé povlečení tí vílu nevrátíííííí… on tě potřebujéééééééééééééééééééééééééééééé!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Néééé!!!! Nebíte mně ((=
Fuckt to dobře dopadne… Prej ((= Mno fuckt
Zatim se w tom furt hrabu, ae wyhrabu se k něčemu čemu by se dalo říct šťastnej konec, mno.. ((=