What is inside? 11.

autor: Eleanot
betaread: Janule

Tom nepřítomně hleděl z okna, stmívající večer a šero mu nepřinášel vůbec nic pozitivního, hlavu mu neustálým přemýšlením třeštila, k žádnému závěru nebo rozřešení nedošel. Kingsize zanechal Billovi dopis od Anise a vzkazoval mu, že ho pořád miluje a ať si kdokoliv říká cokoliv, on je nevinný, jeho advokát Billovi jen připomněl čas a místo konání procesu samotného. Vysvobození, nebo naopak? Ach, můj malinký bráška… Bille, do čeho ses to opět namočil? Cítím, že tvé srdce krvácí… Krvácí nešťastnou láskou.

***

Znovu a znovu se Bill nořil do temných hustých řádků, stále v nich hledal odpovědi na všechny otázky, na všechny touhy svého zlomeného srdce. Jestli na něj měl Anis málo času, docela by to chápal, ale… Copak nemohl nic vysvětlit? Nemohl mu napsat, kdo tak usiluje o jeho společenský konec, kvůli komu se Billovo mladé srdce má tolik trápit?

***

„Nějaké novinky, kterými byste mohli potěšit starého pána?“
„Ne, pane, vše jde podle plánu. Nic víc, nic míň.“
„Výtečně. Hádám, že Dräst návštěvu u korunního svědka neodkládal nadlouho, že ne?“
„Byl tam včera večer, i s Kingsizem. Měli bychom se ho zbavit, donesly se nám zprávy, že ví něco, co by neměl, o čem jsme my ani Ferchichi neměli potuchy.“
„Jaké zprávy? Ví o nás, kdo jsme?“

„Ví, že existujeme.“
„V tom případě se postarejte, abychom my věděli, že onneexistuje.„

***

„Tome?“ Bill opatrně zaťukal, potichu vkročil. Oslovený se otočil, očima zamžoural ve ztemnělé místnosti. Bratrova vysoká hubená silueta stála poblíž jeho psacího stolu.
„Pojď dál,“ pousmál se. Tuto společenskou větu mohl vypustit, Bill rozhodně nestál na prahu. Chlapec si to vyložil jak přivolání blíž, opatrně se posadil na kraj postele.
„Zlobíš se?“ šeptl, sklopil hlavu. Ty tkaničky, na které neviděl, byly přece tolik zajímavé…!
„Nezlobím. Nemám proč, ale,“ povzdychl si Tom, otočil se zpět k oknu. „Nechápu to. Myslel jsem, že je to už za tebou, vypadal jsi na to…!“
Bill stejně lehce jako si sedl, opět vstal. Pár kroky přešel k bratrovi, opřel si hlavu o jeho rameno. Přivřel oči, užíval si jeho přítomnosti a nově panujícího ticha.
„Já vím,“ zašeptal po chvilce. „Jsem naivní idiot. Ale chci mu dát druhou šanci, každý si jí zaslouží. Nemohu ho jen tak, jako mávnutím kouzelného proutky, vymazat z hlavy, to nejde! Miluju ho…,“ zašeptal. Tom shrbil ramena, nemělo cenu se hádat.
„Já vím. Až teď mi pomalu, pomalinku dochází, že nemělo cenu ti v tom bránit. Odpusť mi to, byla to jen a jen tvá věc. Nejspíš jsem se prostě nedokázal smířit s tím, že už sis našel někoho, kdo nahradí mé místo, kdo mě hodlá vystrnadit z mé milované pozice „Velkého brášky“. Už tě nebudu muset ochraňovat, na to budeš mít jeho. Nedokázal jsem se s tím smířit. A nedokázal jsem si přiznat, že Anis… Že to místo může zastat úžasně, protože je skvělý chlap,“ vydechl. Bill překvapeně zamrkal, čekal cokoliv, ale tohle ne.
„To je… To je to nejhezčí, co jsi mi mohl říct,“ zamrkal. Slzy se mu nekompromisně draly do očí, tlačily a pálily, byla to prostě naprosto jedinečná chvíle, krásné kouzlo okamžiku.
„Nikdy jsem nevěřil, že to od tebe někdy uslyším, Tome,“ zašeptal, jeho bratr se pousmál.
„Taky jsem nikdy nevěřil, že budu schopen to vyslovit, před tebou. A vidíš, zvládl jsem to,“ zasmál se. Naráz zase zvážněl. „Musíme ho dostat ven.
„Když jsem s ním mluvil, však víš… Jediné, o co se staral, bylo, jestli jsi v pořádku, jak to zvládáš a že… Že je nevinný a miluje tě, měl jsem ti to vzkázat,“ svěsil hlavu. Bill se překvapeně podíval.
„Ale, Tome, měl jsi mi to říct, vždyť… Vzkazoval to mně!“
Tom bojovně vystrčil bradu. „A ty bys tomu věřil? Jen by to podlomilo poslední zbytky síly, co ti zbývala! Říkám ti to teď, to bohatě stačí… A slibuju, že ti pomůžu napravit to, co se nikdy nemělo stát. Teď je hlavní dostat z něj to obvinění, pak uvidíme.“

autor: Eleanot