Časoprostor II 57.

BILL

Kolikrát jsem už takhle Sabine doprovázel k brance a kolikrát nás Tom sledoval za záclonou… Asi bych to nespočítal. Potichu odemknu tmavý byt, abych ho neprobudil. Po odpoledním lítání na zahradě se ani nedivím, že ho to zmohlo. Vstával „už“ před polednem a nezapomněl mi dát hned najevo, jak šílená je to pro něj oběť, a celý den byl s námi v jednom kole. Rozebírali jsme zrovna se Sabine při skleničce vína, kam dát Davídka za dva roky do školy, když mi jeho hlava klesla na rameno, a pak se postupně sesouvala až do mého klína. Spal jako mimino, tak jsem ho jemně hladil ve vlasech a dál řešil Dejvovu školní docházku.

Zastavím se na prahu obýváku, když slyším tlumené sténání. Opatrně se přikradu k sedačce a skloním se nad ním. Je tak roztomilý… leží na zádech, přikrytý dekou, šije sebou, potichu sténá a jeho ruka je dokonale zaměstnaná v místech, kde tuším neuvěřitelné napětí. Asi se mu něco zdá… zbývá mi jen doufat, že hlavní role v tomhle snu patří mně a ne někomu jinému. Chvilku s úsměvem pozoruju jeho spící a zároveň vzrušenou tvář, ale nedá mi to a opatrně ho políbím. Jen lehce, abych ho nevzbudil, nerad bych mu přerušil jeho sen, jen mu ho malinko okořením, vypadá to na něco hodně vzrušujícího.

„Bille,“ zamumlá rozespale, když ucítí mé rty na svých. Chytí mě kolem krku a přes opěradlo sedačky mě stáhne k sobě. Uff… to jsem se lekl, myslel jsem, že spí jak špalek, a on je takhle akční. Otevře prudce oči a vyděšeně na mě zírá. „Co… co…“ koktá, když se snažím slézt z jeho vzrušeného těla, na které jsem žuchnul. Nedivím se, že ho to vzbudilo, byla to šlupka.
„Promiň,“ omlouvám se. „Vůbec jsem nečekal, že budeš mít takovou sílu, nechtěl jsem tě vzbudit,“ šeptám, zatímco se snažím dostat alespoň na bok vedle něj. Trhnu sebou, když z něj vylítne táhlé zaúpění.
„Néééé,“ zakňučí, jako bych mu nějak ublížil. Rychle se nadzvednu na rukou a vyděšeně zírám do jeho tváře, abych zjistil, jestli jsem mu něco nezlomil svým pádem, ale v tu samou chvíli mi obtočí ruce kolem krku a stáhne mě zpátky na sebe. „To ne, lásko… já nechci, aby se mi to jen zdálo, byl jsi tak úžasnej… kdybys slyšel, cos mi říkal…“ fňuká rozespale jako malý dítě a tiskne mě dál, že sotva dýchám. Konečně jsem pochopil, co se stalo, a s úsměvem ho líbnu na čelo.
„Copak jsem říkal? Zdálo se ti o mně? To jsem rád, už jsem se bál, že o nějaký prsatý blondýně. Úžasně jsi sténal,“ škádlím ho, když se mě snaží alespoň políbit, aby si vynahradil přerušenej sen.
„Ani nevíš, jak ses odvázal, co jsi mi všechno říkal… chci to ještě někdy slyšet,“ úpí a konečně se mu podaří mě začít líbat.

Nebráním se, vyjdu mu vstříc a líně se mazlím s jeho jazykem. Ležím na něm, cítím jeho stále vzrušený klín a po chvilce intenzivního líbání se k němu přidá i ten můj. Ve chvíli, kdy zaznamená tvrdý tlak na svůj rozkrok, jeho ruce sjedou k zapínání mých kalhot. Ani se nestačím vzpamatovat a už ležím na zádech. Úplně probuzený Tom ze mě stahuje kalhoty i s boxerkama, skopává deku, kterou jsem ho přikryl, a když už jsme díky jeho rychlosti oba nazí a přitisknutí na sobě, šeptá mi do ucha moje vlastní věty, které jsem mu prý ve snu říkal. Vůbec se nedivím, že tak sténal, protože to, co mi říká, způsobuje, že se přestávám kontrolovat. Tlačím ho na sebe, líbám ho jako o život, a konečně můžu v ruce držet jeho nádhernej zadek, o kterém sním celý odpoledne a o němž jsem si myslel, že už se ho dneska nebudu mít šanci dotknout.

„Bille,“ odtrhne se od mých úst a překvapeně vydechne, když se neudržím a zajedu prstem tam, kam bych se rád dostal svým vzrušeným penisem. „Přesně tohle jsi udělal v tom snu,“ dodá a zadívá se mi do očí. „Řekni to,“ zašeptá. „Řekni mi to samý a klidně uvěřím, že to nebyl jen sen,“ zasténá a hypnotizuje mě. Jen chvilku se rozmýšlím, nevím, proč se před ním pořád tak neuvěřitelně stydím, ale nakonec mu začnu šeptat do ucha to, co mi v tu chvíli běží hlavou:
„Zbožňuju tvůj pevnej malej zadek, Tomi. Neuvěřitelně mě vzrušuje představa, že za chvíli bude jen můj, chci ho,“ pořád ještě nesměle šeptám a nepřestávám ho při tom škádlit prstem… přivítá oči, jak se soustředí na má slova a své pocity a za chvilku už ani nic říkat nemůžu… začne mě znovu vášnivě líbat a několika hbitými chvaty dosáhne toho, že se ocitnu nad ním. Pomalými pohyby boků se vzájemně vzrušujeme, a když míra jeho trpělivosti přeteče, zajede rukou do mého klína a stiskne mě.
„Tak pojď, pojď rychle a tvrdě, jak jsi mi to slíbil, nemůžu se dočkat,“ vzrušeně šeptá a nabízí se mi tak neuvěřitelně nestydatě. Jeho nohy mě sevřou kolem pasu a sám se snaží dostat do takové polohy, abych měl k němu ten nejlepší přístup. Vidí rozpaky v mých očích, nemám nic, čím bych usnadnil naše spojení, nechci, aby ho to bolelo, ale jemu je to nejspíš absolutně jedno. „Tak pojď, lásko, vykašli se na všechno,“ šeptá naléhavě, ale já si naštěstí na něco vzpomenu… Můj pohled zabloudí na stolek plný poloprázdných skleniček a misek s buráky a uleví se mi, když spatřím svůj krém na ruce, který jsem tam odpoledne jen tak pohodil. Teď se bude moje nepořádnost hodit. Rychle sáhnu po bílé oválné krabičce a třesoucíma se rukama ji otevřu.

„Bože můj… to je přesně ono,“ vydechne Tom, když do něj tvrdě proniknu a jeho paty se mi zaryjí do zadku. Svými svaly mě pevně drží uvnitř těla, nemůžu tam ani zpátky a užívám si jeho těsnou horkost. Tělem mi projede nádherný pocit… přislib budoucího orgasmu. První vlna toho úžasného pocitu mě pohltí a přinutí mě nahlas zasténat jeho jméno. Už to nemůžu vydržet, potřebuju to stejně jako on. Chytím jeho lýtka, která mě objímají pevně kolem pasu, a když pochopí, co mám v úmyslu, uvolní se a pomůže mi je přehodit na má ramena. Ano… tohle je perfektní poloha, teď můžu konečně splnit jeho přání, už mi v tom nic nebrání. „Rychleji…“ sténá pode mnou nedočkavě Tom, když se začnu opatrně pohybovat v jeho vzrušením rozechvělém těle. Rukou zajede do svého klína a rychlými pohyby, jimiž se začne uspokojovat, mi nevědomky udává rytmus. Pevně se držím jeho potem vlhkých lýtek a s koleny zabořenými do měkké sedačky začnu přirážet tak, aby naše pohyby byly absolutně v jednotě. Je tak horký, tak vzrušený a krásný… s mým zvyšujícím se tempem začne při každém dalším přírazu nahlas sténat. Bože… tohle bych mohl poslouchat pořád. V tu samou chvíli mi probleskne hlavou, že dveře obýváku zůstaly otevřené, a jeho hlasité projevy by mohly vzbudit Davídka…

„Pššt, lásko,“ skloním se k němu a polibkem se ho snažím ztišit. Místo toho zareaguje ještě hlasitěji, jak mu tím přitlačím kolena těsněji k tělu a proniknu do něj ještě hlouběji. Snažím se tlumit jeho výkřiky líbáním, ale mé vlastní vzrušení mě nutí se k jeho výkřikům přidat. Vykašlu se na všechno, co je kolem nás, a poddám se jen svým pocitům. Sténáme spolu nahlas a já cítím, že se blíží můj vrchol. Vím, že to za chvilku přijde a chci splnit, co jsem mu ve snu slíbil. Společné vyvrcholení… „Už budu,“ vyhrknu při dalším tvrdém přírazu do jeho těla. Otevře dosud pevně zavřené oči, a když se naše pohledy setkají, uslyším jeho tlumený udýchaný rozkaz:
„Mluv… říkej mi… co… cítíš.“ Jeho vášní temné oči mě soustředěně propalují a nutí mě svou naléhavostí otevřít pusu a potichu mumlat neuvěřitelné věty.
„Jsi tak perfektně horký… jsi těsný a už se nemůžu dočkat, až…“ zarazím se… tohle nemůžu říct… propadl bych se do země.
„Až co…“ naléhá Tom a stále mě sleduje přivřenýma očima. Nadechnu se, zavřu oči a zachraptím:
„Až se do tebe udělám…“ zrudnu určitě až na zadku, ale moje vlastní vzrušení stoupne minimálně o jeden stupeň. Tomův výraz, který spatřím hned potom, co otevřu oči, mě nenechá na pochybách, že je na tom stejně.
„Pokračuj, udělej mě,“ sténá Tom a vášní zaklání hlavu. Pustím se jednou rukou jeho nohy a zabloudím mu do klína. Odstrčím jemně jeho prsty a pevně obemknu tvrdý penis.
„Udělám, neboj se…“ šeptám a vděčně zaznamenám, že mě chytil pevně oběma rukama za paže těsně po rameny.
„Ještě mluv…“ vydechne, aby mě přinutil k dalším vzrušujícím větám.
„Jsi tak úžasně tvrdý…“ mumlám a snažím se soustředit na jeho klín a představuju si všechno, co říkám… „chtěl bych tě mít v sobě… chtěl bych cítit tvůj penis, jak do mě proniká…“ šeptám a v tu chvíli ucítím, že mě moje vlastní slova a představy dovedly na vrchol. Zastavím se hluboko uvnitř Toma a okolní svět se zmenší jen na pocit spalujícího mrazivého horka, který mě celého pohltil. Jen vzdáleně vnímám Tomův poslední výkřik a vlhko v dlani, která se stále ještě automaticky pohybuje v jeho rozkroku. Zvládli jsme to… v jeden okamžik… společně… Už nemůžu, jsem totálně vyčerpaný. Vyklouznu z Toma a skulím se vedle jeho třesoucího se těla. Pevně ho chytím kolem pasu a hlavu mu zabořím do vlasů.

„Lásko moje…“ zašeptám udýchaně a čekám, až se uklidní. Pomalu se vydýcháváme…
„Splnil jsi mi sen, víš to?“ usměje se na mě udýchaně a šťastně. Kývnu a úsměv mu vrátím. Je mi nádherně.
„Jestli chceš, budu ti plnit všechny tvoje sny…“ pohladím ho po tváři a skloním se, abych ho políbil. Přitáhne si mou hlavu a spojí naše rty. Po chvilce něžného líbání mi naznačí, abych ho pustil, nejspíš chce ještě něco dodat. Čekám nějaké další vyznání, ale vyprsknu smíchy, když zcela vážně pronese:
„Od čeho řeknem Folkový, že je tenhle novej flek…? Zase od jogurtu?“

(po měsíci…)

TOM

„Ahoj, Filipe, jo jsme na cestě, neměj strach. Trošku jsme se zdrželi, ale už se blížíme. Za půl hodinky jsme tam,“ mluví Bill do telefonu a současně se na mě po očku usmívá. Telefon ho probudil ze spánku, a když ho típnul, zívl a rozkošnicky se protáhl. Vstávali jsme dneska brzo, abychom všechno stihli. Ráno přišla Sabine, aby se postarala o Davídka, a než jí Bill všechno naprosto zbytečně třikrát dopodrobna vysvětlil, bylo najednou deset hodin. Od své první návštěvy k nám Sabine pravidelně chodí, aby si na ni Dejv zvykl, a dnešní den je první, kdy spolu zůstanou úplně sami. Doufám, že se nic nesemele, ale zatím všechna setkání probíhala dobře. Dejv si na Sab zvykl a snad už ji považuje za součást rodiny.
Musel jsem na to dupnout, protože dnešek je pro Filipa jeden z nejdůležitějších dnů v jeho životě. Dneska se všechno rozhodne… ani jsem netušil, do čeho se pouštím, když jsem navrhl udělat z Bédy léčitele, ale i přes počáteční potíže jsem šťastnej, že mě to napadlo.

„Nejsi ospalý? Vzal bych to za tebe,“ nabídne mi Bill, když se konečně pořádně rozkouká. Jen přikývnu a zajedu ke krajnici. Vystoupím, s chutí se nadechnu jarního vzduchu a protáhnu si pořádně záda. Bill si mezitím přeleze na místo řidiče, a když naskočím na místo spolujezdce, dupne na plyn a frčíme dál. Rád si odpočinu, to dnešní vstávání opravdu nebylo moc příjemný, a bůhví, co mě ještě dneska čeká. Doufejme, že všechno proběhne hladce, ale radši budu očekávat komplikace.
Připoutám se, zavřu oči, stáhnu si kšiltovku víc do čela a svěřím se do rukou svého brášky. Jedeme jeho korábem, jehož příjemný zvuk mě pomalu ukolébává do polospánku. Rádio tlumeně hraje starý písničky, a když po chvíli uslyším Billův dětskej hlásek, jak procítěně zpívá „Zachraň mě“, nechybí mi už nic ke spokojenosti.

Zrovna před chvílí jsme minuli odbočku na Lüneburg. Nedaleko od něj jsme zrovna tuhle písničku před deseti lety natáčeli. Už tenkrát jsem ho miloval, ale ještě ve mně nevzbuzoval erotický touhy… to přišlo až o rok později, až když mi bylo šestnáct. Když se mi později svěřil, že on už tenkrát tuhle písničku psal pro mě, vyhrkly mi slzy do očí. Měl jsem ji rád, rád jsem se díval na klip, který jsme k ní později natočili, Bill v něm byl úchvatnej a až tehdy, když jsme se konečně našli, jsem pochopil jeho smutnej pohled… patřil mně, tomu ukecanýmu a věčně rozchechtanýmu bráškovi, kterej si z něj neváhal dělat srandu každou vteřinu a kterej v tý době teprve začínal chápat, že pro něj tenhle smutný kluk v dlouhém kabátě znamená něco víc… Vždycky to byl můj mladší bráška, plnej nezkrotný energie a touhy něco dokázat, neskutečný touhy, která nás dotáhla až sem. Ano, hlavně jeho touha, to on byl hnacím motorem našeho úspěchu. Bez něho by nikdy nebylo všechno to, co jsme dosáhli. Bill byl vždycky ten, kdo nás všechny táhl k lepším výkonům, jeho smysl pro přesnost, jeho puntíčkářská povaha, to ta nás vytáhla na vrchol a všichni tři jsme to věděli. To všechno jsem na něm miloval a pořád miluju. Byl jsem rád v jeho hvězdném stínu… to on byl frontman, který nesl svoji kůži na trh a já jen mohl obdivovat, jak všechno trpělivě snáší, jak se nehroutí při věčných útocích na svou osobu. Přiznávám, že já bych tohle nezvládl. Několikrát se stalo, že jsem tyhle situace obrečel za něj, ale on měl pořád na tváři svůj úsměv a ještě utěšoval mě…

„Tomi, jsme tady, vstávej,“ ucítím jeho vlhkou pusu na tváři. Natočím hlavu, abych ho na oplátku líbnul na rty, ale nestihnu to. Slyším totiž Filipův hlas, kterej nás nadšeně vítá… tenhle kluk je dneska možná poslední den nemocnej… už nebude bílej ďábel, jak jsem mu ještě nedávno říkal… díky své kamarádce bude mít možná dneska úplně jinou barvu vlasů…

Flashback

„Tome, Tome, já hned volám… před chvílí jsme domluvili s Vall! Má to!! Představ si, dokázala to!! Má moji zdravou buňku! Já jsem tak strašně šťastný, to si ani nedovedeš představit!!“ křičí na mě Filip do telefonu a ani není vidět na displeji, jak poskakuje, zatímco se mi snaží říct tu radostnou novinu. Sakra, to je úžasný, musím se přiznat, že jsem tý holce zas tak moc nevěřil, i když mě Filip přesvědčoval, co všechno umí… přišla mi na to prostě moc mladá, no… ale teď musím uznat, že jsem se nejspíš spletl.
„To je skvělá zpráva, Filipe, mám radost!“ snažím se trefit do mezery mezi jeho nadšeným vřískáním a tancem svatýho Víta, co provozuje po laboratoři.
„Musíte přijet! Vall mi ji zítra přiveze! Vyráběla ji u táty v laboratoři tři týdny… už jsem myslel, že je to v háji, když se jí to desetkrát nepodařilo… až ta jedenáctá potvora vyšla… jsem tak šťastný! Já ji miluju, Tome, já ji tak strašně miluju…“ křičí jako malej kluk.
„Já vím, že ji miluješ, Filipe, to víme všichni,“ pronesu jen tak mimochodem, ale na druhým konci je najednou nějak ticho. Mrknu zkusmo na displej, a když vidím jeho zvláštní výraz, musím se začít smát. „To sis myslel, že to není poznat nebo co?“ chechtám se, když vidím, jak trošku zrůžoví… malinko víc, než je u něj zvykem.

„Já myslel, že to maskuju dobře, no…“ usměje se omluvně Filip. „Ale až budu normální, tak jí to řeknu, myslíš, že to bude k něčemu, Tome? Ty jsi takovej odborník, tuhle jsem četl jeden rozhovor s tebou ve starým Bravu, děda ho měl na záchodě…“ zatváří se omluvně a já vybuchl smíchy nad představou, jak děda Schulz, člověk, kterýho jsem viděl jen jednou v televizi v černým kvádru, sedí ve starý kadibudce na dvoře s kalhotama u kotníků a čte si tam Bravo. Co Bravo… ale rozhovor se mnou o ženskejch… není větší ironie. Všechny ty moje vycucaný historky, co jsem kde splašil nebo vymyslel… a teď budu radit Filipovi, jak sbalit ženskou. Já… už jsem to léta nedělal… a hlavně já nemusel. Na mě se lepily jak vosy na bonbón, aniž bych musel cokoliv dělat. Já nejsem ten správnej odborník…

„Podle mě tě taky miluje, Filipe, stačí jí to říct a padne ti kolem krku,“ řeknu mu to, co si skutečně myslím. Bill to říkal, tak to musí bejt pravda. Ten má na tyhle věci čuch.
„Myslíš?“ zatváří se nedůvěřivě Fil, ale hned roztáhne pusu do úsměvu a vypadá, že ho to potěšilo. No bodejď ne… jestli se jeho uzdravení povede, bude mít šanci konečně přijít o svoje panictví, to pak budeme muset oslavit. Jinak to nevidim.
„Zkus to, Filipe, za to nic nedáš. A víš co? Nečekej, až budeš zdravej… zkus to ještě předtím. Tak nejlíp poznáš, jestli tě fakt miluje, když tě bude chtít tak jak seš… Hele, máš na to zejtřek a celou noc, my přijedem až pozejtří jo? Zkus to, tipnul bych, že do budky už polezeš jako starej zkušenej profík… myslim postelovej…“ zachechtám se, ale myslím to v dobrým.
„Já myslel, že přijedete už zítra,“ zatváří se smutně.
„Ty jsi dobrej, a co uděláme s klukem? Si myslíš, že je to tak snadný sehnat takhle narychlo někoho na hlídání?“ přemejšlim, protože máma odjela s Gordonem na dovolenou. „A kromě toho je zejtra třináctýho, to není dobrý datum, necháme to radši na čtrnáctýho, co říkáš.“

„No jo, tak jo, co s váma mám dělat, chlapi… ale pozítří určitě… budu vás čekat, objednám nějaký dobrý oběd, tak ať jste tu brzo,“ diriguje jako starej mazák.
„Tak mi objednej něco dobrýho, ať to není sladký, toho mám doma dost,“ zajišťuju správnej oběd.
„To nehrozí, neboj, koupim čínu, vím, kde dělaj skvělou. Tak myslíš, že to mám s Vall prubnout zítra?“
„Jo, kup víno, nějaký svíčky, udělej romantickou atmosféru, vyznej jí lásku a máš ji za hoďku v posteli,“ přesvědčuju ho s výrazem profíka, kterej tohle dělá denně. „A bacha na srdce, sex je docela náročná věc, ať na ní nezkolabuješ, dej si pozor, to by nebyl dobrej začátek vztahu…“ usmívám se. Musím ho přece připravit na všechny možný varianty. „Jo a k těm svíčkám kup rovnou taky kondomy, ať nezplodíš malýho albínka… na to bude čas, až budeš mít hnědý vlasy, jo?“ poučuju už jako starej mazák. Snad jsem na nic důležitýho nezapomněl…