Bitte, Spring Nicht

autor: Adella Kaulitz

… BILL…

„Jak si to vlastně představuješ, lézt mi do pokoje pokaždé, když tu mám nějakou holku?!“ Tom po mně křičel a já se jen krčil v rohu jeho pokoje. Kdyby tak věděl, proč to dělám.

„Promiň, Tome… promiň! Nechtěl jsem… Já nevěděl, že tu máš nějakou holku…“ Ale věděl. A chtěl jsem. Je mi jedno, že po mně křičí, alespoň s žádnou z těch… kurev! nechrápe! Ať si na mě klidně křičí… nějak to přežiju.

„Tak tys nechtěl?! Jenže ty sem lezeš pořád, Bille! Tady už nemáš co dělat! Vypadni!“ Zase, zase, zase… Tohle říká vždy, když ho „vyruším“.

„Ale Tome, já…“

„Vypadni už konečně! Nesnáším tě!“ … Ale já tě miluju…

„Tohle jsi mi říkat nemusel…“ Vstal jsem a vyšel z pokoje jako tělo bez duše. Tom za mnou jen práskl dveřmi.

Nezáleží mu na mně… Nesnáší mě… A přitom já ho tak miluju.

Mohl by po mně křičet… zvládl bych to.

Mohl by mě uhodit… nějak bych to přežil.

Nenávidí mě… umírám.

Zavřel jsem se do pokoje a brečel… brečel… brečel…

…:o týden později:…

…TOM…

Nepomáhají mi ani ty pitomý holky, který si vodím domů… Nepomáhají mi, abych na něj přestal myslet.

Už se mi ze mě samotného dělá zle… Píchám každou kravku, na kterou narazím, a stejně musím myslet na něj, abych se vůbec dokázal udělat. Jsem prase.

„Prosím tě, už běž…“ Slezl jsem z tý docela pěkný holky a zoufale lehl na postel.

„Ty ses už udělal?“ Udělal?! Dyť ji má vydřenou, jako by jí tam někdo přede mnou strkal celou hlavu!

„Né… promiň, nějak mi není dobře… Půjdeš sama, nebo tě mám vyprovodit?“ Je mi špatně ze sebe…

„No… tak já půjdu sama, když je ti tak zle…“ Chytrá holka… Vstala, oblékla se, ani se nerozloučila a vypadla z pokoje dřív, než jsem stačil říct „A už se nevracej!“ Bohužel jsem to říct nestačil, no…

Kam jsem to dopracoval…

Vždyť já miluju Billa… ale je to zakázané… Proto jsem na něj hnusný, i když bych ho nejradši rozmazloval a líbal. Proto jsem mu řekl, že ho nesnáším, i když ho vlastně z celého srdce miluju…

…BILL…

Zase píchal nějakou kurvu! Zase! Já už nemůžu dál! Tom mě nenávidí! Já už nemůžu dýchat! Chci být pryč!

Ale už vím, co udělám. Nikomu stejně chybět nebudu… A takhle žít už prostě nedokážu.

Beru papír a tužku… To aby si Tom náhodou nedělal starost, kde jsem tak dlouho, a nečekal na mě z večeří… Hmm, blbý humor…

Drahý Tome,

mrzí mě, co jsem Ti dělal celou tu dobu, ale měl jsem k tomu svůj důvod.

Teď už Ti ho říct můžu… Miluji Tě… ne bratrsky… prostě tě Miluji a toužím po Tobě.

To byl ten důvod, proč jsem Tě neustále „rušil“…

Doufám, že mi to jednou odpustíš… i když mě… nesnášíš…

Nezlob se na mě prosím. Už Ti nebudu na obtíž.

Měj se krásně… a doufám, že jednou najdeš opravdovou lásku… a že nebudeš trpět jako já…

Miluji Tě… Skočím… Ale Ty ne…

Tvůj malej bráška Bill

Po tvářích mi tekly slzy. Dopis jsem položil na postel a už jsem vycházel z domu. Myslel jsem jen na něj… Na chvíle, kdy jsme se oba smáli… objímali se.

Na chvíli, kdy jsme si říkali u toho mostu… mostu… Kdy jsme si říkali ,Když skočíš ty, tak já taky!‘

Bylo to u tohohle mostu!… Brrr, je to výška.

Přehodím jednu nohu přes zábradlí… druhou… Je tma, nikdo tu nechodí…

Bolí mě srdce, ale za chvíli už neucítím nic… jen volnost…

… TOM…

Bože, né! Miluji Tě… Skočím… Né!

Utíkám po ulici, i když nevím kam jít… Srdce mi buší, jako by  každou chvíli mělo puknout… Jestli ho nenajdu, pukne žalem…

„Bille! Bille, lásko, kde jsi?!“ křičím do tmy a nic se mi neozývá… Skočím… Ale Ty ne… To né, Bille! Když skočíš, já taky!

Napadlo mě jediné místo. Běžel jsem k mostu, u kterého jsme si tohle slíbili. Vždyť bychom jeden bez druhého nedokázali žít!

Za všechno můžu já! Je to moje vina! Proč jsem mu říkal, že ho nesnáším… PROČ?! Miluji ho…

Je tam… Bill! Stojí tam za zábradlím!

„Bille, NÉ!“

…BILL…

„Bille, NÉ!“ Otočil jsem se, abych mohl naposled pohlédnout na osobu mému srdci nejbližší.

„Prosím, NESKÁKEJ!!!“

„Tommi…“ Podjela mi noha. Cítil jsem nepříjemně volný pád. Už jsem si říkal… Tohle jsou moje poslední vteřiny…

Teď už je pozdě…

…TOM…

Nejhorší vteřiny v mém životě!

Vrhl jsem se k zábradlí a chytl mou padající lásku za ruku!

„Bille, drž se!“ Snažil jsem se ho udržet, ale šíleně se mi potily ruce. Srdce mi bilo smrtelnou rychlostí.

„Pusť mě, Tome! Já už nemůžu dál!“ Nechci ho pustit! nemůžu bez něj žít!

„Nepustím, lásko! Když skočíš, já taky!“ Přes proud slz jsem pomalu ani neviděl, cítil jsem však, že se mě chytá i Billova druhá ruka.

„Miluju tě, Bille! Miluju tě!“ Vší silou jsem ho tahal zpátky nahoru.

„Odpusť mi, Tome… prosím!“ Pomohl jsem mu přelézt to zábradlí a pevně ho k sobě přitiskl.

„Ty malej parchante! Ty IDIOTE!!! Víš, jak jsem měl o tebe smrtelnej strach?!!!“ řval jsem po něm, ale přitom jsem ho naléhavě objímal.

„Odpusť mi to… Tome, prosím! Miluju Tě!“ Bill se celý třásl a držel se mě jako klíště. Líbal jsem ho do vlasů… Nemohl jsem přestat. Už jsem se těšil domů.

„Taky Tě miluju, lásko!… Pojď… půjdem domů, Bille. Tam bude dobře… Už budeme navždy spolu, jen ty a já!“ Bill vzlykal a tiše přikyvoval.

Šli jsme domů. A už nikdy jsem nekřičel: Bitte, Spring nicht… Měli jsme jeden druhého a byli jsme šťastní.

Kdybys skočil z mostu, neskočil bych s Tebou.

Kdyby ses mě zeptal, jestli jsi můj přítel, já bych řekl ne.

Kdybys umřel, tak by mě to neranilo.

Tak proč Ti to teda říkám? Víš proč?

Protože kdybys skočil k mostu, JÁ BYCH TĚ CHYTL ZA RUKU A VYTÁHL TĚ ZPĚT!

Protože Ty nejsi můj přítel, Ty jsi část mé duše

A neranilo by mě, kdybys zemřel… Zemřel bych taky… Miluji Tě…

autor: Adella Kaulitz

betaread: Helushka