Proč mě nikdo nemá rád 8.

autor: Anett483
betaread: Janule

*****

Bill se bál, že spadne… Nejen, že ho více méně vzrušovalo Tomovo tělo, ale taky ten agrenalin… Jo… Bill se o svůj život vážně bál.. Proto pro něj bylo i šplhání na strom boj o život… xD Konečně se dostali nahoru… Bill si sedl do rohu domečku… Byl hodně nervózní. A to nejen kvůli bouli v kalhotech, která se náhle zjevila přitom, když lezl těsně před Tomem, ale i tím, že už neměl sílu dál nic skrývat. Tom si sedl naproti němu do tureckého sedu a spokojeně se usmíval. Zato Bill na tom tak dobře nebyl… Seděl na patách, ruce měl překřížené na klíně a snažil se zakrýt tu ´nepatrnou´ bouli v kalhotech. Tom se pobaveně usmíval… měl lehce pootevřená ústa a sjel Billa pohledem od očí až k patám… Zarazil se jen u rukou, které křečovitě překrývaly Billův klín. Lehce si olízl piercing ve rtu a šibalsky se usmál.

„Tady jsem vždycky byl s bráchou… Schovávali jsme se tady mámě, když jsme něco provedli…“ usmíval se Tom a prohlížel si Billa, který se snažil, aby jeho úsměv vypadal co nejpřirozeněji.
„Jsi mu dost podobnej…“ usmál se Tom a lezl po kolenou k Billovi… Lehce přejel bříšky prstů po jeho tváři. Bill se neodvážil pohnout, jen slastně přivřel oči.
„Kdyby… kdyby tady jen Bill byl. Rád bych se mu omluvil, vysvětlil mu všechno, co se stalo, obejmul ho…“ Tom stále přejížděl bříšky prstů po perleťové pleti Billa, který jen prudce oddechoval a slastně přivíral víčka. Tom si byl už zcela jistý, že to co před ním klečí není Sebastian Richter, ale jeho bráška…
„Proč… proč si utekl?“ zašeptal do ticha Tom. Bill otevřel svoje nádherné čokoládové oči a zadíval se do těch jemu tolik podobných. Po Billově perleťové tváři začaly stékat slzičky a i Tom měl na krajíčku.
„A proč si mi ty tak ubližoval?“ odpověděl Bill Tomovi otázkou. Tom sklopil hlavu. Téhle otázky se bál.

„Já… já… já se hrozně bál. Přehlížel si mě…“ řekl Tom a snažil se zakrýt silnou žárlivost, kterou choval vůči Amandě, i po jeho tváři skanula malá slzička.
„Aha… Hm… A kvůli tomu, že ses bál, si mě jako musel mlátit?! A můžeš mi vysvětlit čeho ses bál?!“ skoro zakřičel Bill. Tom jen vzlykl.
„Ty… ty si pořád byl jen s Amandou… Nevšímal sis mě jako dřív, když sme byli malí…“
„A pusu třeba nemáš, abys řekl, že ti něco vadí?! Tak sem byl s Amandou… To je toho. A ty, že si kolem sebe vždycky měl ty svoje kamarádíčky, tak to si myslíš, že mě neštvalo, jo?!“ Bill ze sebe dostával všechen vztek. Tom už nic neříkal, jen si Billa prohlížel… Setřel poslední stopy slz na jeho tvářích. Bill se už uklidnil. Stejně ty zlé časy nespraví. Také upřel svůj pohled na Toma…
„Vážně o tobě Amanda říkala ty věci?“ šeptl tiše Bill. Tom smutně přikývl.
„Ale… už se k tomu nechci vracet… Je to mrcha…“ Bill jen přikývl. Ještěže Tom neví, že teď bydlí u Amandy. „Jsem rád, že si se vrátil…“ pousmál se Tom. Bill se taky pousmál, ale ne zas tak moc. Pořád Tomovi neodpustil… Vlastně pořád nepochopil jeho chování. Bill si všiml Tomova pohledu, který směřoval kamsi k jeho rozkroku. Bill se lekl a ruce rychle vrátil na klín a ´nenápadně´ si přes něj ještě hodil mikinu. Tom se zasmál, ale nekomentoval to. Nechtěl Billa nějak provokovat. Přilezl k němu po kolenou blíž. Zlehka se dotkl bříšky prstů jeho tváře. Bill ho tiše sledoval. I když ho Tom pořád přitahoval, tak za ty dva roky na něj trochu zapomněl a zavrtal lásku k němu hlouběji do srdíčka… Zato Tom na tom byl hůř… Právě teď se láska, kterou ke svému bráškovi tak dlouho tajil, prohloubila… Ta nešťastná láska, kterou schovával za kopance, oplzlé nadávky a hloupé narážky… Proto ho bil, proto mu ubližoval… Myslel si, že tak snad zažene lásku k němu… Že se toho zakázaného pocitu, který nikdy nezažil, zbaví… Ale lásky se člověk jen tak nezbaví a Tomovi to právě teď začalo docházet… Neměl v plánu to bratrovi říct a ani teď názor nezměnil. Nemůže mu to říct. Bill ho bude považovat za blázna… Lásku, kterou dříve schovával za kopance a nadávky, teď vymění za něhu a ochranitelskou ruku… Ale to, že Billa miluje, mu nikdy nepoví… nesmí! To co si Tom teď pracně vryl do mysli, že nic Billovi neřekne, se začalo hroutit jako domeček karet… Sám to teď porušil, když se začal přibližovat svými rty k těm Billovým… Bill se ani nehnul…Toužil po tom a konečně se dočkal. Láska k Tomovi, zarytá hluboko v srdíčku, se prokousávala na povrch a zvětšovala se každým milimetrem, kdy se jejich rty přibližovaly… Bill ztěžka vydechl, když byly jejich rty pouhých pár milimetrů od sebe… Pevně zavřel oči a čekal na ten sladký dotek Tomových rtů. Tom také zavřel oči a téměř by se dotkl Billových rtů, kdyby nezačal Billovi zvonit mobil… Bill vyskočil na nohy a vytáhl z kapsy mobil… Znervózněl, když viděl Tomův naštvaný výraz, který přímo říkal: Toho, kdo volá bych nejradši zaškrtil! Ale ještě víc ho znervózňovalo jméno blikající na displeji: Amanda…

autor: Anett483