autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
„B-bille, já… já ti to prostě nedokážu takhle říct. Nechci, aby sis myslel, že ti nějak lžu nebo si z tebe utahuju, ale prostě to nedokážu říct, ono to nejde,“ povzdechl si Tom a sklíčeně složil svou tvář do dlaní. Bill se na něj dlouze zahleděl a malinko se odsunul… už zase… už zase s tím začínal!
Tohle musí už kruci přestat! Přece se nemohl zamilovat do svého dvojčete!
„J-já si už asi půjdu lehnout,“ vydechl tiše a chtěl vstát, jenomže z pletence končetin svých a Tomových, se jenom tak snadno nedostal, takže přistál Tomovi rovnou na klíně…
Když se ještě před chvilkou dalo napětí mezi dvojčátky krájet, teď už to bylo k nesnesení. Bill by nejraději vstal a utekl do pokoje, jenomže nohy jako by zkameněly a absolutně vypověděly svou službu. Ty Tomovy se taky nějak k odchodu neměly, ba právě naopak! S radostí vnímaly tu dokonalou blízkost Billova těla, které se něžně chvělo a nepatrně třáslo.
„Proč ses vrátil?“ vydechl Tom sklíčeně a naléhavě propaloval pohledem Billovy narůžovělé rty.
„Chtěl jsem tě poznat,“ šeptl Bill mírně vykolejeně a jemně si přejel jazykem po vyschlém rtu.
„Tak mě znáš,“ vydechl Tom skrze jemně pootevřené rty a jeho dokonale mandlová očka nádherně zářila ve světle měsíce, který dělal z oblohy půvabnou mléčnou dráhu, posetou hvězdama.
„Chtěl jsem tě poznat,“ šeptl Bill mírně vykolejeně a jemně si přejel jazykem po vyschlém rtu.
„Tak mě znáš,“ vydechl Tom skrze jemně pootevřené rty a jeho dokonale mandlová očka nádherně zářila ve světle měsíce, který dělal z oblohy půvabnou mléčnou dráhu, posetou hvězdama.
Bill však najednou smutně sklonil tvář.
„Ale teď si přeju pravej opak,“ vzlykl a nevědomky otřel svou hlavinku o Tomovu bradu. Tom vycítil jeho náladu ještě dřív, než vůbec Bill začal naznačovat potřebu mazlení.
„Ale teď si přeju pravej opak,“ vzlykl a nevědomky otřel svou hlavinku o Tomovu bradu. Tom vycítil jeho náladu ještě dřív, než vůbec Bill začal naznačovat potřebu mazlení.
„Proč?“ špitl a malinko nadzvedl svou tvář, aby tím Billovi umožnil lepší přístup ke své hrudi, kterou začal Bill jemně a hlavně nesměle procházet bříšky prstů…
„Myslíš, že to je dobrej nápad?“ zeptal se Tom ještě naposled, aby se ujistil, že Bill opravdu ví, do čeho se právě pouští. A tedy soudíc dle jeho veselého úsměvu neměl ani páru, že to, že budou spát na jedné posteli, na Toma působí možná stejně tak patrně jako rudý šátek na divokého býka.“Jasně že jo. Podle mě sou všechny tyhle naše pohnutky jenom z toho důvodu, že vůbec nevyhledáváme blízkost toho druhýho. I ty polibky… prostě nám chybělo vzájemné dotýkání jako když jsme byli malí. Pamatuješ? Vždycky jsi mě na noc políbil,“ vysvětloval Bill vesele, zatímco se rozvaloval v peřinách, kterých teď bylo dvojnásobné množství, jelikož se opravdu rozhodli spát dneska v jednom pokoji na stejné posteli.
Tom jej zatím malinko roztěkaně pozoroval z rohu pokoje a neměl se do toho udělat krůček vpřed. Neskutečně se bál spát s Billem na jedné posteli. Možná, že jemu to přijde jako nedostatek nějakého kontaktu, ale Tomovi určitě ne. Ještě totiž zná rozdíl mezi tulením a líbáním. A ten rozdíl je hodně velký. Zejména, když se jedná o dva bratry!
„Bille, já nevím,“ špitl, jak na něj Bill lišácky ukázal ukazováčkem a pak poklepal po prázdné půlce postele. „Ale no tak, Tomi, ty se mě snad bojíš?“ řekl a vábivě našpulil rty, ze kterých Tom dokázal šílet…
Ještě pořád mu nešlo do hlavy, že ty rty líbal jemnýma pusinkama skoro celé dětství, aniž by si to vlastně uvědomoval… Tehdy to tak nějak patřilo k jejich vztahu. Zatímco jiní sourozenci si vystačili jenom s lehkým objetím, jim to bylo málo. Takovou blízkost, jakou cítili oni dva, nemohli zahnat jediným objetím. Celá Kaulitz rodina věděla, že tihle dva si mají k sobě nesmírně blízko a dokonce sama Simone milovala ty chvilky, kdy našla její dva synky ležet spolu v postýlce s medvídky v dokonalém objetí. Vlastně tohle objetí bylo jiné… vždycky jiné od ostatních. Zatímco ostatní sourozenci se jenom tak mírně natiskli na sebe, dvojčátka jako by úplně propletla tělíčka. Jejich dlaně měly propletené prstíkama, hlavinky opřené navzájem a tiše poslouchali tlukot srdíčka toho druhého. Bylo strašně krásné, když malinkatý Bill nemohl usnout, utíkal za bráškou a v ukolébavce klidného tlučení Tomova srdíčka pomalu usínal v jeho náručí
„Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl,“ vydechl konečně šťastně Tom, jak mu Bill znovu ležel v náručí přesně jako tomu bylo i před dvanácti lety a znovu se nechal unášet Tomovým srdíčkem. „První dny bez tebe byly strašný,“ pokračoval tiše a jemně přitom hladil Billa po dlouhých vláskách, které měl volně rozhozené po polštářku, který teď nahrazoval Tomův hrudník a jemnými pohyby mu v kroužcích kreslil prstíky na obrovské triko malá srdíčka, čtverečky a různé hloupostičky, kterým vůbec nevěnoval pozornost. Stačilo mu jenom to, že se mohl Toma dotýkat.
„Tomi?“ zašeptal a malinko nadzvedl tvář, aby se podíval, jak jeho bráška leží pod ním s přivřenými víčky a milým úsměvem.
„Copak?“ zamrkal a očka znovu otevřel.
„Políbíš mě? Stejně jako tehdy,“ špitl Bill s úsměvem a našpulil rtíky k dětské pusince. Tom se přetočil na bok, opatrně chytil Billa za krkem a jemně přitiskl své rty k těm jeho. Poté se však hned odtáhnul… bylo to zase tak dokonalé… jenom jediný dotek a on… byl znovu vzrušený!
„Copak?“ zamrkal a očka znovu otevřel.
„Políbíš mě? Stejně jako tehdy,“ špitl Bill s úsměvem a našpulil rtíky k dětské pusince. Tom se přetočil na bok, opatrně chytil Billa za krkem a jemně přitiskl své rty k těm jeho. Poté se však hned odtáhnul… bylo to zase tak dokonalé… jenom jediný dotek a on… byl znovu vzrušený!
autor: B-kay
mno jasne:D.. to je cely Tom, staci mu pusa a uz je jeho verny kamarad v pozoru xD
no ale kraaaaasa prostee……
ZuPer ae honem dáááááááááál!!!!!!!!!!Please!!!at uz sou spolu panebože!!!
Ještě pořád mu nešlo do hlavy, že ty rty líbal jemnýma pusinkama skoro celé dětství, aniž by si to vlastně uvědomoval… Tehdy to tak nějak patřilo k jejich vztahu. Zatímco jiní sourozenci si vystačili jenom s lehkým objetím, jim to bylo málo. Takovou blízkost, jakou cítili oni dva, nemohli zahnat jediným objetím. Celá Kaulitz rodina věděla, že tihle dva si mají k sobě nesmírně blízko a dokonce sama Simone milovala ty chvilky, kdy našla její dva synky ležet spolu v postýlce s medvídky v dokonalém objetí. Vlastně tohle objetí bylo jiné… vždycky jiné od ostatních. Zatímco ostatní sourozenci se jenom tak mírně natiskli na sebe, dvojčátka jako by úplně propletla tělíčka. Jejich dlaně měly propletené prstíkama, hlavinky opřené navzájem a tiše poslouchali tlukot srdíčka toho druhého. Bylo strašně krásné, když malinkatý Bill nemohl usnout, utíkal za bráškou a v ukolébavce klidného tlučení Tomova srdíčka pomalu usínal v jeho náručí
Tak u toho jsem se rozbrečela a srandu si teda rozhodně nedělám…
Ten poslední odstavec byl přímo dokonalý..ááá..Bille..ty naše malá najivko..už to prostě nebude tak samozřejmé a nevinné jako tehdy…:D teď tu jde o víc..
jo i já jsem znovu vzrušená, když to čtu :D:D nevinou, malinkou, dětskou pusííííí :DDD hubana mu dej, Tome, on neutečeeeeeeee :))))
ajaja, má oblíbená povídečka :D:D oblíbená autorka :D:D oblíbený děj :D:D
jo Tomskej že t iuž neni trapně teda.neříkám že mi to vadí 😀
skvělý jako každý díl honéééééém dáááááál
tyjo x) maju k sebe kráásny vzťah , dúfam že im to vydží x) kráásny diel !
aaaaaaaaaa, takový konec???:'( to je vražda:'( já cu dál, protože je to dokonalý!!!
B-kay, B-kay….ty mě jednou spolu s Haylzee dostaneš do hrobu!!! Doufám, že mi obě aspoň přijdete na hrobeček. Neřikám, že musíte brečet ale aspoň aby ste věděli koho ste zabili…….vy dvě a vaše perfektní povídky…..
krásné,honem dáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál
prosím dal!
to je tak napinavy