autor: tEzUlKa_kAuLiTz
betaread: Verushka
betaread: Verushka
Mám miliony otázek a všechny má na svědomí to, co jsme spolu prožili.
Jel jsem v autě a dojel na benzinu.
A přišla otázka: Proč se na benzínkách prodávaj cigarety, když je tam přísně zakázáno kouřit.
Seděl jsem v letadle a přišly dokonce dvě otázky: Proč dávaj pod sedadla plovací vesty, když by bylo mnohem lepší dát tam přece padák. A proč se ze stejného materiálu jako jsou ty černé skříňky, které se nerozbijí, ať spadnou kamkoliv, nevyrábí celé letadla.
Seděl jsme v obýváku a četl nějakej časopis a bylo tam slovo JEDNOSLABIČNÝ.
Přišla otázka: Proč má tohle slovo 5 slabik. Takhle si to přece nikdo nezapamatuje.
V zimě začalo sněžit a já byl v zácpě na dálnici.
Přišla otázka: Proč nikdo nepřemýšlí nad tím, jak se do práce dostane řidič sněhového pluhu.
Byl jsem v kuchyni a dělal jsem si večeři. Upustil jsem krajíc chleba.
Přišla otázka: Proč chleba vždycky padne na zem namazanou stranou.
Byl první jarní den a já šel ulicí dva bloky od mého domu a viděl kočku, která spadla ze stromu.
Přišla otázka: Proč každá kočka dopadne vždycky na nohy.
Potřeboval jsem před restaurací zaparkovat svoje auto a nikde nebylo volné místo.
Přišla otázka: Proč tady nikde není místo a vždycky, když je americký film, tam lidi kde zaparkovat mají.
Přišel jsem domů z práce a ty už jsi tam nebyl.
Přišla otázka: Proč ty naše společné chvíle trvaly tak krátce.
Seděl jsem na posteli a v rukách držel tvoji fotku.
Přišla otázka: Proč jsi mi ze života zmizel tak náhle.
Na tvou fotku dopadaly miliony mých slz.
Přišla otázka: Proč jsem si na tebe tak strašně navykl.
Po dlouhý době jsem večer vylezl z domu, abych se trochu nadechl vzduchu a potkal nějakou holku, která se na mě svádivě koukala. Já se na ni ale skoro ani nepodíval, protože mě přepadla další otázka. Proč jsi mě nejdříve tak strašně změnil a ukázal mi dobrou cestu a já na ní teď stojím sám jako strašák v poli.
Zazvonil mi budík a já se převalil na posteli.
Přišla otázka: Proč už tě ráno nemůžu políbit.
Když tak ale dneska usínám a koukám do stropu, uvědomím si, že se to prostě jedou muselo stát. A vlastně se ani na nikoho nezlobím.
Asi to možná i chápu, život je prostě takovej.
Řeknu si v duchu to, co jsi vždycky říkával ty….
Myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem.
Ano měl si vždycky pravdu, Bille.
autor: tEzUlKa_kAuLiTz
no to je krásný:-) mě by asi nikdy nenapadlo jak se zeptat:D ale ten konec je moc hezkej
tohle se mi moc libilo….clovek z toho neco citi..bohuzel ev svym momentalnim rozpolozeni nedokazu rict co presne
hm,docela to zušlo ale ty otázky jsou z netu nejsou vymyšlený už existujou
tak to je hodně dobré…ty otázky jsou přesný..nad některýma věcmi sem ani nikdy nepřemýšlela…
Zase leoš co?
hezky 🙂 🙂
zajimavy:-)
k zamyšlení úplně úžasný..
je to normální že i přitakovýhle povídce mám slzy v očích?? :'(
Je,protože já po zamyšlení břečím taky…:'(náádhernýýý