autor: Lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Bill)
Byla asi jedna v noci, když se s tichým vrznutím otevřely dveře do mého pokoje. Ležel jsem na boku zády k nim a naslouchal cizímu neklidnému dechu, bloudícímu po celé místnosti. Cizímu? Ani ne. Tomiho dechu. Kdo jiný by ke mně chodil tak pozdě v noci, když ne on. Dával si pozor, aby ho nikdo neviděl. Noc skvěle kryla naše počínání a my oba jsme byli víceméně spokojeni. Celá postel se zhoupla a on dopadl těsně vedle mě. Jednou rukou mě objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž ke svému klínu.
,,Spíš?“ Zašeptal těsně u mého ucha. Jeho teplounký dech se plazil po mé páteři směrem níž, až se rozplynul někde uvnitř mého bříška. Vydechl jsem a otočil se.
,,Jistě že ne. Čekal jsem.“ V očích mu tančily ony toužebné plamínky. Mohl jsem je vidět pokaždé, když za mnou přišel. Vždycky měl jasný cíl a já ho neodmítal. Potřeboval jsem to stejně jak on. Je to už celkem dlouho, co jsme se rozhodli překročit tu vymezenou hranici mezi normálním bratrským vztahem a incestními sexuálními hrátkami. Nekonečné dny jsme si odpírali tu slast, kterou nám naše milování přináší a nakonec jsme stejně oba podlehli. Nevyčítali jsme si to. Bylo nám spolu dobře. Bylo těžké přetvařovat se před lidmi, ale o to víc bylo naše milování po nocích vášnivější. Toužili jsme po sobě celé dlouhé hodiny a nemohli se jeden druhého ani dotknout jinak, než rádoby omylem.
Naklonil se k mým rtům a lehce po nich přejel jazykem. Pootevřel jsem je a nechal jeho jazyk proniknout do svých úst. Spokojeně zakňoural a odtáhl se ode mě.
,,Od zítřka máme volno.“ Oznámil mi. Pousmál jsem se a propletl své prsty s těmi jeho. Stiskl mou dlaň a otřel si o ni tvář. Nic neříkal, nehýbal se. Oba dva jsme jen mlčky leželi a pozorovali jemnou mimiku v obličeji toho druhého. Nadzvedl jsem deku a ukázal pod ni. Chtěl jsem, aby si lehl blíž. Aby tu se mnou zůstal. Byl unavený stejně jako já a také stejně jako já věděl, že milování bude o mnohem hezčí, až zase budeme doma.
Odsunul se ode mě a slezl z postele. Až teď jsem si uvědomil, že je vlastně stále oblečený. Měl džíny, triko a mikinu. Vlastně neměl ani čas se převléci. Po tom co nám skončila jedna z akcí, na které jsme se měli prostě jen ukázat, vyrazil s Davidem a kluky do baru. Nečekal jsem, že by tu zůstal se mnou. Vlastě jsem byl rád, že odešel. Měl jsem čas vyřídit v klidu všechny e-maily, telefonáty a smsky, kterých se za ten týden nashromáždilo opravdu požehnaně. Provolal jsem pár stovek euro a potom dlouhé hodiny relaxoval ve vaně.
Svlékl se a věci naházel někam za sebe. Lehnul si zpátky na postel a na chvíli zavřel oči. Už jsem si myslel, že usnul.
,,Jsem nehorázně utahanej, ale zakouřil bych si.“ Měl úplně vykřičený hlas. To má z toho jak se všude pokouší překřičet hlasitou hudbu, jen aby někomu neutekl jeden z jeho permanentně přisprostlých vtípků. Usmál jsem se a otočil se na druhý bok. Začal jsem v leže hrabat do přihrádky nočního stolku a hledat krabičku cigaret. Já sám jsem nekouřil. Vždycky a jen pouze s Tomim. On s tím začal. Nikdy mi to nenutil a ani mě nikdy nepřemlouval ať to zkusím. Chtěl jsem to sám. Pamatuji si, jak mě učil ten kouř kompletně vdechovat do plic. Vždycky jsem měl záchvaty kašle a on se mi jen smál. Tak krásně a uvolněně. Prostě smál.
Nalepil se na mě a přitiskl své rty k mému ramenu. Unikl mi jeden polohlasný sten. Na moment jsem přivřel víčka. Vstřebával jsem jeho hladové doteky a přitom se snažil ze šuplíku vyhrabat zapalovač. Dělal jsem, že jeho laskání vůbec nevnímám a jemu se to zjevně moc nelíbilo. Vzal mezi zoubky jemnou kůži na mém krku a silně stiskl. Vyjekl jsem a přitiskl si dlaň ke krku. Do očí se mi nahrnuly slzy. Můj krk byl velmi citlivý. Nejcitlivější místo na mém těle. Teda až po mém mužství. Teď dělal nevnímavého Tomi. Vůbec si nevšímal mého protestu. Ne že by se mi jeho počínání nelíbilo, ale chtěl si přeci zakouřit. Posadil jsem se na posteli a zamával mu krabičkou před obličejem. Na chvilku se zasekl a pak se po ní vrhnul. Uhnul jsem a Tom přepadl přes postel. S těžkým ,,Uh…“ dopadl na zem a okamžitě se vyškrabal na nohy. Svíjel jsem se smíchy a přitom jsem couval k oknu. Tomi se chvilku oklepával z nedobrovolného výletu na koberec a přitom se snažil všelijak zorientovat.
,,Si v pohodě?“
,,Samozřejmě.“ Pronesl vědecky, ale jeho nepřítomný výraz mě o tom nepřesvědčil. Položil jsem krabičku na parapet a vrátil jsem se těch pár kroků k němu. Podepřel jsem ho a posadil jsem ho na postel. Držel se za hlavu a přitom se usmíval.
,,Nečekal jsem že uhneš.“ Pokoušel se mi vysvětlit svůj akrobatický výkon. Hladil jsem ho po zádech a přitom se snažil nepropadnou dalšímu záchvatu smíchu. Koutky mi podezřele škubaly a on si toho všiml.
,,Jsem ti k smíchu jo?“ Zeptal se na oko ublíženě a našpulil rty. Vrátil jsem se k oknu a jedno z retek si vložil mezi rty.
,,Ale vůbec ne.“ Zahuhlal jsem přes něj a jedno hodil bráškovi. Chvilku trvalo, než mě moje prsty poslechly a mě se povedlo zapálit druhý konec cigarety. Tom se mezitím zvedl, došel až ke mně. Zapálil jsem i jemu a otevřel jsem okno dokořán. Nechtěl jsem, aby mi smrděl pokoj. Bylo mi jasný, že se tomu nevyhnu, ale mohl jsem účinky štiplavého kouře alespoň trochu omezit. Potáhl jsem si a neuniklo mi lehké zakuckání. Dlouho jsem nekouřil a bylo to znát. Zkusil jsem to znovu a tentokrát se moje plíce rozhodly neprotestovat. Vítězoslavně jsem se na Toma zaculil, ale on na mě jen mrknul a fouknul mi kouř do obličeje. Začal jsem se ohánět a přitom jsem zakopl o nohu židle stojící vedle mě. Zavrávoral jsem a retko mi vypadlo z ruky. Dopadlo na parapet a z něj se skutálelo dolů do neznáma. Já jsem se pohotově snažil zachytit za opěradlo židle.
Bravo! Jasně! Zase jsi za idiota! Nadával jsem si v duchu. Tohle se mohlo stát jenom mně. Zvednul jsem k Tomimu pohled. Nesmál se mi. Koukal se na mě spíš soucitně. Volnou ruku mi položil chlácholivě na rameno. ,,Stává se i lepším lidem, Billy.“
,,Hm…“ Zamručel jsem a ruce si uraženě založil na prsou. Tom chvilku jen stál a zkoumavě si mě prohlížel. Pak položil svoje retko na parapet a cvrnknul do něj. ,,Proč si to udělal?“ Vyvalil jsem oči. Když kouřil Tom, tak to už kouřil někdo. Vždycky si to vychutnával a netípnul cigaretu dřív, než půl centimetr nad počátkem filtru. Zásadně tabákem neplýtval. Tom jen pokrčil rameny a přitáhl si mě blíž. ,,Já vím na co myslíš.“ Oznámil mi.
,,Vážně?“ Opáčil jsem zvědavě.
,,Samozřejmě. Momentálně je ti dost trapně.“ Pokrčil ledabyle rameny a políbil mě do vlasů.
,,Tobě by trapně nebylo? Je mi osmnáct a neumím kouřit. Ani to retko v ruce neudržím.“ Popotáhnul jsem. Rád jsem dělal na Tomiho smutné oči. On se pak vždycky choval strašně rodičovsky.
,,Ale no tak. Vždyť ty dovedeš kouřit perfektně.“ Zamumlal mi do vlasů. Cítil jsem jak rudnu, když mi došel význam jeho slov. Odtáhl jsem se od něj. On věděl, že o sexu a podobných praktikách se bavit neumím. Vždycky jsem přitom byl hrozně nervózní. On ne. Dokázal na to téma vášnivě diskutovat celé hodiny, a přitom ho ani nenapadlo, že nějaké z desítky holek co ho při tom poslouchají, může být dosti trapně, když pronese nějakou oplzlou větu obyčejným konverzačním tónem.
Díval jsem se mu do těch jeho rozkošných očí a neodvážil jsem se ani pohnout. Ta narážka s tím kouřením měla svůj účel, ale já ho plnit nechtěl. Vždyť sám říkal, že od zítřka máme volno a já bych si ho chtěl vychutnat. Jak to volno, tak mého brášku.
,,Nepůjdeme si prostě jen lehnout?“ Optal jsem se a snažil se ho dotlačit k posteli. Tomi dopadl do peřin a kousek se poodsunul, aby mi dopřál taky trochu toho kýženého prostoru ke spaní. Oba jsme leželi na zádech a oba jsme jen nepřítomně zírali do stropu. Uvědomoval jsem si jeho blízkost a měl jsem neskutečnou chuť chytit ho za ruku. Nevěděl jsem, jak by reagoval. Romantik to teda zrovna nebyl, ale v jistých případech se dokázal podřídit, jenomže já si nebyl jist, jestli zrovna tohle je ten případ. Potlačil jsem náhlou touhu a zašilhal jeho směrem. Srdce mi poskočilo, když jsem si uvědomil, že se na mě také dívá. Stejně letmo jako já na něj, ale dívá. Obrátil jsem svou pozornost zpátky ke stropu. Zahnal jsem neslušné myšlenky a usmál jsem se své naivitě. Byl jsem jako dítě, které stojí v zimě u okna a snaží se spatřit Ježíška i přesto, že je to nemožné. Byl jsem v naprosto stejné situaci. Ležel jsem vedle Tomiho a snažil jsem se zachytit nějaký náznak, že by snad dnes mohl… No nic.
autor: Lostmickey
Hmmm…líbí se mi to..začíná to zajímavě:)..uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet..:)
to je pěěěěknýýýý x)
je to strašně krásný-) moc hezký
,,Samozřejmě." Pronesl vědecky… dokonalý výraz :))) vědecky x)) tohle bude určo zajímavá povídečka… čekám, co se bude odehrávat u kouřících dvojčat dál :D:D
no to se nám to teda rozjíždí…chudák Bill se dusí když kouří cigarety no já mám tak co řikat sem kouřila cíga všehovšudy jednou (a to sem si jen potáhla) a víc už bych si jako fakt nedala…fujtajksl!!!!!
heej, moc dobrej prvni dil,miluju kdyz sou si bill s tomem tak nejak bliz hned od zacatku;) ani nevis jak se tesim na dalsi dilek:-) fakt povedeny,krasne pises
hej myslim,ze tohle bude dost dobra povidka:-) moooc se tesim na dalsi dily:-) je to suprove napsany
D-O-K-O-N-A-L-E-J ZACATEK :-))
hm….zajímavé těším na další dílek:)
rychlo dáááááááál.Vypadá to na nejvýš zajímavěěěěě….:-D
to vyúadá velice zajímavě rychle dál jojo
a jakože dal nic?:-D
že by mohl????????????? dáááál:)))
co mohl????…….. hehe.. klasna povidka cece:)… honem daal 😀
to začina dosti zajímavě
dáál
hm…zajímavé!!!chcu další díl!bude to určo romantika!!
moc pěkné!
Jak pak to budé dál?