autor: Mykerina
betaread: Janule
betaread: Janule
Mě z toho kluka asi křápne. Kde zase vězí? Nechci si to přiznat, ale mám o něj docela strach. Vypadnul jak namydlenej blesk a ani si nevzal klíče. Bože, kde je? Mamka už je taky dost vystresovaná. Nechci, aby se jí něco stalo.
„Půjdu ho hledat,“ řekne rozhodně. Hmm… tma jak v pytli. Pro ženskou nebezpečný.
„Ne, mami, půjdu já, kdyby se vrátil tak mi zavolej,“ vezmu si bundu a otvírám dveře. Vykřiknu. Lekl sem se jak cip. Přede mnou stojí Bill, úplně mokrý a počkat! To jsou slzy. Tady něco nehraje. Ustoupím ze dveří, aby mohl projít. Mamka mu skočí kolem krku.
„Kde jsi, sakra, byl???!!! Víš jaký jsme měli strach!“ začne na něj křičet,zřejmě jí nedochází, že takhle si rozhodně nepomůže a nic se nedozví.
„Mami, nekřič na něj,“ pohladím ji po rameni.
„Dobře, vem ho nahoru do pokoje. Pak až… pak si promluvíme,“ kejvnu hlavou a táhnu ho nahoru.
„Kde jsi byl?!“ mlčí. Proč sakra mlčí?
„Tak Bille, kde jsi byl? Báli jsme se o tebe.“
„Tak Bille, kde jsi byl? Báli jsme se o tebe.“
„Nestarej se. Nikoho nemám, tak co ti je po mně?!“ vyjede. Štve mě, neuvěřitelně mě vytáčí.
„Tak hele, ty… ujali jsme se tě. Máme tě rádi. Dokonce i já tě snesu a ty nám to takhle oplácíš?“ připlácnu ho na zeď.
„Pusť… prosím…“ kde je ta jeho bojovnost? Ten skelný pohled. Tady fakt něco nehraje.
Radši teda povolím sevření.
„Sedni si…“ vyzvu ho. Jen na mě hledí. Chytnu ho za loket a donutím ho, aby si se sednul.
„Au…“ vyhrkne sotva se zadkem dotkne židle.
„Co blbneš? Tak si sedni na postel…“ tak hrabe mu? Tohle byla první otázka, která mě napadal, když jsem zahlídnul jeho vyplašený pohled.
„Já… já… “ stojí a koktá.
„Okamžitě mi řekni, co se ti stalo, jinak tě na tu postel posadím násilím.“ Panika v jeho očích mi jasně prozradila, že musím volit slova.
„Bille, jsi celkem fajn. A chci, abychom s důvěřovali, tak mi řekni, co tě trápí… budu to vědět jenom já…“ odkdy sem taková cíťa?
„Nemůžu si sednout…“ pronese tiše.
„Co? Jsem hluchej…“ fakt jsem ho neslyšel.
„Že… že si nemůžu sednout…“ zopakuje. Tak teď jsem mu rozuměl.
„A to jako proč ?“ nechápu…
„Já… já… jsem… byl…“ leze to z něj jak z chlupatý deky.
„Chceš mi o tom říct?“ špitnu.
„Já… nevím…“
„Sedneme si…“
„Nemůžu…“
„Tak si lehneš, ano?“ pohladím ho po tváři. Je tak pěkný. Že jsem si toho nevšiml dřív.
Došouráme se k posteli.
„Nemusíš mít strach… nic a nikdo ti nic neudělá,“ nakonec se nechá přesvědčit a lehne si na bříško.
„Můžeš… poslouchám,“ špitnu, ale je ticho.
„Billy?“ hm… usnul… nevadí… poví mi to jindy. Jenže… nedá mi to, když mu zavibruje telefon… má novou zprávu.
Mám to otevřít nebo ne? Co když tam… co když tam je něco, co mi napoví? Zvědavost mi nedá. Popadnu mobil a nakouknu do zprávy. To co sem si přečetl mi vyrazilo dech. To, že je gay, jsem tušil, tahle sms mi to jen potvrdila, ale tohle… to jsem nečekal. Ta zpráva byla tak… nechutná… bože…
Dám mu čas se vyspat a pak mi to pěkně celé vyklopí. Nebo to z něj vytáhnu, ale teď ať si odpočine. Opustím pokoj a jdu za mamkou.
„Tak?“ ptá se hned. Jen zakroutím hlavou.
„Zjistíš to?“
„Pokusím se, nevím jestli mi bude věřit,“ pronesu a jdu se kouknout na bednu. Za tři dny je vízo a já z něj mám panickou hrůzu. Tvrdě sem makal, abych neměl žádnou čtyřku. Mamku by to asi zabilo. Jenže starost mi dělá praxe. Absolutně netuším co z ní mám a ta úča mě absolutně nemá ráda. Jestli mi dá něco blbýho, tak ji praštím. Vrrrrrrr.
„Tome?“
„Hmm?“
„Běž se za ním prosím mrknout…“ co mi zbejvá. Se zvednu a jdu.
Opatrně otevřu dveře, nechci jej vzbudit. Bill ale sedí na posteli a kouká na mě.
„Já… ehm… už je ti lépe?“ křečovitě se usměju.
„Trochu…“ špitne se sklopenýma očima.
„Můžu si přisednout?“ jsem ve vlastní pokoji a ptám se, jestli si můžu sednout na vlastní postel? Už mi fakt jebe.
„Hmm…“ broukne. Posadím se tedy k němu, ale okamžitě se odsune.
„Bille, já… přišla ti smska… a …“
„Tys to četl?“ vykřikne.
„Tys to četl?“ vykřikne.
„Mno… jo… teda…“
„Kdo ti to, sakra, dovolil číst?!“
„Přestaň na mě laskavě křičet!!“ zvýším hlas, ale pak mi dojde, že tímhle ho nedonutím mluvit.
„Dobře, tak jinak…“ nadechnu se, „tu zprávu jsem si přečetl. Jo… přiznávám, ale musel jsem vědět, co se ti stalo…“
„A zjistil jsi to?“
„Ehm… ne tak… docela… to že jsi… gay… sem tušil…“ zrudneme oba, „a tohle mi to jen potvrdilo… a… řekni mi to.“
„Já… nemůžu,Tome.“
„Proč?“
„Protože… není lehké o tom mluvit, chci být sám… běž, prosím…“ vyzve mě. To teda ne.
„Protože… není lehké o tom mluvit, chci být sám… běž, prosím…“ vyzve mě. To teda ne.
„Tohle je můj pokoj.“
„Fanj… jdu já,“ zvedá se, ale stáhnu ho zpět.
„Nikam… dokud mi neřekneš, co se stalo,“ zasyčím mu do ucha.
„Nemůžeš mě nutit.“
„Myslíš?“ vidím v jeho očích tu pochybnost.
„Doufám…?“
„Můžu… a taky to udělám.“
„Tohle je moje soukromí… na to nemáš právo,“ brání se. Marně.
„Koukej to vyklopit!“
„NE!“
„ANO!“
„ANO!“
„NE!“
„Tak dost, Bille!“ už fakt nemám nervy.
„Tak dost, Bille!“ už fakt nemám nervy.
„Nekřič… prosím,“ vzlykne.
„Bille… řekni mi to… prosím… budu to vědět jenom já… nikdo jiný se to nedozví… slibuju.“
„Opravdu? Bude to jen u tebe?“
„Slibuju,“ pohladím jej…
„Kde jsi byl?“ první otázka. Silně zaváhá, ale nakonec odpoví.
„U… u přítele… on… se chtěl… já to dělal poprvé… bolelo to… a… on… on nepřestal, i když jsem prosil…“ vzlykne. To si dělá srandu? Musím ho obejmout. Přitiskne se ke mně a brečí.
„On… já nechtěl. Nechtěl jsem, ale slíbil jsem mu to… za… za ten včerejšek, když jsem nepřišel… já… Au… Tome… já už nikdy nechci…“ teď mi došlo, že za to můžu já.
„Promiň,“ špitnu. Nevím jak bych se mu měl omluvit. Kdybych ho včera nedržel, nemuselo se to stát.
„Znásilnil tě?“ špitnu.
Zahledí se na mě.
„Nee… já… nechal jsem se… asi… ho miluju…“ špitne potichu a sklopí pohled.
„Tohle nemyslíš vážně, že ne?“ nevěřím svým uším. Jak ho může milovat, když mu udělal něco tak… tak hnusného, něco tak… neuctivého. Jeho pohled je naprosto zoufalý.
„Billy, hlavně se uklidni, ano? Zajdeme k doktorovi, jo?“ nabídnu mu, ale razantní zakroucení hlavy je mi jasnou odpovědí.
„Dobře,“ pohladím ho po tváři. Uvolněně se mi opře do náruče.
„Ještě se prospi,“ uložím ho, opatrně se zvednu a co netišeji opustím pokoj.
*******
„Co se mu stalo?“ vyzvídá máma hned jak mě spatří.
„Mami, vím to, svěřil se mi, ale…. Promiň, nesmím ti to říct, slíbil jsem mu to.“
„Dobře, Tome, nebudu naléhat. Jen sem ti chtěla říct, že jedeme zítra k moři na dovolenou. Všichni ji potřebujeme a Bill ji potřebuje nejvíce.“
autor: Mykerina
uaaaaaaaaaaaaaa užasny ..rychle dal!!ako doufám že se nebude čekat zas tk dlouho!!xD
už sem myslela že se toho nedočkám je to úžasný rychle dál pls!!!!!!!!
jj na tenhle dílek se čekalo vážně dlouho, ale dočkala sem se xDD rychle dál, je to super!! ♥♥♥
tak na tu dovolenou se těším,jako bych měla jet s nima…:-D…rychlo dááááááááááááál :o*..úžasná povídka…
zařekla jsem se, že to dál číst nebudu :p ale bylo to silnější než já xD a vyplatilo se! skvělý díl!! 🙂 btw: jeden čtverec Toma nezabije – ani jeho mamku (když to přežila ta moje *stydí se* ale zase z praxe jsem měla za 1 xD jo, už mlčím :-X) ..hlavně rychle dál!
Mě to bylo jasný……….toe hajzl. A chudák Billí si eště myslí že ho milue……což samozřejmě neni pravda..xDD
jeisis!!toto to sa velice zaujiimavo formuje! no to ryhlo ale okamzite ze teraz hned dalsje! xD
skvělá povídka skvěláá!!! a sympatický mi je to, že zítra jedou na dovču….já totiž taky 🙂 nepíše se tu kam, tak třeba se potkáme……… v Chorvatsku :-DD
Jo, dovolenou bych si dala klidně další 😀 Tak to si ju budu užívat s nimi 🙂
Heh, co to Tom dělá za školu? :-O Tohle gympl nebude 😀
Och, snad bude Tom hodný a milý a Bill sdílný O:-) Hmmm 🙂 Těším se na tu dovču 😉
aa konečně další dílek……stálo za to si na něj počkat!!!
takže Tom nedostane výzo xD joo , by som brala x) prosíím dáál x)
já chci taky dovolenouuu, už i ta iluze prázdnin se mi rozplynula v obláčku dýmu a musím tvrdě dřít:'(
Ať už je září….
Jinak jsem se vážně těšila na další díl, tak mám radost 😀
Woow..hustě..toho kluka,co mu to udělal by měly pověsit!!!
Hey..hmmm..už vidím,jak někdo jede ze dne na den na dovolenou s cizím klukem xD
ale náádhernáá povídka
To je tedy akční matka, ani nepočká na vysvědčení a už se jede 🙂
Doufám, že díky tomu bude mít Tom na Billa spousty času, náležitě ho utěší a Bill záhy zjistí, koho že vlastně miluje!!! Ale tak záhy by to zase být nemuselo, abych si mohla tuhle povídku užívat ještě dlouho 🙂
A já mám dovolenou příští týden, ale tedy žádný moře 🙁 Tak ať si to užijou alespoň Tom s Billem…
hey dobre:D… přesně tajhle jsem si to představovala!!!.. jako uplně přesně ne, ale .. no skoro, do podrobna ne ale skoro takhle jsem si to proste predstavovala… jsem rada:)…. jo a pozpes si z dalsim dilkem!!!:)
hm, dost dobrý…. a moře prospěje hlavně těm dvěma:))))
to je ale hodna mamka
jsem happyyyyy :D:D další díleček, huá x)))
zase Bibimu někdo ublížil :(( ani si nemůže sednout, tomu teda říkám láska x(( hm… u moře se to snad spraví :DD pokráčkooooo bitteeee x))
Miffa : Lol..xDDDDDD
Jojo,dílek úžasnej,ta doba čekání se vyplatila..:)
Pokráčko, je to pěkný.
my se snad novýho dílu nedočkáme:'(:'( je to strašně zajímavý, nádherný! a já se nemůžu dočkat:((( chudinka Billishek:(
my se snad novýho dílu nedočkáme:'(:'( je to strašně zajímavý, nádherný! a já se nemůžu dočkat:((( chudinka Billishek:(
Mykerinko, jsi prostě dobrá:)) Krásná povídka a Když prohraješ..ještě lepší:))
no bude to lepsie.. chudacik Bill..konecne Tom sa uvedomil..