Časoprostor II 61. 2/2

Cvaklo ovládání a žaluzie zakryly i tu trošku světla, co se sem dostávala zvenku. Ještě chvilinku počkám, až se uloží, vždycky mu trvá, než si najde tu správnou polohu. „Připlazím se k tobě po kolenou… aha… jasně… jen tak mám naději, že budeš moci zapomenout… jo, už to mám…“ raduje, se že si konečně vzpomněl. Mele sebou, ale za chvilku už je klid. Teď přišla moje chvíle. Lehnul jsem si schválně skoro doprostřed, abych k němu měl co nejblíž. Pomalinku a opatrně vystrčím ruku zpod peřiny a odkryju si hlavu. Už jsem se pod ní dusil, nechal jsem si jen malou škvírku. Ještě že je tu tma jako v pytli. Leží na zádech, poznám to podle toho, že slyším jeho dech celkem blízko, ale ne tak blízko, jako by dýchal, kdyby byl otočenej tváří ke mně. Po milimetrech posouvám ruku a dávám pozor, abych se jinak ani nepohnul. To bude jekot… nesnáší, když ho lekám, ale dneska si to zaslouží za to svoje „dobrou“… už jsem blizoučko a pořád nic netuší… asi ho pohladím po tváři, to ho vyděsí nejvíc… ještě kousíček… milimetříček…

„Uááááááááááá…“ zařve, když ucítí moje prsty na obličeji.
„Ááááááuuuuu…“ zařvu já, když mi vrazí loket do ksichtu. Bože, to bolí… proč má ty lokty tak ostrý… budu mít na bradě tejden modřinu.
„Tome! Ty idiote! Já myslel, že je to pavouk! Zabiju tě!“ ječí do tmy a sápe se po mně, když si uvědomí, že takhle pavouci neřvou.
„Už se ti to skoro povedlo,“ zakňučím a držím si ruku na bradě. Sakra to je bolest. Zarazí se, skloní se ke mně a snaží se zjistit, jak velkou škodu napáchal, ale je tu dokonalá tma, nemůže nic vidět… Za chvilku se ložnicí rozlije slabé světlo lampičky. Bill sedí a vyděšeně na mě zírá. Náhlé světlo mě oslnilo, tak rychle zavřu oči, je to nepříjemný.
„Co se stalo? Praštil jsem tě?“ ptá se mě to moje lekavý stvoření. Jsem schopen jenom kňučet, a to je pro něj dostatečná odpověď. „Promiň, Tomi, ale můžeš si za to sám, víš, jak jsem lekavej,“ omlouvá se vyčítavě, lehne si vedle mě a snaží se mě pohladit tam, kde mě praštil. „Bolí to moc?“ ptá se soucitně a pusinkuje mi něžně ruku, kterou si držím bradu.
„Jo, strašně, máš ostrej loket,“ pořád kňourám bolestí, aby viděl, jak trpím… ještěže se netrefil do oka, to by bylo horší. Namáčkne se ke mně co nejblíž a soucitně si mě prohlíží…
„Ošetřím ti to, jo?“ nabídne svoje zdravotnické služby a než se zmůžu na kývnutí, zatlačí mě, abych si lehl z boku na záda, odtáhne mi ruku z brady a začne ji něžně pusinkovat. Za chvilku ucítím jeho horký jazýček, jak mi bolavou bradu jemňounce olizuje… je jako kocourek. Hmmm… to si dám líbit, takový ošetřování… je to příjemný a překvapivě to zabírá proti bolesti. Kočky asi vědí, co dělají… kdybych to uměl, tak předu blahem… to je nádhera… tohle bych vydržel klidně pořád.

„Ještě?“ zeptá se po chvilce s úsměvem, když vidí můj spokojený výraz, a při tom mě hladí po tváři. Je tak roztomilej, když si mě udobřuje… je to ten nejkrásnější zdravotní bratr na světě… můj vlastní zdravotní bratříček…
„Hmmmm…“ zamručím souhlasně a přitisknu si ho blíž k sobě. Je tak úžasně něžnej, když mě znovu lehce líbá… už mě to skoro nebolí. Hladím jeho nahá záda, na sobě má jen boxerky na spaní, ale už nevypadá moc ospale. Pavouček na tváři ho asi totálně probral…

„Vyděsil jsi mě, tak se nediv, že se lekám. Jako bys mě neznal, ty ťunťo,“ šeptá. Olíbal mi už celou tvář, teď mi stejně příjemně ošetřuje krk a rukou pomalu sjíždí přes hrudník na břicho. Juj, to lechtá… je to vážně příjemný… Vlhké polibky se zvolna přesunuly z krku na hrudník a mně začíná pomalu, ale jistě naskakovat husí kůže po celém těle. Můj zdravotní bratr se rozhodl, že mě nejspíš ošetří celého odshora až dolů, protože se pomalu dostává k pupíku a nevypadá to, že by chtěl přestat. Že by si konečně ten spánek rozmyslel? Že by chtěl mrouskat, kocourek? Už to tak vypadá… Možná mi ta rána za to stála…
Poddávám se krásnýmu mazlení, hladím jeho záda, zajíždím mu rukou do vlasů a šimrám ho na krku, ale když jeho kočičí packa s drápkama zabloudí do mého totálně tvrdého klína a vypadá to, že už tam hodlá zůstat, zajedu rukou pod lem jeho boxerek. Pomalinku je začnu kousek po kousku stahovat, dokud se neodsune a nesundá si je sám.

Zahodí je někam za postel, a místo aby si lehl zpátky vedle mě, usadí se mi obkročmo rovnou na břiše. Jen překvapeně vydechnu, když vidím, že si sedá obráceně… zády ke mně. Bože… úplně se mi zastaví dech očekáváním, když se ještě trochu posune tak, že mám ten jeho nádhernej zadek na hrudníku. Cítím jeho ruce dole na stehnech, jak je hladí a šimrají, až se nakonec skloní do mého klína a začne mě jazykem ošetřovat na tom nejcitlivějším místě, které mám. Bože to je nádhera… Automaticky si položím ruce na jeho vystrčené pozadí, které mám teď neuvěřitelně blízko, a nabízí se mi k čemukoliv, na co si vzpomenu. Pomalu hladím jeho krásnou pokožku a soustředím se jen na pocit, který mi způsobuje svým úžasným kočičím olizováním… vrní při tom, jeho dlouhé vlasy mě šimrají po stehnech, jak se nad nimi sklání. Rukama mi je od sebe oddálí, a když cítím, že při mém laskání zajíždí stále níž, neubráním se a jazykem se opatrně dotknu mělké prohlubně těsně nad místem, které chci za chvíli dobývat, ponořit se do něj a užívat si horkého intenzivního sevření. Dole ve svém klíně v tu chvíli ucítím jeho horký dech, jak překvapením hlasitě zasténá. Proč mi to znělo jako mňoukání kočky?

Chytím ho za boky a přitáhnu si ho co nejblíž. Podložím si hlavu polštářem, abych měl lepší polohu, a začnu si hrát s jeho rozkošnou prdelkou. Hladím ji, sem tam lehce stisknu zuby jemnou kůži a ošetřuju jazykem zrůžovělá místa od svých kousnutí. Bill se přitiskne těsně k mému hrudníku a líně a pomalu se o mě tře, aby si alespoň trochu ulevil od napětí v klíně. Když konečně ucítím, že mě vzal celého do pusy a začal intenzivně sát, proniknu jazykem do jeho těla a ve stejném rytmu se snažím mu způsobit co největší možnou slast. Miluje, když si ho takhle připravuju, uvolní se a naše spojení je pak daleko snazší a jeho vyvrcholení intenzivnější a delší… Oba už sténáme nahlas, není důvod nedat najevo šílené vzrušení, které společně prožíváme. Začínám se bát, že mě jeho jazyk udělá dřív, než se stihnu dostat do téhle krásné prdelky… Jemně zatlačím a prstem do něj proniknu. V tu chvíli mě propustí z pusy a propne se v zádech. Nádherně zasténá, a když přidám druhý prst, začne proti mně přirážet. Sotva se drží na rukou, cítím, jak se třese vzrušením, když moje prsty narážejí do citlivého místa uvnitř. „Bože, přitlač, Tomi…“ zasténá a přirazí ještě silněji proti mé ruce. „Takhle, lásko… ještě víc…“ diktuje si, ale mě už začíná bolet ruka od jeho silných přírazů…

„Už si na mě sedni, chci dovnitř,“ zasténám a doufám, že mě slyšel. Párkrát ještě sjede po mých prstech, ale nakonec je opustí a posune se níž. Během chvilinky cítím tlak, jak na mě nasedá, a tak rychle, jak mu dovoluje bolest, kterou nejspíš musí cítit, se postupně dostávám hlouběji a hlouběji do jeho horkého těla. Je to nádherný… konečně jsem sevřený v jeho těsném zadečku, a když se se syknutím trochu nadzvedne, aby zase přirazil zpátky, vidím všechny hvězdy na nebi… nevydržím to a nadzvednu boky, abych se dostal ještě hlouběji a dotknul se ho uvnitř stejně jako předtím prsty. Zakňourá překvapením… ale v tu chvíli přirazí proti mně ještě silněji, aby co nejrychleji vrátil ten příjemný dotek…

„Nebolí to?“ zašeptám s obavami, ale vidím jen jeho zavrtění hlavou, kterou hned po tom zakloní a jeho dlouhé černé vlasy splývají po zádech ještě níž než před chvílí. Přidržuju ho za boky a pomáhám mu držet stabilitu. Tělem se mi rozlévá čím dál silnější vzrušení a za okamžik už cítím první vlnu, která přichází pomalu a plíživě s každým Billovým dalším přírazem a zasténáním. Nasedá čím dál rychleji a současně se uspokojuje rukou… to ne, to je moje práce… „Vydrž to, chci tě udělat sám,“ vydechnu s námahou a stisknu jeho boky. Poslechne a ruce si položí na ty moje. To už ale nemůžu vnímat nic jiného, než rychle se pohybující záplavu vlasů na jeho zádech a svůj vlastní pocit neskutečné slasti, který mě zasáhl tou největší možnou silou. Pevně zavřu oči a s výkřikem se udělám do Billa. Pevně svírám jeho útlé boky a tlačím ho na svůj klín, aby mi neutekl moc brzo a já si mohl všechno prožít v jeho nádherném horkém těle. Trpělivě čeká, až uvolním stisk, vyklouznu z něj, a pak se vyčerpaně sveze vedle mě. Jeho penis vyzývavě čeká na to, co jsem mu slíbil, ale já teď nemám sílu cokoliv udělat… všechno to ve mně pomalu doznívá…

Obejmu Billa kolem ramen a přitáhnu si ho k sobě co nejblíž… „Za chvilku, kocourku, musím se vzpamatovat…“ omlouvám se udýchaně. Konečně ho můžu začít aspoň líbat. Tak moc mi to chybělo. Oplácí mi to s vášní, cítím, že mu taky chyběly moje polibky. Lehce hladím rukou jeho tvrdé vzrušení, a když ho pevně stisknu v dlani, začne proti ní přirážet. „Potřebuju to, prosím,“ zašeptá mi naléhavě do ucha a lehce se vyšvihne obkročmo zpátky na mou hruď a usadí se s koleny v mém podpaždí. Rukama se mi zapře za hlavou a přitiskne špičku penisu na moje rty… stačí jen povystrčit jazyk a olíznout vlhkou kapku. Zmuchlám si polštář pod hlavou, abych měl lepší přístup, a udělám to… olíznu ji a v tu chvíli mi jemně pronikne do pusy. Lehce přiráží, nechce mě udusit, ale po chvíli to pod sílou pocitů přestává ovládat. Chytím jeho penis do ruky a nechám ho klouzat v pevně sevřené dlani. Současně kroužím jazykem po jeho vrcholku, saju a olizuju ho, jak nejlíp dokážu. Tempo jeho boků se zvyšuje, a když cítím, že se blíží ke konci, zaslechnu tichou prosbu: „Pusť mě dovnitř.“ Vyhovím mu, nechám ho proniknout tak hluboko, jak jsem schopen to ustát, jazykem se snažím mu pomoct k intenzivnějšímu orgasmu. „Už…“ zasténá, abych nebyl překvapený, a vykřikne, když ucítím, že se právě dostal ke svému vrcholu. Snažím se všechno spolknout tak, abych se neudusil. Rukama ho hladím po stehnech a cítím, jak se celý třese pod tíhou doznívajícího orgasmu.

Vyklouzne z mé pusy, trošku se posune dolů a okamžitě se k ní přitiskne svými rty. „Děkuju,“ šeptá a líbá mě… Obejmu jeho ramena a stáhnu ho vedle sebe na postel. Přitiskne se ke mně, přehodí mi ruku přes hrudník a zaboří hlavu do ramene… nahmatám vedle sebe peřinu a přikryju nás. „Dobrou,“ zašeptá z posledních sil, dá mi pusu na tvář a zavře oči. Asi je opravdu hodně utahanej, protože během chvilinky cítím na krku jeho pravidelný dech. Chvilku si ho prohlížím, je tak sladkej, když usíná… „Dobrou, Billi…“ zašeptám, zhasnu lampičku, zavřu oči a dýchám s ním ve stejném rytmu… jsem zvědav na tu modřinu, co ráno uvidím v zrcadle…

autor: Janule
betaread: Janik