autor: Lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Bill)
,,Nur reden?“ Zasmál jsem se. Dlouho jsme si spolu jen tak nepovídali. A když už, tak jedině o věcech, týkajících se kapely. Chvilky, které jsme trávili výhradně spolu, jsme vždy ,,promarnili“ sexem a nebo něčím jiným, tomu podobným. Věděl přesně, jak chutná mé tělo, ale to, co bylo v tom těle, mu neustále unikalo. Chtěl jsem, aby ten náš vztah měl něco společného s pravým plnohodnotným vztahem, ale dávalo mi práci, vyjádřit se. Ve spěchu to nešlo. Měl jsem vždycky strach, že se rozpovídám, ale pak už nebude čas dopovědět myšlenku a cit a on to špatně pochopí.
,,Nur reden.“ Kývnul a nastavil náruč. Slezl jsem z postele a posadil se mu na klín. Schválně jsem se posadil zády k němu, aby mě nerušil jeho zkoumavý pohled. Pochopil to. Věděl, že si nejsem jistý.
Jeho silné paže se mi obmotaly kolem pasu. Tiskl mě k sobě, jako by se obával, že si to ještě rozmyslím a zdrhnu. Neměl jsem k tomu daleko, ale taky jsem věděl, že já už to dál takhle nesnesu. Moc jsem si přál, aby věděl, že nejsem jen kus kamene. Že mám taky určité city. On to věděl, ale já ho chtěl přesvědčit. Dát mu jasný důkaz. Cítil jsem, jak mi oddychuje na krk a slastí jsem zavřel oči. Uniklo mi tiché zamručení, ale Tomi ho nevnímal a trochu mnou zatřásl. ,,Tak povídej.“
Nadechl jsem se a na okamžik se zarazil. Nevěděl jsem, jak dlouho mu ta neskonalá trpělivost vydrží, takže jsem ani nechtěl ztrácet čas. Jenomže…
,,Pomoz mi trochu…“ Zakňučel jsem. Zase jsem byl v koncích. Potřeboval jsem aby začal. Stejně jako vždy.
,,Mám nápad. Zahrajeme si na psychouše.“ Pronesl a smetl mě ze svého klína. Začal šoupat sedačkou a dovlekl ji až vedle postele. Pak se vrátil pro moje stále ještě nepobírající tělo a pomohl mi do peřin. On sám se usadil zpátky do křesla a pohodlně se v něm zavrtěl. Pak nahodil onen zvláštní umělý výraz a zadíval se na mě.
,,Tak pane Kaulitzi. Pozval jsem si vás sem, protože vím, že vás něco trápí. A to něco potřebuje ven. Mám na vás sice jen hodinku, ale zvládneme to…“ Mluvil tlumeným, kultivovaným hlasem a trochu mu cukaly koutky.
,,Ale…“
,,Ale nebojte. Platit budete samozřejmě hotově.“
Rozesmál jsem se na celý hotel. Bylo mi jedno, jestli někoho vzbudím nebo ne, ale prostě jsem měl chuť se smát, tak jsem to udělal. Tom si významně odkašlal a donutil mě tím ztichnout.
,,Povězte mi o vašem bratrovi.“ Začal Tom. Jeho rysy změkly, ale stále tohle bral celkem vážně. Já si pomalu uvědomoval, že se mi snaží pomoc, tak by bylo vhodné, kdybych do toho dal taky trochu upřímosti.
,,O Tomovi?“ Pozvedl jsem obočí a on jen kývnul.
,,On je nejdůležitější osoba v mým životě. Nikdo pro mě neznamená tak moc jako on. Je se mnou od narození. Je mi tak blízko a já vím, že tu pro mě vždycky bude. Vím že se mu můžu se vším svěřit a taky vím, že mi vždycky pomůže. Že mě pochopí.“ Mluvil jsem jen o našem bratrském vztahu. Incestu jsem se záměrně vyhýbal. Říkal jsem všechno, co už znal, ale chtěl si povídat a jak jsem řekl, nestávalo se to moc často. Chtěl jsem získat čas, který budu moc trávit jen nenuceným mluvením.
,,A co váš incestní vztah?“ Tom se na mě celou tu dobu díval. Cítil jsem jeho pohled, ale snažil jsem se jej ignorovat. Měl jsem pocit, že kdybych se pokusil o jakoukoli sebemenší lež, pozná to.
,,Náš vztah.“ Povzdechl jsem si. ,,Tomi mi jednou řekl, že jsem pro něj víc něž jen bratr. Překvapilo mě to, ale vzal jsem to na vědomí. Dlouhé noci jsem o tom přemýšlel.“ Nastala další odmlka. Bylo těžké o tom mluvit. Tom věděl, že mi to dává práci, ale nechal mě v tom. Nepomohl mi. Nedivil jsem se mu. Chtěl to všechno slyšet z mých úst. Nechtěl si odpovědět sám.
,,Jednou mi došlo, že asi není sám. Uvědomil jsem si, že po něm toužím. Ne, nebyla to láska. Já po něm prostě toužil. Po jeho polibcích, po jeho dotecích. A tak jsem to nechal být. Dovolil jsem mu, aby se mě dotýkal a dělal si se mnou co se mu zlíbí. Chtěl jsem, aby to vypadalo, jako že to dělám pro něj. Že nechci, aby se jakkoli trápil, nebo něco podobného. A vlastně jsem to tak i cítil. Nic víc v tom nebylo.“
,,A teď už je?“ Tom zvědavě naklonil hlavu na stranu.
,,Když jsme se spolu poprvé vyspali, tenhle vztah pro mě nabyl nových rozměrů. Vnímal jsem ho jinak. On to asi poznal.“
,,Poznal…“ Zašeptal najednou Tom.
,,Cože?“ Vypadlo ze mě. Ani jsem to neplánoval. Prostě reflex.
,,Ne nic. Pokračujte.“ Horlivě pokýval hlavou. To jeho nucené vykání mě už začínalo štvát. Nebylo to vůbec upřímné a intimní. I když je pravda, že takhle jsem měl pocit, že konečně mluvím s někým, kdo nemá o ničem ani potuchy a nechá mě říct cokoli co budu chtít.
,,A-a..a. Já nevím…“ Zakoktal jsem se. Měl jsem úplně sucho v ústech a na dohled nebyla žádná pomoc.
,,Co k němu cítíte?“ Tom byl opravdu velmi zvědavý.
,,Párkrát mě napadlo, že by to mohla být…Láska.“
Ihned jsem si všiml jiskření v bráškových očích. Lekl jsem se té jistoty. Raději jsem vycouval.
,,Jenomže asi to tak není.“ Dodal jsem rychle a jeho oči opět pohasly. Smutně mu zaškubaly koutky a nervózně si pohrával s vlastními prsty.
,,Musíme si dál takhle hrát?“ Vyjel jsem najednou. Tom ke mně zvedl oči. V tu chvíli jsem se fackoval. Ten jeho pohled. Vstal a přešel k oknu. Zadíval se ven a ruce si založil na prsou. Já jen seděl a proklínal se. Nedělal jsem to často. Byl jsem se sebou většinou spokojený, ale teď jsem zase všechno kazil. A to jen kvůli své tvrdohlavosti a strachu. On tam stál. Jen tak. Polonahý a zklamaný. Cítil jsem z něj výčitky. Tolik výčitek. Ale jediný, kdo by si tu měl něco vyčítat jsem byl já. Zase jsem to posral! A to tak, že totálně.
,,Těšil jsem se.“ Ozval se od okna, ale neotočil se. ,,Těšil jsem se, že budu zase s tebou.“
,,Ty víš, že já taky.“
,,Na co? Na sex nebo na mě?“ Znělo to dost kousavě.
,,Co blbneš?“ Vyjevil jsem se. Snažil jsem se být klidný, ale proč se mě musí takhle vyptávat?
,,Na něco jsem tě ptal. A mimochodem: Ptal jsem se první.“
Vztekle jsem prásknul dlaněmi do peřin a konečně jsem se taky pohnul. Přehoupl jsem se přes kraj postele a stoupl si za něj. Jednou rukou jsem se zapřel o dřevěnou skříň a nasadil jsem velice podrážděný výraz. ,,Jakej to má význam?“ Zamračil jsem se.
,,Pro mě docela hlubokej. Mohl bys mi prosím odpovědět?“ Na slovo prosím kladl obzvláštní důraz, který mě nutil uhýbat pohledem. A to jsem se mu díval jen do holých zad. Vycítil jsem, že je něco špatně, ale nejvíc mě děsil ten fakt, že je to špatně mojí vinou.
,,Musíš to řešit zrovna teď?“ Zasténal jsem a přešlápl. On se otočil, jakoby do něj uhodil blesk. Nikdy se na mě takhle nedíval. Vždycky v tom jeho pohledu byla jistá něha. Teď jsem tam mohl spatřit jen zlobu a možná i nenávist.
,,Zase uhýbáš! Chci po tobě jen jednu blbou odpověď. Jenom jednu! To je to takovej problém?“
,,Ne. Není to pro mě problém. Ale právě tahle pitomá odpověď do našeho vztahu problémy přinést může! Copak tobě to nestačí? Máš mě tu u sebe. Spíme spolu poměrně často a já si myslím že nám to spolu v tý posteli docela klape, tak co chceš víc?“ Panicky jsem rozhazoval rukama, ale za tím krutým zevnějškem jsem se třásl.
,,Bille! Jak tohle můžeš říct? Samozřejmě že mi to nestačí! Myslíš si, že si tu svou lásku jen tak vymýšlím? Že mi stačí tvoje tělo? Nechápeš co se ve mně děje! Já nikdy nikoho nemiloval. Nikdy! A když jsem si konečně uvědomil, že moje srdce patří tobě, tak mi řekneš, že mi má stačit pár nocí, které s tebou strávím?“ Křičel na mě. To ještě nikdy neudělal. Párkrát na mě sice hlas zvýšil, ale nikdy na mě takhle nekřičel. Bylo mi do pláče.
,,Je to pro mě těžký! Já k tobě možná taky cítím něco víc, ale já o tom nedokážu mluvit! Je to špatný! Zakázaný a nezákonný.“
,,Odkdy my dva řešíme, co je správné a co ne? Myslíš si, že když spolu spíme bez lásky, tak je to pořád polehčující okolnost? Lžeš si do kapsy! Víš to, tak se nesnaž si něco namlouvat.“ Zakroutil hlavou. ,,A že o tom nedokážeš mluvit? Dávám ti stále nové šance! Neustále znovu a znovu. Dělám ze sebe totálního blba. Proč vždycky, když mám konečně pocit, že z tebe něco kloudného vyleze, tak couvneš? Máš ze mě snad strach?“ V obličeji byl celý červený. Mrzelo ho to, že na mě křičí. Věděl jsem to, ale on už asi vážně nevěděl jak dál.
Nezmohl jsem se na nic. Všechno mi připadalo tak neřešitelné. Byly asi čtyři ráno a my se hádali. Za pár hodin budeme doma a měli bychom si to užívat, ale po tomhle…Dlouho to bude vyprchávat. Jak ze mě, tak z něj.
,,Omlouvám se.“ Sklonil jsem hlavu.
autor: Lostmickey
hey..tak tady nwm jak to dopadne..
to je tak smutnýýý *fňuk* ale nádherně napsané!!
"omluva někdy nestačí" jo, to mi vždycky šici říkaj.. mno nic, jsem zvědavá, jak se to vyklube
oh,doufam ze tom mu odpusti a ze bill si uvedomi,ze to co k nemu citi je laska,sakra…ten bill je nekdy takova trubka natvrdla xD
ehm…mám takovej menší pocit,že začínám mít na tuhle povídku závoslost:-)ne,opravdu krásně napsaný,myslím,že je to originální námět povídky,že je to prostě něco jinýho..oh,bože,teď už to vím jistě…miluju tuhle povídku a to jsem přečetla teprv 3 díly—>to neni normalniii:-)))
úplně jsem z toho tu atmosféru hádky cítila…poklona:)
mě připadá jak když si to ty dva vymněnili….Bill chce nebo chtěl sex a Tom lásku…..ale tak je to taky nádherný!!! Máš to úžasně napsaný!!!
to je upelně krásny a smutny :'(
Občas to ve mně tak nějak vzplálo: Bože, proč to dělají zbytečně tak složité, řekni prostě, Bille, co chce a bude to! Jenže potom si člověk uvědomí, jak je opravdu těžké říct některé slova a už je naštvaný i na sebe
Vidíš kolik emocí z jednoho dílu? 
Prosím rychle pokračování… kdo ví, co se stane 
tak twinsata si hrají na psychouše :DD ale moc jim to nevyšlo… tento díl se mi líbil zatím nejvíc x)) … trochu si stojím na vedení a teď jsem začala chytat pointu :DD sorry, Lostmickey :))
hrali si na psychouse to mi pripomina jak sme si s Blacky hrali na pohreb xD to byyl megavytlemy jak u tohohle dik za inspiraci budem si hráááát xDxDxDxDxD
Bill je nerozhodny a Tom z něj zoufali.