autor: Jitááááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Poté, co se otec opět vrátil do obýváku, se William rozplakal. Ani přes slzy neviděl kolem sebe. Pomalu se zvedl a přidržel se kuchyňské linky. Ale nechtěně zavadil o špinavý talíř, který byl na kraji linky a s velkým rachotem se roztříštil na miliony střípků. Málem strachem omdlel, když opět uslyšel křičet otce. Řval na něj, že jestli to OKAMŽITĚ neuklidí, zabije ho.
Billi si myslel, že je to jeho konec. „Au,“ sykl bolestí, když chtěl sebrat jemné porcelánové střípky. Byly ostré jako jehly a William se o ně ošklivě pořezal. Z dlaně mu začaly téct pramínky krve a chudák nevěděl, do čeho by tu krev utřel. Pak našel jedinou záchranu. Chvíli strčil ruku do své bílé košile, aby otec nic nepoznal. Za pár minut se konečně vrátil k úklidu. Nejdříve posbíral střepy a pak se pustil do nádobí.
„Au… Au…“ špital, když ponořil ruce do horké vody s jarem. Pálilo ho to jako žíravina, ale musel to nádobí umýt. Po pár talířích si na bolest zvykl a jemu se trošičku ulevilo. Ani si to neuvědomoval, ale při jeho myšlence na Toma si při práci začal potichounku zpívat a všiml si toho, až když uslyšel: „Drž tam hubu a makej!“ William vzlykl leknutím a raději si dával větší pozor na všechen větší zvuk, který by mohl vydat třeba cinknutím skleničky.
Během dvaceti minut se kuchyně opravdu blýskala k nepoznání. William se pousmál nad svou prací a pak se potichu posadil za stůl. Chtěl mít alespoň chvíli klid. Ale moc si ho neužil, protože otec najednou ztišil televizi a mířil do kuchyně. Billi se ustrašeně podíval na svou ruku, jestli není nic vidět a naštěstí byly vidět jen tenké jizvy. „Co tady tak dřepíš! Dávaj fotbal, tak pojď čumět!“ Williama ale televize vůbec nezajímala, ale nezbylo mu nic jiného, než se na ten zápas s otcem koukat. Lepší než tady drbat kuchyň. Sice mu říkal, že je obývák pro něj tabu, tak proč se má s ním dívat na televizi?
Radši by dal přednost tomu, kdyby si mohl zalézt do pokoje a myslet na Toma. „Copak asi dělá, ten můj andílek? Myslí na mě? A ještě mě pořád hledá, nebo na mě už zapomněl?“ „Hééééééééj! Vy ste ale kretééééééénííííí!“ opět ho ze snění vyrušil otcův otravný křik. „Mno viděls to, Wille?“ drcl do Williama a namířil prst na obrazovku. Booože, nějakej mamlas nedá gól a Billi za to může, bo co?
Billi ale chtěl alespoň trochu udělat otcovi radost, aby nemusel snášet jeho věčný buzerování a mlácení. „Mno jsou, no… Co s tím ale naděláš…“ pípl jakoby nadšeně, ale hrál to skvěle. „Mno nakopu jim prdeeeeeel!“ jekl znova a Billi se opět polekal. Pak se na něj podíval a křikl: „Tak se mi líbíš, hochu. Fočus je lepší, než celej den psát voloviny a fňukat kvůli někomu, kdo je stejně mrtvej…“ A po těchto slovech ho plácl povzbudivě po zádech. Jenže takovou silou, že mu málem vyrazil dech…
William s velkou obtíží zadržoval slzy, které se mu snažily vykutálet z očí. Proč mu tak ubližuje? Proč před ním takhle mluví o jeho mamince? Copak nevidí, jak ho to bolí? Ale ano, vidí. A proto to také dělá. CHCE mu ubližovat! Ale proč je na něj tak moc zlý? Copak ho nemá ani trošičku rád? Teď měl jednu z mála možností si to tady prohlédnout. „Panebože, je to tu jako na zámku. Ale copak ON si takovou nádheru zaslouží? Proč někdo zlý má všechno a ten, kdo se snaží být poslušný, nemá nic?“
Williamův zrak padl na velikou prosklenou skříň. Byly v ní vystavené fotky. Když se podíval lépe… „Vždyť to jsem já! A tohle… To je moje maminka! A tady? Tohle miminko přeci nejsem já! Já jsem tady… Vedle! A tady je maminka s tátou, já a… Panebože! Vždyť já na tu chudinku málem zapomněl! Emillie! Jak jsem tě mohl opustit, sestřičko! Ano! Už si vzpomínám! Otec nás rozdělil, abychom se nemohli vidět! Proto jsem na tebe skoro zapomněl! Oh Bože! Kde jsi? Sestřičko? Neodešla jsi za maminkou, že ne?“
William se hluboce zamyslel. Jak mohl zapomenout na sestru? Ano, byl příliš mladý na to, aby si pomatoval někoho, koho viděl naposledy před tolika lety… Kolik mu mohlo být let? Ano! Jednoho večera, kdy ho otec surově zbil, jí vzal k sobě do pokoje a předčítal jí básničky. A pak? Pak jí už neviděl! Maminka umřela a William z toho žalu zapomněl na svou sestru! Ale ne! Nezapomněl! Otec to chtěl! Ukrýval ji v jiném pokoji a Williama k ní nepouštěl! Neviděl ji, jak vyrůstá a pak jednoho dne utekl do lesa a skoro po pěti letech se sem opět vrátí a tím se mu vrátí i vzpomínky! Ale kde je???
…………
V Loitsche
…………
„Ták, vystupovat, mladá dámo,“ výskl Michael a dal Emillii přednost. Tom, Andy a Migell se nestačili divit tomu, jak jejich stydlivý Míša dokáže být šarmantní. Jen se na sebe uculili a dál pozorovali Michaela, jak Emillii studuje kousek po kousku. Když se Andy dostal k Michaelovi blíže, zašeptal mu do ucha: „Aby ti nevypadly oči, Romeo.“ A poté se přidal zpět ke klukům a ti se rázem rozřehtali na celé kolo. On se nám snad ještě zamiluje! Michael se s Emillii zastavil u Tomova domu. Ohlédl se dozadu a hodil po Tomovi vražedný pohled, protože se mu s klukama pořád uchechtával. Ale byl rád, že se alespoň chvíli směje.
Tom vyndal klíče a odemkl. „Už jsme tady!“ zaječel a za pár vteřin se k nim přiřítila Simone. Zastavila se mezi dveřmi a civěla na Emilii. Byla mu tak podobná. „Ahoj. Já jsem Simone, jsem Tomova maminka… Mno… Nejdřív pojďte všichni dovnitř, bando.“ Tak se všichni nasulcovali na velkou sedačku v obýváku. Jinam by se ani nevešli. Všichni byli zticha. Emillie se pomalu rozhlížela po pokoji a pak jí do oka padla fotka, která ležela na sedačce vedle ní. Byl na ní její bratr, jak se s Tomem objímá.
Emillie se šťastně usmála. Vypadali tak zamilovaně. Uchopila ten malý kousek papíru a podala jej Tomovi. Ten se na fotku podíval a pak se s pláčem stulil do její náruče. „No, tak… Tome… Neplakej, to… bude to dobrý, uvidíš…“ Emillie se ho snažila alespoň trochu uklidnit, ale bez výsledku. Když Simone zaslechla pláč svého syna, rozběhla se do obýváku a vzala Toma do náruče. Kývla na Emillii a kluky a ti odešli do kuchyně. Andreas, který se v domě vyznal nejlépe, otevřel skříňku a vyndal sklenici. Pak do ní nalil studenou vodu z lednice a šel jí dát Tomovi.
Když dorazil do obýváku, Tom na něj upřel svoje uplakané čokoládové oči a poté, co si sklenici přisvojil, chytl Andrease za ruku a ten jej na důkaz přátelství stiskl. „My tě v tom nenecháme samotného, Tome. Najdeme ho, neboj.“ Tom si setřel slzy a špitl: „Děkuju. Děkuju vám všem.“ „Nemáš zač,“ usmál se Andy a opustil obývák. Tom se s námahou zvedl z máminy náruče a posadil se. Napil se studené vody a pak mámu vděčně objal. „Mám tě rád, mami. Mám tě moc rád.“
……….
(v Berlíně)
…………
William si oddechl. Konečně ten nudnej zápas skončil. Tátův oblíbenej tým prohrál, a tak měl zase jednou „dobrou náladu“. A na kom jiným si vylít svůj vztek, než na svém synovi. Hned na něj začal řvát, jak je neschopnej, a všechny ty nadávky, který poslouchal předtím, než utekl. „Vypadni do pokoje a drž tam hubu!“ zařval a William okamžitě uposlechl. Aspoň nemusí být v jedné místnosti s tím… Netvorem…
Svojí mysl opět plně upjal na Toma. „Tomi… Tomi, prosím… Zachraň mě prosím… Vím… Můžu si za to sám… Neměl jsem být tak ustrašený, neměl jsem tě opouštět… Ale pochop, lásko… Bylo toho na mě strašně moc. Vím, že jsem sobec… Ublížil jsem ti a už si nezasloužím tvojí lásku…“ Billi se díval z okna a plakal. Nechal svoje slzy tiše kanout po bílých tvářích a nechal v sobě proplouvat nenávist k sobě samému. Myslel si o sobě, že je sobec, že každýmu ubližuje, ale už si neuvědomoval, co druhým dával. To přehlížel…
……….
(v Loitsche)
………..
Tom se pořád tulil v matčině náruči, a tiše vzlykal. „Mami… Já… nikdy jsem si ani nedokázal představit, jak… jak je to krásný, když se do někoho zamiluju. Všechno mi připadalo tak krásný, když jsme byli spolu. Připadal jsem si jako v nádherném snu. Ale asi to byl sen…“ Simone si Toma k sobě ještě víc přitiskla a dala mu pusu na čelo. „Tome, já vím, jaké to je. Taky jsem byla zamilovaná. Do tvého otce. Ale pak… Přišel den, kdy moje city dočista vyprchaly a on úplně odešel z mého života. Zatím jsem se do nikoho jinýho nedokázala zamilovat. Možná jsi na tom stejně. Moc si přeji, aby se k nám vrátil. Nemuseli byste být bratři. To by vám asi moc nesvědčilo. Jestli ho doopravdy miluješ a on tebe, určitě si k sobě najdete cestu.“
autor: Jitááááááááá
ty woe fotbal?? nechápu! já čumím na formuli, to je jiné kafíčko :D:D
Jitule :)) tohle byl moc hezký dílek, tedy až na to, jaxe pořezal x(( líbí se mi Simon, super mamča :DDD
krásnej dílek!!!!! jako všechny rychle další už se nemůžu dočkat
Ať toho malinkatyho chudačka Tom zacharání
Simone je fakt tolerantní!!! Chudák Bill čučel na fotbal….ale já mám fotbal i celkem ráda teda když sem na stadionu v televizi to nemá cenu, to je blbý…xDDD jinak je tohle úžesnej dílek!!!
tak to Billíkovi nezávidím, já jsem vlastně neviděla ani jeden celej zápas, fotbalu nerozumím a je mi ukradenej:D ale chudinečky obaa:'( je to nádhernej dílek, Jíťo:)
jeee… už aby Tom našel Billa a zachránil ho!.. a Michal bude s Emillie:)