autor: Lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Tom)
Takhle jsem to nechtěl. Měla to být krásná noc. My dva. Spolu. Po dalším dlouhém a skoro až nudném dni. Nic ke mně necítí. Měl bych na něj přestat tlačit. Nemá to cenu. Kdyby v něm byl jenom záchvěv lásky, určitě by se takhle nechoval. Nemůžu si jeho city jen tak vynutit. Nemám šanci. A vlastně, on má pravdu. Je to zakázané.
,,Dobrou, Bille.“ Otočil jsem se a vyrazil jsem ke dveřím. Na okamžik jsem se u nich zastavil a čekal jsem. Snad odpověď? Byl jsem naivní.
………
Zvonění budíku mě donutilo otevřít oči. Ráno mě zastihlo až neslušně brzo po tom, co se mi podařilo usnout. Celé tělo mě bolelo. Nechtělo se mi vstávat, ale musel jsem. Vyhrabal jsem se z postele a zamířil do koupelny. Trenky jsem nechal spadnout na zem a vlezl jsem si pod proud příjemně teplé vody. Opřel jsem se o ledové kachličky a na chvilku jsem opět zavřel dosud ztěžklá víčka. Nespal jsem déle jak tři nebo čtyři hodiny. Podařilo se mi usnout až kolem šestý a díky Bohu za to. Ležel jsem v posteli a nevěděl jsem, jak si lehnout, abych neměl potřebu se pořád převracet. Když jsem se přikryl, bylo mi vedro. Když jsem ze sebe deku skopnul, byla mi zima. Když jsem si lehl na záda, nevyhovovalo mi to. Když jsem se převrátil na bok, nevěděl jsem co s rukama. Když jsem si lehl na břicho, všechno mě všude tlačilo. Šílel jsem z toho. Ani nevím, kdy se mi konečně podařilo zabrat. Měl jsem toho dost a ta včerejší noc mi to nijak neusnadnila. Néé… Já už na to nechci myslet.
Vylezl jsem ze sprchového koutu a kolem boků jsem si omotal huňatý hotelový ručník. Narychlo jsem si vyčistil zuby a dredy stáhnul gumičkou. Všechny hygienický potřeby jsem naházel do tašky a spolu s ní jsem se vydal zpět k posteli. Ze skříně jsem vyndal svůj kufr a otevřený ho položil na postel. Nikdy jsem sebou kufry nevozil, ale Bill odmítal být jediný za idiota, tak mi taky jeden pořídil a já ho používal jen s úcty k němu. Naskládal jsem do něj všechny svoje věci. Venku jsem si nechal jen džínsy, triko a kšiltku. Zrovna jsem se snažil kufr zapnout, když někdo zaklepal na dveře. Čekal jsem Georga, Gustava, Davida…Vlastně kohokoli, ale ne Billa. Když jsem dveře otevřel, snažil se usmát se. Poznal jsem na něm, že se taky moc nevyspal. Tyhle nedostatky se mu nikdy nepodařilo zakrýt ničím. Ani tunou make-upu. Na tohle prostě neměl.
,,Ahoj.“
,,Čau.“ Odpověděl jsem na jeho strohé pozdravení. Skousával si spodní ret. To dělal, když byl nervózní.
,,Chceš něco? Nemám čas.“ Pronesl jsem bez zájmu. On mi jen podal nějaké oblečení. Vlastě moje oblečení.
,,Díky.“ Už jsem chtěl dveře zavřít, ale zastavil mě jeho hlas.
,,Počkej Tome.“
,,No?“
,,Přijdeš na snídani?“ Na tohle se zeptat nechtěl. Věděl jsem to, ale jak chtěl.
,,Samozřejmě. Zatím.“ Zamával jsem mu vlastním trikem a kopnul jsem do dveří. S hlasitým bouchnutím se zavřely a oddělily mě tak od Billova těla. Věci co mi přinesl jsem ještě nějak naměstnal do kufru. Pak jsem ho sundal z postele na zem a klek si na něj, aby se mi podařilo konečně pohnout zipy. Natáhl jsem na sebe čisté věci a ručník jsem hodil do koše na špinavé prádlo. Kufr jsem nechal jen tak ležet a ze stolku sebral klíče od pokoje. Vyrazil jsem chodbou pryč.
Po cestě jsem narazil ještě na Georga. Zrovna taky vycházel ze svýho pokoje a chystal se do jídelny.
,,Čest.“ Plácnul mě po rameni. Jen jsem kývnul a zívnul si.
,,Kde máš Billa?“ Rozhlédl se Geo. ,,Vždycky chodíte spolu.“
,,Šel napřed. Trvalo mi to.“ Prohodil jsem jakoby nic.
,,Zvláštní. Bejvá to naopak.“ Zasmál se. Záviděl jsem mu tu jeho bezstarostnost. Nikdy jsem ho neviděl vztekat se. On byl rozenej kliďas. Až mě to někdy štvalo.
Zbytek cesty jsme překonali více méně bez mluvení. Geo se akorát zmínil o krásným počasí a lásce k brzkému jaru. Já jen přikyvoval. Neměl jsem sílu ani přemýšlet. Klidně bych si znovu lehnul. Prospal bych i celý týden, jen kdybych mohl. Když jsme došli ke stolu, seděl tam jen Gustav.
,,Bill tu není?“ Optal jsem se.
,,Ne. Myslel jsem, že přijde s vámi.“ Zamračil se Gustav a složil noviny, které si doteď četl.
,,Zvláštní. Říkal jsi, že jde napřed.“ Otočil se na mě Georg a posadil se. Jen jsem pokrčil rameny a zabral své místo. Nalil jsem si džus a vzal si suchou housku. Naplácal jsem na ni cosi podobného Nutelle a hladově jsem se do ní zakousl. Ten materiál, co jsem použil navrch housky, mi vůbec nechutnal, ale byl jsem moc líný na to, abych si vzal něco jiného. Přežvykoval jsem kousky toho humusu a přitom si povídal s klukama. Gustav i Georg už měli plány na to naše volno. Georg letěl s rodinou k moři a Gustav jel s rodinou lyžovat. Myslím, že se zmínil o Rakousku, ale nějak mi to uniklo. Když přišla řeč na mě a na Billa, oba nejspíš čekali, že opět vyrazíme na Maledivy, ale nic takového. Vysvětlil jsem jim, že bychom si chtěli dát pauzu od všeho. Prostě celý to volno jen tak proležet a projíst. Gustav to označil za ztrátu času. On rád sportoval, což se o mě, Billovi a Geovi říct nedalo. Právě Georg náš nápad naopak pochválil, ale Gustav si stál tvrdě za svým. Náš rozhovor mě skvěle probral. Probrali jsme sport, školu, kapelu i vztahy. Prostě všechno to, co nás napadlo. Pak jsme se dokonce hádali, kde dělají nejlepší pizzu. Bylo to skvělý ráno. Seděli jsme tam nejmíň hodinu, ale mě to tak ani nepřipadalo. Když jsem ucítil čísi ruku na svém rameni, trhnul jsem sebou.
,,Ahoj, Bille.“ Pronesl Gustav s Georgem současně.
,,Ahoj.“ Zazubil se bráška a sundal svou dlaň z mého těla.
,,Kde jsi byl? Snídani nevynecháváš.“ Zjišťoval Gustav a nalíval si další hrnek kafe.
,,Balil jsem. Nestihl bych to.“ Zalhal a pak se podíval na mě. ,,Měli bychom jít, Tome. Auto už čeká.“
Vstal jsem od stolu a oba jsme se rozloučili s klukama. Pak jsme oba vyrazili pryč. Bill šel vedle mě, ale nic neříkal. Rozhodl jsem se dělat jakoby nic. Jakoby se mezi námi nikdy nic nestalo. Byla to blbost. Já ho miloval. Stále jsem ho miloval, ale on to odmítal. Nechtěl jsem se už trápit. Zvládnu to. Nějak zapomenu na to, že je pro mě něčím víc.
,,Kde máš věci?“ Zeptal jsem se, když jsem odemykal svůj pokoj.
,,Už v autě. Čekali jsme na tebe, ale nešel jsi. Tak jsem se pro tebe vrátil.“
,,Neřekl jsi mi v kolik mám čekat.“
,,Aha… Tak promiň. Nechceš něco vzít?“ Zeptal se a nahlížel mi přes rameno do pokoje.
,,Máš jenom jeden kufr?“ Vyvalil oči, jakoby tomu snad nechtěl uvěřit.
,,Stačí.“
,,Jak komu.“ Zaprotestoval a zavřel dveře. Táhl jsem kufr dolů po schodech. Nechtělo se mi čekat na výtah. Bill hopsal za mnou. ,,Máš ty klíče od pokoje?“ Zastavil jsem se v půli kroku. Bill do mě vrazil a málem mě shodil.
,,Jo. Jasně.“ Zamával mi klíči před očima a předběhl mě. Dole v hale vrátil klíče recepční a já předal svůj kufr řidiči, který ho nacpal do auta. Posadil jsem se vedle Billa na zadní sedadlo a hlavu jsem si opřel o okýnko. Ani ne pět minut po tom co jsme vyjeli jsem znovu usnul. Nebránil jsem se tomu. Byl jsem rád. Cesta mi alespoň rychle uteče.
Probudil mě Billův hlas. Trochu se mnou třásl a snažil se mi odepnout bezpečností pás.
,,Tomi? Vstávej. Benzínka. Záchod. Jídlo.“ Šeptal Bill a dál se mnou cloumal.
,,Dyť už lezu.“ Zakňučel jsem a narovnal jsem svůj pokřivený krk. Bolela mě celá záda. Otevřel jsem dveře a do nosu mě ihned uhodil silný zápach benzínu a nafty. Zhnuseně jsem si odplivl a vylezl. Měl jsem úplně dřevěné nohy. Skoro jakoby ani nebyly moje. Udělal jsem pár nejistých kroků a očima vyhledal Billa.
,,Záchody jsou vevnitř?“
,,Jasně. Jdeš taky?“
,,Určitě. Máš nějaký peníze? Mám hlad.“
Bill sundal z ramene svojí příruční tašku a vyndal z ní peněženku. ,,Jo. Něco tu bude. Pak ti něco koupím.“ Odpověděl mi a táhnul mě k pojízdným dveřím. Když jsem viděl regály plné různým sladkých tyčinek, lízátek, bonbonů a baget, měl jsem co dělat, abych nezačal slintat. Po té odporné housce k snídani bylo tohle jako příjemné vysvobození. Uviděl jsem našeho řidiče, jak sedí u pultu a pije kávu. Zamával jsem na něj a razil si k němu cestu.
,,Jak dlouho tady budeme?“ Zeptal jsem se.
,,Jestli vám to nevadí, tak kolem půl hodinky. Už jsem dneska něco měl a nutně potřebuju voraz.“
,,Nemáme s tím problém. Fajn.“ Kývnul jsem a konečně vyrazil za Billem na WC. Už odcházel, když jsem otevíral dveře. Zachytil jsem jen jeho uhýbavý pohled, než zmizel mezi plnými regály. Záchody tu smrděly jak nevím co. Zvedal se mi z toho žaludek, a proto jsem se snažil pospíšit si. Když jsem odtamtud utíkal, málem jsem se přerazil o koště, které leželo napříč chodbou. Zanadával jsem na neschopný personál a konečně otevřel dveře vedoucí ven, z tohohle pekla.
autor: Lostmickey
noooo….sem moc zvedava na dalsi dilek:-))vypada to slibne…doufam,ze se bill umoudří
suppeeeer 🙂 rychle dáál
*neví co říct* úplně nedočkává na další díl 🙂
muheh. nemám ráda benzínky =oD
skvělej díl =o)
Cool 🙂
chudak…. nemam rada wc na benzinkach
haha… miluji benzínky… mám na ně úchylku :)) na WC z vysoka kašlu :DD to se to pěkně zamotává :)) napučené dvojčátka… to bude asi na dýl :)) a mají před sebou krásné volníčkooo… snad ho celé neprotrucují :DD chi chi… next Stück, bitte :DD
Jo tak benzinky taky nemusím 😀 Ale jak které… mám ráda ty, kde jsou celkově odpočívadla a mají tam houpačky O:-) … a některé benzínky mají cool záchdy… upřímně, tohle je jediné zpestření dlouhé cesty, takže je to jediná zábava hodnotit si benzínky a já ujíždím na wc, takže… 😀
No tak to bude na dlouho, než se Tom zmátoří 😀 Už i košťata ho napadají ze zálohy… beztak tam bylo schválně, aby ho namíchlo… potvora 😀
Hej, ty díly by mohly být klidně delší O:-) Jsme náruživej čtenář 😉 Ale opravdu mě to bere, jsme zvědavá, co vykutí příště… třeba na Toma spadne piáno z prvního patra. Ne, to je v pohodě, už mlčim 😀
,,Bill sundal z ramene svojí příruční tašku" nebude to sis kabelka??? xDxD
jinak moc kvasna povidka
já benzinky miluju!!! Hlavně když na nich zastavíme v noci…..to je uplně boží….no já celkově miluju cestování přes noc…vždycky sem vzhůru a čučim do tmy..a když přijde den a sme ještě na cestě tak to zalomim……jinak tohle je super povídka!!!
tak jo, byla to kabelka, ale zní to divne…:D příruční taška to je taký výmluvný 😀