autor: Lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Bill)
Čekal jsem opřený o stěnu vedle dveří, vedoucích na záchody. Koupil jsem Tomovi něco k jídlu a moje rameno právě umíralo pod tíhnou příruční tašky. Když jsem zaslechl Tomův rozzlobený hlas jak nadává na něco, co mu zjevně stálo v cestě, odlepil jsem se od zdi a kousek poodstoupil. Jen taktak jsem uhnul před letícími dveřmi. Tom vyklouzl ven a dveře silně přibouchl.
,,Odporný.“ Zasyčel a stále si držel mikinu přes rty a nos. Zamířil rovnou pryč. Mikinu pustil teprve když vylezl ven. Nadechl se a otočil se na mě.
,,Jdeš taky do auta?“
,,Asi jo.“ Kývnul jsem a vyrazil za ním. Lezl do auta přes dveře na mé straně a omylem se přitom praštil do hlavy. Chytl se za čelo a lehl si přes svou i mou sedačku.
,,Au! Kurva!“ Nadával a přitom jednou rukou mlátil do vlastní nohy, jak se snažil nějak ventilovat všechnu tu bolest. Natlačil jsem se do auta za ním a zabouchl za námi, abych sem dál nepouštěl ten štiplavý zápach, který byl na benzínkách běžný. Hodil jsem svojí tašku na zadní okýnko a pomohl Tomovi posadit se. Slzely mu oči.
,,To bolíííí…“ Sténal a snažil se všelijak zbavit bolesti.
,,Ukaž.“ Odstrčil jsem jeho dlaň. ,,To bude dobrý.“ Zkoumavě jsem si prohlížel jeho hlavu.
,,Mám hlad.“ Najednou mu už nic nebylo. Usmíval se a natahoval ruce po mojí tašce. Byl jsem ale rychlejší. Tašku jsem stáhnul na svůj klín a pevně ji přidržoval rukama. ,,Simulante. Nic nedostaneš.“ Vyplázl jsem na něj jazyk a dělal uraženého. Tom si mě chvilku prohlížel a pak začal prosit.
,,Prosííííííím. Bilííí… Já mám hlááád.“
Bylo to zvláštní. Já i on. Oba jsme se snažili chovat jako normálně. Jako dva bratři. Ale stále mezi námi bylo jakési napětí. Už jsme to prostě nedokázali. Ani jeden z nás se už nedokázal chovat, jako obyčejný sourozenec. Bylo mi jako kdybych stál sám na kraji propasti, byla mi neuvěřitelná zima a jen pár kroků ode mě by stál Tom. On by ovšem nestál na žádném Bohem zapomenutém místě jako já, ale uprostřed rozkvetlé louky. Všude kolem něj by byl život. Teplo. Je to zvláštní jak pár společných nocí dokáže změnit vnímání jeden druhého. Něco jakoby nad námi viselo. Nevěděl jsem, jestli cítí to samé, ale pokud ano, mohl bych mu do toho pomoc. Pomohl bych tím i sobě.
Zasekl jsem se a jen jsem na něj tiše zíral. On si mého pohledu všiml a opětoval mi ho se stejnou razancí.
,,Proč to děláš? K čemu ti to je?“ Zeptal se po chvíli naprostého ticha, které rušily jen naše přerývavé dechy.
,,Já to bez tebe nezvládnu. Nedokážu dělat, jakože nic. Prostě už něco bylo a já už jsem si zvykl na to, že tě prostě můžu políbit. Že ti můžu říct miláčku a já nevím co všechno…“
,,Dost, Billy.“ Zasekl mě Tom. ,,Nemá to cenu. Klidně mě líbej a dělej si co chceš, ale ubližuješ mi! Sám si řekl, že je to špatné, ale teď mi zase říkáš, že bez toho nemůžeš vydržet. Nechápu tě. Protiřečíš si.“ Kroutil svou dredatou hlavou bráška.
,,Tobě to taky chybí, viď?“ Naklonil jsem hlavu na stranu.
,,Myslíš, že mi to taky chybí? Že to moc dlouho nevydržím, protože tě miluji, strašně moc tě chci a sám sebe připravuji o možnost být s tebou?“
Skoro neznatelně jsem kývnul.
,,Jenomže se mýlíš, Billy. Máš pravdu, že mi to chybí. Už dnes ráno mi chyběl jeden z těch tvých čerstvým polibků, to je pravda, ale já nechci být jen tvá…Hračka.“
,,Nejsi má hračka. Vždyť to víš. Chceš to stejně jako já.“ Zašeptal jsem a naklonil se k němu. On se opřel o okénko a nechal mě, abych se uvelebil mezi jeho stehny. Překvapilo mě to. Znejistěl jsem, ale potřeboval jsem to. Alespoň jedna hloupá pusa. Jeden letmý dotek. Zase jsem cítil vůni jeho těla, jel lehce doladěnou šetrnými prostředky ke koupání. Byl stejný jako já. Měl velice jemnou kůži. Hodně toho nesnesl. Jako malí jsme směli používat jen asi dva sprchové gely a k tomu ještě speciální z lékárny. I teď jsme měli jen několik vymezených možností. I přesto voněl přímo božsky. Tak smyslně.
,,Tak to udělej. Polib mě.“ Řekl jen tak jakoby nic. Jednou rukou jsem se mu dostal pod triko a prsty přejížděl přes jeho nádherné bříško. On mi stále jen koukal do očí. Nic nedělal, ale ve mně se zase všechno vařilo. Možná bych byl radši, kdyby mě zastavil a vynadal by mi, ale on se ani nehnul. Jediný záchvěv. Nic.
,,Nic to s tebou nedělá? Já s tebou nic nedělám?“ Vyvalil jsem na něj oči a on se jen pousmál.
,,Nechci to s tebou dělat, když vím, že to děláš jen proto, aby sis udělal dobře.“
,,A proč to děláš ty?“
,,Dělal.“ Opravil mě.
,,Tak proč si to dělal ty?“
,,Na tom už nezáleží. Myslím že včera to stačilo.“
,,Mně ne. Chci tě.“
,,Nechceš mě. Chceš prostě jenom sex. To je celý, Bille.“ Šeptal. Nebo se o to alespoň pokoušel.
,,Dáš mi to?“
,,Vezmi si co chceš…“
Chtěl ještě něco říct, ale nedovolil jsem mu to. Jeho ústa jsem zaplnil svým chtivým jazykem a plně jsem na něj dolehl. Vydal jakési vyheknutí a jeho ruce mě chytly za boky. Pousmál jsem se a dál se věnoval jeho rtům. On jen klidně spolupracoval a dlaněmi masíroval můj zadek. To dělal vždy před tím, když se chystal se se mnou vyspat. Bylo mi jasné, že teď mě nic podobného nečeká, ale byl jsem s ním a to bylo důležité. Snažil jsem se mu sundat triko, ale zasekl mě. Překvapivě.
,,Řekl jsi, ať si to vezmu. Tak mě nech!“ Zasyčel jsem protivně.
,,Alespoň zamkni.“ Zaprotestoval a odstrčil mě od sebe. Naklonil jsem se k sedadlu řidiče a zmáčknul jsem jedno z těch všelijakých tlačítek, na kterých byl klíček. Něco cvaklo a Tom zkusil otevřít dveře, o které byl doteď opřený.
,,Dobrý?“ Otočil jsem se na něj. Cítil jsem, jak mě touhou pálí oči. Celý můj klín byl napnutý. Tom kývnul a já se vrátil k němu. Tentokrát jsem se položil já a on nalehl na mě. Nebyl vášnivý jako předtím. Dělal to spíš proto, že viděl, že potřebuji uvolnit. Když jsme se opět líbali, otevřel jsem na moment oči a s překvapením jsem zjistil, že on se na mě také dívá. Nikdy to nedělal. Vždycky si tohle vychutnával. Odstrčil jsem ho od sebe.
,,Nedělej to, když nechceš.“ Zasyčel jsem a posadil jsem se. Jemu jen zacukaly koutky a také se posadil. ,,Jak můžeš být tak chladný?“ Zamračil jsem se.
,,A jak ty? Spát se mnou bez lásky…“ Odfrknul si.
,,Nemá to cenu.“ Vydechl jsem a opět odemknul, aby si řidič něco nemyslel. Vyhrabal jsem ze své tašky několik čokoládových tyčinek a jedny gumové bonbóny, které jsem mu předtím koupil. Hodil jsem mu je do klína a tašku jsem vrátil zpátky na zadní okénko. Zavrtal jsem se do sedačky a zapnul si bezpečností pás.
,,Dík.“ Zahuhlal Tom s pusou nacpanou k prasknutí.
,,Máš za co.“ Procedil jsem mezi zuby a dál jsem tupě zíral do sedačky.
Ano. Uměl mě vydráždit. Proč mi to dělá? Cožpak neví, jak moc mě to bolí? Já jsem přeci nechtěl, aby to takhle dopadlo. Zavinil jsem si to sám a moc dobře jsem to věděl. Nechtěl jsem ani pomyslet, jaký jsem teď musel v jeho očích být. Já mu přeci nechci ublížit. On mně také ne, tak proč to děláme? Copak není lehčí být spolu za dobře? Proč potřebuje, abych mu říkal Miluji tě? Co to změní? Já mám strach. Nevím, co dělat. To on mě naplňuje. To jen díky němu má cenu žít…
,,Tak vyrážíme.“ Hlas našeho řidiče mě vytrhl z myšlenek. Dosedl na své sedadlo a nastartoval. ,,Za chvíli jste doma. Zbytek cesty je většinou po dálnici, takže to budeme mít rychle za sebou.“ Dodal ještě a já i Tom jsme jen přikývli .
……….
Tom mi pomohl vyndat poslední zavazadlo z kufru auta, které během několika vteřin zmizelo za zatáčkou. Zatímco bráška měl jen jeden kufr, já měl rovnou tři a k tomu ještě dvě velké cestovní tašky, plus tu jednu příruční. Právě v té jsem začal hledat klíče. Když se mi podařilo objemný svazek vyhrabat, Tom otevřel branku a nakopal všechny kufry a tašky na trávník. Vešel jsem za ním a pomohl mu dostat kufry před dveře. Oba jsme byli totálně zpocení, když se nám to konečně podařilo. Odemknul jsem dveře a vstoupil. Hned za mnou se cpal Tom, který okamžitě zamířil k lednici. Ani jsem nestihl rozsvítit a on už seděl u stolu s pořádnou dávkou jídla. ,,A kdo mi jako pomůže se všemi těmi věcmi?“ Zasmál jsem se jeho nenažranosti.
,,Nech to venku. Nikdo to nevezme a kdyby jo, koupím ti nový.“ Mávnul rukou Tom. Jen jsem zakroutil hlavou, ale nechal jsem to být a přisedl si k němu. Strčil mi pod nos nějaké chlebíčky, co nám tu nechala asi mamka a já si s chutí vzal. Při tom trucování v autě mi docela vyhládlo. Po chvilce jsem se cpal stejně jako on. My jsme nejedli. My jsme žrali. Tomovi i mě chutnalo.
,,Co budeme dělat?“ Zeptal se Tomi a vzal si další kousek.
,,Já bych věděl.“ Už zase na mě šly hříšné myšlenky. Ale abych řekl pravdu, v tom autě jsem si něco uvědomil. Přiznal jsem si něco, co jsem nechtěl. Ale takhle to dál nejde. I kdybychom chtěli, nikdy to nebude jako dřív. A já to tak ani nechci…
autor: Lostmickey
doufam ze si konečně ctěnej bill přiznal to,že toma vlastně taky miluje..a jestli ne,tak se naštvu!!!:-))),ach jo,sorry,nechala sem se unýst…co jinyho říct než to,že se neskutečně těším na další dílek?fakt suprově píšeš,smekám:-)
no omg že by billdunQovi došlo že ho miluje?no snad jo xD
mmm že by si Billí uvědomil že ho miluje?? xD doufááááááááááááááááááám!!
uuuuuzasna ffka!!!skvele pises:-)
,,My jsme žrali" taky hezka fraze i kdyz myslim ze v pripade naseho maleho anorektika.. nno to jejedno
jinak to je uzasna ffka doufam ze bude brzo dalsi 🙂
nenažranci 😀
:-D..no ještě aby si Bill yslel že jsou spoutáni jen bratrskou láskou
Jsem tak přecpaná a přepitá, že se mi chce všechno vyhodit ven (nechtěla jsme psát, že se mi chce blejt :-D) a ty píšeš o jídle… uf 😀
Tak jsem zvědavá, co to Billík zase vykoumal 😀
jo tuhle povídku mám ráda….je taková jak to říct…je něčím zvláštní…..
jááj, další super díl ^^…děj je, hezky napsaný to taky…nemám co dodat…jsi talent :)…tak dáál 😛
Sauriel: naprostý souhlas… velmi zvláštní x)))