PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 9.

autor: ZoE
betaread: Janule
(Jsi-li TWINCESTNÍ fans z ČR, potom se tahle povídka týká i TEBE, jsi její součástí :DD )

„Tak na flek… aháá.“
„J-jo, co sis myslel?“ plácne mě Bill po ruce, aby osvobodil svou bradu.
„Já? Níííc, jen se dívám na tvůj flek, co máš na sukýnce. Ale zepředu!“
„Je – ježiši co to tam mám??“ zakoulí Bill překvapeně očičky.
„Zatím nic, ale to se může rychle změnit!“ ďábelsky podotknu.
„Si nemyslim…“ stydlivě špitne Billda.
* ° * ° *
Jen se usměji a otočím hlavu zpátky na puzzle. Bill stojí krůček za mnou. Natáhnu ruce za sebe, vyhledám Billův zadeček a přitáhnu si jej. Nebrání se. Své tělo jemně přimáčkne na má záda, obejme mě a přímo pod mou bradou si spojí ruce. Hlavu mi položí na pravé rameno a spokojeně odfrkuje. Jen tak stojíme, pomalu se houpeme doprava, doleva a společně se zaujetím zíráme na magické puzzle. Kouzlo tohoto okamžiku prostupuje námi oběma. Po celý život k sobě máme velmi blízko, tak blízko, jak je to jen možné. Milujeme se a potřebujeme, věříme si a pomáháme, společně blbneme i si užíváme vše, co nám život nabízí. Ale jen v rámci sourozeneckého vztahu. Není v tom jiná láska, postranní úmysly nebo chtíč. Možná bych teď měl říct… nebyla… Nebyla v tom jiná láska ani chtíč. Ale skládačka z puzzle tomu dala úplně nový rozměr. Nikdy dřív mě nenapadlo se Billa dotknout, brát ho jinak, než jen jako své dvojče. Nebo dokonce v něm vidět objekt mé sexuální touhy. Jaká to zvrácenost, bych si pomyslel. Je to přece můj malý bráška, o kterého se starám. Ale zrovna teď jej držím za prdelku schovanou jen v sukýnce, konečky prstů se lehce dotýkám jeho horké kůže na úpatí zadečku a nepřeji si nic jiného, než aby mi dovolil jej laskat. Byl bych něžný, neublížil bych mu. Jak mám tuhle myšlenku vyslovit nahlas, abych jej nevyděsil? Aby se ode mne neodtáhl? A já už bych pak necítil teplo, sálající z jeho křehkého těla, hebkou kůži i dráždivou vůni jeho pokožky… Ale co Bill? Cítí to samé? Udělal s ním ten obrázek to samé co se mnou? Nebo je to pro něj prostě jen obrázek? Byl v šoku stejně jako já, ale teď? Co asi cítí teď?
„Bille…?“ tiše jej oslovím. „Anooo??“ tlumeně vydechne.
„Chtěl bych tě políbit… ale nevím… nevím, jestli smím…“ provinile sklápím hlavu. Silně k sobě tisknu víčka a čekám na vyděšenou a odmítavou reakci mého brášky, který se svou hladkou tváří lehce otírá o můj krk. Začínám být opět vzrušený.
Ach ne, mé obavy se naplnily! Přesně to jsem nechtěl! Stáhl se! Jeho objetí povolilo… už se ke mně nelísá! Smutně vydechnu… v duchu si to vyčítám. Kdybych se na nic nezeptal, mohl jsem být ještě chvíli v jeho blízkosti!
„Tomi…“ rozpačitě se kousne do rtu, a přitom si mě natáčí čelem k sobě. „Ani ses mě nezeptal, jestli…“ lehce se usmívá a jeho neposedné čokoládové plamínky hoří zvědavostí.
„Jestli co, Billi?“ vychrlím. Co mají znamenat ty otazníky v jeho očích?
„Je… jestli s tebou chci chodit!“ téměř neslyšně dopoví a evidentně je z čekání na odpověď celý nesvůj. Tváří se vyplašeně jako já před chvílí.
„Čteš mi myšlenky, miláčku. Zrovna jsem se tě chtěl zeptat!“ pohotově zareaguji.
„Vážně?“ překvapeně Bill vydechne a začíná se krásně usmívat.
„Vážně!“ přesvědčivě kývnu hlavou a tvářím se neutrálně, ale uvnitř řvu smíchy. Bill snad není ani z této planety. Je tak nádherně infantilní. Za to ho miluju ze všech lidí na světě nejvíc. Je křehký jako sněhová vločka, čistý jako slza ranní rosy, třpytící se v drobné pavučince, naivní jako dvanáctiletá lolitka, citlivý jako nejtenčí struna mandolíny, nespoutaný jako luna, plující nekonečnou nocí, divoký jako mořský příboj, krásný jako svítání, smyslný jako dravá šelma a nedotknutelný jako sám Bůh. Už na nic nečekám a dlouze a vášnivě jej políbím.
„Chceš,“ mlask, „se mnou,“ mlask, „chodit,“ mlask, „miláčku,“ mlask mlask mlask? Billovi se najednou úplně rozjasní očička. Asi třikrát si vesele poskočí, zatleská si packama a pak mě pevně obejme jako klíšťátko a piští: „Ano, Tomííí… ano ano ano ano ano anooooooooo!!!“ mlask mlask mlask mlask mlasky mláááááááááásk… Myslím, že nikdo nečekal jinou reakci, že?
„Přesně jako z poradny!“ uspokojeně vydechne Bill.
„Co? Z jaké poradny?“ řeknu trochu překvapeně.
„Ty jsi tak nevzdělaný, Tome!“ pronese Bill vyčítavým hláskem. „Přece z Brava! Všechno to mám nastudované.“ Hrdě zahlásí a packama si mě k sobě silně přitiskne. „Je tam super poradna. Se tim jako řídim, víš. Láska, sex a něžnosti, nejsou žádné hlouposti nebo Tenkrát poprvé! No a taky podruhé a potřetí… Takže pokud o mě nemáš jako vážný zájem, jakože mě miluješ a chceš si mě vzít, tak pro mě nejsi ten pravý, chápeš?“ zasvěceně zamudruje.
„A jo ták…“ ušklíbnu se a podrbu se na hlavě. Tak ono to studuje Bravo? Nikdo mně nedokáže tak rychle sebrat pevnou půdu pod nohama, jako právě to úžasné stvoření, které v lůně matčině dostalo do vínku sice více krásy, zato objemnější podíl šedé kůry mozkové jsem do vínku dostal já.
„To si piš, kotě, že mám o tebe vážný zájem, dokonce velmi vážný, miluju tě už osmnáct let a vezmu si tě…“
autor: ZoE

26 thoughts on “PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 9.

  1. Miláčci :DD hlavně mi neumírejte x))) ještě mám pro vás pár dílů připravených xDDD takže se držte židliček, ať sebou pořád nemlátíte o zem :)) moc moc moc vám všem děkuji za reakce a za to, že si vždy znova a znova rozlikáváte další díly této povídky xDDD stejně jako vy, je tato povídka můj miláček :DD a soryy všem, kteří doufají, že díly budou delší. Nebudou x((( ani má vtipná chorá hlavička není bezedná :)) tak se na mě za to nezlobte, snad vám to Tom a Bill v tého povídke vynahradí xDDD

  2. xD oh boze…zajimavy,sice trosku nerealny,pze takhle by se ti dva stopro nechovali,ale to byl asi tvuj zamer;)jo,takovy oddechovy,nemusi se o tom premyslet…fajn povidka:)

  3. Coooooooo??? PÁR?? JAK PÁÁÁÁR!!!! Mušííí býýýt ještě hoooooooooooooooooooooooooooooodně hodně hodně hodně dííííleškůůůůůů!!!! ((= Wůbec mi newadí, že jsou dílešky krátký!! ((= Ae mušííí jich býýt hooodně hoooodně hoooooooooooooooooooodně moc moc mooooc!!!! ((= a prooooooč???? Protože je to kwááášný kwááášnýýýý kwááášnýýýý!!!!!! ((=

  4. po pozreti epizody 36 a precitani tohto dielu sa uz Bill pravy hodi na tohto Billa …..xDDD ale je to zlateeee….xD

    a " ještě mám pro vás pár dílů připravených"…. nemyslis vazne?!:D par ???? 😀 tych bude musiet byt este minimalne 100, ako telenovela!! 😀

  5. hej, málem jsem umřela, když jsem uviděla ten dvojčecí obrázek a nad ním Puzzle…..:Dnečekala jsem, že že tu bude další dílek tak brzo,…pochvala:)

  6. xD já už chčiju smíchy xD mlasky mlásk xD xD uhh no…asi se musím něco přiučit, od Billa, když to má tak nastudovaný xD

  7. ježííííšky já to miluju!! miluju tuhle povídku, šíleně moc!!!…. uch, billík je taaaak roztomilý, úplně k sežráí!!!!.. jo a Tom je velice nevzdělaný! xD

  8. Tak tohle byl úžasný dílek, moc jsem se bavila :-)))

    Bože, jak Bill postupuje podle Brava, to jsem opravdu hodnou chvíli nemohla rozdýchat:-) Ještě že má Tom poměrně rychlé reakce!

    Jo a Zoe, ta část od  "je křehký jako sněhová vločka" až po "a vášnivě jej políbím" je něžná a romantická!!! A nehádej se se mnou!!!!!!

    Děsně se těším na další díl! Co zas Bill vymyslí?!?  K 😉

  9. Kattys :DD tak to si piš, že už něco vymyslel x)))

    Takže pro ty, co nepostřehli, že povídka má třídenní cyklus, se na vás těším v neděli :DDD to je za tři dny xDDD

  10. Bože muj!..tenhle příběh je tak..je křehký jako sněhová vločka, čistý jako slza ranní rosy, třpytící se v drobné pavučince, naivní jako dvanáctiletá lolitka, citlivý jako nejtenčí struna mandolíny, nespoutaný jako luna, plující nekonečnou nocí, divoký jako mořský příboj, krásný jako svítání, smyslný jako dravá šelma a nedotknutelný jako sám Bůh……a myslím že už víc není co dodat…dokonalost!!!

  11. hele zlatíí (adella kaulitz)..co myslíš tim že nevzdělaný..x)) dyť přece víš co myslim x))

    ——

    krásná povídka..už se těšim na další díl x))

  12. 😀 To jsou šoky na mě 😀 Je to jako jeden velký vtip, ale neskutečně mě to baví 😀 Oh bože 😀  Ten Billín je takovej dupík 😀 To teda napjatě čekám na další díl 😉

  13. kluci mají nádherně rozdělený role a nijak si v nich nepřekáží….tohle je skvělá povídka…..a Billi se sukní? To je kapitola sama pro sebe…

  14. wohoho….tahle povídka je tak krásně naivní a roztomilá …..no prostě super….prej jak z poradny 😀

  15. S tim chozením tam xD xD… by mě zajmalo, jestli Tom řval v duchu smíchy víc než já tady nahlas xD xD… Äe ta poslední věta je krásnááá xD

  16. skapala sooooooooooooooooooooooom 😀 😀 😀 .D 😀 tak dôho som sa ete nezasmiala 😀 debil bill 😀 😀 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics