What is inside? 16.

autor: Eleanot
betaread: Janule

„Panebože…“ Bill unaveně vydechl, svalil se na lavičku. Tom ho jemně poplácal po rameni a přisedl si vedle něj, Kingsize si odešel pro kafe a Dräst si rovnal dokumenty. „Miluješ ho, viď?“ zeptal se přímo Tom, konečně to celé pochopil. Proč byl Bill ochotný se s Tomem o Anisovi v minulosti hádat, i když se sporům snažili všemožně vyhýbat, proč za ním tak často utíkal a jen kvůli němu si měnil pracovní rozvrh a nejednou jel až za okraj sil a energie… To byla láska, ta, co se potkává tak málo, ta pravá.

Bill kývl hlavou, koukal kamsi z okna, na červenající se nebe a mraky, které líně pluly oblohou, aniž by je zajímalo jakékoliv pozemské dění. „Strašně. Ani jsem si to neuvědomoval, ale už bez něj nedokážu být. Je to prostě… Nevím, jak to pospat, ale znamená pro mě tolik… Skoro stejně jako ty, Tome,“ pousmál se smutně, Tom ho zvědavě pozoroval. „Ne nadarmo se asi říká, že pro lásku se musí trpět, že?“

„Ale stojí to za to, věř mi. Ty chvilky, když jste spolu a není pro vás nic jiného, než ten druhý, to je snad to nejlepší, co znám. A na všechno jste dva, nevím, jak jsem mohl vydržet být tak dlouho sám.“ Bill složil hlavu do dlaní, Tom ho objal kolem ramen. „Nikdy jsem nebyl sám, Bille. A teď už máš všechno – kariéru, skvělou rodinu, přátele, úžasného brášku,“ zazubil se, „a hlavně lásku. Víš, jak jsem za tebe šťastný? A až ta parta maníků v těch divnejch hábitech tam uvnitř konečně pochopí, že kdyby ti Anise nevrátili, tak mají co dočinění se mnou, budeš konečně úplně šťastný, viď? A já vlastně taky, protože jsme dvojčata.“

Bill se pousmál, Tom by dokázal zvednout náladu i mrtvému. „Mám tě rád, Tome. Strašně moc. Protože jsi vždycky se mnou a dokážeš mě podržet, ať se děje cokoliv. Bez tebe bych to nebyl já, vážně.“ Tom se pousmál, když ho Bill objal, jemně ho hladil po zádech.

„Nepřeháněj, nebo se budu červenat,“ zasmál se, Bill se zašklebil. „Taky už by sis měl nějakou tu slečnu najít, nemyslíš? A teď nemyslím nějakou na jednu noc. Prostě na dýl, pořádný vztah. Nabídek máš tolik a tobě jde jen o sex,“ zavrtěl nechápavě hlavou, ale usmíval se. Tom sklopil oči.

„Totiž… Vlastně, už mi nejde jen o tu jednu noc… Potkal – potkal jsem jednu holku, na jednom večírku, kde jsi nebyl. Neříkal jsem ti to, protože zatím o nic moc nejde, ale…“

Bill vytřeštil oči, ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu. „Jako vážně? Ty? Dělej, povídej! Jaká je? Jak vypadá?“ Tom se rozesmál, odtáhl se od bratra. „Jmenuje se Gabriella. Je o rok mladší, ale vůbec na to nevypadá. A je… Prostě fantastická. Její matka je prý Španělka, takže je hrozně temperamentní, divoká. Má v sobě takové kouzlo, jaké jsem snad ještě u nikoho neviděl. Prošla kolem a muži se jí div neklaněli – vyzařuje z ní osobnost…“

Bill se zašklebil. „Tome, tohle nebude jen tak, že ne? Snad ještě u žádné holky jsi nepopisoval dřív osobnost, než vzhled – vždycky jsi měl pořadí: oči, prsa, zadek, oblečení a účes a pak to ostatní… A povaha ti přišla nedůležitá.“ Tom se nepřítomně pousmál, cítil něco hřejivého u srdce…

„A co, všimla si tě alespoň?“

„Jo, všimla. Když jsem ji pozval na drink. Kdybys viděl, jak nádherně se usmála… Úžasně jsme si popovídali, nebyla to taková ta slepice, co ti kecá jen o svých kamarádkách, šminkách a Paris Hilton. Připadalo mi to, jako by jsme se znali několik let… Pak jsem jí dal své číslo,“ Bill vyprskl smíchy (‚ta holka ho má omotaného kolem prstu…‘), „a od té doby jsme si párkrát psali.“

Bill se culil, vzpomínal si na bratrova slova, že holky jsou jen pipiny na sex, ale na nic jiného. Tuhle Gabriellu chtěl poznat, pogratulovat, že se jí podařilo takhle Toma zlomit a upřímně jí poděkovat.

***

„…rozsudek v případu Anis Mohammed Youssef Ferchichi bude oznámen příští úterý, dne 21. září. Soudní přelíčení bude začínat v 10 hodin dopoledne. Pro dnešek vše…“
„Tome, počkej tu na mě, ano? Musím… Musím si s Anisem promluvit.“

***

„Lásko moje…“ Bill se vrhl Anisovi kolem krku, křečovitě ho svíral. Strážník u dveří mu naznačil, aby si stoupl dál od něj.
„Bille, já – sakra, ani nevíš, jak mě to všechno mrzí… Víš, že s tím nemám nic společného, že ano? To tvoje svědectví… Děkuju, strašně moc to pro mě znamená, že jsi na mojí straně, že mi věříš, že jsi… Mě neopustil. Jen díky tomu mám sílu vydržet to, jinak – nevím, co by bylo…“ Bill křečovitě svíral milencovu ruku, po lících mu tekly slzy, na tváři měl lehký úsměv.
„Vždycky budu při tobě, ať se děje cokoliv. Anisi, já tě miluju, to nedokáže změnit nějaký… nemám pro něj slov…, co se tě snaží takhle odporně obvinit a nařknout. A navíc tě brzo pustí, ta soudkyně je na naší straně, viděl jsi jí? Kdyby tě chtěli odsoudit, udělají to dneska, takhle si prostě musejí nechat čas, aby to nevypadalo podezřele! A až tě pustí, uděláme si dlouhou dovolenou, ano? Jen my dva, bílé pláže, moře… Žádná veřejnost, budeme tam prostě sami. A bude to perfektní, že ano?“

Anis se s úsměvem natáhl přes stůl. „Proto tě miluju, Bille, nikdo jiný by se mnou ve vězení nemluvil o bílých plážích a tyrkysovém moři…“

***

„Bille?“
„Ano, co se děje?“ Tom vešel do bratrova pokoje a přisedl si k Billovi na postel.
„Jsi v pořádku?“ Bill pokrčil rameny. „Jak se to vezme.“
„Jak se to vezme?“
„Dobře, je mi hrozně… Kdybys ho viděl. A nejhorší na tom je, že mu prostě nemůžu pomoct, nic s tím nemůžu udělat! Vím, že je nevinný, ale k čemu mi to je? Jak to mám dokázat, když sám nevím, proč si jsem tak strašně jistý? Mám prostě strach, že – že se mi už nevrátí…“

autor: Eleanot