autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
betaread: Janule
Vzpomínám si na dobu, kdy jsme oba byli ještě malí.
Byla to ta doba, kdy jsem se vždycky schovával k němu do postýlky. Byli jsme si oba velmi blízcí.
Vždycky jsme se k sobě přitulili a poslouchali srdíčko toho druhého.
Kdyby jen věděl, že vždycky, když jdu spát, myslím na ty časy.
Chtěl bych ho vrátit a zase slyšet jeho srdce, Místo mě, ale jeho srdce poslouchá někdo jiný. Pokaždé jiná a jiná holka.
,,Proč mi to děláš?“ zeptám se ho, když přijde za mnou do pokoje, aby se zase pochlubil, jaká byla ta nová ‚krasavice‘, kterou přefikl.
,,Dělám to, protože miluji. Miluji, ale je to zakázané,“ řekne a posadí se ke mně na postel z vážnou tváří.
,,Ty, že miluješ? Ty nejsi schopen citu…“ zašeptám a po tvářích mi tečou slzy.
,,Každý miluje, Bille. I já miluji. Nevím, jestli to co dělám, je správné, ale vím, že to co udělám teď, je nutné…“ chytne mně lehce za bradu, přitáhne si mou tvář k té jeho a něžně mě políbí. Sladce, s citem… s láskou.
,,Dělám to pro tohle. Dělám to pro nás dva, protože takhle to má být. Naše láska je zakázaná! Když jsem s nějakou holkou, myslím při tom na Tebe, představuji si, že jsem s tebou, ale pokaždé vím, že originál mi žádná nenahradí.“ Pláčeme. Pláčeme oba. Vím, že má Tom pravdu, ale raději nebudu žít vůbec, než bez něj!
,,Miluji tě, Tome, ale takhle už dál žít nemůžu! Chtěl bych zase slyšet tlukot tvého srdce před spaním. Pamatuješ? Tak, jak jsme byli malí…“
Chytne mně za ruku a pošeptá…
,,Vím, poslouchali jsme svá srdce. Teď mi říká, že jestli teď odejdu, pukne žalem. Ale rozum mi říká, že jestli zůstanu, všichni nás zavrhnou. Že budem sami.“ Obejmu ho kolem krku. Radši ztratit všechno, než Toma!
,,Jsem odhodlaný tohle všechno obětovat, pro nás dva! Pro naši lásku! Když budu s tebou, budu mít všechno co jsem kdy chtěl,“ když ho ztratím, tak umřu…
,,Jseš ochotný to všechno obětovat pro… mě?…“ Tomovi stékají slzy dojetí, po jeho nádherném obličeji.
,,Ano, jsem. Na ničem na světě mi už nezáleží tolik, jak na tobě… jen s tebou můžu žít… bez tebe umírám.“ Tom mně pohladí po tváři.
,,Pak nám už nic nebrání v naší lásce,“ řekne a políbí mě.
,,Miluji tě, Tome.“
,,Miluji tě, Bille.“
Ztratili jsme všechno… ale nikdy jsme neztratili jeden druhého.
A přesto, že jsme neměli nic, měli jsme vše, co jsme si přáli.
Byli jsme šťastní…
autor: Adella Kaulitz
Jůůůva, krááásný.. Kéž by to takhle šlo i v reálu:(
kawaiiiiii!!!!!nádherný prostě nádherný jinej výraz se nenajde xD
Kaaašnííí..:)
hele hele…laskavě sem pište víc komentářů..dyť adell si to zaslouž..x)) mno můj názor zná a už je trapný jak jí pořád říkám a píšu že je to hezký a já nvm co všechno x))
tohle je dost zvláštně napsaný a to dělá tuhle povídku zajímavou a krásnou…..
to uz jsem nekde cetla….ae nwm kde…a wim zhe to bylo daawno…teda aspon mi to tak pripada zhe tomu je daawno….ae jinak sugoi powidka
to je krasny
hezounký =) uhh romantika =)
bellissima =-* "Ztratili jsme všechno… ale nikdy jsme neztratili jeden druhého."–>krásně řečeno 😉 Souhlasím se Sauriel, přesně tak! ;))
Das ist Twincééééééééééééést xDDDDDDDDDD super!!!
Maria, nevím, ale je to z moji hlavy… možná si to četla na mým blogu, ne?
krása!!!této povídce se nedá nic vytknout!
krásné,stručné,výstižné..úžasný…