autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Bill:
Mé oči se pomalounku otevřely do krásnýho rána a já ani nevím proč, ale moje dlaň tak nějak automaticky pohladila místečko vedle mě, které bylo však jako každý ráno stejné – prázdné. I když bylo ještě mírně zahřáté jeho tělem, on tady nebyl. Zůstala tady po něm jenom jeho přitažlivá vůně, kterou jsem si nedokázal neuvědomit. Ale stejně jsem tady byl sám. Stejně tak, jako tomu bylo i každé ráno. Už jsem se s tímhle faktem smířil. Asi to jinak nepůjde. Co nadělám. Nejsem tak silný jako on, nedokázal bych s ním bojovat, ani kdybych moc chtěl.
Teď už jistě spí ve své posteli nebo se chystá na snídani. Jeho myslí víří již jiné starosti, týkající se kapely a na mě už dávno zapomněl. Na mě si totiž pokaždé vzpomene jenom večer, když už všichni spí. Protože právě tehdy se začíná úplně jiný život nás dvou, než jaký žijeme přes den…
Teď už jistě spí ve své posteli nebo se chystá na snídani. Jeho myslí víří již jiné starosti, týkající se kapely a na mě už dávno zapomněl. Na mě si totiž pokaždé vzpomene jenom večer, když už všichni spí. Protože právě tehdy se začíná úplně jiný život nás dvou, než jaký žijeme přes den…
Přes den jej beru jako svýho brášku, staršího a silnějšího, kterej mi je vždy na blízku, rozhodnut mi kdykoliv pomoct a pokaždé mě ochránit. Prostě tak, jako všichni ostatní lidé berou své sourozence. Hádáme se, smějeme, normálně spolu mluvíme o všech problémech. Mám u něj jistotu a bezpečí, které tak moc potřebuju. Hlavně tedy od té doby, co máme kapelu a naše životy se úplně změnily. A právě kapela změnila i náš soukromej život.
Neměli jsme čas na nic. Neměli jjsme jej dokonce ani na schůzky s přáteli a natož ještě na lásku. Ze začátku jsme to oba dva brali úplně normálně – vždyť tohle je prostě to, co jsme chtěli, a tak musíme přijmout i nějaké to odříkání. Jenomže teď už je to hezky dlouho, co jsme sami. A prostě to tak dál nešlo. I Géčkům to vadí, ale my jsme si s Tomem narozdíl od nich, našli jistou možnost, u které oba dva tolik nepostrádáme lásku a něčí blízkost.
Byla to jenom taková dohoda. Chtěli jsme to zkusit jenom jednou, maximálně dvakrát, ale teď už jsou to skoro dva měsíce a my to děláme skoro každou noc. Já vím, že je to hloupé takhle to říct, ale já prostě s mým bratrem spím. Jinak to nazvat neumím. Tak moc nám chyběly něčí doteky, že jsme si jednou v noci začali povídat a prostě jsme se sklonili k téhle možnosti. Jenomže nechápejte to jako milování doopravdy, protože mezi mnou a Tomem jde jenom o sex. Není ke mně jemný, vůbec se se mnou nemazlí a předehra? O té můžu jenom snít! A zásadní pravidlo – nikdy se nelíbat!!!
I když jsem se s Tomem miloval už snad třicetkrát, jeho rty jsem neokusil ještě ani jednou. A to také nemůžu, protože pak by se všechno tohle zvláštní kouzlo našeho tajného nočního vztahu prostě zničilo. A to nechci! Mezi náma není vztah ani láska. Jenom jakási zvláštní touha nebo přitažlivost, kterou však můžu ukazovat jenom v noci.
Někdy mi dokonce přijde, hloupé dívat se na něj přes den jako na bratra, když v noci se chová jako někdo úplně jinej. Už několikrát jsem s ním chtěl o tom mluvit, ale nenašel jsem tu odvahu. Já už s ním nechci jenom spát! Je to sice hezký, ale chová se ke mně jako kus hadru. A tohle v naší dohodě nebylo. Žádné jemné doteky, ani hlazení – nic. Někdy mi jeho razance až vyráží dech, ale naučil jsem se s tím už žít. Mám jenom dvě možnosti – přistoupit na jeho hru a nebo z ní vycouvat a přenechat volné místo jiným holkám, se kterýma můj bráška flirtuje skoro celý dny.
Smutně jsem se posadil a rozhlédl se hotelovým pokojem, který na mě působil celkem útulně. Své nahé tělo jsem zachumlal ještě více do teplé deky, do které mě nejspíš Tom zabalil, protože si nevzpomínám, že bych se po milování přikrýval. Tak zvláštně mě zahřálo u srdíčka, když jsem si uvědomil, že mě má rád. Svým způsobem mě miluje, ale zase jiným způsobem mě ničí…
Tom:
Musel jsem od něj co nejrychleji odejít. Já vím, že se chovám jako srab, ale tohle prostě byla naše dohoda. Když chceme, aby se mezi náma něco dělo, bude se to dít teprve tehdy, když se setmí a my zůstaneme na pokoji sami… Ach jo, jak trapné a ubohé pravidlo – a je mi líto, že pochází právě z mé hlavy. Stejně jako to, že se nesmíme líbat. Líbání je pro mě moc důležitý, a když někdy danou osobu políbím, bude to až tehdy, když ji budu milovat k zbláznění!
Tohle jsem si prostě vzal jako předsevzetí a to také splním! A proto Billa líbat nemůžu, nemůžu bejt k němu ani jemnej, protože k němu nesmím nic cítit.
Jemu jsem tohle sice nikdy neřekl, ale kdybych se nebál, že se do něj zamiluju, dotýkal bych se ho hodiny. Můj bráška je prostě nádhernej, ale nesmí být můj. A to je ten problém. Já můžu mít jenom jeho tělo a i to jenom v noci. Jeho mít nemůžu…
autor: B-kay
ae mužeš tomane mužeš xD
šup šup honem dááááááál XD hezký :*
Pěkný začátek, těším se na pokračování:-)
začíná to velmi zajímavě!!!
myslím že by potřebovali přepsat pravidla xD
xD ty pravidla…stejně je nedodržujou xD stačí se mrknout na nějaký fotky z koncertu xD
ale jinak krásnej začátek, už se těším na další díl!
tohle začíná slibně a zajímavě;)) Jenom mně vrtá hlavou, jestli je do něj Tom skutečně zamilovanej…nebo jestli taky chudák tápe xD
No a pravidla máme přece proto, abychom je porušovali, tak do toho, kluci! 😉
úžasný začátek povídky. Jsem nadšená!!! zase se na ně dívat z jiného úhlu, to je bestovní… ale nemusela bych psát vlastně nic, protože každá tvá povídka, B-kay, mě přitahuje jako magnet x))) dostala ses mi prostě pod kůži :DD
Ale můžeš, ty debílku xD Moc pěkná povídka, uvidíme, co bude dál x))
Hm…dobrý, akorát bych potřebovala vysvětlit proč ve slově jsem atd. píšeš dvakrát ,,j"??? Se chceš nejak lišit a byt zajímavá?
Nekterý povídky se fakt nedají číst. Sice jsou třeba dobře napsaný ale ta vaše nepochopitelná řeč je hrozná na oči. Já nejsem nejaká milovnice českého jazyka ale toto je fakt kotastrofa…
Asi máme ve škole málo češtiny že někteří jedinci neumí mluvit…
Hele, ty kotastrofo 😀 Nepoznáš překlepy? Jdu to opravit, o tomhle jsem neměla páru, už to na blogu znova nečtu, je toho strašně moc, na to nemám čas… a jinak, B-kay je Slovenka a betaread jejích povídek je docela obtížná věc, kterou nikdo nikdy neocení, takže se nenavážej do takových věcí, stačilo upozornit a ne rejpat… občas se prostě vloudí chyba, tohle zřejmě provedl word. Je to sice divný, ale nějak se to holt stalo… miluju lidi, co jenom kritizujou, ale aby někdy něco pochválili, to by mu pazoura upadla, co? Bože… ztrácim nervy. Vykašlat se tady na to… miluju blbečky, co jen kritizujou a sami v životě nic nenapsali… nepochopím, jak někdo může napsat: "nepochopitelná řeč je hrozná na oči" 😀 Co je tohle za hovadinu? To má bejt česky? :D:D Dovol, abych se tvý "nepochopitelný řeči zasmála" bolej mě z toho oči 😀
To je nádherný začiatok. Už sa vidím ako budem trpieť pri tejto poviedke 🙂 Ach blbé pravidlá, blbé zákony…
Som zvedavá kto a hlavne za akú dobu prvý poruší ten Tomov hlúpy výmysel.
Jsem zvědava kdo to prví poruši.