The Best Damn Thing 10.

autor: Sauriel
betaread: Helushka
—Tom—
Když se ráno vzbudím, nechám oči ještě chvilku zavřené kvůli nepříjemnému sluníčku, které tuším venku a u nás v pokoji. Když se konečně odhodlám otevřít jedno oko a následně i druhé, sjede mi pohled na Billův počítač. Kluci tedy spí za mnou. Pomalu se otočím a to co uvidím mi doslova vyrazí dech. Bill leží na boku čelem ke mně, na něm je zezadu nalepenej Alex a ruku má hozenou přes jeho bok a dlaň na rozkroku. Teď zřejmě čumim jak opice, která spadla do kurníku.
„Ne, Alexi, nešahej na mě. Ne, já to nechci,“ mluví Bill ze spaní a jemně se chvěje.
„Alexi! Bille!“ zařvu a oba nadskočí, ovšem nezmění svou polohu.
„C-co? Alexi, dej tu ruku ihned pryč!“ zařve následně i Bill a sám odskočí od Alexe.
„Promiň, já… promiň,“ začne se hned omlouvat Alex. Bill jen zakroutí hlavou a vystřelí z pokoje jak tryskomyš.
„Co to mělo bejt?“ zeptám se totálně dezorientovanýho Alexe.
„Já-já nevim. Sem spal, pak si něco zařval a já se vzbudil s rukou u Billovýho to, no, ehm… klína,“ zakoktá se Alex a zrudne, jako kdyby stál pět centimetrů od pořádnýho ohně.

„No, ale na Billa takhle šahat nebudeš ani ve spánku!“ rozkřiknu se.
„Promiň, ale jak to mám jako ovládat? Nespat jenom proto, abych ti nesáhnul na bratra? A co ti vlastně vadí víc, že sem se dotýkal někoho jinýho než tebe, nebo že sem se dotýkal Billa?“ křikne i Alex.
„Dej mi pokoj,“ odseknu mu, protože fakt nevim, co bych mu měl jako řikat. Že mi vadilo, že se ho dotýkal on, nebo že šahal na něj místo na mě. Já nevim, co mi tak vadilo. Vadilo mi, že se dotýkal Billa místo mě a že se vůbec dotknul mýho brášky! Bože, já sem cvok. Odejdu z pokoje a nezapomenu u toho pořádně prásknout dveřma. Ježiš, ten mě teď rozčílil.
„Bille, co je?“ kouknu na Billa, kterej připravuje stůl na snídani.
„Nic. Proč ste se pohádali?“ upře na mě Bill ty svoje poklady ve formě jeho očí.
„Jak víš, že sme se pohádali?“ zvednu jednou obočí.
„Slyšel sem, že ste křičeli, ale nevim co,“ zesmutní Bill a položí poslední nůž na své místo na stole.
„Kvůli tomu jak ste se vzbudili. Vadilo mi, že na tebe takhle šahal,“ odpovim Billovi a naleju do skleniček džus.
—Bill—
Tak jemu fakt vadilo, že na mě Alex šahal. Ráno sem se vzbudil dřív než ostatní a upravil sem malinko Alexovu polohu spaní. Neříkám, že mi to bylo příjemné, ale co bych neudělal proto, abych dostal Toma.
„Aha,“ brouknu a slyšim Alexe scházet po schodech.
„Promiň, Bille,“ houkne na mě Alex.
„Jo,“ odpovim mu stejnym tónem, tudíš zklamanym a smutnym.
„Každej si něco na ten rohlík namažte,“ udávám pokyny a sám zasednu ke stolu a mažu si rohlík s paštikou. Od té doby nepadlo na snídani jediné slovo. Až když sme všichni dojedli, tak Alex vstal s tím, že de hodit nádobí do myčky.
„Já du ven,“ zvednu se a odcházim do pokoje.
„Kam?“ vyhrkne Tom.
„Za Andreasem,“ odpovim a protočim oči, protože vim co bude následovat.
„My půjdem s tebou,“ zvedne se i Tom k přípravě na odchod a v těsném závěsu za ním jde i Alex. Sakra, já si chci s Andym promluvit! Nemůžete tu zůstat a jít spolu do postele? Asi ne, co? Budete mě oba pronásledovat až do aleluja. Hodim na sebe černý triko, džíny, namaluju se, učešu se a poté sejdu do předsíně. Kluci už tu sou a jejich otrávené pohledy mluví za vše. No dobře, tak sem se ještě sprchoval, čistil si zuby, došel si na záchod a narychlo přeláknul nehty. No, moc sem toho teda nestihl.
Nakonec se i já obuju a s těma dvěma otrávenejma ksichtama vyrazím k Andymu. Po cestě slyším nasrané brumlání kluků a mého žaludku. Přece jenom si můj žaludek žádá po ránu trochu víc jídla než jen dva rohlíčky. A kluci vyžadují rychlejší přípravu jejich bratra a kámoše. No a to mám jít podle nich jako neupravenej?
„Jé hele, kytička!“ utrhnu jednu kytku, ale držím si od ní uctivý odstup a držím jí mezi dvěma prsty co nejdál ode mě a hlavně od mého nosu. Šoupnu jí k Alexovi.
„Ne, sem na to-to alergickej!“ odstrčí Alex kytku.
„Ježiš promiň, to já nevěděl,“ „zděsim se“.
„Nepotřebuješ to tvý stříkání?“ ptám se ho.
„Ne, je to dobrý. Si tady takhle vemu prášek a je to,“ poučuje nás Alex a vylupuje si z platíčka lék. My máme s Alexem stejnou alrgii. No kytky teda tahat domů nebudu, to bych to Alexovo stříkání do pusy potřeboval taky.
„No, Andy! Co to tam děláš? Odkdy chodíš pracovat na zahradu?“ ptá se Tom Andyho, který cosi koumá na zahradě.
„No, normálně to fakt nedělám, ale matka si usmyslela, že bych to měl taky jednou zkusit,“ zvedne se Andy ze země. „Vy taky nechodíte normálně ve třech nebo se pletu?“ upře na mě Andy pohled a přesně vím, co tou větou myslel. Odkdy k nám chodíš s Tomem a navíc Alexem. Myslel sem, že k nám domů chodíš sám, abychom si mohli v klidu promluvit a neměli za zády toho, koho se to nejvíc týká. Jo, přesně tohle by Andy řek, kdyby mohl, ale já to vycítil z jeho pohledu.
„No, trochu sme se vrátili do starejch časů. Myslim, že je nám takhle dobře,“ odpoví s úsměvem Tom. Já si otevřu branku a mířím k vchodovým dveřím.
„Jak komu,“ šeptnu Andymu, když procházim kolem něho. Zaslechnu za sebou Andyho smích, oklepávání si kalhot a pak veselé vítání s ostatními.
„Tak pojďte, pokecáme,“ chytne Andy Toma kolem ramen a všichni si to nakračují ke dveřím.
—Alex—
Když Tom oznámil, že půjdeme s Billem k Andymu, nebyl sem z toho nadšenej ani já ani Bill. Tu hrůzu a utrpení v Billových očích sem viděl až moc dobře! A já sem nebyl šťastnej, protože se s Andym nemáme moc v lásce. Nikdy mi neodpustil, že chodim s Tomem. Vždycky mi říkal, že se k němu nehodim, že ho měnim a že ho odtrhávám od Billa a navíc že ho vůbec nemám rád. Snažil sem se mu vysvětlit, že ho od nikoho neodtrhávám a že mám Toma rád, ale Andy na to prostě nikdy nedal. Ovšem dneska sem v jeho očích neviděl opovržení ani nějakou nenávist jako jindy.
„Ehm, můžeš na chvilku? Kluci, běžte dovnitř,“ zavelí Andy a ukáže prstem na mě. Docela se vyděsim. Nebojim se ho, ale dneska už mám jednu hádku za sebou a nechci se hádat znova.
„No, co se děje?“ zeptám se Andyho.
„Vrátil ses. Vrátil ses a znova sis začal s Tomem,“ kývá hlavou Andy.
„Mám ho rád, vrátil sem se kvůli němu!“ nepatrně zvýšim hlas.
„Víš, asi ho máš fakt rád. Možná, že sem to malinko přehnal s tim nenáviděním tě. Začneme spolu od začátku, ale varuju tě. Jestli Tomovi nebo Billovi jakkoliv ublížíš, tak pak já ublížim tobě a o hodně víc,“ přiblíží se ke mně Andy.
„Souhlasím s tím, že začneme ještě jednou a snad líp. A věř, že Tomovi ani Billovi nikdy neublížim, na to je mám moc rád,“ odpovim Andymu.
„Dobře. Budu ti věřit. Tak vítej zpátky, Alexi,“ kývne na mě Andy a následně mě jemně popácá po zádech. Pak se konečně i my dva vydáme do baráku za klukama.

autor: Sauriel

12 thoughts on “The Best Damn Thing 10.

  1. hey žádný bratříčkování s Alexem!!! to se mi teda jako vůůůbec nelíbí… at se vrátí odkud přišel…Andy je taky trubka, když mu věří…a Bill je upe mazanej.. 🙂 to s tou rukou 😀 výtlem 😀

  2. Ten Bill,  to je tedy intrikán a herec!!! No a jestli se ještě domluví s Andym na nějakém tom společném postupu proti nepříteli,  může to Alex odpískat… tedy alespoň doufám 🙂

  3. ó líbi se mi Billovi zákeřný plány, teda zezačátku mě to upe zarazio..to teda jo ale už sem v klidu dyby ste měli strach jako že ne… už se těšim na další díl.. ó co ten Bill zas vymyslí .. asi sem se jako mala moc koukala na telenovely, ale tadyto je fakt dobrý ..:)

  4. vystřelí z pokoje jak tryskomyš – jsem padla smíchy na prdel x)))

    Ten Alex je DOKONALÝ  :DDD úpa ho žeru… šíleně se mi líbí, že je tam více lidí, než jen Tom a Bill a pes :))) a děj se mi taky líbí… všechno se mi tak nějak líbí a musím říct, Sauri, že víc a víc a víc…fakt, se do toho začínáš pěkně dostávat a já se těším na Alexe, co mu Bill provede, co provede Tom Billovi, Andy Alexovi, pes Tomovi a co na to veverka na stromě :)))

  5. hele nevím jak to dopadne ale doufám že dobře, páč mi Bill příjde jako dost velkej hajzlík a Alexe mám ráda, i když chci aby byl Tom s Billme, přeci jen nechci aby to s Alexem špatně dopadlo….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics