autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Nikdy mi patřit nebude. S tímhle holým faktem jsem se už dávno smířil. Je to prostě proti přírodě. Už i tohle, co spolu děláme, je proti přírodě.
Co by se asi stalo, kdyby se ty miliony fanynek, co máme, dozvěděly, že jsem se miloval se svým dvojčetem. S tím, o kterém si myslí, jak moc je nevinnej a křehoučkej… Sní o něm miliony dívek. Miliony dívek by chtěly být na mém místě, ale žádná z nich vlastně netuší proč.
Co by se asi stalo, kdyby se ty miliony fanynek, co máme, dozvěděly, že jsem se miloval se svým dvojčetem. S tím, o kterém si myslí, jak moc je nevinnej a křehoučkej… Sní o něm miliony dívek. Miliony dívek by chtěly být na mém místě, ale žádná z nich vlastně netuší proč.
Já to vím! Bill má zvláštní schopnost, o které ani on sám neví. A to je ta, že hned, jak se mu poprvé podíváte do očí, pocítíte něco, co jsem doteď nedokázal identifikovat. Zdali je to jenom zvláštní záblesk nebo jiskra. Ale jeho oči jsou jediné, s čím můžu při milování s ním komunikovat.
Někdy v jeho výrazu vidím i strach.
Bolest.
Ale nic se nedokáže vyrovnat tomu, když se v jeho očích zračí ustrašená touha. Vím, že mě chce… stejně jako já jeho, ale o nic víc než sex mezi náma nejde. A možná tohle mě nutí malinko přemýšlet.
Na jeho místě bych to asi nedokázal.
On, ten kterej pokaždé snil jenom o pravé lásce a sex na jednu noc se mu vysloveně hnusil, se najednou dal přemluvit k tomuhle? Já nevím… nejsem si jist, jak dlouho tohle ještě vydrží. Nevím, jak dlouho tohle bude pokračovat, ale jediný co vím je, že ještě nechci přestat.
Milování s ním je strašně krásné… a i když se jej nedotýkám, nehladím jeho horké tělo, ba dokonce ani nelíbám jeho rty, pořád jej cítím. Cítím jej tak blízko, že mi ta blízkost někdy vyráží dech.
Jeho vůně je naprosto dokonalá a horkost jeho těla nepopsatelná.
Vím, že mu ubližuji nejvíc já, ale já to prostě jinak nedokážu. Zatímco flirtuju s ostatníma holkama, spím se svým bratrem. Asi jsem už fakt blázen.
Z mého přemýšlení mě vytrhlo nesmělé klepání. Rychle jsem na sebe nahodil trenky a houpavými kroky jsem se vydal ke dveřím.
„Ano?“ zeptal jsem se nejistě a uchem jsem se přitiskl k měkkýmu dřevu. Ani jsem nemusel čekat na odpověď. Cítil jsem, že to je on.
„Ano?“ zeptal jsem se nejistě a uchem jsem se přitiskl k měkkýmu dřevu. Ani jsem nemusel čekat na odpověď. Cítil jsem, že to je on.
„Můžu dál?“ zeptal se opatrně a rozpačitě se poškrábal ve vlasech. Vypadal nejistě. Takhle jsem jej neznal.
„Jasně,“ řekl jsem jakoby nic a odstoupil jsem ode dveří. Raději jsem se snažil nezachytit jeho šokovanej pohled, když jsem jenom tak v klidu kolem něj prošel a začal jsem si sbírat čisté prádlo.
„Jasně,“ řekl jsem jakoby nic a odstoupil jsem ode dveří. Raději jsem se snažil nezachytit jeho šokovanej pohled, když jsem jenom tak v klidu kolem něj prošel a začal jsem si sbírat čisté prádlo.
V duchu jsem si nadával, jak se k němu chovám odporně, ale nemohl jsem jinak. Přes den jsme si neslíbili žádné něžnosti.
A já to prostě tak bral. On na mou hru přistoupil a já se nechci vzdát.
Bill:
Já tomu nevěřím. Jak může bejt tak odměřenej?! Vždyť ještě před chvílí ležel nahej v mé posteli a teď dělá, jakoby mě ani neznal.
Klidně se převlíká a dokonce si přitom spokojeně pobrukuje Heilig.
Nechápavě jsem na něj hleděl snad pět minut, než jsem to vzdal. Do očí se mi nahrnuly slzy a já věděl, že se neudržím a začnu tady brečet. Jsem proti němu tak slabej.
A on to ví! Moc dobře to ví!
A tuhle sílu používá dokonce i proti mně.
„Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit,“ začal jsem nejistě a tím jsem konečně upoutal jeho pozornost.
„Tak mluv, já poslouchám,“ mile se na mě usmál, jako by vůbec neviděl můj zničenej výraz.
„Tak mluv, já poslouchám,“ mile se na mě usmál, jako by vůbec neviděl můj zničenej výraz.
„Tome, mohl by sis prosím tě na chvilku sednout?“ vydechl jsem sklíčeně a udělal jsem mu vedle sebe místo.
Když jsem na sobě konečně ucítil jeho pohled, kterej vypadal už opravdu vážně, malinko jsem se uklidnil, ale moje nejistota byla zase zpátky.
„Tome, já se v tom nevyznám,“ vydechl jsem tiše a zahleděl jsem se mu hluboce do očí.
Tom:
Bože můj, působil tak zvláštně. Já nevím… jsem snad blázen, když ve mně vzbuzuje pocity křehkosti?!
Ano! Bill byl křehoučkej! A já byl na něj tak surovej.
Zrovna jako dnes v noci. Vlastně jsem na něj hnusnej pořád. Já nevím, čím to je.V noci se neovládám a přes den se raději snažím držet stranou. Ale cítím, že to, co mi přišel říct, neznačí nic dobrýho…
autor: B-kay
krásný x))..mooooooc x))
tak to je mazec 🙂 rači rychle dal
dál…
nádhera…skvěle vypsaný pocity, moc se mi to líbí, celý je to takový zvláštní ;)) Pokráčko bitteeee…:)
máš tu povídku moc krásnou X) hrozně hezky jsi to napsala o těch Billových očích X) fakt se mi to moc líbí X)
tahle povídka je moc zvláštní….ale právě tím je krásná!!! sem zvědavá na další díl…
úúplně se mi stahují vnitřnosti, když to čtu… jejich postoje jsou tak odlišné od jejich myšlení x((( děsí mě to!!! fantasticky popsané… jsem do děje maximálně vtažené a zvědavá na další průběh… ani neumím říci, jak moc x))
DU DÁÁÁÁÁL TO JE BESTOVNÍ SQĚLÝ NEJLEPŠÍ JSEM RÁDA ŽE TO ČTU!! x)
Chudáčik Billí, je mi ho tak ľúto. Tom ale vie, že mu ubližuje, tak prečo:(