Horké dlaně kytaristy 14.

autor: B-kay
betaread: Janule

Bill se celý den chvěl strachem, nejistotou, ale i doufáním, že to dnes v noci vyjde. Oběd a jeden nepatrný rozhovor pro místní televizi proběhl tak, jako by se ho ani nezúčastnil. Sem tam dokázal odpovědět na otázku, když se jej někdo ptal, ale stejně tomu moc pozornosti nevěnoval…

Dnes prostě nebyl mluvčím kapely on, ale překvapivě Gustav s Georgem. Tom byl totiž také zmlklý a na jeho tváři pohrával skleslý výraz s nuceným úsměvem. Už jenom ta kombinace byla neskutečná…

Georg nechápal, proč najednou rozhovor táhnou jenom oni dva, když jindy se jen stěží přihlásí o slovo. Avšak Gustav nejspíš věděl, která bije. Stačilo si jenom spočítat dvě a dvě a hned věděl, co ty dva přimělo zavřít pusy a tiše očekávat, kdy už to skončí…

Láska je nanejvíc komplikovaná věc… a hlavně tedy v případě těchhle dvou. Ale také dokáže svým kouzlem pomotat hlavu natolik, že si zamilovaný člověk mnohdy ani neuvědomí, co vlastně dělá… A dokonale přesným příkladem byl ten nepovedený rozhovor, za který si to pak patřičně odnesli! Oba dva!

„No vy jste se snad zbláznili!“ naštvaný hlas protnul dosavadní ticho ve zkušebně, kde všichni čtyři seděli jako myšky a smutným pohledem sledovali Davida, kterému pomalu docházely nervy.

„Co to s váma kruci je, kluci?! Já tomu nerozumím!Ach bože… Bille, ty, kterýmu se nikdy pusa nezavře, si koukal, jako kdyby ti právě někdo snědl večeři, a ty, Tome – ty raději ani nekoukej. Vždycky si jej nějak potlačil, když to už nezvládl. Vždy si jej nějak podržel a dotáhnul to za něj, ale dneska?! Tak kdo z vás dvou mi řekne, co to mělo znamenat a hlavně, proč jste dneska u toho rozhovoru jen stěží pozdravili?!“ teď už nemluvil, teď už doslova křičel po dvojčatech, která seděla vedle sebe a skleslým pohledem propalovala desku stolu.

Géčkům jim přišlo doslova líto.
„Možná, že Tomovi chybí nějaká kočka,“ řekl Georg s vřelým úsměvem, který mu však hned zamrzl, jak na něj Tom zahlídl.
„Kočka?! Vždyť ten jich snad může mít stovky… a vůbec, k práci přeci nepatří žádná láska! Alespoň v tomhle období ne! Jednou jste si vybrali hudbu, tak tady máte! Koukejte, venku čekalo několik stovek fanoušků, kteří sem přijeli bůhví odkud, jenom aby vás viděli, a co uděláte vy dva?!“ vykřikl a prstem namířil střídavě na Billa, pak zase na Toma. „Seděli jste tam jako pytlíky neštěstí, kdybych mohl, tak bych tam přišel a jednu vám fláknul,“ sykl, ale to už Tom nevydržel. Bojovně se proti němu postavil a jenom silou vůle potlačil horké slzy, které se mu draly do očí.
„Tak pročs to kruci neudělal?!“ vykřikl tentokrát on, vztekle kopnul do stolku, na kterém stálo několik flašek s vodou, ty se však hrozivě zakymácely a jedna po druhé začaly slétávat dolů. Přesně jako domino nebo domeček z karet. To už však Tom nemohl vidět, jelikož za sebou prudce prásknul dveřma a vyběhl do ulic města…

Bill poplašeně zamrkal, než si vlastně stihl uvědomit, co se stalo. Pak se jeho tělo jaksi automaticky zvedlo, ve snaze dohonit Toma a konečně si nějak rozumě promluvit, avšak Davidovy dlaně jej zastavily.
„Ty nikam nepůjdeš! Nebudu kvůli vám pořád riskovat úroveň kapely!! Když se nevzpamatujete, tak vám dám zaracha spolu vlastně promluvit! Bille, ty to nevidíš?! Jednou kapelu ohrozí zjištění, že jste dvojčata, dneska nevím, co vám přelítlo přes nos a co to bude příště?!“ ječel na chudáka Billa, který na něj vyděšeně koukal a dal by snad půl života, kdyby mohl být s Tomem.

„Davide, mohl by ses malinko mírnit,“ šeptl tiše Gustav a soucitně Billa pohladil alespoň pohledem.

„Dave, koukni,všichni máme někdy své dobré dny, ale někdy zase i špatné. Tak jako tak nemyslím, že tohle byl důvod ječet na ně,“ zapojil se do rozhovoru také Georg a došel k Billovi. „Prostě neměli den no, to se stává a ty víš, že nám také,“ řekl rychle a v očích mu plál menší nádech pochopení.

„Zavolám vám řidiče, ten vás odveze do hotelu,“ David náhle působil jako jinej člověk. Jeho vlasy už nestály rozhořčením, jako po dávce proudu, také tvář ztratila červenej nádech a křik se změnil v mírnější hlas.

„A co Tom? To jej tady chceš nechat? Vždyť tohle město ani nezná,“ snažil se protestovat Bill, avšak marně.
„Jo nezná, tak utíkej za ním a ztrať se taky!… Bille, koukej, tvůj bratr je prostě palice a nedá si říct. Dostává se do problémů jenom kvůli tomu, že si nedokáže odpustit tu svou rebelantství a svéráznou povahu“….

Kdyby jen věděl, že právě tohle na něm Billa naprosto učarovalo… Ta divokost, která v něm dřímala… nebo schopnost pro vášeň, kterou v sobě měl snad v koňské dávce. Byl to prostě svérázný typ rebela, který si nelámal hlavu snad ničím…jediné, nad čím by si hlavu málem zlomil, byl právě jeho vztah s Billem! Miloval jej nadevšechno ,ale takhle už to dál nešlo. Strašně mu chyběl a až moc dobře věděl, že když se to v noci nepovede, jejich vztah skončí!

To už bylo prostě dané… Nechtěl vydírat, nikdy by Billa nevydíral ničím, ale sám byl zoufalý a nevěděl co dál. Nevěděl, zdali má ještě vůbec smysl, snažit se zachránit něco, co se prostě zachránit nedá…

Tiše vykračoval různými ulicemi a snažil se svým maskováním v podobě veliké kapuce a muších brýlí, alespoň na chvilku zbavit těch ječících okruhů fanynek, které jej dokonce i teď poznávaly a s vřelými úsměvy na něj ukazovaly, některé dokonce mávaly. Tom však neměl náladu na nic a na nikoho. Ale věděl, že bez pomoci se zřejmě nikdy nikam nedostane. Dezorientovaně se kolem sebe rozhlídl a pak se snažil najít někoho, koho by se snad mohl zeptat na cestu. Divoké fans, které se na něj pořád divně šklebily raději vynechal, a proto když mu do očí padla starší paní s malým vnoučkem, vděčně se vydal právě k nim…

Paní byla tak milá, že jej dokonce s vnukem doprovodila až k hotelu. A stálo jej to jenom fotografii s tím malým v náručí a vřelý úsměv. Pak ještě naposled poděkoval a spokojeně se vydal k hotelu…

„Co když se mu něco stalo?“ pípl Bill tiše a jemně si setřel slzu, která mu uklouzla, jak všichni čtyři našlapovali k autu, které je čekalo před zkušebnou. Gustav jej přátelsky dloubl do boků a mírně se na něj pousmál.
„Ale prosim tě, znáš nějakou situaci, kde by si Tom nedokázal poradit?“ ptal se jej s úsměvem už v autě a pochyboval, že taková vlastně je.

Bill však věděl moc dobře, že ano! Právě jejich vztah byl něčím, v čem plavali! A naneštěstí oba dva…

Když konečně stanuli před hlavním vchodem, Bill vyběhl z auta jako šílenej a utíkal rovnou dovnitř, protože teď opravdu neměl sílu se s vřelým úsměvem podepisovat a tvářit se jako ten nejšťastnější člověk na světě.
„Já je snad jednou zabiju! Oba dva,“ vydechl David přiškrceně, jak se mu Bill najednou vzdálil z dohledu, ale byl v podstatě moc rád, že jej fanynky nedoběhly… Vlastně svým způsobem ty kluky miloval a nedopustil, aby se kterémukoliv něco stalo. Ale také miloval i kapelu a nechtěl o ni přijít… už podruhé ne!

Bill nedokázal čekat na výtah a sám vyběhl několik pater pěšky. Nechtěl ani pomyslet na to co udělá, když otevře dveře Tomova pokoje a on v něm nebude… Schody bral po dvou, dotěrné slzy, které mu kropily tvář, v rámci možností stíral rukávem svetru, a když konečně zastavil před Tomovým pokojem, srdce mu málem vyletělo z hrudi.

Ani se neobtěžoval klepáním, prudce vešel dovnitř. Na jeho tváři se přes slzy rozprostřel naléhavý úsměv úlevy, když se k němu Tom, sedící na gauči, rozběhl a zoufale jej stáhnul do svého objetí.

„Ach bože, málem jsem umřel strachy,“ vydechl Bill tiše a spokojeně vnímal klidný tlukot bratrova srdíčka.
„Omlouvám se,“ pípl Tom tiše a něžně se sklonil k Billově čelu, aby na něj mohl vtisknout lehký polibek.

Když se však Bill dožadoval opravdovýho polibku, Tom překvapivě uhnul tváří.

„Co se stalo?“ zeptal se Bill tiše, ale jeho dvojčecí smysl mu přesně našeptal, co se nejspíš stalo.
„B-bille, podívej… já nad tím hodně přemýšlel… Já… Ty víš, co k tobě cítím, a to se nikdy nezmění! Srdci prostě nedokážu poroučet, ale můžu poroučet sám sobě… Já už nechci, abys kvůli mě trpěl… nechci, aby na tebe David křičel a už tě nikdy nechci vidět plakat. T-ty a já… nemá to budoucnost, Bille… náš vztah nikam nespěje. Jenom si vzájemně ubližujeme,“ šeptl stěží, jak musel polykat horké slzy, které mu nekompromisně stékaly po tváři.

„Ř-řekl jsi, že když to v noci nevyjde, tak-„

„Já vím, Bille, co jsem řekl. Ale nač se strachovat, zdali to v noci vyjde, když víme, že by se to opakovalo stejně zase příště… J-já si život bez tebe neumím představit… ale takhle to dál jít nemůže,“ povzdechl si a zklamaně sklonil tvář k Billovým dlaním, které jej doteď držel, avšak náhle jeho boky ztrácely jejich teplo.
„Proč mi nedáš šanci?“ zakvílel Bill v záchvatu pláče, který náhle zaplavil jeho křehké tělíčko.

Tom se na něj nedokázal víc dívat…

Musel jej od sebe nějak odehnat, protože ještě chvilku a neovládl by se sám… Tak strašně moc jej miloval… a tak strašně moc bolelo jej opouštět… ale takhle to prostě nemohl dál snést… Občasné polibky nebo líbání mu přeci Billa jako takového nemohlo nahradit. A David měl možná pravdu… K hudbě láska nepatří… Leda tak bratrská!

„Nerozumím tomu… chtěl jsem, aby to bylo zase jako dřív… a-a ty to chceš skončit?! Co jsem udělal špatně, že si nezasloužím ani důvod proč?“ Billovy oči byly náhle pláčem zčervenalé a jeho promrzlé dlaně se třásly snad ještě víc než před chvilkou.

„Lás-Bille,“ oslovení lásko už pro ně prostě nemůže být… „Tys neudělal špatně nic. Bylo to nádherný všechno… tys byl dokonalej a já nikdy nebyl spokojenější než u tebe… ale v poslední době tomu tak není… Strašně mi chybíš a – a já už prostě nechci každou chviličku strávit čekáním, zdali Georg odejde nebo ne, abych tě mohl mít! Chci tě mít! Ale pořád… bude lepší, když to na chvilku prostě skončíme. P-pak možná někdy zase… já nevím,“ zkroušeně se svalil na postel a brečící tvář ukryl do svých dlaní… Tohle byl prostě konec… konec všeho…

autor: B-kay