autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Bill tiše pronikal mezi jeho mírně pootevřené rtíky a sem tam je lehce skousnul. Vůbec mu nevadilo, že jeho laskání nebylo opětováno… ba právě naopak. Takhle to bylo něčím zvláštní. Ze začátku se na Toma díval… ale čím hlouběji se jeho jazyk tichounce dostával, tím více se jeho očka přivírala, až se zavřela úplně… Jeho prsty rozechvěle hladily Toma po tváři a uchovávaly si do paměti každičký milimetr jeho hladké kůže, zatímco Tom nedokázal dělat absolutně nic…
Sám věděl, že si tohle už zakázal, a že to prostě takhle dál nejde… ale nedokázal odolat… Bill byl naprosto nádherný. V jemném větříku mu vesele vlály vlásky všude kolem a jeho očka nádherně zářila. Tom s lehkým výdechem přivřel oči a nechal Billa, ať si s jeho pusou dělá jenom to, co chce on… Poprvé se stal v něčím náručí hadrovou panenkou…
Vždy to byl totiž on, kdo určoval tempo. On určoval tempo jak polibků, tak i v posteli. Na holky vlastně nikdy nějak nehleděl, dokonce si to ani neuvědomoval. Líbání bral spíše jako povinnost a milování jako snahu o uvolnění… avšak ještě nikdy to uvolnění nepocítil. Ještě nikdy necítil co to znamená, skutečně milovat, a být milovaný… Holky mu to sice řekly už mnohokrát, ale on to chtěl slyšet konečně upřímně a ze srdce… Do téhle doby se mu těchhle dvou krásných slov dostávalo jenom při víru divokého orgasmu… a možná proto jejich smysl a význam doteď nechápal…
Bill se tiše překulil až na Tomův klín, kde si našel pohodlnou polohu, své ručky jemně omotal kolem jeho krku a své rty přitiskl ještě více na ty jeho. Pomalounku cítil, že Tom přestává být křečovitý a sem tam mu nesměle oplatil smyslný polibek. On se však nemínil vzdát… svými línými, ale přesto neskutečně něžnými polibky, chtěl dovést Toma k šílenství.
Překvapeně zabručel do jeho rtů, když se najednou Tomovy dlaně ocitly na jeho zadečku, za který si jej divoce přitiskly na svůj klín. Bill se od Toma polekaně odtáhnul, avšak ruce za jeho krkem zůstaly pořád propleteny. Tiše sklonil tvář a skoro neslyšně zašeptal: „Udělej to ještě jednou“…
Tomovy oči se pod prudkým návalem slasti nečekaně přivřely a on nedokázal nic jiného, než podřídit se Billově prosbě. Vůbec neuvažoval nad tím, že způsobuje nemalou bolest nejen Billovi, ale v první řadě také sobě. Uvnitř si nadával… jeho svědomí křičelo, nesouhlasilo… avšak srdce plesalo štěstím… Možná to takhle mělo být…
Možná se mu Bill připletl do života proto, aby jej kompletně změnil. Aby jej konečně vyvrhl z té temnoty osamění a konečně mu ukázal cestu lásky a oddanosti, ke které se pomalounku přibližovali. Nikdy by si nepomyslel, že tyhle pocity zažije poprvé u svého dvojčátka… kluka… bratra… všechna tahle slůvka ukazovala jenom jediné – něco, co určitě povoleno nebylo a co by pro většinu lidí možná působilo mírně nechutně… Vždyť on sám také homosexuály moc nemusel… ale vlastně on teplej nebyl! Líbily se mu holky, akorát, že teď našel někoho, kdo je tisíckrát krásnější než nejkrásnější holka. A věděl jistě, že ani Bill to takhle určitě neplánoval.
„N-ne, počkej,“ vydechl tiše do jeho rtů, jak se Billovy prstíky prošmátraly až k lemu jeho trika, které pomalounku vytahovaly nahoru, dokud jeho zvědavá očka neobjevila kousek Tomova bříška. „Bille… podívej… já – asi bychom si měli promluvit,“ řekl malinko tišeji a hned poznal, jak záře v Billových očích povadla. Jeho rty jakoby pozbyly smysl úsměvu a jeho tělíčko se smutně skulilo vedle Toma. Tohle čekal od začátku…
„Tak mluv,“ špitl a přitáhl si oranžovou mikinku ještě více k chvějící se tváři a s očekáváním a mírným strachem hleděl Tomovi do očí.
„Bille, měli bychom si promluvit, co bude dál,“ vydechl tiše Tom a mírně se poškrábal za krkem, kde ještě pořád cítil dotek Billovy ruky… jeho hebké dlaně… už jenom při té vzpomínce se mu podlamovala kolena… šílel z něj… tak moc po něm toužil… zoufale moc mu chtěl vykřičet všechno to, co v sobě skrýval, avšak jeho slabost mu to nedovolila… Věděl, že už zašli až moc daleko a je už pozdě to ukončit, ale alespoň jeden z nich musí mír rozum!
„Bille, měli bychom si promluvit, co bude dál,“ vydechl tiše Tom a mírně se poškrábal za krkem, kde ještě pořád cítil dotek Billovy ruky… jeho hebké dlaně… už jenom při té vzpomínce se mu podlamovala kolena… šílel z něj… tak moc po něm toužil… zoufale moc mu chtěl vykřičet všechno to, co v sobě skrýval, avšak jeho slabost mu to nedovolila… Věděl, že už zašli až moc daleko a je už pozdě to ukončit, ale alespoň jeden z nich musí mír rozum!
Nesměle se zahleděl do jeho očí, které zoufale hleděly do těch jeho a snažily se najít vysvětlení… proč tak najednou?
Bill ničemu nerozuměl. Vždyť to bylo všechno tak nádherný… proč se to muselo náhle takhle zvrtnout?!
„Bille, podívej… j-já a ty… my dva… to – to… to asi… nepůjde,“ špitl a rychle sklonil pohled, protože by se nezvládl dívat na Billovy slzy, které mu kanuly po nádherné tváři. Nespokojené srdíčko jej tížilo v hrudi, kde mu nesouhlasně bilo, a kdyby mohlo a mělo by tu šanci, určitě by mu pár nafackovalo.
Ztichlým okolím se najednou kromě šumění vody začalo ozývat tiché popotahování, kterého tvůrcem byl Bill, který se tiše zvedl a zklamaně se rozhlédl po krásné obloze.
„P-proč jsi mi lhal?“ šeptl a svůj uplakaný pohled upřel na Toma, který se konečně odvážil pohled mu opětovat.
„P-proč jsi mi lhal?“ šeptl a svůj uplakaný pohled upřel na Toma, který se konečně odvážil pohled mu opětovat.
„Nikdy jsem ti nelhal, Bille,“ vydechl rychle a stejně prudce, jako se jeho oči zalily slazami, jeho tělo vstalo a rozhodně se postavilo proti Billovi.
„Ale lhal… a já ti věřil… já – já věřil, že ty bys mi neublížil… říkal jsi, že mě máš rád, že se ti líbím,“ vydechl a zmoženě skryl svou tvář do dlaní.
„Ale lhal… a já ti věřil… já – já věřil, že ty bys mi neublížil… říkal jsi, že mě máš rád, že se ti líbím,“ vydechl a zmoženě skryl svou tvář do dlaní.
Tomovi z očí utekla drobná slzička, která si vytvářela cestičku po jeho tváři, až přistála na lehce prokrvených rtech.
„Bille… to všechno je pravda. A ty to víš, jenže… my nemůžem být spolu… ono to nejde,“ vzlykl a zoufale hleděl na Billovu tvář, která pokropená slzami působila ještě křehčeji a jemněji, než kdy předtím.
„A proč ne? Já to taky takhle neplánoval… mě – mě se kluci nelíbí… ale ty, Tome… ty seš úplně jinej… T- ty jedinej jsi mě vyslechl a já měl pocit, že tobě můžu věřit… Tvé dlaně bylo to první, co se mě kdy dotýkalo… já se ti chtěl celej odevzdat,“ kníkl a zklamaně spustil hlavinku mezi ramena… Tady prohrál!
„Bille… to všechno je pravda. A ty to víš, jenže… my nemůžem být spolu… ono to nejde,“ vzlykl a zoufale hleděl na Billovu tvář, která pokropená slzami působila ještě křehčeji a jemněji, než kdy předtím.
„A proč ne? Já to taky takhle neplánoval… mě – mě se kluci nelíbí… ale ty, Tome… ty seš úplně jinej… T- ty jedinej jsi mě vyslechl a já měl pocit, že tobě můžu věřit… Tvé dlaně bylo to první, co se mě kdy dotýkalo… já se ti chtěl celej odevzdat,“ kníkl a zklamaně spustil hlavinku mezi ramena… Tady prohrál!
Tom už nevěděl co dál. Tak moc mu chtěl říct pravdu a konečně si uvědomit, že jeho srdíčko hoří citem, který ještě nikdy k nikomu necítilo. Místo toho se však snažil uvědomit si, že Monika by mu snad pomohla zapomenout… Ale když uslyšel ta slova, která Billovy rty tiše vyřkly, jeho pohled se náhle utopil v tom jeho. Stačily jenom dva krůčky, aby dokázal uchopit Billovo vzpírající se tělo a jeho rty hbitě přistály na těch jeho… Sice cítil občasné nesouhlasné bušení Billových pěstiček na svých zádech, ale teď už konečně věděl, že to, co cítí k tomuhle krásnému stvořeníčku – mu žádná Monika z hlavy nevyrve… Ani kdyby měla řasy ze zlata a rty stříbrné, stejně by pro něj nic neznamenala…
Bill s tichým vzlyknutím naposledy zaodporoval a pokusil se od Toma odtrhnout, i když by dal všechno na světe za to, být teď s ním.
„Řekni mi, co cítíš,“ vydechl Tom rychle, jakmile se od Billa na vteřinku odtrhl. „Prosím,“ zašeptal a naléhavě Billa znovu políbil. Billova očka něžně zamrkala a jeho rtíky pomalounku vyslovily ta slova, která Tomovi málem vyrazila dech… tohle bylo úplně poprvé…
autor: B-kay
Jé jsem první.Miluji Tě Tomi!!Kráááááááááááásná ffka,rychle dáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál.
tpč aaaaaaaah konečně!dáááál
billova fanynka:děvko sekla sem se o dvě minuty :-\
wau užasnýýý dááál xD
to je tak krasne….. =))) neskonci to ze ne??:D
teda aspon tak skoro by to skoncit nemuselo..:D este nejakych 50 dielov… a bude dobre..:D
jo řekni mu to a budete se držet za pacinky a ještě mnoheeeem víc!!! xDDD
rýchlo ďaleeeejjjjjjj heh 🙂
Joooooooooooooooooo jooooooooooooooo jooooooooooo..dokonalost..bulím tu jako malé děcko..krásnéé ,moc krásné
nj , zase ide na bulacia nálada x) vždy ma tak dojme , ….každá veta , sakra ! kráása ♥♥♥♥
Krásný, čímdál lepší 🙂
anoooooooooooooo!! Miluju tě!!!! mě klepne, já chci další díl!!! tuhle povídku čtu vždycky hned jako první, jsem na ni ujetá, je nádherná! vátně!!! a teď by se mohli dát dohromady a nějaká hnusná Monika ať jde do háje!!!:D
i kdyby si Monika dala udělat plastiku, tak by jí to nepomohlo, tenhle Tomův cit je už mooooooooooc hluboký nato, aby jej mohl kdokoliv zničit… tedy kdokoliv kromě něj samotného… to bude krásné :DDD