autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
„Nevyznáš se v čem?“ zeptal jsem se jej tiše a utápěl jsem se v hloubce jeho očí. Ani nevím proč, ale najednou mi přišly strašně krásné. Takové upřímné…
Křehké…
Křehké…
A já jim už způsobil tolik bolesti. Já nevím, ale kromě toho, že si uvnitř nadávám, nedokážu s tím udělat nic. Nedokážu se jej dotknout… i když při milování jeho kůže žadoní o mé doteky. Jeho rty se pokaždé nevědomky snaží přiblížit k těm mým, ale já jim pořád unikám.
Ani nevím proč. Jsem snad jedinej, kdo zná mýho brášku nejlépe a ví o něm úplně všechno. A přesto všechno se jej bojím dotknout.
V mých očích se jeví jako porcelánová panenka, na kterou však nikdy neberu ohled, když do něj prudce pronikám bez špetky něžnosti. A možná tohle je má chyba.
Lidé se sice chybama učí, ale já nevím, zdali se tohohle jednou zbavím. Tohle není chyba. Možná je to strach, co mi v duchu zakazuje se jej dotýkat. A nebo mám strach, že by mé doteky po tom všem možná ani přijmout nechtěl.
Jeho krásně hluboké oči se překvapeně noří do těch mých a já cítím, jak jeho prsty opatrně berou mezi sebe ty mé.
„V tobě,“ zašeptal tiše a jemně si přejel jazykem po spodním rtu. Až z téhle blízkosti jsem přímo dokonale viděl, jak jsou jeho rty dokonale plné. A takovýho zvláštního tvaru. Dalo by se říci, že jsem rty podobnýho tvaru ještě neviděl.
Ale abych řekl pravdu, jeho otázku jsem moc nepochopil.
Bill:
Má odpověď byla jasná, stručná a v podstatě vystihovala všechno, co jsem měl v tu chvíli říct. On byl totiž mou záhadou. To v něm jsem se úplně ztrácel. Na jednu stranu všem říkal, že jsem jeho spřízněnou duší, bez které by nemohl žít, ale na straně druhé?
Já si někdy opravdu přijdu, jako bych mu posloužil jenom na sex. Přijdu si jako nějaká laciná holka, na kterou si pískne a ona hned poletí, když Tomík dostane chuť na brášku.
Už tolikrát jsem mu to chtěl říct. Ale pokaždé, když mi je takhle blízko, se mi z neznámýho důvodu roztřesou kolena a můj hlas jaksi zmizí.
Stejně jako je tomu tak i v tuhle chvíli. Zamyšleně mě sleduje a já vím, že jeho pohled je směrován mým rtům.
Nechápu, proč se na ně takhle dívá, když se jich nechce dotknout.
„Proč ve mně?“ zeptal se mě a své prsty vyprostil z mé dlaně. Jeho tělo se najednou prudce zvedlo a on se bez jedinýho pohledu znovu pustil do sbírání svýho oblečení.
Tak tohle mě úplně dostalo. Zíral jsem na něj jako by právě spadl z nebe a nebyl jsem schopnej slova. Proč mi tohle dělá?! Copak nevidí, jak moc mi tím ubližuje?!
A já hlupák mu ze sebe dělám jenom nějakou pomůcku na hraní, když zrovna některá z našich fanynek nemá čas.
V mých očích se znovu zatřpytila slza…
Slza plná bolesti a smutku, ale hlavně nekonečnýho zklamání…
Tohle jsem nečekal! Ne od něj!
Prudce jsem se zvedl a bez jedinýho slova jsem utekl pryč z jeho pokoje.
Tom:
Bill mě celej den úplně ignoroval. Při focení skoro nechtěl stát vedle mě a při rozhovoru si sednul na opačný konec velikýho gauče, na kterým jsme všichni seděli.
Dokonce se na mě ani jednou nepodíval a to u něj nebylo zvykem. Vždycky jsem cítil jeho poletující pohled, objíždějící mé tělo, dnes však ne.
Ale vůbec nic jsem mu také nevyčítal. Zasloužil bych si mnohem horší trest než ignoraci.
I když si myslel, že svůj smutek přede mnou skryje, moc dobře jsem věděl, že plakal.
A plakal kvůli mně! A z toho mi bylo hezky na nic.
Dokonce nepřišel ani na večeři, a i když jsme se všichni shodli dva dny předtím, že půjdeme do baru, Bill partu odtrhnul a zůstal v hotelu.
Já se zdržel tak deset minut, ale moc jsem se nebavil. Všudypřítomné místní rivalky se nás snažili nějak sbalit, ale já na ně prostě neměl náladu. Tohle se mi stalo snad poprvé v životě, co jsem odmítl hezkou holku a odešel jsem.
Věděl jsem, že dneska bych neměl, ale já prostě najednou ucítil jakousi samotu.
Přesně takovou, kterou cítím pokaždé před milováním s Billem.
Chyběl mi… tedy spíše jeho tělo mi strašně moc chybělo. Rychlými kroky jsem se vracel k našemu hotelu a pomalu jsem cítil, jak narůstá mé vzrušení. Tvář Jsem měl jako v ohni a cítil jsem, že prsty, kterými jsem drtivě otevíral vstupní vrata, se pod mým dotekem skoro rozletěla.
Stačilo jenom asi pět minut a já konečně zastal přede dveřma jeho pokoje.
autor: B-kay
dáál xD
to je napinavy
smutné x(((( vůbec se mi ale nelíbí, jak to píšeš. Je vůbec tohle možné napsat? Není :DDDD miluji tvůj styl psaní x))) a tahle povídka je tak jiná :))) zvláštně nabitá :))) a krásně napsaná… trpím s nimi :((
TO JE ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚŽASNÉ!!! TYJO DÁÁLE JDU BEZ TÉ POVÍDKY TO NEVYDRŽÍM!! 😀
Vedela som, že budem trpieť, ale je to nádherné, plné pocitov. Zbláznim sa z nich.