autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Achoojky:)
Tak jsme se konečně xD dostali i ke konci téhle povídky. Píšu ji už hezky dlouho a někdy jsem měla sto chutí ji prostě smazat a nedokončit… ale najednou mě k ní zase něco napadlo a tak se i tahle povídka u mě dočkala konce. Některé možná konec překvapí, některé možná ne, ale vy sami dobře víte, že život není jenom o dobrých věcech a dokonalých dnech. Život, stejně jako i láska, někdy hezky zabolí, a proto jej musíme brát tak jak jde.
Tuhle povídku jsem brala maličko realisticky a tedy hlavně konec. Nepsala jsem ji na základě žádné písně, což u mě není mocky zvykem, ale prostě jsem zkusila něco jinýho, ale když už chcete, tenhle dílek jsem konkrétně psala u Spring Nicht. Hezky se u toho poslouchá něco smutnějšího: (Chtěla jsem napsat ještě asi dva díly, ale už jsem si řekla, že takhle to bude lepší a dostanou u mě zase prostor nové nápady:). Ale nebojte, konec jsem se snažila neodfláknout, tak tedy doufám, že se vám bude líbit. Tak jako tak vám všem moc děkuju, že jste se mnou vydrželi i přes ty dlouhé přestávky, kdy nepřibyl žádnej dílek a pořád jste ji zůstali věrní. Ještě jednou vám děkuju :-*
Nedokázal ani povědět,co všechno měl na srdci… nedokázal to!
Popravdě ale spíš nečekal, že jej to až takhle zasáhne. Nebylo u něj zvykem, že by brečel a už vůbec ne kvůli lásce!
Tohle se však láskou snad ani nazvat nedá… kdyby existovalo slůvko, které by vyjádřilo cit, daleko hlubší, než je láska dvou lidí, tak by bylo tím pravým…
Tom nevěděl co dál… Vůbec netušil, jak to teď vlastně bude, když už s Billem nebudou spolu. Změní se i jejich vztah po stránce dvojčat a bratrství?! Tohle byla jistě hloupá otázka… už to nikdy nebude moci být tak, jak to bylo předtím. Věděl, že i když se jeho srdce jakkoliv pokusí zapomenout, v Billových očích se mu ty nádherné vzpomínky rozední, jako na stříbrném plátně. V jeho očích vždy uvidí tu nehynoucí lásku, kterou tam vídával skoro pořád…
Teď už nevzlykal, doslova zoufale plakal… jeho tváře byly nyní kompletně zkropené slanými slzami hořké bolesti a celé tělo mu jaksi vypovědělo službu. Kolébal se jenom vlahými vzlyky a prosíky, aby Bill jeho pokoj konečně opustil. Ten se však ani nehnul, v tichém pláči sledoval svého bratra a nedokázal uvěřit tomu, že je to tady… jejich konec… opravdický konec lásky Kaulitz…
Jak dlouho jim to vlastně vydrželo?!
Ani neměli čas si to nějak uvědomit. Bylo to jenom několik dní, co se k nim Tom přidal a tím se v Billově životě spustilo něco zcela nového a úplně jiného… Nejdříve jej chtěl silou mocí doslova vykopat z kapely! Nesnášel jej. Tom jej štval každým slovem, každou hloupou narážkou nebo připomínkou… A ještě když spolu měli snášet jeden hotelový pokoj, Billa dorážela jeho lenost a nepořádnost… Tehdy si také hezky nadávali a nebylo dne, kdyby se nepohádali. Tom měl dokonce někdy sto chutí praštit po Billovi hrncem! A hezky velikým… ale nikdy si nějak vážně nedokázali ublížit. David s Géčkama mysleli, že to tak už dál nepůjde… ale najednou nastal zlom a oni dva náhle skončili ve vášnivém opojení hladových polibků, zamčeni ve starém skladu… Netrvalo dlouho a milovali se!… a všichni víme, kam to pak dospělo. Aféra s jejich vztahem, jako vztahem dvojčat, nekonečné noci plné slz a trápení… a když k sobě konečně našli cestu zpátky, stane se tohle…
Bill tomu nerozuměl. Snažil se ze všech sil, aby udržel jejich lásku pohromadě, avšak tady se mu to asi nepovedlo. Všechno prostě nemůžeme naplánovat, a i když jsme si něčím stoprocentně jistí, život nám nadělí hezké překvapení a všechno znovu zamotá…
Přesně to se stalo i v tomhle případě a naneštěstí si toho byli oba dva vědomi… Jejich vztah by stejně neměl dalekou budoucnost. Vztah dvou bratrů by přeci nedokázal podpořit nikdo, tedy kromě nejlepších přátel a možná menšího okruhu rodiny…
„Když vyjdu z těchhle dveří, už to… už to b-bude všechno za náma?“ pípl Bill tiše, a i přesto, že ledva stál na nohou pod tíhou beznaděje a bolesti, která jeho tělem třímala, dokázal se ještě zahledět Tomovi hluboce do očí… do těch nádherně smyslných očí, které by vás změnily v malinkatý uhlíček jediným pohledem… avšak teď v jeho pohledu smyslnost nehrála… dokonce ani ta rebelantství a svéhlavá energie, o které mluvil David. Teď v jeho pohledu hrála jenom uhrančivá bezmoc a Bill věděl, že je konec… Tom se prostě rozhodl a už není cesty zpátky…
„Nechci, abys mě nenáviděl… Bille, já tě opravdu nechci ztratit. Ale tohle už nemá smysl, víš to i ty sám, že jo?“ sklíčeně se zvedl a namáhavými kroky došel až k bratrovi, který se krčil v třesoucím se klubíčku u nočního stolku. Hubená ramena měl smutně svěšená a jeho tvář byla podkreslená zdrcením… To už se nedalo nazvat ani bolestí…
„Ještě dnes ráno jsi mi řekl, že mě nikdy nedokážeš opustit… věřil jsem ti,“ vzlykl tiše a znovu se srdceryvně rozplakal.
„Ještě dnes ráno jsi mi řekl, že mě nikdy nedokážeš opustit… věřil jsem ti,“ vzlykl tiše a znovu se srdceryvně rozplakal.
Tom se na něj nemohl dívat. Byl tak krásný… tak křehoučký, ale i silný zároveň. Byl si jist, že to zvládne… Že to zvládnou oba a tohle prostě překonají!
„Ach, Bille… pro mě to také není lehké… S tebou zmizí z mého života i všechno, co mu ještě dávalo smysl. Bude zvláštní vstávat s pocitem divné prázdnoty a vědomím, že tě u sebe nebudu mít. Oba dva víme, že to ze začátku bude strašně těžké. Ale budeme na to přeci dva… spolu to nějak zvládneme,“ šeptl a silou mocí se snažil nepropuknout v čiré zoufalství a nevyplakat tady ze sebe všechno to, co mu drtilo vnitřek na milion kousků.
„Ach, Bille… pro mě to také není lehké… S tebou zmizí z mého života i všechno, co mu ještě dávalo smysl. Bude zvláštní vstávat s pocitem divné prázdnoty a vědomím, že tě u sebe nebudu mít. Oba dva víme, že to ze začátku bude strašně těžké. Ale budeme na to přeci dva… spolu to nějak zvládneme,“ šeptl a silou mocí se snažil nepropuknout v čiré zoufalství a nevyplakat tady ze sebe všechno to, co mu drtilo vnitřek na milion kousků.
Bill se k němu malinko přišoupl a něžně našpulil rtíky.
„Já to ale nechci tak jako dřív. Chci být u tebe, Tome… chci být s tebou! Chci se vzbouzet ve tvém náručí a vím, že jsem srab, protože jsem o tebe víc nebojoval! Je to víceméně má vina,“ vydechl zkroušeně a jemně si olízl spodní ret, pokropený drobnými slzami.
Klečeli proti sobě a v obou pohledů se nedalo vyčíst nic jiného než bolest, strach a smutek. Zatímco jeden své slzy už neskrýval, ten druhý věděl, že když začne, už nedokáže přestat…
Toma děsilo už jenom pomyšlení na to, jak se to všechno změní… Možná, že to jejich vztah celkově nevydrží! Možná, že se na sebe nedokážou ani dívat… tahle představa jej děsila ze všech nejvíc…
Pocit mít Billa u sebe, ale nemoct jej mít ve své blízkosti, jej ničil.
Věděl, čeho všeho se tímto vzdává… Věděl, že se všechno změní. Jak tady, tak i doma. Jejich tourbus už jistě nebude patřit jenom jim a postele budou mít nejméně deset metrů od sebe. Začátek bude strašnej…
Ale co teprve, když se jeden z nich zamiluje?! Jaké to bude potom?!
Ten druhý to nesnese, tím si byl jistý…
„Není to tvoje vina, Bille. Není to vlastně ničí vina… Zašlo to moc daleko, ale ničeho nelituji. Byl jsi to nejlepší, co mě mohlo kdy potkat a nebudu litovat jedinýho doteku, který jsem věnoval tobě nebo ty mě! Já ti to slibuju,“ tahle slova už více méně vykvíkl… už to nešlo… už víc ne! Propukl ve stejně naléhavý pláč, jaký otřásal Billovým tělem. Tom však náhle ztrhl Billovo tělo do své náruče a zaútočil na jeho ústa bezmocnými polibky.
Bill brečel, prosil, ale všechny Tomovy polibky s oddaností vracel. Už asi nebude tolik šancí, kdy jej bude moct políbit… Už se možná taková šance nevyskytne nikdy…
„Kruci, Tome, já tě miluju… lásko, prosím, nedělej to,“ šeptal Bill zoufale mezi Tomovy polibky a jazykem vycházel tomu Tomovu vstříc. Přes slzy by na něj ani neviděl, teď se však dívat nemusel… Potřeboval jenom cítit… nic víc nechtěl !
„Bille, nedělej mi to těžším… ach bože, lásko moje,“ zakvílel, ještě naposled použil tohle něžné slůvko pro svého bratra s vědomím, že to bylo naposled. Billovy rty si bral beze známky nějakého přemýšlení o následcích. Vášnivě po nich klouzal, pak je zase něžně tahal a masíroval zuby, ale jeho jazyk se ani na chvilinku nevypletl z Billova sevření.
„Bille, nedělej mi to těžším… ach bože, lásko moje,“ zakvílel, ještě naposled použil tohle něžné slůvko pro svého bratra s vědomím, že to bylo naposled. Billovy rty si bral beze známky nějakého přemýšlení o následcích. Vášnivě po nich klouzal, pak je zase něžně tahal a masíroval zuby, ale jeho jazyk se ani na chvilinku nevypletl z Billova sevření.
Náhle si však Bill začal rychlými pohyby rozepínat nejdříve pásek svých džínů, a pak rázem povolovaly i drobné knoflíčky. Tom se na něj s nechápavým výrazem vyrytým v očích díval, ale hned, jak se před ním zjevil Billův nahý zadeček, pochopil. Bill si své džíny i boxery svlíkl jen stěží ke kolenům, jak se mu ruce třásly a celé tělo jej pálilo…
Milovali se rychle… prudce… naposled… Bylo to naléhavé, smyslné, ve stoje u zdi. Ani se nestihli svléknout a už se jejich těla vzájemně protínala. Oba dva, jak sténali, tak plakali. Nohy měli vzájemně popletené v džínách, které jejich těla skrývala tak akorát po kotníky. Bylo to naposled a oba si toho byli vědomi, tuhle hru prostě prohráli…
Od té doby se všechno jaksi změnilo. Uvědomili si, že to tak asi bude nejlepší, a i když se nevyhnuli dlouhým probrečeným nocím, kdy leželi sami ve svém pokoji, věděli, že takhle si už více ublížit nemůžou… Jediný, kdo chápal změnu jejich chování byl Gustav, kterému Bill probrečel na rameni snad hodiny. Ale stejně to nepomohlo… Všechno bylo jiné. Tom se snažil být k Billovi stejný jako na začátku, ale své chování v podobě popichování a hloupých narážek k jeho osobě už prostě v sobě nedokázal najít, a vlastně už ani nechtěl. Billovy něžné oči mu vypálily do srdce díru, kterou už nikdo za ním nedokázal ukrýt nebo zašít…
Kapela však na úspěchu neztratila. Tohle jediné bylo to, co je ještě drželo u sebe a tak o ni nechtěli přijít. David byl nadšen jejich náhlou změnou – byli soustředění, poslouchali každý jeho příkaz a na dotazy reagovali úplně klidně. Žádného odmlouvání se nedočkal dokonce ani od Toma, který by se s ním kdysi i pobil za svůj názor. Čeho se však také nedočkal, byl jejich úsměv, nebo radost z toho, co dělají… Nějak cítil, že všechny ty úsměvy do fotoaparátů nebo fanouškům, jsou jenom z donucení. Bylo mu divné, že se spolu vůbec nebaví, dokonce ani u koncertů nevyhledávají svou blízkost, u focení nejsou u sebe, a když musejí, jejich oči tiší bolest, ale raději se to snažil ignorovat…
V jednu noc se však v Billově pokoji ozvalo tiché klepání. Bill si rychle utřel slzy, zabalil své tělo do županu a zmateně se vydal otevřít. Když však otevřel, na jeho rtech přistál dlouhý polibek…
Zdali to byl polibek od Toma nebo jiné osoby, která k Billovi cítila něco víc, než jenom skvělé přátelství, si už domyslete… ale jenom jedno vám ještě řeknu – životy dvou lidí konečně dostaly nový smysl…
Konec:)
autor: B-kay
Ale to jako!!! Nééééééééé!!! Ja necí konééééc!!! Jako bulim.. Ehm ))´= To MUSEL BEJT TOOOOOOM!!!! Kruci!!! Oh.. asi mě klepne pepka.. Mám to FFku strááášně mocinky moc ráda a necíí konééééééc!!! Ae náádhernýý!!! ((=
konec?to nikdyyyyyy neeeeeeeeeeeeeeeee
nadherneeeeee
v poslední době zjišťuju že sem nějaká moc citlivá porád u něčeho brečim =C
Já plostě nemám slov…Je to nádherný…Ale proč konec?Zrovna teď…. ? 🙁
bože to je dokonalý
upe …. aaaaaa mazec
ach zase ty sevřené útroby x((( konec… to už je konec???? tohle byl velmi bolestivý díl a máš pravdu, je jiný, než u tvých jiných povídek… vždycky se nadšeně těším na ten najkrásnější konec, který umíš vždy dotáhnout do maximální dokonalosti… i tohle má happy end, ale takový bolestivý happy end… krásně vystižené pocity :))) díky B-kay, opět krásný zažitek x))) ráda obětuji svůj čas ke čtením tvých povídek :DD
Krásný, miluju tvoje povídku
revem….take kraaaaaaasne, dokonalé…nadherne…nemam slov
Ooooo nemám slov, ani nevidím kvůli těch slz…:D Užasnéé…B-kay chválím:) Ale nějak jsem nepobrala ten konec 😀
to bylo úžasné, ale jak to dopadlo?? nemam rada nedokoncene nebo vice smyslne konce, a jeste to bylo smutné, ach jo, smutné konce. :o( ale píšeš skvěle :o)
dopis druhou radu je ti super!
taq taqto bol to tom?? potrebujem odpovedddd
tak to jsem přečetla jedním dechcem, to je táák nádherný!!! ale ten konec! neeeeeeee, já si tak přeju, aby to takhle enskončilo!"!!! tady na konci to určo byl tom..(napad mě i gusta, ale ten měl přece rád toma, ne billa, ne? nebo nevim,, kidyžtak pardoon :))…no teda…nádhra!
hej ja cu dalsi serii…ja si myslim ze to byl tom..že jo?
Sakra to byl příběh!!!
Takže tak…
Tento príbeh je nádherný a možno máš pravdu, že realistickejší ale ja s týmto rozchodom nesúhlasím, myslím, že keby som si mala vybrať medzi zlomeným srdcom alebo odriekaním a občasným tajným maznaním sa, určite vyhráva druhá možnosť. Veď tour raz skončí, bude aj nejaké to voľno a nikto im nezakazuje bývať spolu. Takže ja s istotou tvrdím, že oni si tie zlomené srdiečka musia vyliečiť a na to existuje jediný recept. Môj koniec je jasný 🙂
Ďakujem za krásny príbeh a ak raz budeš toto moje poďakovanie čítať, neber ho ako kritiku (na to by som si netrúfla, lebo Tvoje príbehy sú nádherné) je to len môj názor a nesúhlas s toľkým zbytočným trápením sa.
Och. tak to byl opravdu zajímavý příběh 🙂 Já jsem si představila uplně jiný konec než většina asi… Myslím si že jim to za to trápení nestálo a proto podle mě by tam stál nějaký cizý člověk než Tom 🙁 Ale jinak jako všechny příběhy od tebe to bylo opravdu krásné 🙂 Nevím jestli bych měla začít číst nějaký další příběh od tebe hrozí zhroucení mých nervů 😀 Ale né píšeš nádherně !! 🙂
Krásné:')