autor: Jitááááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Tom se jen nad těmito slovy šibalsky usmál a nadále mačkal nejpřitažlivější část těla svojí lásky. „Tomeee… Musím… eh… musím nakrájet rajčata a nastrouhat sýr a…“ Tom se s úsměvem díval do jeho krásné a trochu vyplašené tváře. „Billí… Jednu pusinku a pak tě pustím, ano?“ vydíral Tom a už naznačoval tu „lehkou pusinku“, když v tom Williama chytl do náruče a začal se s ním točit. „Ááááááá! Toméééé! Poč… počkej…“ smál se Billi na celé kolo a po očku sledoval, jak se rajčata z keříčku rozletěly po celé kuchyni. Simone uslyšela nadměrný hluk, a tak se vydala dolů do kuchyně. Zasmála se, když viděla, jak se William marně snaží udržet na nohou. Tom ležel jak široký tak dlouhý uprostřed červených kouliček.
Když Tom zaregistroval přítomnost matky, usmál se jak měsíček a pípl. „Hihi… To nic… To se uklidí… A stejně… stejně se na pizzu musí dát kečup…“ Najednou se po celém domě ozval hromotlučný smích. „Teda, Tome… Jsem myslel, že ses ty svoje dětinský výmluvy odnaučil…“ popichoval ho Andreas, který si výhružně poklepal na červenou skvrnu na svém bílém triku. Pak mu podal ruku a vytáhl ho na nohy. „Pako…“ uchechtl se ještě a dál se věnoval přípravě talířů a příborů. William pak natáhl pacinky a hned se na Toma pověsil. „Tak… A za trest mě budeš muset držet do doby, než ti řeknu.“ Tom se usmál a prstem mu obkružoval rty. Billi využil situace a vsál mu jej do úst. Tom lehce vzdychl, ale hned vzdych změnil na malý výkřik, když ho jeho miláček kousl. William se začal znova smát a pak raději posbíral ty rajčata, která byla téměř na maděru.
Když během půl hodiny společnými silami pizzu závěrečně bohatě posypali strouhaným sýrem, vzhlédli na své dílo a pak jej zavřeli do vyhřáté trouby. „To bude mňamka!“ oblizoval se Tom, který se zasněně díval na ten slaný koláč. „Běžte na chvíli nahoru, já to pohlídám,“ nabídla se Simone, když všichni hypnotizovali nejen pizzu, ale hlavně Michaela s Emillií. Ti se bez přestání propalovali pohledem a „velmi nenápadně“ se pošťuchovali. William s Tomem na tom nebyli o nic lépe. ((=
Tom už se nemohl dočkat, až uskuteční svůj tajný plán. Mno… tajný… Nevěděl o tom jen William. To bylo jeho překvapení. Tom jen doufal, že se do té doby nic nepokazí a že se matka nerozhodne, že si třeba někam vyjede s přáteli. Potřeboval, aby je TAM dovezla autem. Autobusem by to nebylo to pravé ořechové. Celý nervózní a rozechvělý z toho, co přijde za nějakou hodinku, šel za matkou a asi po stopadesáté se ujišťoval, že jí do toho nic nevlezlo. „Tome… klid… hlavně klid…“ poplácala ho po rameni a cvrnkla ho jedním dredem do ňufáčku. Nahoře se parta málem dusila smíchem, protože Andreas vyprávěl zajímavé historky o tom, co všechno provedli s Tomem a s „emkama“ jejich drahé profesorce třídní.
„Tys jí vážně dal žvejkačku na židli? Mno teda, ty máš dost! A to ti to prošlo bez poznámky?“ chechtal se William, když se najelo na téma „Drahá profesorka třídní“. Jo, jistě… Kluci by se té babizně mohli chlámat až do božího rána, ale Tom teď měl něco jiného na práci. Andreas ho pošťouchl a pak se zvedl a všechny včetně Williama „vykopl“ ze svého pokoje. Konečně měl chvíli jen sám pro sebe. Mělo to být překvapení a na to potřeboval být naprosto sám. Doufal, že se mu to povede. Vyndal svůj malý batůžek a hned do něj naskládal velikou a huňatou deku, několik svíček, krabičku sirek, nenápadnou malou tubu a úhledně zavázanou červenou krabičku. Vše pečlivě zkontroloval a pak stačilo jen zatáhnout zip. Snad na nic nezapomněl. Jen se ještě rozhlédl po pokoji, batůžek položil na postel a pak šel do obýváku, kde se už všichni ládovali právě naporcovanou pizzou.
„Hele jako! Lakomci nenažraní! Že byste mi tam taky něco nechali?“ chlámal se Tom, jen co ze schodů spatřil, jak se všem dělají boule za ušima. „Já jsem ti nechal. Tady drobeček,“ pípl Billi a Tom se k němu přiřítil. „Ham. Otevřít pusinku,“ poručil si Billi a Tom bezmyšlenkovitě uposlechl a ještě se k němu naklonil. Přijal sousto a zamlaskal. „Mňam! Jéééééštěěě!“ pískl jako miminko a už se natahoval pro další sousto. Když se onen proces opakoval asi po desáté, William Toma lehce plácl a namířil mu pohled na jeho dokonale vymetený talíř. „Tome… Tys mi to všechno snědl! Téda. Že se nestydíš!“ naoko se rozčiloval Billi, ale stejně mu na to Tom neskočil. „Ale copak se lesní víly umí rozčilovat?“ šeptl mu do ouška a hned jej na něj políbil.
„Ták. Najedení?“ houkla Simone, když se parta nějak divoce rozpovídala. „Jasněěěě!“ zaječeli a pak se Tom přihlásil o slovo. „Ehm… Jak všichni jistě víte, tak dnes pojedem pryč…“ Při slově „pojedem“ poklepal na Billiho rameno a chytl ho kolem pasu. Billi se na Toma jen udiveně podíval, ale radši nic neřešil. Asi si pro něj přichystal nějaké překvapení. „Mno… Tak to tady musíte chviličku vydržet sami. Ano… Zamáčkněte slzu, že mě neuvidíte…“ zašaškoval a pak kývl Simone. Ta sebrala klíčky ze stolu a už šla ven z domu a odemkla vůz. Pak zasedla za volant a po chvilce zatroubila. „Á! Už máme nejvyšší čas, nebo nám ještě šofér odjede, a co pak, že?“ Pak se s Williamem otočil a po výbuchu smíchu ostatních opustil dům.
William se raději na nic nevyptával. Nechtěl to Tomovi zkazit. Mlčky cupital vedle něj a zbystřil hned, jak se od něj Tom odtrhl a na záda si hodil malý batůžek. Že by překvápko? Zvědavost ho sice sžírala ze všech stran, ale nevyptával se. Bez jediného slova nastoupili do zadní části vozu a pak se William stulil do Tomovy náruče a nechal se uklimbat do spánku. Tom byl i docela rád, že usnul za takovou chvíli. Alespoň nebude vědět, kam se jede. Určitě by poznal krajinu a možná by se bál, že ho chce opustit nebo tak něco. Spokojeně si prohlížel jeho mírný úsměv na tváři a z toho krásného pocitu ho také přepadal spánek. Simone se usmála, když viděla ty dva zaláskovaný a pomalu si domýšlela, co má Tom za lubem. Piknik o půlnoci to asi nebude.
Když jela bezmála půl hodiny, spatřila hluboký a tmavý les. Nejdříve nevěděla, jestli je to TEN les, ale když spatřila ceduli s nápisem „chráněná oblast“, byla si téměř jistá. Raději se ale zeptala Toma. Pohladila ho a špitla: „Tome… Je to tenhle les?“ Tom se asi zázrakem probral a rozkoukával se. Pak málem vypískl, ale nechtěl Billiho hned vyplašit. „Jo… asi… Tady zastav… Dík… Zítra přijedeme autobusem, ano? Ale nevim v kolik hodin. Ti zavolám… Pa…“ William se probral, když uslyšel Toma mluvit. „Tome… Už… už jsme tady?“ zeptal se ospale. „Ano… Pojď, pomůžu ti ven.“ Hned Billiho vytáhl a pak mu z auta podal batůžek. Potom za ním hned vyskočil. William si promnul oči a až pak se rozhlédl lépe. Tady to znal… Oh ne! Je zase v lese? Copak ho tady Tom chce nechat? Nebo proč sem chtěl jet? To je to překvapení? Billi na Toma upřel svůj utrápený pohled.
Matka na Toma kývla a pak odjela zpátky do Loitsche. Tom jí ještě zamával a pak se s úsměvem na tváři podíval na svoje černovlasý sluníčko. Hned mu zmrzl úsměv. „Ach ne, Billi. Nebuď smutný… Prosím…“ „To je to překvapení, Tome? Vím… chceš se mě zbavit. Proč bys mě jinak odvezl zpátky do lesa? Já už tu nechci být…“ Ani nedokázal doříct větu a rozplakal se. Tyhle bylo jediný, co ho napadlo, když poznal, kde je. „Né! Proboha, Billí! Ty můj hlupáčku… Miluji tě a už tě NIKDY neopustím. To jsem ti přeci odpřísáhl. A to taky hodlám dodržet. Pojď, ukážu ti to překvapení.“ Chytl to zlomené stvoření za bílou ručku a dovedl ho do „jeho úkrytu“. Na malou mýtinku, okolo které je hluboký a tmavý les. Hned se Billi začal štěstím smát.
Tom se k jeho smíchu přidal a pak ho vášnivě políbil. Když se oddálil na milimetr, zadíval se mu hluboko do očí. „Miluji tě,“ špitl a pak položil batůžek na zem a začal z něj postupně vytahovat všechny věci. Williamovi při tom pohledu naskočila husí kůže. Pochopil, co má Tom za úmysly…
autor: Jitááááááá
jéééé….honemky dál…na příští díl se fakt těšim jak malý dítě!!! xDDD
rychlo daaaaaaaaalej……boze to sa robi takto cloveka nazhavit a potom seknut????…mno toto….ale uz sa neviem dockat dalsieho dielu=))))
miluju tuhle povídku :-))))) hlavně, když je všechno good :-)))) ale jako nutě potřebuji další dílek, nebo nevím :-)))
ho ho ho xD xD
Achoooj ((= Děkuju za komentíky ((= Jen doufám, že se wám další díl bude líbit, páč jsem ho psala šíleně dlouho a asi šest tejdnů jsem ho promýšlela ((= Tag snad to bude ke četení ((= Papa, posílám *MUCK* Jitaaaaaaaaaaaa ((=
tenhle díl jsem úpa přeskočila, jsem zjistila dnes, když mi ten následující nedával smysl, proč jsou v lese x)))
já chcu pizzuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu x)))