Forever Yours 2.

autor: Lostmickey
betaread: Janule

(Bill)

Od rána jsem plašil po pokoji a zjišťoval jsem, co všechno jsem si zapomněl sbalit. Překvapila mě skutečnost, že jediné co má obrovská taška neobsahovala, byl kartáček na zuby. Když jsem konečně uvěřil té skutečnosti, že vážně nic nechybí, utíkal jsem vzbudit Toma. Bylo sice jenom osm, ale chtěl jsem vyrazit co nejdřív. Párkrát jsem s ním zatřásl a vydoloval jsem z něj přísahu, že do deseti minut se vyhrabe z postele. Pak jsem utíkal do krámu pro snídani. Venku bylo nádherně. Nasadil jsem si sluňáky, abych byl co nejnenápadnější, což tady ani nebylo třeba, protože kromě pár důchodců a jednoho zapáleného makrobiotika, tady v tý vesnici nikdo nebydlel. Zamířil jsem do nejbližší pekárny a koupil bráškovi pár čerstvých housek. Nesměl jsem zapomenout na jeho nejoblíbenější anglickej rohlík. Bez toho on žít nemohl.

Cestou zpátky jsem se bavil pohledy pár babek, které postávaly u zastávky a prohlížely si mě trochu znechuceným pohledem. Jo, chtěl bych vědět, co by říkaly, kdyby zjistily, že to táhnu s vlastním bráchou. Už takhle mě měli za ostudu vesnice a vlastně celý lidský rasy. S bráchou jsme je neřešili. Nestály nám ani za nadávku. Prostě nezájem.

Když jsem se konečně dovlekl domů, Tom ještě stále nebyl v kuchyni. Už jsem chtěl nadávat, jakej je to neskutečnej lenoch, ale než jsem stihl otevřít papulu, všiml jsem si jeho dredatý hlavy, jak se na mě vesele culí od televize. Postavil jsem tašku na stůl a pospíchal jsem k němu.
,,Už jsem myslel, že se pořád válíš v posteli.“
,,No dovol.“ Zašklebil se na mě a stáhnul si mě na klín. Zjevně už stihl navštívit i sprchu. Nádherně voněl. Jako obvykle. Přitiskl jsem se k jeho rtům a věnoval jsem mu jeden ze svých sladkých ranních polibků. Miloval jsem to jeho spokojený mručení. Odtáhl jsem se od něj a mávnul jsem směrem k hroutící se tašce.
,,Máš tam snídani.“ Tom mě nadzvednul a posadil mě vedle sebe. Vyskočil na nohy a utíkal ke stolu. Začal se hrabat v tašce a přitom poslal na mou adresu několik milých slov. S jeho oblíbeným rohlíkem se posadil za stůl a naznačil mi, abych přišel za ním. Vypnul jsem nějakej nezajímavej pořad, kterej měl Tom zapnutej a přesunul jsem se na jeho přání k němu. Dřepnul jsem si hnedka vedle něj a zasněně jsem ho pozoroval. Neúnavný žroutík Tomi.

,,Thy shi neháš?“ Zahuhlal s nacpanou pusou a natáhnul se k tašce pro další kousek, ale zasekl jsem ho.
,,Ne, díky. Už jsem měl po cestě.“ Vědoucně se zasmál a pokračoval ve snídani. Když dojedl, smetl jsem drobky ze stolu a Tom šel zkontrolovat auto. Já jsem mezitím natahal dolů ty naše dvě tašky a po telefonu se rozloučil s mámou. Nebyla z našeho odjezdu Bůh ví jak nadšená, protože nás přirozeně chtěla mít doma, ale už si začínala zvykat, že jsme prostě dospělí. Tom nacpal zavazadla do kufru auta a vrátil se ještě pro mě. Na radu naší mámy jsem zavíral všechna okna a vypojoval všechny zásuvky. V autě jsem se zavrtal do sedačky vedle Tomiho a spokojeně jsem zavřel oči. Tom nastartoval a vycouval z příjezdový cesty.
,,Pás, Billy.“ Upozornil mě a vyjel na silnici. Když řídil, byl úplně někdo jinej. Sám se nikdy nepřipoutával, ale mě by takovej hřích nikdy neodpustil. Děsil se představy, že nabourá a jenom proto, že jsem nebyl připoutaný, bych si mohl ublížit. Nasadil jsem omluvný pohled a okamžitě jsem udělal co po mně chtěl. ,,Nechápu, jak je možný že si ten řidičák neudělal.“ Prolomil po chvíli ticho Tom. Jen jsem pokrčil rameny.
,,Nevím. Asi jsem se jim nelíbil.“ Bylo jednodušší říct tohle, než přiznat svou nehynoucí neschopnost. Nebo spíš lenost. Na teorii jsem se ani nepodíval a v praxi jsem málem zdemoloval tři auta.
,,Tsss…Prej nelíbil.“ Zakroutil hlavou Tom.

,,No fakt.“ Obhajoval jsem se smíchem svou lež, i když jsem věděl, že Tom zná pravý důvod mého neúspěchu.

,,Ale vždyť já ti věřím.“ Pokrčil rameny bráška a sjel ze silnice někam na kamenitou cestu.

,,Jsi si jistý, že jedeme správně?“ Vykoktal jsem a dál jsem nadskakoval, jak jsme přejížděli po nerovnostech a kamenech.

,,Tohle je jenom kousek, pak vyjedeme zase na silnici.“ Uklidnil mě Tomi.

,,Jako zkratka?“
,,No… Dalo by se to tak říct.“ Kývnul a pustil si rádio. Jakmile se autem rozezněla ta jeho protivná hudba od Sammyho Deluxe, jen jsem protočil oči a vyhrabal jsem z přihrádky iPod. Byl sice taky Tomův, ale podařilo se mi do něj propašovat pár mých písniček, takže jsem přestal vnímat okolní svět a zavřel jsem oči. Po chvíli drncání ustalo a já jen letmo zkontroloval, kde že to jsme. Tady jsem to už zase znal. Jedna z těch novějších silnic tady v Německu. Když člověk hodně cestuje, začne z nudy dělat různý věci. Já jsem se začal všímat hlavně cest, po kterých nás naše tourbusy vozily. Byl jsem skoro jako blázen, když jsem hodiny a hodiny dřepěl u okýnka a moje unavený oči hltaly každičký kousek cesty, ale alespoň jsem měl co dělat.

Asi po deseti minutách klidné jízdy jsem začínal cítit únavu. Ani nevím jak, ale usnul jsem. Hlavu jsem měl opřenou a okýnko a občas jsem se na moment vzbudil, ale než jsem stihl otevřít oči, zase jsem byl tuhej. Tom zastavil a vyndal mi sluchátka z uší. Vypnul i svou hudbu a políbil mě na pootevřené rty. Zmohl jsem se jen na lehké pousmání a když se Tom znovu rozjel, zase jsem zabral.

Probudila mě až něčí ruka, která se mnou trochu třásla. Zvednul jsem hlavu a trochu jsem s ní zatřásl, abych si srovnal myšlenky. Cítil jsem se jako právě přejetá myš. Promnul jsem si oči a rozhlédl jsem se. Tom stáhnul svojí ruku zpátky a usmál se na mě, stále kontrolujíc cestu před námi. Úsměv jsem mu oplatil a zívnul jsem si hezky na celou hubu.

,,Jak se spalo?“ Optal se a zastavil.

,,Moje hlava…“ Zakňoural jsem. Tomi jen soucitně kývnul a ukázal před sebe. Až teď mi došlo, že jsme na místě. Oba jsme vystoupili z auta Tom přešel ke mně. Stoupl si za mě a chytil mě za ramena.
,,Líbí?“ Zašeptal mi do ucha a já se jen zkoumavě rozhlížel okolo sebe. Byli jsme asi uprostřed tmavého lesa. Před námi stála docela veliká dřevěná chata. Kolem nebylo nic. Jen ten les. Vypadalo to tu jako na konci světa. Prostě perfektní. Otočil jsem se na brášku a objal jsem ho.
,,Nádhera.“ Uznal jsem a táhnul jsem ho dál. Tom zamknul auto a chytil mě za ruku.
,,Měl bys to tu vidět večer. To nebe. Bude se ti tu líbit.“ Ujišťoval mě a přitom z kapsy tahal klíče. Vytrhl jsem mu je z ruky a se slovy: ,,Trvá ti to,“ jsem se do odemykání pustil sám. Tom mě chytil kolem pasu a odstrčil mě.
,,Nebuď nedočkavej.“

,,Jééé…“ Tom moc dobře věděl jak na mě. Jen se mi usmál a konečně mě taky pustil dovnitř. Vlítnul jsem do chody a zarazil jsem se v půli pohybu. Vypadalo to tu úžasně. Nebylo to nijak moderní, ale vypadalo to prostě senzačně. Zvenčí to vypadalo na veliký bejvák, ale uvnitř to bylo malinké a útulné. Tom věděl, kam mě vytáhnout. Přesně věděl, co se mi líbí. Protlačil se přede mě a stoupnul si ke schodům do druhého patra.
,,Nahoře je to ještě lepší.“

Vyběhl jsem schody a zastavil jsem se před dveřmi do ložnice. Počkal jsem na Tomiho, než se vyškrábe za mnou.
,,Spím napravo.“ Oznámil jsem jeho vysmátému obličeji a vtrhnul jsem dovnitř. Miloval jsem ložnice. Teď budu s Tomim i v noci. Postel byla opravdu prostorná. Řekl bych, že o něco větší, než normální manželský postele bývají. Skopnul jsem boty a hupsnul jsem do peřin. Pohledem jsem naznačil Tomimu, ať si lehne ke mně. Nechal boty vedle těch mých a sednul si vedle mě. Skočil jsem na něj a váhou svého těla jsem ho donutil lehnout si. Zasedl jsem mu nohy a chystal jsem se ho políbit. Ani nevím jak, ale poslepu jsem dostal Toma z trika a odhodil jsem někam za nás. Hladově jsem se pustil do jeho krku, když mi v kapse začal zvonit mobil. Nespokojeně jsem zamručel a začal ho dolovat ven.

,,Máma.“ Oznámil jsem polohlasem bráškovi a hovor jsem přijal.

,,Ahoj mami.“ Snažil jsem se o povzbudivější tón, ale nějak se mi nedařilo.

,,Už jste dojeli zlatíčka?“
,,Před chvílí. Právě jsi mě vyrušila.“
,,Při čem?“ Jo. Byla zvědavá. Alespoň jsem věděl, po kom to mám.

,,Pomáhám tady Tomovi s oblečením.“ Odpověděl jsem jí jakoby se nechumelilo a potěšeně jsem sledoval brášku, jak na mě vyvalil ty svoje úžasný kukadla.

,,Cože? Jak?“ Máma byla asi stejně překvapená jako Tom.

,,Vybalujeme.“ Kývnul jsem a Tomi si viditelně oddychl. Snad si vážně myslel, že bych nás prásknul mámě?

,,Ach tak.“ Vydechla mamka. ,,Vzali jste si dost teplého oblečení?“ A jé…Už to zase začíná. Hlavně rychle všechno odsouhlasit.

,,Mami máme všeho dost, ale není tu signál, takže promiň, ale musím už jít…“
,,Ale Bille… Počkej…“
,,Ahoj.“ Zasekl jsem jí a položil jí to. Mobil jsem hodil kamsi k Tomovu triku a vítězoslavně jsem se na brášku usmál. ,,A je to.“
,,Mamince se přece nelže.“ Pokáral mě Tom a stáhnul mě k sobě.
,,Víš jak by to dopadlo.“ Protočil jsem oči.

,,Hmm…“ Zahuhlal Tomi a jazykem vplul do mých úst.

Jo. Myslím že tady se mi bude líbit.

autor: Lostmickey